Hastings společně s expertkou na firemní kulturu Erin Meyerovou odhaluje především principy a strategie vnitřního fungování Netflixu, který z malé společnosti rozesílající výpůjční DVD poštou učinily jednoho z nejúspěšnější hráčů na poli globální televizní a filmové zábavy.
Důvod, proč se Hastings rozhodl pro takovou míru transparentnosti, je prostý. Firemní kultura Netflixu je natolik inovativní, odlišná a vzdorující zažitým pravidlům, že se pro ni i po přečtení knihy pravděpodobně rozhodne málokdo. Buďto na to jeho firma bude příliš malá, závislá na zcela odlišném prostředí průmyslu nebo řízena zcela opačnými principy.
Přesto jsou podle Hastingse tato pravidla pro velké globální společnosti fungující v oblasti médií, komunikace a zábavy, zcela stěžejní. Jinak by totiž mohly brzy skončit jako kdysi věhlasný Kodak nebo AOL, upozorňuje. Firmy, které se nedokázaly dostatečně rychle přizpůsobit proměnám trhu. V úvodu Pravidla žádných pravidel sám výkonný ředitel Netflixu přiznává, že ani on svůj první byznys Pure Software nedokázal vést úspěšně.
Pravidla, jimiž se v Netflixu řídí, kniha představuje podle úrovní, kdy je vhodné je implementovat. Dovídáme se tak o nezbytnosti vysoké koncentrace talentu, neomezeném množství dovolené pro všechny zaměstnance, rušení kontrolních procesů nebo šéfech, co se nebojí másla na hlavě ani nepříjemné zpětné vazby od podřízeného.
Přesto práce pro Netflix pro mnohé není procházka růžovým sadem. Netflix totiž nefunguje jako rodina, ale spíše jako sportovní tým, který jedna pouze v zájmu celku, nikoliv jednotlivce. Svoboda a zodpovědnost, se kterou se pak zaměstnanci v Netflixu setkávají, může být i zdrojem nezměrného stresu a nervů.
Od Amsterdamu po Singapur
A právě v tu chvíli přichází na scénu Meyerová, aby Hastingsovy „nápady“ uvedla do kontextu. A hlavně pod hlavičkou anonymity představila zkušenosti zaměstnanců Netflixu od Amsterdamu po Singapur. Pár historek ze zákulisí produkce populárních pořadů sice odhalí - nezdařenou kontroverzní kampaň k propagaci čtvrté sezony Černého zrcadla v Turecku nebo risk spojený s koupí dokumentu Icarus, nic zcela výbušného však neobjevuje. Spíš se od zaměstnanců Netflixu sama učí.
Zlaté glóby může získat Mank i Koruna. Netflix slaví další úspěch |
Chvílemi to tak zní jako pohádka plnící úlohu kvalitního PR, faktem však zůstává, že většinu nejzřetelnější kritiky dokáže Hastings obstojně vyargumentovat. I tak je ale jeho kniha trnem v oku mnoha levicově smýšlejícím odpůrcům korporátu.
Pro zcela běžného řadového zaměstnance průměrné tuzemské firmy přesto musí některé netflixovské praktiky ztělesňovat jen těžko splnitelný sen. Že by dar pro šéfa pro příští Vánoce? Doporučujeme jedině v případě, že byl ještě ve 29 letech prodavačem vysavačů, dodnes nemá vlastní kancelář a chce držet politiku otevřenosti a sdílení. Jako Hastings.
