18°C
Jak vás vůbec napadlo vytvořit Alej českých panovníků?
Myšlenka se mi vnukla 1. května 2017. Byli jsme tehdy s manželkou na Rešovských vodopádech. U vesnice Ruda je Křížový vrch, ke kterému vede křížová cesta. Všiml jsem si u ní data 1767 i toho, že všechny nápisy byly v němčině. Sedl jsem si u posledního zastavení a přemýšlel jsem. Uvědomil jsem si, že někomu před 250 lety stálo za to vybudovat něco, co tady budou lidé obdivovat po staletí. Náhle jsem chtěl taky vybudovat něco, co tady bude 250 let a víc.
Takže jste uvažoval také o vytvoření křížové cesty?
Ani ne. Vím, že křížových cest je v České republice mnoho. Navíc mi přišla hned na mysl tři slova: Cesta českých panovníků. Nevím, kde se mi ta myšlenka v hlavě zrodila.
Panovníků bylo ovšem v našich dějinách spousta. Vytvořit křížovou cestu by bylo nesrovnatelně snazší…
O to víc mě to motivovalo. Začal jsem to ve spolupráci s historiky zkoumat a zjistil jsem, že nikde v ČR není na jednom místě soubor českých panovníků. To mne dost překvapilo. Začal jsem se zajímat, kolik jich bylo skutečných i mytických. Shodli jsme se, že jich bylo 78. Každému jsem se rozhodl věnovat sochu v lidské velikosti. Začínám u těch mýtických. Končím u Karla I. Habsburkého. Pak už byli prezidenti, a to nejsou panovníci v pravém slova smyslu.
Vytvořit takové dílo je ovšem úkolem na velmi dlouhou dobu. Nepolekalo vás to?
Tolik soch je opravdu velká porce. Mnozí sochaři jich tolik nevytvoří za celý život. Bylo jasné, že nemůžu hledat sochaře, kterému je kolem šedesáti, ale potřebuji někoho mladého. Seznámili jsme se naštěstí s umělcem Václavem Polianem (nyní 33) z Olomouce. Je tedy šance, že dílo dokončí. Část soch (Habsburky – pozn. red.) navíc vyrobí sochař Kamil Hromádka z Hořic.
Jakým tempem sochy v Aleji českých panovníků přibývají?
Tempo by mělo být sedm až osm ročně, letos jich ale osadíme hned devět. Zatím máme v aleji sochy 19 českých vladařů.
Je nějaké jméno vladaře, u kterého se lidé nějak častěji zastavují?
Určitě u Strojmíra. Lidé u jeho stojí stojí a přemýšlejí. Strojmír? Kdo to je? Nezná ho nikdo. I on byl ale podle všeho součástí našich národních dějin. Byť jen krátce.
V Bukovanech u Kyjova vzniká Alej českých panovníků Hynek Zdeněk
Máte mezi českými panovníky nějakého svého oblíbence, někoho, kdo je vám nějak víc blízký?
Mou srdeční záležitostí byl Přemysl Otakar II. To byl panovník velkého formátu a dle mého gusta. Kdo ví, jak by se české dějiny odvíjely, pokud by nebyl zrazen.
Původně jste říkal, že se vám na mysli objevila slova: Cesta českých panovníků, nakonec se jedná o Alej českých panovníků. Proč došlo k drobné změně názvu?
Kolem soch jsem nechal vysadit alej a přidal lavičky. Chci, aby si lidé mohli v aleji sednout, odpočinout, přemýšlet a zároveň získat historické povědomí. Mezi polem a alejí jsme navíc vysadili keře, takže to by dojem mělo ještě více umocnit. Doufám, že alej bude přinášet lidem radost nejen nyní, ale budou sem rádi jezdit i za stovky let.
Josef Kouřil vstoupil do povědomí veřejnosti jako majitel firmy Wiki, zabývající se prodejem dětských hraček. Poté začal vytvářet stavby, které mají potenciál sloužit stovky let. V roce 2004 nechal vybudovat Bukovanský mlýn, který se stal dominantou Kyjovska. Vzápětí se pustil v Bukovanech do stavby kostela. V roce 2013 tak byla vysvěcena kaple Jana Pavla II. Dosud jediná svého druhu v českých zemích. Od roku 2018 vytváří u Bukovanského mlýnu Alej českých panovníků.
