Strážce svatyně pražské Slavie byl lákavým tématem tehdy, je i nyní. Důvod?
Dvěma slovy: Je mimořádný.
Tak, jako sešívaní momentálně dominují domácí soutěži a měří s otevřeným hledím síly s těmi nejlepšími na kontinentu (i na britských ostrovech), vládne brankářům šestadvacetiletý liberecký rodák.
  |
Jeho styl je jiný – aktivně se zapojuje do hry, působí mnohdy až profesorsky, chladně, dovolí si kličky na soupeře ve vlastním vápnu, riskuje.
Po posledním zápase v evropských pohárech proti Rangers FC se na Koláře svalila lavina kritiky za inkasovaný gól. „Působil laxně“, „Kam to proboha šel“, „Podcenil to“.
Podobné hlasy letěly skrze sítě, rozhovory, články. Podrobné i méně podrobné analýzy, které řešily třeba i Kolářův vztah s dcerou klubového bosse Jaroslava Tvrdíka. Jaká jsou fakta?
Kolář i proti Rangers ve druhé půli chytil jistý gól, před inkasovanou brankou se dostal pod tlak soupeře po špatné (vzájemné) komunikaci se stoperem Zimou, ze kterého se ale dostal až zázračně. A opět „riskem“.
Dle ligových čísel je průměrem inkasovaných gólů na předloňských číslech, která už byla skvělá, že je loni ještě vyšperkoval, je věc jiná. Jen blázen si mohl myslet, že je lze opakovat pravidelně. Úspěšnost zásahů má někde na polovině mezi předchozími dvěma sezonami, úspěšnost přihrávek stále stejná. Navrch gól a přihrávka, což se mu v minulosti nepovedlo.
Jak správně poznamenal Špit – Kolářovi jeho riskování ne vždy vyjde, v posledních měsících bylo viditelných chyb možná více, v dlouhodobém kontextu jsou ale spekulace nad jeho kvalitami zbytečné.
I když jemu osobně to může vlastně lichotit, pod podobným tlakem jsou totiž opravdu jen ti nejlepší. Výjimeční...
