"PŘÍPAD TRANCAS"

„Případ Trancas“ ke kterému došlo 21. října 1963 v argentinské provincii Tucumán patří do zlatého vínku klasických případů z oblasti „ufologie“. Jeden z hlavních svědků, pan Morena se stal protagonistou 40minutové přítomnosti 6 podivných metalických plavidel, jež překročily železniční trať do Belgrana, poté přepluly hlavní silnici a poté se dostaly až nad Motrenův pozemek. Plavidla vysílala do různých stran koherentní svazky světelných paprsků. Okolo objektů se pohybovalo několik podivných humanoidních postav. Události „Případu Trancas“, jak se mu začalo říkat, zanechaly na svědcích důležité fyzické a fyziologické důkazy.

Dne 21. října 2020 tomu bylo 57 let od této velkolepé epizody UFO, ke které došlo v argentinské provincii Tucumán, přesněji řečeno v blízkosti města Trancas, které se nachází na nejzazším severozápadě Argentiny při hranicích s provincií Salta. Každopádně je tento případ dodnes považován za vrcholnou událost minimálně v rámci argentinské ufologické kazuistiky.

---------------------------------------------------

Někdy na přelomu měsíců červenec/srpen 1989 jsem měl příležitost dorazit na výše uvedené místo. Cestoval jsem po severní Argentině a přemýšlel o všech aspektech tohoto případů, svědectvích a nalezených důkazech. Byla to klasika v prostředí argentinské ufologie. Bohužel hlavní svědci již zemřeli a zůstaly pouze vzpomínky. „Případ Trancas“ vyšetřovalo mnoho známých osobností v oblasti ufologie, ale podrobně popíšu, co o těchto skutečnostech shromáždil kapitán fregaty ing. Omar Pagani:

„K případu došlo 21. října 1963 asi 3 kilometry od Villa de Trancas na severu Tucumánu. Tam byla zřízena rodinná farma Moreno, obklopená poli a v relativní izolaci od ostatních sousedních farem. V ten den kromě jejího majitele, pana Antonia Morena, 72 let (v té době), jeho manželka Teresa Kairuz de Moreno, 63 let (v té době) a dcery Yolanda Moreno de Colotti, 21 let (v té době) a Argentina de Chavez, 28 let (v té době) – manželky dvou důstojníků argentinské armády. Skupinu doplňovaly tři malé děti a mladá Dora Martín Guzmán, která měla na starosti domácí práce na farmě.

Ve 21. 30 řekla mladá Guzmán svým zaměstnavatelům, že na místě poblíž kolejí Belgrano Railroad, které vedou asi 250 metrů od domů, se děje něco zvláštního. Pan Moreno a jeho dcera Yolanda ve zvědavosti přistoupili k oknu a pozorovali cosi skutečně divného. Poblíž železničního náspu stálo „cosi“, co nedokázali přesně popsat. Vypadalo to jako „vláček“ pokrytý světly působivé intenzity. Kolem něho se pohybovala skupina postav, které evidentně prováděly nějakou činnost. Nejprve si mysleli, že došlo k nehodě, nebo že probíhá nějaká urgentní oprava za účasti skupiny železničních dělníků.

Pak je zaskočila myšlenka, že by se mohlo jednat o nějakou sabotáž na kolejích, ale tuto představu záhy vytěsnili z hlavy, když se na místě začaly objevovat různobarevné světelné variace bez jakéhokoliv přerušení. V tomto okamžiku pochopili, že čelí nevysvětlitelnému a neobvyklému případu. Ze stejného důvodu paní De Colotti požádala svou sestru, aby se pokusila zjistit, co se děje u hlavní brány farmy“.

Toto jsou fakta. Komisař Marcos Fidencio Hidalgo, zástupce ředitele bezpečnosti, informoval šéfa, kterému předložil následující informace podle shromážděných svědectví:

"Paní de Chavez opustila vnitřek domu, aby zjistila, co se děje. Když přešla nádvoří, s úžasem si všimla, že před ní, ve stínech noci, se ve vzduchu houpalo něco jako obří talíř. Ve strachu se vrátila do domu a vyprávěla, čeho byla svědkem. O chvíli později sestry znovu vyšly ven a Yolanda Moreno namířila paprsek světla z baterky na objekt, aby se pokusila zjistit, co se děje. Poté zevnitř objektu vystřelil silný paprsek světla, který je oslepil a způsobil pocit pálení na tváři. Vnitřek objektu byl poté plně osvětlen a začal vrhat paprsky fialového světla, zatímco se zahalil do hustého bílého oparu a byl cítit silný zápach síry.

Ženy v hrůze vběhly do domu a zamkly se, za dveře umístily nábytek a těžké předměty, zatímco skrývaly děti, zůstávaly v maximální tichosti v neustále rostoucí panice. Objekt vedle železniční trati však nadále osvětloval skupinu „lidí“, kteří se pohybovali z jednoho místa na druhé. Série malých disků se pohybovala směrem k domu. Jeden objekt se pomalu pohyboval k hlavní budově farmy svědků a druhý ke vzdálenému sousednímu stavení. Z prvního diskového plavidla se objevily sloupy jasného světla, který nezanechával žádné stíny, které propátrávaly okolí stavení farmy. Zářivé sloupy světla vypadly spíše jako světlené trubice. Osvětlovaly plantáže, stodolu a kurník".

Moreno ze svých pootevřených oken sledoval pohyby a další podrobnosti této neuvěřitelné události. Paní Colotti později odhalila něco, na co se ve své první výpovědi neodvážila říci:

„Červené světlo prošlo zdmi a osvětlilo interiér místnosti bez oken, kde spaly děti, které se v tu chvíli ve spánku začaly intenzivně potit. Totéž se stalo se psy, jejichž probuzení trvalo neobvykle dlouho. Kuřata utrpěla stejný jev. Všichni ti, kteří byli v kontaktu s tímto světlem, byli doslova hypnotizováni.“

Na světelné záblesky vycházející z prvního disku, jež se v té době pohybovaly nad ovocným sadem, přesněji řečeno nad salátovými záhony, odpověděly další světelné paprsky vycházející ze železničního náspu. Největší z objektů měl průměr asi 25 metrů a vyzařoval zářivě bílé paprsky světla, které osvětlovaly celou oblast, jako by byl den.

Paní Colloti dále uvedla:

 „…světlo bylo možné se dotknout. Sestra také zpozorovala, že jeden z objektů měl šest oken vysokých asi jeden metr, ačkoli světla jí nedovolila vnímat vnitřní interiér.“

 Po 40 minutách se šest malých disků se pak vydaly směrem k oblasti Sierras de Medina. Sedmý malý disk opustil zadní část farmy a zanechal prostor obestřený hustou mlhou, která na místě dlouho přetrvávala. Je třeba dodat, že žádný z malých objektů se po celou dobu nedotkly y země, ale pluly ve výšce přibližně 1 až 2 metry ve vzduchu. Oficiální zpráva dodává, že silné světlo částečně pozorovali i sousedé – José Acosta, rodina Huanca a pan Francisco Tropiano, kteří v té době žili asi dva kilometry od inkriminovaného místa. Jakmile objekty zmizely, psi začali výt, což trvalo několik hodin.  

Zpráva kapitána Omara Paganiho ještě dodává:

„Na místě v horách, kde objekty zmizely, byla patrná velká záře, která byla vidět i z velké dálky a připomínala osvětlenou oblohu velkým městem. Tento jev byl pozorován asi   hodinu a půl.“

Důkazy, které po sobě zanechal „Případ Trancas“, spočívaly v analýze práškových látek podobných mastku. Tyto práškové látky byly nalezeny u železničního náspu, kde byl viděn největší objekt.  Vědecké studie a analýzy těchto látek byly provedeny dr. Walterem Gonzalo Telem, vedoucím chemické laboratoře „Institutu chemického inženýrství“ při „University of Tucumán". Výsledek byl zvláštní: 96,48 % uhličitanu vápenatého a 3,51 % uhličitanu draselného, ​​to znamená, že ve hře byl čistý vápník.

Vápníkové a hořečnaté kuličky byly také nalezeny u železniční tratě „Belgrano Railroad“. Ty pocházely ze šesti menších diskových, které tam také po určitou dobu pohybovaly, a i ty měly stejný stav chemické čistoty. Plocha, kde byl vysazen hlávkový salát na pozemku farmy, se byla celá spálená a nebylo zde možno zasít zeleninu po dobu několika následujících let. V místě, kde se nacházel největší objekt, byla objevena dokonalá kruhová plocha o průměru 25 metrů. Zde po dobu následujících šesti let nic nevyrostlo. Incident nanejvýš důležitý pro argentinskou ufologickou kazuistiku kvůli událostem, které se staly, charakteristikám jevu a kvalitě svědků.