To území je zajímavé pro vědce, turisty, ochranáře, lesníky i politiky. Šumava láká svým přírodním bohatstvím a vzácnou divočinou.
Pohoří za socialismu na desítky let zabrali vojáci střežící hranice. Po revoluci a jejich odchodu však nastala otázka, co dál. Na den přesně před 30 lety, tedy 20. března 1991, nastala klíčová chvíle – vznikl národní park, který měl unikátní šumavskou krajinu chránit.
Za tu dobu prošel řadou důležitých momentů. V jeho čele se vystřídalo několik ředitelů, jejichž pohledy na ochranu přírody a využití Šumavy se lišily. Navíc se z parku stal známý turistický cíl s obří návštěvností.
Při vzniku bylo více variant
Současným ředitelem Správy NP Šumava je od roku 2014 Pavel Hubený. Sám stál u zakládání parku. Pracoval tehdy jako odborník u sušické Správy CHKO, druhá správa fungovala ve Vimperku. Skupina, ve které Hubený působil, měla představy o národním parku již před revolucí. Ale nemohla na nich nijak formálně pracovat.
Konečnému vymezení hranic nakonec přispěly návrhy obou správ, přestože se obě strany musely zříct některých svých přání. Názory se lišily už tehdy, například na velikosti bezzásahových ploch.
„S rozlohou území divočiny také souvisela hrozba nezaměstnanosti. A té se všichni báli. Takže se po dlouhých a náročných diskusích rozhodlo, že ačkoli bude první zóna zabírat 22 procent, nemusí být striktně bezzásahová,“ vzpomíná nynější ředitel.
Důležité historické okamžiky20. března 1991 - Vyhlášení NP Šumava. |
V roce 1990 se zrodila řada variant budoucího národního parku. „Bylo jich určitě víc než patnáct. Nějaké pojetí měli lesníci od státních lesů, jiné lesníci od vojenských lesů, další návrhy vyprodukovali místní podnikatelé. Různé názory měly skupiny vědců. Problém byl, že celé území Šumavy vlastně nikdo dostatečně podrobně neznal,“ vysvětluje Pavel Hubený.
Pro bývalé hraniční pásmo společně s vojenským újezdem neexistovaly žádné komplexní analýzy stavu přírody. O výskytu druhů se mohli všichni jen dohadovat. Nejvíc celistvé znalosti o území mělo jen pár lidí z obou Správ CHKO.
A tak vznikly tři varianty vymezení národního parku: velká s Boubínem a Královským hvozdem, střední od pramenů Křemelné po Smrčinu a malá od Železné Rudy po Strážný.
Nakonec zvítězila trochu zmenšená střední možnost. U rozhodnutí stál zmocněnec ministerstva životního prostředí Jiří Janda. Vedením parku byl pověřen Milan Skolek. Prvním voleným ředitelem se ještě v roce 1991 stal Jiří Kec.
Různí ředitelé, různé názory
Za 30 let fungování parku se v jeho čele vystřídalo deset ředitelů. Vedl ho například Jan Stráský, nejdéle ve funkci zůstal prozatím Ivan Žlábek, předchůdcem Hubeného byl Jiří Mánek. Platí, že co ředitel, to trochu jiný názor na divočinu, ochranu přírody i zásahy do přírodního vývoje.
Současný ředitel považuje za pravou myšlenku parku rozrůstající se divočinu. Tato vidina se podle jeho slov sama naplňuje. „Území divoké přírody je pořád větší a větší. Jako by se ta myšlenka sama zhmotňovala, ať děláme to, či ono,“ tvrdí Hubený.
Zelené plíce
Šumava zažila přírodní krize. Spoušť způsobil orkán Kyrill v roce 2007. Nechal za sebou obrovské polomy, padlo zhruba milion kubíků dřeva. Následovala gradace kůrovce, lýkožrout v posledních letech pustošil šumavské lesy.
Přes to všechno ale národní park zůstává významným evropským ostrovem divočiny, která pomáhá udržovat přírodní rozmanitost.
„V Česku pokrývá divočina zhruba 0,3 procenta státu, z čehož většinu tvoří právě jádrové zóny NP Šumava. Jejich unikátnost spočívá v tom, že jde o největší souvislý celek divočiny ve střední Evropě. Je potřeba ho střežit jako oko v hlavě,“ popisuje Pavel Kindlmann z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. „Větší souvislá plocha umožňuje dlouhodobější přežití větších populací, ve kterých je riziko vyhynutí daného druhu menší,“ dodává.
Význam Šumavy si uvědomuje i náměstek jihočeského hejtmana pro životní prostředí František Talíř (KDU-ČSL). „Šumava jsou zelené plíce jižních Čech. Jde o jedno z nejkrásnějších míst celé naší země. Je proto vyhledávaným cílem turistů. Třeba o pramenu Vltavy se děti učí již na prvním stupni základní školy. Šumava je poklad a naším společným úkolem je o něj pečovat,“ říká.
Národní park za svých třicet let zaznamenal i několik příběhů o návratech. S pomocí odborníků parku se na Šumavu vrátil rys nebo puštík bělavý. V roce 2005 se tam sám znovu objevil bobr, později i vlk. Již v roce 1991 se právě na Šumavě poprvé na našem území znovu uhnízdil sokol. Vrátila se i řada brouků či motýlů.
Projekty a programy
Správa NP vedla řadu projektů či monitoringů, některé ve spolupráci s bavorskými kolegy. Právě pokračující velký projekt Život pro mokřady, který má za cíl obnovit až dva tisíce hektarů vodních ploch, nemá v Česku obdoby.
Po době ostnatého drátu navíc chyběla jakákoli turistická infrastruktura. Během let bylo potřeba proznačit stezky, postavit informační a návštěvnická centra, rozhledny, vymezit nouzová nocoviště či položit povalové chodníky, po kterých se návštěvníci dostanou třeba k rašeliništím.
Řadu let již fungují i programy pro veřejnost, jako Splouvání Vltavy, Průvodci divočinou, aktivity v Centrech enviromentální výchovy nebo projekt Dostupná Šumava pro seniory a ZTP.
Pokud to situace kolem koronaviru dovolí, chystají správci výroční akce. Na letní sezonu bude připravená speciální výstava o třech dekádách národního parku, chystá se třicet komentovaných vycházek s různými osobnostmi.
„Vrcholem bude Den národního parku Šumava na Rokytě v sobotu 17. července. Bude to nabitý den, o jehož završení se postará zpěvačka Lenka Dusilová,“ zmiňuje Jan Dvořák, mluvčí Správy NP Šumava.
