RECENZE: Tygr z Walesu Tom Jones má pořád silný a pevný stisk

Jonesův přínos, samozřejmě kromě zpěvu, tkví ve výběru repertoáru. Chvályhodné je, že se tygr z Walesu, jak se mu přezdívá, nespolehl na notoricky známé skladby, snad jen s výjimkou Dylanovy One More Cup of Coffee, a šel čistě po písních, které pro něj osobně něco znamenají.

Není těžké vyrozumět, proč po svém uchopil například tradicionál Samson and Delilah, I’m Growing Old z pera jazzového skladatele Bobbyho Colea nebo Pop Star písničkáře Cata Stevense, dnes známého jako Yusuf Islam.

Klíčové jsou texty, jejich příběhy a poselství. Pokládá-li se do slov Talking Reality Television Blues od Todda Snidera, ví přesně, o čem je řeč. Slova o „realitě, která zabíjí hvězdy reality show“ v jeho podání dostávají nový význam.

Surrounded By Time 75 % Tom Jones

Jak sám Jones říká, byl u toho, když televizní vysílání začínalo, velmi dobře si tedy uvědomuje jeho obrovskou moc ve vytváření skutečnosti skutečnější, než je sama realita, citlivě vnímá nekonečný proud iluzí a deziluzí. Souvisí s tím i zmíněná Stevensova Pop Star, kterou společně s Ethanem Johnsem přetvořil v jakési varietní protodisco. Původně kytarová skladba stojí na hypnotickém beatu, který dává vyniknout jejímu sarkastickému náboji.

6 fotografií

Rytmika na albu vůbec hraje podstatnou roli a do značné míry určuje ráz písniček. No Hole in my Head zní od prvních okamžiků nervózně až horečnatě, Talking Reality Television Blues zase psychedelicky rozevlátě a mistrně graduje až k energickému finále.

Lazare, povstaň

Vrcholem desky je její závěr, devítiminutová Lazarus Man, vystavěná na opakující se melodické lince Johnsova Fender Piana a Jonesově mocném pěveckém výkonu. Hloubkou, zanícením a koneckonců i námětem skladba upomíná Nicka Cavea a jeho desku Dig, Lazarus, Dig!!!

Jonesova nová deska je cenná ve své mnohovrstevnatosti, schopnosti propojit skladby autorů s různým žánrovým zaměřením v jeden promyšlený celek a vtisknout jim novou, svěží a mnohdy nečekanou podobu.