Mezi fotbalovými fanoušky je známý pod přezdívkou Strašák. Lukáš Vala byl jedenáct let vůdčí osobností kotle sešívaných a nechyběl u žádného z důležitých momentů novodobé slávistické historie. Ačkoliv je to už sedm let, co odešel ze své „funkce“, s fanouškovskou komunitou je nadále v kontaktu. Od 2015 totiž provází slavistické obecenstvo domácími utkáními coby moderátor.
V době covidu svou úlohu moderátora slávistických utkání nemůže Lukáš Vala vykonávat tak, jak byl zvyklý. Na stadion se poprvé po delším čase podíval až na začátku května na zápase s Plzní. Tehdy byl jedním ze dvou tisíc fanoušků, kteří dostali přístup v rámci rozvolnění.
„Člověk je na jednu stranu šťastný, že tam může být, na druhou stranu mu tam ale něco zásadního chybí. Uvědomíte si, že fotbal je hezkej, je fajn ho vidět naživo, ale lidi, kamarádi a atmosféra jsou daleko víc,“ říká o současné situaci na stadionech.
Slavie v předstihu získala titul a postoupila do finále MOL Cupu. Jak jste oba úspěchy prožíval?
„Na zápase s Plzní jsem byl se synem. Na to, jaká byla návštěvnost, byla atmosféra velmi dobrá. Ale dva tisíce lidí je málo, je to smutné. Titulu si vážím, ale ti lidi chybí, je to zvláštní pachuť. Postup přes Spartu do finále poháru jsem sledoval jen doma u televize. Je to divné, dvacet let jsem na derby nechyběl. Výhra byla sladká, ale osobní účast chybí.“
Jaké to pro vás bylo být po takové době na stadionu?
„Člověk je na jednu stranu šťastný, že tam může být, na druhou mu tam ale něco zásadního chybí. Vnímám fotbal především jako společenskou a kulturní událost. Se synem to samozřejmě bylo hezký, ale když tam nemůžou být kamarádi a další fanoušci, je to na stadionu zkrátka smutný. Na tribuně jste navíc museli mít roušku a do hlediště ani nemohli s pitím. Někteří sice říkají, že je skvělý, že nás tam vůbec pustí, ale upřímně, já to vnímám spíše jako nutné zlo a už se těším, až to všechno skončí.“
Takže nebýt syna, zápas s Plzní sledujete raději v televizi?
„Ano, než bych tam byl sám, to bych se asi šel raději dívat s kamarády, a to klidně jen na mobilu. Lidi, kamarádi, atmosféra, to je pro mě daleko víc. Člověk si uvědomí, že fotbal je hezkej, je fajn ho vidět naživo, ale bez toho všeho je to zlomek zážitku.“
Jaká byla atmosféra na zápase s Plzní, kam se dostalo zhruba dva tisíce fanoušků?
„Musím říct, že v takovém počtu to bylo velmi dobré. Všichni fandili, vstávali, zvedali ruce… Ale trošku tomu chyběla organizace, buben a speaker. To jsou takové drobnosti, které fandění dávají ráz. Všichni to berou jako samozřejmost, ale když to tam není, je to znát. Ve výsledku jsem byl ale opravdu mile překvapený. I ve dvou tisících lidech se dá udělat velmi důstojná kulisa. Bylo to prima.“
Nepřivedla vás pandemická doba k nějakým novým zjištěním? Je opravdu potřeba být na každém zápase osobně?
„U mě se nic nezměnilo, ale trošku se bojím, aby si manželky nezvykly, že jsme doma a nedržely nás víc zkrátka. (směje se) Ale ne, já myslím, že to bude v pohodě a že si rychle vzpomenou, že jsme chlapi, kteří fotbal k životu potřebují. Konkrétně u nás navíc fandí celá rodina a pokud to jde, na fotbal chodíme všichni. My jsme se s manželkou dokonce na fotbale i poznali. Mladší syn tam byl poprvé ještě v kočárku, ale od té doby tam bohužel nemohl. Už se těšíme až ho tam vezmeme, protože teď to bude vnímat přeci jen o něco víc.“
Před omezením vstupu fanoušků na stadiony jste měl na starosti zápasový program v Edenu. Vrátíte se k tomu?
„Já předpokládám, že ano. Už padl i dotaz, jestli to neobnovíme na zápas s Plzní, ale přišlo mi, že by to bylo spíš jak v cirkuse. K mému stylu moderování je potřeba interakce lidí. Ti tam sice byli, ale dva tisíce je na tak velkém stadionu opravdu málo. Nechtěl jsem, aby to vypadalo směšně. Domluvili jsme se tedy, že s tím počkáme, až bude stadion zase plný.“
V době omezení vstupu fanoušků byla v hledišti vidět obří chorea. Víte, kdo za touto iniciativou stojí?
„O tyto prezentace se stará přímo Tribuna Sever. Chorea se nakoupila z příspěvků fanoušků, které posílali na transparentní účet nebo je házeli do kasičky na stadionu nebo nyní před stadionem. Tribuna Sever byla v tomto opravdu aktivní a rozhodně jim patří velké dík a úcta, že stadion dokázali krásně vyzdobit i v době, kdy tam nemohli být lidé.“
Měli jste na chorea ohlasy i od hráčů?
„Já už aktuálně nejsem přítomný všem reakcím, ale co vím, tak zástupci kabiny – kapitán Jan Bořil s Ondrou Kolářem, přišli osobně poděkovat do obchodu Tribuny Sever a dokonce i sami něco přispěli. Je vidět, že hráči cítí naši podporu a jsou rádi, že se fanoušci o stadion starají i když tam nemohou být osobně. Jen mě mrzí, že hráčům za jejich fantastické výkony nemůžeme poděkovat osobně na stadionu.“
Měl jste na stadionu nějakou funkci v době, kdy tam nemohli být fanoušci?
„Na úplném začátku krize, což bude už rok zpátky, jsme dělali YouTube pořad Řečnický klub. Na dálku jsem se vždy spojil s někým ze současných nebo bývalých hráčů a povídali si o různých tématech. V druhé vlně jsme se ale k těmto akcím už nevrátili. Člověk k tomu popravdě už neměl ani moc chuť, protože naše možnosti byly opravdu okleštěné. Pořád museli být všichni testovaní, chránit se a být v co nejmenším v kontaktu. Vzhledem k těmto opatřením se tedy ani víc angažovat nešlo. Já obecně k uplynulému roku přistupuju, jako by se ani nestal. Nějakou dobu to ještě přečkáme a pak se vrátíme k tomu, co bylo před krizí. Někteří říkají, že život už nikdy nebude jako dřív, ale s tím se rozhodně smiřovat nehodlám. Bude to jako předtím, o tom jsem absolutně přesvědčený a na návrat k normálu už se opravdu těším.“
Máte informaci, jak situaci bez fanoušků prožívali samotní hráči?
„Jsem v kontaktu s lidmi z realizačního týmu a občas i s někým z hráčů, ale jak to prožívali říct nedokážu. Věřím, že někomu lidé chybí hodně, někomu méně zkušenému to třeba může i pomoct, protože necítí takový tlak. Myslím, že se ale hráči spíše těší, až se fanoušci vrátí do ochozu. Atmosféra v Edenu, když přijde plnej dům a vře to, dokáže hráče vybičovat. Jsem naprosto přesvědčený, že kdyby na zápase s Arsenalem mohli být fanoušci, výsledek by vypadal jinak.“
