Michal Trykar - rozhovor
před mistrovstvím Evropy 2021

Dny 13. až 17. května budou ve španělské Santa Susanně patřit letošnímu mistrovství Evropy mezinárodní federace IFBB, na které se znovu vydá i početná česká reprezentační výprava. Podruhé v řadě nás na šampionátu bude reprezentovat Michal Trykar, kterému zde vloni v kulturistice mužů masters od 45 do 49 let nad 80 kg o pouhé dva body unikl postup do šestičlenného finále. Na Michala jsme se krátce před nadcházejícími důležitými závody obrátili s prosbou o rozhovor a do vzniklého interview se můžete začíst právě teď!

Na mistrovství Evropy 2021 by se z našich v kulturistice měli představit:
jméno	kategorie
Dan Žalud	kult. juniorů 16 - 20 let do 75 kg + games klasická kult. juniorů 16 - 20 let
Miroslav Kubec	kulturistika mužů masters 40 - 44 let do 90 kg + smíšené páry
Pavel Krejčí	kulturistika mužů masters 40 - 44 let do 90 kg
Michal Trykar	kulturistika mužů masters 45 - 49 let do 90 kg
Pavel Vacek	kulturistika mužů masters 45 - 49 let nad 90 kg + smíšené páry
Pavel Forman	kulturistika mužů masters 50 - 54 let nad 80 kg

Michal Trykar Vybrané úspěchy: Mistrovství ČR 2020 - 2. místo v kulturistice mužů masters 40 - 49 let Mistrovství ČR 2013 - 3. místo v kulturistice mužů do 82,5 kg Mistrovství Čech 2013 - 1. místo v kulturistice mužů do 90 kg Loaded Cup 2013 - 4. místo v kulturistice mužů do 90 kg Mistrovství ČR 2013 - 3. místo v kulturistice mužů do 90 kg

Michale, ty ses vloni vrátil k závodění po šestileté pauze a rovnou sis střihl dost náročnou sezónu. Většinu roku jsi byl v dietě, startoval jsi, jestli to dobře počítám, na čtyřech soutěžích. Věděl jsi už po mistrovství světa ve Španělsku, že budeš znovu závodit už na jaře? Neuvažoval jsi o nějakém delším odpočinku a až o podzimních závodech? Stihl sis vůbec trochu oddychnout?

Míro, děkuju za možnost se vyjádřit k mé nedávné minulosti a aktuálnímu děni. Ano, k závodění jsem se vrátil po šesti letech, které pro mě byly hrozně dlouhé, a bylo to, jako když vezmeš dítěti hračku. Vše bylo kvůli třem autonehodám, o nichž napíšu níže. Byl jsem potom natěšený, protože závodění dává mému snažení smysl a je to palivo pro tvrdý trénink. Řekl jsem si, že budu soutěžit všude, kde to jen půjde, vzhledem k situaci, která byla a vlastně pořád je. Loňská sezóna pro mě byla zkouškou a musím říct, že jsem byl spokojený, i když jsem nemohl vršek těla snad až do podzimu trénovat naplno kvůli předchozím operacím. Ano, v dietě jsem byl od ledna až do listopadu a bylo to náročné jak fyzicky, tak psychicky. Ta nejistota a neustálé odkládání soutěží moc na klidu nepřidalo. Využil jsem to ke spoustě focení s profi fotografem a mám tak hromadu povedených kolekcí fotek a záznamů formy. A ano, už na podzim jsem věděl, že budu určíte soutěžit na jaře 2021, pokud to situace dovolí. Ta šestiletá pauza mě prostě namotivovala. (úsměv) A pokud je řeč o odpočinku, tak já odpočívám aktivně jízdou na motorkách, s kabriem nebo procházkami s rodinkou po přírodě, zříceninách a krásách naší země. (úsměv)

Letošní sezónu jsi začal startem na Extrifit poháru ČR, který pro tebe byl v první řadě testem před účastí na mistrovství Evropy. Soutěž se musela vzhledem k okolnostem konat bez přítomností diváků. Jak sis ji i přes tohle užil a jak jsi byl spokojený s formou?

Ano, Extrifit pohár byl pro mě hlavně testem formy a jsem strašně rád, že soutěž nakonec opravdu byla, a dokonce se skvělou konkurencí, pořadatelskou úrovní a celkově skvělou atmosférou, byť to bylo bez diváků. Forma asi ok, ale na Evropu musím ještě víc stáhnout vodu z podkoží. Lilo tam ze mě jak vodníkovi ze šosu. (smích) Mám výhodu papírové pokožky, tak na to, že jsem byl zalitej, byla forma i tak asi dobrá. Rozhodně jsem stáhl tuk víc než na podzim a myslím, že to bude na Evropě znát, třebaže budu mít o cca 3 kg soutěžní váhy méně než loni.

Mistrovství Evropy se letos opět koná v Santa Susanně, kde jsi vloni závodil hned dvakrát. Jak se ti v tomhle přímořském středisku líbilo a jaká tu byla organizace soutěže?

Na Evropě bylo vše celkem v pohodě, až na sloučení několika kategorií, což způsobilo třeba to, že vedle mě stál na pódiu 115 kg vážící Polák. Ale s tím se nedá nic dělat. Situace tehdy nebyla vůbec jistá, asi nic nešlo podle plánu a vše se řešilo na poslední chvíli. Na mistrovství světa jsem si pak kvůli těmto změnám a prohození kategorií udělal ostudu, když jsem málem svou kategorii prošvihl. Zdenka Razýmová mi volala, kde jsem, že už jde naše kategorie na pódium, a já si pomalu právě vykračoval kolem Lidlu s vědomím, že mám ještě čas. (úsměv) Tak jsem šlápnul do kroku, svlékl se do plavek a bez barvy a rozcvičeni naběhl na pódium. No trapas, ale nakonec jsem stihl alespoň jedno porovnávaní. Skončil jsem poslední a asi i zaslouženě. Konkurence byla lepší. Takže jsem si pak užil mistrovství světa jako dovolenou all inclusive s opalovačkou, jídlem a mořem. (smích) Ne, vážně mě to mrzelo, ale je to zase zkušenost a to je, co nás obohacuje a posunuje dál. Dělá moudřejšími, zkušenějšími a i pokornějšími.

Jaký výsledek ze šampionátu by ti letos udělal radost?

Rozhodně finálová účast, která mi utekla loni o jedno místo.

Uvidíme tě po mistrovství Evropy závodit i na domácích mistrovských soutěžích?

Samozřejmě, že ano. Hned po Evropě chci na Grand Prix Rosice do Brna, a pak určíte na podzim Čechy, republiku a nějakou tu pohárovku, co bude v nabídce. Uvidíme. (úsměv) Rozhodně už nepůjdu na Diamond Cup, ten mě zklamal na plné čáře a po všech stránkách. Startovné by člověk respektoval, ale když si pořadatel nedá ani tu námahu, aby vyplnil na diplom jméno závodníka a kategorii, je to tragédie za všechny prachy. To třeba letošní Extrifit pohár byl úplně o něčem jiném a myslím, že by to mělo být naopak. Tímto děkuji Petru Richtárovi za skvěle odvedenou práci. Na ty podmínky, co měl, to byly luxusní závody v Kutné Hoře.

V posledních letech jsi prodělal spoustu úrazů, většina z nich se neobešla bez nějaké té operace. Limituje tě to nějak v tréninku?

Ta šestiletá pauza mi relativně pomohla, neboť se v mém životě během té doby událo poměrně dost velkých změn. Vše začalo první autonehodou v roce 2015, když jsem se vracel na víkend z Dánska, kde jsem pracoval jako řezník (tímto jsem v Dánsku s prací skončil) a z vedlejší silnice do nás u Františkových Lázní naboural taxikář. Zlomená stehenní kost, kolenní čéška, hrudní kost a dva prsty mě vyřadily z provozu, a to jak pracovně, tak sportovně na cca 3 měsíce. Ale následné operace, kterých bylo nakonec pět, mě neustále brzdily. Respektive jsem se vždy celkem rozběhl, ale následně krátce nato zase přišla operace, a tak to bylo celý rok 2016. Když už jsem se cítil v plné síle a dostával se na předchozí úroveň, přišla druha autonehoda. Tentokrát mojí vinou na motorce, kdy mi v únoru 2017 ulítla motorka na kluzké silnici a nových gumách (klasicky moje chyba) a hodil jsem to pod svodidla. Utržený prsní sval, AC vaz v levém rameni, natržené vazivo v druhem rameni plus pár trhlin na těle. No nic, dal jsem se do kupy a začal opět trénovat, ale nutno dodat, že od té doby už nemůžu jet tlakové cviky na ramena ani na prsa s váhami, které bych potřeboval. Takže jsem v tomhle směru určitě omezenej a o to víc jsem se začal soustředit na své slabiny - nohy, které jsem, myslím, díky tomu paradoxně dohnal. (úsměv) Když už jsem byl v přípravě na podzim 2018, tak mě v červenci v Plzni vyblokovala frajerka autem, že jsem letěl v kotrmelcích opět na mašině v dělicím pasu asi deset metrů jak kus hovězí flákoty na pult. (smích) No, dodnes mám z tříštivé zlomeniny kotníku čtyři šrouby v patě.

Ano, opět jsem se do šesti týdnů postavil na nohy a vrátil na motorku a do tréninku. Vždy jsem se po každém úrazu snažil dostat co nejdříve zpět do tréninku, abych zamezil artrózám v kloubech a neměl dlouhé výpadky. Díky tomu myslím, že funguju celkem plnohodnotně, a třebaže mám nějaké ty jizvy a utržený prsní sval, tak se cítím skvěle a jsem za tyhle zkušenosti rád, neboť mě to opět jen více zocelilo a ponaučilo. Každý tu šanci dvakrát nedostane. Já ji dostal už třikrát a rozhodně teď přistupuji ke všemu, hlavně k jízdě na motorce, obezřetněji, kdy více předvídám a neriskuji. Moje životní heslo je, že co tě nezabije, to tě posílí a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že to tak je. V žádném případě se nechci rouhat, ale tvrdím, že budu v životě pořád dělat to, co mě naplňuje, dokud mohu. Protože nechci jednou litovat, že jsem něco kdysi mohl dělat a nedělal jen kvůli strachu, že se mi něco stane. Vše máme v osudu a je jen důležité nehazardovat.

Přijde mi, že toho vedle kulturistiky stihneš hrozně moc. Doma ti běhají dva malí rošťáci, jedeš s nimi na výlet, sám se občas projedeš na motorce, naděláš dřevo na zimu, uděláš nějakou práci na zahradě. Asi se nezastavíš, ale cítím z toho, že je pro tebe důležité žít normálně, aby tě kulturistika nijak v životě neomezovala. A byť je to pro tebe srdeční záležitost, tak je to zároveň jen jeden z koníčků. Je to tak?

Ano, je to tak. S manželkou jsme oba všestranně zaměření a máme široké spektrum zálib, zájmů a koníčků, včetně té práce kolem baráku. Nebavilo by mě se soustředit jen na jednu věc a být tak trošku omezený. Naplňuje mě spousta činností a upřímně zdaleka nedělám vše, co bych chtěl, a zároveň jenom to, co jsi zde vyjmenoval. Mám rád sportovní střelbu, rybaření, hokej, box a spoustu dalších sportů, které jsem dříve dělal a postupně je musel vyřadit, ať už kvůli zraněním z hokeje, nebo kvůli nedostatku času. Soutěžním kulturistou jsem již oficiálně od roku 1997, kdy jsem měl svůj debut, ale vždy bylo pro mne prioritou vybudovat si vlastní zázemí, postavit dům a mít rodinu. Třebaže jsem pracoval a žil v cizině celkem deset let, tak jsem si vždy našel cestu do posilovny, a dokonce i k soutěžení. Ať už to bylo Skotsko, Anglie, nebo Dánsko, všude, kde jsem pracoval, jsem i závodil a z Dánska na víkendy navíc jezdil do České republiky makat na baráku. Proto mě vždy pobaví ti, co se vymlouvají, že něco nejde, že něco nemůžou, že na něco nemají čas... Výmluvy jsou pro slabochy a je to ta nejsnazší možnost. Lidé, co v životě něco dokázali, si vybírají cestu složitou a trnitou, která je sice bolestivá, ale zaručeně úspěšná. Takže abych to shrnul, ano, kulturistiku miluju, ale rozhodně bych nedopustil, abych kvůli ní dával stranou rodinu a všechny ty krásné věci, které mě v životě naplňují.

Chtěl bys touhle cestou někomu poděkovat za pomoc nebo podporu v přípravě?

Tak v první řadě děkuji své milované manželce a životní partnerce, která je tou mojí dokonalou ženou po všech stránkách. Potom svému parťákovi Petru Cafourkovi, s nímž makáme už pátým rokem a vzájemnou podporou jsme na sobě udělali obrovský kus práce. Dále děkuji svému sponzorovi Martinu Čadovi a jeho suplementové společnosti za důvěru, pomoc a spolupráci i v době, kdy jsem byl mimo soutěžní období. V neposlední řadě děkuji všem svým fanouškům, kamarádům, přátelům z Facebooku, kteří mi fandí, podporují mě, ale často mě i kárají nebo mi něco vytýkají. (úsměv) Samozřejmě děkuji i Ronnie.cz a tobě za nabídku k rozhovoru. Bylo mi potěšením.

I nás těšilo. Michalovi touto cestou ještě jednou děkujeme za odpovědi a na mistrovství Evropy mu přejeme hodně štěstí!