Na jihu Moravy jsou jich stovky. „I když Jihomoravský kraj patří mezi regiony s vyšším socioekonomickým statusem, ani on není stejnorodý a v některých, zejména okrajových částech je situace složitější,“ shrnuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Třeba na znojemské Základní škole Mládeže již museli kontaktovat orgán sociálněprávní ochrany dětí (OSPOD) kvůli pětici záškoláků, přestože cest, jak se do online výuky zapojit, nabízí několik.
„Půjčujeme počítače, pro děti bez internetového připojení chystáme úkoly, pro které si chodí. Mají také možnost konzultací jeden na jednoho, sedí tedy s učitelem nebo s asistentkou přímo ve škole a účastní se online výuky odtud,“ vyjmenovává ředitelka školy Romana Loydová.
Třídní učitelé se podle ní snaží motivovat rodiče i žáky, záškoláctví ale kvete i při virtuální výuce. „Zejména u dětí, s nimiž byly potíže už dříve. Ty, které nepracovaly ve škole, zkrátka nepracují ani doma,“ dodává Loydová.
Příčiny zanedbávané výuky se různí
Podle Vladimíra Ochmanského, ředitele největší české základní školy v Boskovicích, se ale „problémoví“ žáci dají těžko schovat do jedné škatulky. „Někdy pro absenci ve výuce mají i objektivní důvody,“ míní.
Jako příklad dává rodiny, které se kvůli covidu rozdělily. „Jeden z rodičů je pryč, podmínky nejsou stejné. Pak se stane, že se dítě třeba i tři neděle nemá možnost k výuce připojit. Nelze generalizovat, je to případ od případu,“ podotýká.
I z dat České školní inspekce vyplývá, že složení absentujících žáků je velmi pestré.
„Může jít o děti rodičů, kteří na vzdělání svých potomků žádný velký zájem nemají, o děti a rodiče s velmi nízkou motivací, o děti z rodin, jež jsou výrazně zatíženy existenčními problémy, třeba exekucemi, či o děti z rodin, které se často stěhují. V naprosté většině případů jde nicméně o děti pocházející ze složitějšího rodinného prostředí, v němž se kumuluje více problémů, jež všemožná protipandemická opatření a také distanční výuka ještě umocnily,“ míní Andrys.
Často tak jde o žáky, kteří jsou schopní se vzdělávat pouze ve škole, kde pro to mají podmínky, jež jim rodiče doma nedokážou zajistit. I za normálních okolností jejich docházka bývá děravá, jenže školy mají v době prezenční výuky alespoň nějaké nástroje, jak je „udržet“, zatímco distančně tyto postupy přirozeně nefungují.
Čím starší, tím větší problémy
Podněty směrem k OSPOD už zamířily i z břeclavské základní školy v Kupkově ulici. „Na prvním stupni máme zhruba tři procenta dětí, které méně spolupracují. Nepřipojují se přes počítač, ale zadáváme jim úkoly. Na druhém stupni už je to však osm procent,“ vypočítává ředitel školy Igor Huleja.
A právě v nich se ukrývají i jednotky záškoláků, kteří výuku ignorují úplně. „Očekával bych, že to budou děti ze sociálně slabších rodin, ale neplatí to vždy. Problém se týká i těch zajištěných,“ upozorňuje.
Logicky jsou větší trable u druhostupňových žáků, kteří nepodléhají tak přísnému rodičovskému dozoru. Mladším dětem navíc s probíranou látkou lépe pomohou, zatímco složitější učivo už dávno nemusí mít v paměti.
„Snažíme se situaci řešit, ale někdy to nefunguje, i když třídní učitel na spolupráci hodně tlačí,“ přiznává Huleja. Metodiky doporučují zkusit návštěvu rodiny i pokus o kontakt ze strany spolužáků, ne vždy však tato taktika vyjde.
Opět to potvrzují i zkušenosti České školní inspekce. „V mnoha ohledech se jednotliví aktéři velmi snaží. Je také dobré vnímat, že v řadě případů jednoduchá represe nic nepřinese, a často je to i tak, že už nepřinesla, protože ji školy již vyzkoušely. Optimální situací je, když škola má možnost zapojit žáka alespoň tak, že s ním zvládne minimálně jednou týdně konzultaci, na níž žák něco udělá. I to je však někdy dost složité,“ uzavírá Andrys.
