Písecký svět

Na základě petice 35 místních občanů Hradiště (požadavek na 8 parkovacích míst, chodníky a místa pro přecházení) rozhodla rada města 14.12. 2020 o zadání dopravní studie návsi. Zdálo se, že rada města vyjde občanům vstříc. Bohužel se tak nestalo, bylo vypracováno zadání, kde chybí hlavní požadavek petice na 8 parkovacích míst a zřejmě budou odstraněna i ta místa, kde  dnes cca 5-8 aut parkuje na divoko a situace s parkováním se ještě zhorší.  Hlavní požadavek občanů tedy politici zřejmě záměrně nevyslyšeli.   Co mne, ale ještě více znepokojilo je to, že se předkládá radě bod, který by zrušil původní usnesení, které zadává dopravní studii a zadala by se pouze studie architektonicko-urbanistická. To by zřejmě znamenalo jediné, že se udělá velký nerealistický projekt, který se z finančních důvodů  a z důvodu neexistence obchvatu Hradiště pošle na min. 10 let k ledu.

Co dnes máme k hradišťské návsi?  Existuje studie dopravního řešení z roku 2010 a existuje již architektonická studie zpracovaná studenty fakulty architektury. Je tedy o čem se bavit a z čeho vycházet. Zadání pouze architektonické studie nedává smysl, protože dopravní inženýr pan Ing. Grech z PČR, s kterým jsem o návsi jednal,  je velmi přísný a má spoustu požadavků, které se musí splnit. Striktně požaduje, aby dopravní řešení zpracoval projektant dopravních staveb nikoliv architekt. Smysl tedy dává, aby se nechala třeba jen v konceptu zpracovat dopravní studie schválená PČR, která by byla výchozím podkladem pro návrh architektů. Níže uvádím stanoviska architektů z arch. komise, které potvrzují, co již delší dobu tvrdím, že hradišťská náves je ostudou Písku, a že je třeba, aby společnými silami politici, architekti a občani zatlačili na kraj, aby nechal naprojektovat a zrealizovat  obchvat Hradiště, který je dlouhý jen 1,5 km, a který by umožnil udělat z Hradiště obytnou zónu a zajistil by i další rozvoj města, skrze stavební parcely pro rodinné domy v lokalitě Hradiště – Vysoká Putimská. 

Když jsem si přečetl, že se má zrušit zadání dopravní studie kvůli architektům, tak jsem byl hodně naštvaný, ale poté co jsem si pročetl podrobně stanoviska  architektů, které níže uvádím, bych chtěl architektonickou komisi pochválit a požádat, aby nebyla proti dopravní studii. Aby koncept z této studie vzala jako podklad pro studii architektonickou a sama na nějakém svém jednání připravila svoje návrhy, tak jak jsem to udělal já, zdarma, na řešení návsi na Hradišti. Náves je malá a určitě tolik zkušených architektů je schopno v rámci své práce pro komisi města udělat skicu jednoduchého návrhu, jak by náves mohla vypadat. Příp. společné návrhy členů může do pár skic a variant zpracovat městský architekt. Měli  bychom tak místo mnoha rad, přání a komentářů několik skic, z kterých by se dalo vybírat a mohl se utvářet návrh konečný.

Město bych chtěl požádat, aby tyto návrhy –  dopravní studii,  tak arch. studii studentů a návrhy místních architektů z komise dalo na internet, aby se s nimi  občané mohli seznámit. A aby město, až to epidemiologická situace dovolí,  udělalo setkání občanů a příznivců Hradiště nad různými návrhy návsi v restauraci U Srnků, kde se všichni společně – občané, architekti , dopravní inženýr  z PČR, pracovníci odboru dopravy a politici, budeme bavit o tom, co je na návsi třeba,  co bychom mohli reálně brzy zrealizovat, aby náves byla hezčí a bezpečnější. A abychom se domluvili na tom, co každý z nás pro to může udělat.

A nyní vyjádření píseckých architektů a členů arch. komise – ZÁPIS č. 1/2021 :

Vzhledem k žádosti Odboru dopravy MěÚ Písek, byli členové komise požádáni o zaslání případných připomínek/námětů k zamýšlené revitalizaci hradišťské návsi.

Vzhledem k současné situaci – a po dohodě s předsedou komise, nebylo svoláno jednání komise. Reakce členů komise byly proto zasílány elektronicky:

1/ Ing. arch. Jana Kantorová: „Průtah přes náves starého Hradiště znám spíš jen z občasného projetí autem směrem na Zátaví. Popravdě, kdo nemá nějaký vážný důvod se tu vyskytovat, nic ho neláká, aby to změnil. Tentokrát jsem přišla od řeky zezadu okolo Hradišťského kopce od motokár. Tak jak dojem z obytné zóny se staršími i novými bytovkami byl moc příjemný – s loukou a lesem v zádech a s příjemným obytným měřítkem jsem měla chvílemi pocit až jako někde ve Skandinávii (a ten výhled na Šumavu!), tak vstup do staré obce a na náves mě dost vyděsil. Z pozice pěšáka to asi bylo ještě umocněné, ale ten dojem děsivé roztříštěnosti, neuspořádanosti a nepřívětivosti byl nejhorší z celé lokality Hradiště. To se týká jak dojmu ze stavu i „vyhlodanosti“ zástavby, tak z dopravní situace. Přestože je to vlastně původní stará vesnice, tak je pěšák dost nemilosrdně vykopnut na asfaltovou plochu se spoustou vybíhajících cest, ulic a uliček, aniž by se mohl orientovat podle nějakých záchytných bodů. V tom, jestli se dát zpátky do města Ouzkou, Družstevní nebo Kaštanovkou, mi musely pomoct až Mapy.cz v mobilu. Prostě pro člověka, který to tam nezná, je to hrozně nepřívětivé a nepřehledné území. Teď ještě zdůrazněné tím volným pozemkem po demolici statku.“

„Požadavky na aktualizaci dopravního řešení z roku 2010 jsou určitě logické – zpřístupnění pěším a zohlednění MHD. V původním návrhu dopravního řešení mi ale připadá, že striktní rozlišení vozovky, chodníčků pro pěší a zbytkových zelených ploch a plošek jen podporuje dojem roztříštěnosti. Chodníčky někde ani logicky nenavazují – např. pro příchozí z lokality ulice Ouzká k MHD ve směru do města je chodník veden dost krkolomně. Vůbec taky není řešen prostor v okolí hasičské zbrojnice a jihozápadní strana návsi z hlediska pěších (majetkové důvody, pozemky?). Na studentském návrhu se mi zdá fajn pozitivní dojem z ucelenějšího řešení plochy jako zklidněného dlážděného celku. Působí to celé mnohem obytněji. Plus mi připadá zásadní návrh na zástavbu parcely po demolici statku mezi Ouzkou a Hradišťskou. Je to významná pozice a bez zástavby působí prostor neuzavřeně až děsivě, byť je teď vyhrazen pro komunitní zahradu. Je to nepříjemné místo. Studentský projekt počítá i s předpolím objektu směrem k návsi. Zrovna tak s vtažením a zapojením výrazného objektu Krtečka do celkového prostoru, s tím se mi zdá, že dopravní řešení z 2010 vůbec nepočítá.“

2/ Ing. arch. Martin Křenek: Tvar hradišťské návsi je velice netypický, v podstatě se jedná téměř o dvě návsi spojené jakýmsi krčkem. Postupem času se ale toto vnímání vlivem frekventované dopravy vytratilo a bylo by dobré navrátit návsi její původní význam a charakter, jako centrum historické osady. Z tohoto důvodu bych navrhoval zadání urbanistické studie s podmínkou vypracování autorizovaným architektem, kde by byl mimo jiné kladen důraz na skloubení dopravní a společenské funkce návsi. Předmětem studie by měla být mimo jiné analýza stávajícího stavu (historický stav, stávající dopravní vazby – pěší, cyklistické, automobilové, MHD, návaznosti na okolní zástavbu a území, návaznost na turistické trasy apod.) Jako klíčové pro zadání je potřeba mimo jiné vymezení návsi v její severní části po zdemolovaném statku, kdy už komise na svém dřívějším jednání doporučila náves uzavřít zástavbou se společenským významem pro obec. Součástí zadání by tedy měla být jasná představa o takové budoucí zástavbě včetně jejích kapacit a požadavků na urbánní a dopravní řešení. Vzhledem k historickému významu prostoru návsi doporučuji při zadání studie klást zvýšený požadavek na volbu použitých materiálů (kamenné dlažby, kvalitní výrobky a materiály)

3/ Ing. Tomáš Franců: V názorech se připojuji ke kolegům a jako hlavní úkol vidím dostavbu severní části po zbouraném statku. Náves vnímám spíše jako dvě návsi – jižní (s ostrůvkem) a severní – (zatím neuzavřenou) spojené ulicí. Dost netypické, ale zajímavé téma pro urbanisticko-architektonické řešení. Velkým bonusem by bylo zklidnění tranzitní dopravy. K tomu by pomohlo dokončení dávno plánovaného nadjezdu nad železniční tratí v místě ostré zatáčky silnice na Hradiště a vyvedení této dopravy mimo zastavěnou část. Je to ale běh na dlouhou trať.

4/ ing. arch. Vladimír Krajíc: Přístup k centrálnímu prostoru vesnice by měl být koncepční, tzn. že všechny atributy na mne volají a upozorňují mne, že jsem na návsi. Je lepší přejet pomalu plochu, ne projet rychle po silnici. Je lepší koncipovaná forma zeleně, ne zbytky okolo silnice. Je lepší kaplička uprostřed shromažďovací plochy, ne uprostřed točny. Shromáždění by mělo být samozřejmě akcentováno. Náves je pro ty, kdo zde žijí. Také věřím, že oplocená zahrádka na návsi není návodem, jak má vypadat veřejný prostor. Studentská práce je podle mne dobrým základem řešení. Tam cítím cílenou snahu o sjednocení prostoru, včetně restaurace Pod kaštany.

5/ Ing. arch. Laura Jablonská: Ves Staré Hradiště sice dnes působí uprostřed mladší zástavby jako takový nepatřičný „chudáček“, ale při srovnání historických map a současného stavu je zřejmé, že jde o výjimečně zachovalou urbanistickou strukturu středověké vsi s nepravidelným obdélným návesním prostorem. Jediná, ale zásadní vada na kráse je chybějící východní uzavření návsi po zbouraném statku – jeho obnova v přiměřeném objemu je pro atmosféru celého prostoru klíčová. V tomto ohledu je studentská práce ateliéru Cikána na FA ČVUT příkladná a město by ji mělo využít jako kvalitní výchozí podklad. Veřejná prostranství historických vesnic obecně jsou dnes v potřebě přehledného pohybu chodců i aut proměňována spíše v dopravní hřiště a často je to velice smutný pohled….Jde o problematiku s velkými nároky na cit pro detail a specifika venkovského prostředí, která má jen velmi málo dobrých realizovaných příkladů. Na venkovských návsích a ulicích není vhodné použít detaily a materiály, které jsou běžné v městském parteru – hrozí tak ztráta jemnosti a souladu, který vždy tvořila venkovská zástavba s navazujícím okolím. Ze přiložené dopravní studie z roku 2010 je bohužel zřejmé, že se navrhované úpravy vydávají přesně tímto směrem. Striktně ohraničené plochy chodníků, vyvýšených oproti vozovce – s přechodových snížením v místě vjezdů, mnoho zbytkových a těžko udržovatelných ploch trávníku, velmi technické dopravní řešení v západní části návsi kolem kaple (která se místo dominanty prostoru stává jen objektem na kruhovém ostrůvku)…. Při použití betonové dlažby, případně ještě barevně odlišené v místě vjezdů, bude celková atmosféra prostoru rozbitá do mozaiky prvků, ve kterých harmonice celku úplně zanikne. Jsem přesvědčena o tom, že parter historické vsi jde upravit i se zahrnutým požadavkem na nová parkovací místa tak, aby byl v harmonii s původní zástavbou – jemným přechodem pojížděných a pěších ploch, návrhem chodníků v jedné úrovni s vozovkou, použitým materiálem – kamenná dlažba (mozaika) na chodnících, v místech zastávek autobusů i parkovacích stání (dlažba se širokou spárou umožňující prorůstání trávy), štěrkové trávníky umožňující pojíždění, atd. V tomto ohledu je opět velmi nápomocným materiálem studie ateliéru arch. Cikána z FA ČVUT.

Také vyzývám k vypracování urbanisticko architektonické studie parteru Starého Hradiště včetně návrhu stavby po zbořeném statku ve východním vyústění návsi (stanovující případně pouze regulativy pro budoucí objekt), která bude respektovat hodnoty historického venkovského celku.

6/ Ing. Gabriela Čápová Kocourková: Osobně jsem lokalitou jela několikrát, bohužel jako chodec jsem tam byla kdysi a stále si pamatuji nepříjemný pocit z nedodělaného prostoru, který umocňuje rýha po zbořeném statku. Ani z hlediska dopravy není prostor dobře řešený a ztratit se je opravdu jednoduché. Pokud by se podařilo k místu přistoupit koncepčně skrze urbanistickou studii, věřím, že se uvede vše kolegy uvedené do praxe. Na jednu stranu by stálo v úvahu alespoň vizuálně zapojit projekt komunitní zahrady a zaměřit se na vstup a schromažďovací funkci, alespoň do té doby, než vznikne opravdové komunitní centrum na tomto místě. Určitě je zapotřebí lokalitu zvelebit a zpřístupnit, avšak je otázka v jakém časovém horizontu je to realizovatelné, pokud se podaří zadat soutěž na urbanistické řešení (plus realizace zahrady).

Jinak za mne také apeluji na vytvoření studie, avšak řešení studentské práce (případně její rozvoj) je pro mne možný kompromis.

7/ Ing. arch. Martin Zborník: Souhlasím s veškerou argumentací kolegů. Připojuji se k výzvě k vypsání architektonické soutěže na celkové urbanistické řešení lokality včetně uzavření návsi ve východní části. Jedná se o komplexní problematiku, které nemůže být redukována jen a pouze na řešení dopravně složité situace v této lokalitě. Nelze brát tuto problematiku jen jako složitou, až v mnohém neřešitelnou, změť křižovatek a potřeb dopravní obslužnosti, které z podstaty své historie a plošné nedostatečnosti nejspíš neumožní ani nalézt všem normám vyhovující řešení.

Na takto malé a urbánně významné území jsou kladené abnormální dopravní nároky, které dle mého názoru nelze bez podstatné redukce uspokojivě vyřešit tak, aby prostor plnil hlavní funkci a to vytvoření lokálního centra celé čtvrti Hradiště, která mu historicky náleží. Rehabilitaci těchto funkcí je možné dosáhnout jednak potlačením dopravně tranzitní funkce v tomtom území (přesunutím točny autobusu do jiné lokality, zklidněním doravy v tomto území, uvolnění ploch pro možnost pobytovou a shromažďovací, zvážení nutnosti umístění autobusové zastávky, scelení prostoru do jedné plochy s rozdělením povrchovou strukturou, začlenění zpomalovacích dopravních prvků …), a zároveň významného posílení funkcí parteru tedy pobytových, shormažďovacích, obchodních a služeb, tak, aby v prostoru návsi vzniklo přirozené centrum pro cca 3000 místně příslušných obyvatel. Hradiště tento prostor nemá, a komunitní dům a zahrada může podstatnou měrou pomoci k naplňování a rozvoji těchto funkcí. Je to velká výzva, která může sloužit jako precedens i pro ostatní vesnice či městské části ve správním obvodu Písek tedy Semice, Smrkovice, Nový Dvůr, Purkratice, kde také není centrum obce lokalizováno ani akcentováno do jejich přirozeného středu, tedy na historickou náves. (Specifická situace je u centrálního prostoru čtvrti Václav, to je ale jiná otázka na samostatnou ůvahu spíše směřující do oblasti smysl a funkce náměstí a městských parků v 21. století.) Lokální centra dnes suplují lokality fotbalových hřišť, požárních zbrojnic, restaurací jako je třeba U bábi Lišků či v případě Hradiště vnitřní prostory sídliště, či prostor u místní samoobsluhy. Cílem a smyslem je větší nápomoc k identifikaci místních lidí s lokalitou kde žijí a najití jejich "místa hrdosti", kde v minulosti se jejich předci scházeli, prožívali veselé i smutné okamžiky a třeba tam i stavěli pomníky. Ten kdo měl grunt na návsi byl někdo. Dnes to tak ale již vůbec není vnímáno. Centrum jsme přesunuli do města. Lokální centra prakticky zanikla, mají ale velký význam. Proto je nutné podpořit je i v hmotně architektonické formě.

Ing. arch. J. Zábranský: Je předností obou studií, že „utahují“ místní komunikaci na nezbytnou šíři se snahou věnovat veřejnému pobytovému prostoru co nejvíce plochy návsi. Vzhledem k tomu, že jde také o zachování společenské důstojnosti tohoto centrálního místa „starého/původního“ Hradiště, by měli být vtaženy do použitých materiálů přírodní prvky jeho parteru. Studentský návrh např. uvažuje nad možností použití kamenných prvků se založením širších/prorůstajících/zasakujících spar. Doporučuji tento povrch v řešeném území uplatnit. Otázka uzavření návsi /hmota po zbouraném stavení/ by měla být stále aktuální, ale stávající společenské využití místa tento záměr v současné době znemožňuje. Nic méně řešení plochy sousedící s tímto prostorem by mělo být dořešeno. Obecně jde o navrácení převahy pobytového (společenského) charakteru prostoru návsi – před neosobním pocitem z čistě dopravní funkce (otázka možnosti omezení rychlosti v „návesním úseku“ komunikace ??).