Lidovky.cz: V prosinci jste vydala knihu Potoky perel, která velmi erudovaně a poutavě mapuje historii bižuterního průmyslu v Čechách. Co vedle úspěšnou podnikatelku v oboru k takovému téměř filantropickému počinu?
Vydání knihy bylo vyústění nápadů, myšlenek, pocitů několika let. Před třiceti lety mi učarovaly skleněné korále, začala jsem spontánně sbírat vinuté, mačkané a broušené perle vyráběné v Jizerských horách v dobách rozkvětu Jablonecké bižuterie v první polovině minulého století. Během let jsem objevovala historické souvislosti a příběhy lidí, jejichž osudem se korále staly. S každým dokumentem či fotografií se otevíral krásný a fascinující svět. Před pěti lety jsme otevřeli v naší korálkové továrně Muzeum výroby korálků a kniha bylo přirozeným pokračováním této korálkové cesty.
Lidovky.cz: Uplynulý rok byl jistě zlomový i ve vašem odvětví, kniha koneckonců zmiňuje časté vzestupy a pády, změny módních trendů, vkusu, historické zvraty a světové krize. Jak se podle vás pandemie a s ní související krize podepíše na výrobě a hlavně exportu jabloneckých bižuterních komponentů?
Pandemie mění přístup k situacím i problémům, které logicky přicházejí. Věřím, že tomu tak bude i v případě bižuterního odvětví. Je třeba nacházet nové možnosti a příležitosti. Vycházet z podstaty i tradice, ale zároveň se dívat na vše z dalších úhlů pohledu. Využívat moderní technologie, kooperovat a spolupracovat napříč oborem. Je pravděpodobné, že některé zaběhlé modely skončí, zároveň každý konec je novým začátkem.
  |
Lidovky.cz: Vaše firma G&B beads patří k našim největším výrobcům mačkaných skleněných perlí a korálku. Mohla byste popsat vaše začátky? Jak jste se ke korálkům dostala?
Vyrůstala jsem mezi korálky na vesnici na Jablonecku, kde se mačkalo a navlékalo v každém druhém domě. I když jsem se před třiceti lety viděla v jiném oboru, shodou okolností to byly korálky, které se staly mým osudem. Prarodiče si otevřeli živnost na výrobu korálků ve třicátých letech minulého století a fungovali do padesátých let, kdy se babička stala národní správkyní vlastního majetku.
Díky tomu mohla zachránit vzorkovnice a část hotového zboží, které schovávala na půdě dalších čtyřicet let. Formy bohužel skončily v základech domu rodičů, protože nevěřili, že by se mohla vrátit doba, kdy by je mohli použít. Naštěstí korále se do betonu nehodily. V roce 1989 se situace změnila a po meziválečných korálích byla velká poptávka, tak se stalo, že půda vydala své poklady. Nestačila jsem se divit, co všechno babička zachránila. Jeden ze zákazníků chtěl odebírat korále vyrobené podle původních vzorů, a to byl začátek mého korálkového podnikání.
Začínala jsem s půjčkou 20 tisíc korun. Koupila jsem sklářský kahan, dmychadlo, přípravky na výrobu vinutých perlí, natřela starý nábytek, pronajala jednu místnost jako dílnu, koupila sklo a zaměstnala první navíječku perlí. Za pět let jich bylo pětadvacet a dvě mistrové. Lidí v tomto oboru byl nedostatek, proto jsem si ve spolupráci s jabloneckou školou řemesel a služeb, vyučila několik navíječek od začátku, od jejich nástupu do školy.
Kromě původních vzorů jsem začala používat 24 karátovou zlatou folii do skleněných perlí a otevřel se mi trh do Itálie do Murana. První cesty do italských Benátek byly velké dobrodružství, s krabicemi plnými zlatých korálí a spacákem v autě. Náš obor zažíval v druhé polovině devadesátých let svá nejlepší léta a celý svět chtěl české korále. K vinutým perlím přibyla výroba kovových bižuterních komponentů, skleněných figurek. Následovala užší spolupráce s mým dlouholetým kolegou, spojení našich dvou firem, pořízení nových technologií a následně vlastního výrobního areálu před téměř dvaceti lety.
Lidovky.cz: Kniha Potoky perel ale není váš jediný počin v oblasti umění a kultury. Součástí výrobního areálu vašeho podniku je i Muzeum výroby korálku a Sluneční pavilon v zahradě. Podařilo se vám zrealizovat několik zajímavých výstav a koncertů, v Muzeu pořádáte doprovodné akce a workshopy pro děti i dospělé. Současná situace ovšem moc podobným aktivitám nepřeje. Na co byste pozvala zájemce do Jablonce až to bude možné?
Do výroby, kde všechno začíná a kde si mohou naši návštěvníci nahlédnout pod ruce našim sklářům, ale také si nově vyzkoušet, kolik je zapotřebí práce a času, aby se ze sklářské tyče stal korálek. Provedeme je muzeem, ve kterém jsme připravili novou expozici několika celodřevěných sklářských strojů z devatenáctého století, dozvědí se, co je Klemprda, stroj na řezání skleněných tyčinek nebo mohou obdivovat brus na facety poháněný transmisí či viklovací stůl se šlapacím měchem a kahanem na petrolej. V tzv. „black boxu“, kde stěny a strop jsou vymalované černou barvou, rozehrajeme hru světla a stínu, historie a přítomnosti. Oči návštěvníků pak budou přecházet v naší korálkové prodejně plné tisíců barev a tvarů skleněných perlí.
Lidovky.cz: Korálková továrna ovšem není jen výrobním prostorem, na rok 2021 plánujete v jednom křídle otevřít unikátní galerii moderního umění, která poskytne kreativní i výstavní prostor mladým umělcům a nebude to (jen) o skle. Co přesně připravujete?
Stálá výstava nese název Big Bead a autoři instalace, mladí výtvarníci Jan Salanský a Jakub Neufuss ze studia SKUUB, se nebáli. Některé z připravených instalací jsou opravdu velké. Mottem výstavy je recyklace, kluci využili pro objekty, obrazy, kromě skleněných perlí, tyčí, tabulí, také mnoho dalšího, co se dá v továrně objevit. Kromě této stále expozice chci dát prostor jak místním mladým umělcům, designérům, tak např. studentům z liberecké technické univerzity. Ráda bych, aby galerie nebyla jen místem plným umění, ale zároveň společenským a kulturním prostorem, kam zajdete ráda na kávu, koncert nebo autorské čtení.
Lidovky.cz: Váš záběr ovšem přesahuje pouze obor skleněné bižuterie a její výroby. V předloňském roce jste založila platformu Jablonec jinak, která se velmi úspěšné podílela na doprovodném programu pro kraj stěžejní Jizerské 50ky. Jaký byl letošní ročník a jak lze vůbec plánovat tak rozsáhlé akce s ohledem na stále se měnící opatření a restrikce?
Řekla bych, že základem je nadšení našeho dámského týmu Jablonce Jinak, kdy máme při přípravách pocit, že nic není nemožné. Máme nápady na několik let dopředu. Na počátku příprav letošního ročníku jsme byly velmi optimistické a předpokládaly jsme, že v únoru už bude pandemie minulostí a sobota Jizerská 50 padesátkrát jinak bude plná divadelních představení pro děti, dospělé, měly jsme připravené besedy, koncerty. Ale všechno bylo jinak.
Hlavním heslem letošního ročníku jsme zvolily světlo a toho jsme se držely. Oslovily jsme deset výtvarníků, kteří pracovali s tématem Jizerské 50 a připravili v centru města světelné instalace. Světelný profil tratě závodu, model Huacaránu, stíny běžkařů na fasádách budov a mnoho dalších. Toto byla možnost, jak umožnit lidem projít veřejným prostorem s přidanou hodnotou umění a neporušit vládní nařízení. V sobotu večer jsme streamovali Kupé ve stopě s hosty - sklářským výtvarníkem Zdeňkem Lhotským a olympijskými sestrami Sudovými.
Lidovky.cz: Váš osobní zápal pro věc, nadšení, kreativita a snaha popularizovat tradice českého severu vás ženou stále vpřed. Sama říkáte, že si jen plníte sny. O čem ještě sníte?
Ráda bych, aby si návštěvníci našeho areálu našli každý pro sebe něco, co je osloví, zaujme, potěší, bude inspirovat a budou se k nám rádi vracet. Našemu týmu, aby se podařilo vdechnout život dalším prostorám a místům v továrně, které na svoje návštěvníky teprve čekají. Vnímám místní tradici jako dar a odpovědnost. Dává mi smysl předat pomyslnou štafetu, až bude čas a do té doby se pokusit dát ze sebe to nejlepší.
Lidovky.cz: Jak vaše firma, ale i vy sama prožíváte koronavirovou krizi. Našla byste na ní i něco pozitivního?
Jak už jsem zmínila, je to čas bilancování, přemýšlení a hledání nových cest a řešení. Jako firma jsme za posledních dvacet let už několik krizí překonali, po úspěšných letech, přišlo období, kdy světové trhy zaplavila východní konkurence a firma prošla zásadními změnami. Poslední roky jsou složité pro celý náš obor. Zároveň moji kolegové, většina z nich, jsou ve firmě společně se mnou již více jak deset let, s některými jsem začínala. Jsme už jako rodina, jejich přístup je už osobní a já si toho velice vážím. Jsem životní optimista, snad na všem najdu pozitivní rozměr. Pokud budu konkrétní, osobně vnímám zklidnění, větší uvědomění si sebe sama.
Lidovky.cz: Když si člověk přečte, co všechno děláte, můžete působit, že jen pracujete. Jak relaxujete?
Mám to štěstí, že moje práce je mým koníčkem a vášní. Skleněné perle, korálky je svět plný barev a možností. Klid, nápady, inspiraci nacházím v přírodě, tam je možné vnímat to nejkrásnější a největší umění. Mám štěstí na inspirující a veselé kamarády, není nad společné „filosofické“ debaty u vína. Relaxuji vařením, cestuji, objevuji nová místa, chutě a mohou být i jen za humny. Protože jsem vodní znamení, potok, řeka, přehrada, moře mě vždy dobije a vyladí. Svět kolem nás je nádherné místo, každý den je novou příležitostí a jen na každém z nás záleží jaký bude. Chci žít svoje sny a jsem ráda, že se mi to daří.
