RECENZE: Podobnost s koronavirem ve Španělské chřipce bije do očí

Snímek Pavla Šimáka se sice pyšní hranými pasážemi, ve kterých vystupují Franz Kafka, jenž navzdory tuberkulóze dvakrát nápor nemoci přežil, či jeho sestřenice, která takové štěstí neměla, ale motiv slavného spisovatele uprostřed tehdejší pandemie působí jako uměle naroubovaná ozdůbka.

Ostatně Denis Šafařík v Kafkově roli nemá co hrát. Buď se prochází, píše nebo pokašlává. Vedle zbytečných hraných ilustrací vadí i jazyk komentáře s opakovaným „neviditelným nepřítelem“.

4 fotografie

Avšak faktografická podstata dokumentu jeho průvodní prohřešky přebíjí, zvláště tam, kde jsou útržky osudů bezejmenných doprovázeny osobitou animací, a samozřejmě vždy, kdy dějiny najdou podobnost s koronavirovou současností.

Například takzvaná španělská chřipka zahrnula celkem čtyři vlny a tři teorie, odkud se vynořila; jedna z nich už tenkrát zmiňuje Čínu. Rovněž z čínského prostředí se rozšířilo nošení roušek – takřka do celého světa, zato u nás se neujalo.

Lékaři už před sto lety radili větrání, kdežto šarlatáni doporučovali rum či tabák. Červený kříž budoval nouzové špitály, patologové se vrhli na výzkum. V Americe se zavíraly obchody, u nás školy. Přibývalo obětí mezi mladšími ročníky, ohrožené byly těhotné i čerstvé rodičky, kopaly se masové hroby, na převoz do nemocnice se stály fronty a marně se věřilo, že léto pomůže.

Mimochodem své přízvisko prý dostala chřipka proto, že ve Španělsku se o ní otevřeně psalo, zatímco jinde v roce 1918 ještě vládla válečná cenzura. Právě návrat vojáků z bojišť přinesl druhou vlnu šíření, další se připisuje masovému vítání T. G. Masaryka. Odhaduje se, že onemocněla třetina až polovina světové populace a že české země si připsaly na osmdesát tisíc obětí.

Španělská chřipka 65 % Režie Pavel Šimák, animace Martin Kukal, hraje Denis Šafařík

Při vší úctě k údajům, jež se podařilo shromáždit vojenským či lékařským historikům, však pocitovou paměť živí účinněji drobné konkrétní případy z rodinných kronik; třeba jak ze čtyř sester přežila jediná.

Prostý popis násobí černobílá animovaná kresba Martina Kukala, to je jméno zjevného talentu hodné zapamatování. I když po závěrečných titulcích se divák soustředí spíše na chmurné poznatky, že kromě očkování se zase tolik nezměnilo a že na pandemii jsme nebyli připraveni ani tehdy, ani nyní.