Sama zažívá problematický začátek olympijské sezony, oštěpařka Barbora Špotáková ale přitom ještě pomáhá k restartu ostatním. Dvojnásobná olympijská šampionka je tváří projektu Atleti spolu, který příští středu vyžene na stadiony přes 21 000 atletů z 251 klubů. „Doufám, že je to za nama,“ říká na adresu pandemie ve stylu Bohuše z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
Co říkáte na nápad uspořádat takový počet mítinků v jeden den po celé republice?
„Jsem moc ráda, že jsou oficiálně otevřená sportoviště, děti z druhého stupně základních škol a ze středních škol to měly opravdu těžké. Bude to pro ně zjevení. Říkala mi moje neteř, která je na druhém stupni čtrnáct dní ve škole: A už mám závody! Ale je třeba do sezony skočit rovnýma nohama. Není na co čekat. Mně by to jako malou rozhodně motivovalo. Už se na to moc těším.“
Věříte, že to děti probudí?
„Nejde jenom sedět a živit ducha, musíte živit i tělo. Ve zdravém těle zdravý duch je známé už dlouho. Bohužel to teď bylo potlačené, je důležité, aby si to děti znovu připomněly, jestliže byly trošku zadušeny. Jsem ráda, že budu závodit se všemi mladými, budu si připadat zase mladá.“
Budou závodit i vaši synové?
„Ještě jsem o tom pořádně neuvažovala, jestli to půjde, byla bych ráda. Jsou všestranní. Tyhle malé děti většinou dělají běh, nebo skočí nějaký odraz, dělají skok do dálky. Tyhle jednoduché disciplíny jdou. Bylo by to docela dobré…“
Vy už máte za sebou dva brzké závody, na Evropském vrhačském poháru ve Splitu ani na Zlaté tretře se vám ale moc nedařilo…
„Vždycky jsem začínala až v červnu, ale už mám za sebou dva závody. Nazvala bych to spíš takové tréninky. Neměla jsem moc tréninků z plného rozběhu, protože jsem se nepotkala s teplem, pak jsem měla malý úraz. Včera bylo deset stupňů, foukalo. To na plný rozběh moc není. Před Tretrou totéž. Takže příští týden, kdy budu v rámci projektu Atleti spolu závodit v Plzni, to opět bude trénink.“
O jaký úraz šlo?
„Před Splitem jsem si zvrtla nohu. První závod byl takový z voleje, kdy jsem nevěděla, jestli ten kotník bude dobrý. Naštěstí to nebude nic hrozného. Zatím mi není přáno. Mám pocit, že jde všechno proti mně. Ale ono se všechno jednou převrátí. Říkám si: Pořád je lepší, když člověk prožívá těžkosti teď a věřím, že by se to mohlo v létě obrátit k lepšímu. Zatím neztrácím naději.“
Držíte se svého oblíbeného hesla Hlavně nepřepálit začátek?
„To jsem vždycky říkala, to bylo moje heslo už na gymplu, to můžou moje kamarádky potvrdit. Hlavně nepřepálit začátek! Takže teď jsem začala brzo, ale rozhodně jsem ho nepřepálila. Je pořád dost času. Velké výkony jsem nikdy na začátku sezony neházela. Tohle mě samozřejmě trošku uklidňuje.“
Neříkala jste si, jestli by nebylo lepší za téhle situace s oštěpem seknout?
„Vloni při odložení jsme ani nečekali, jak nás to bude dlouho dusit, tak jsem ani chvíli nepřemýšlela, že bych do toho znovu nešla. Chvilky, kdy mám dost, já bych to nazvala, kdy jsem úplně na dně, těch mám hodně. Ale nejsou nikdy, že bych si řekla, že bych se na to chtěla vykašlat. To ne. Vůbec!“
Jak to?
„Protože vím, že jsem vždycky překonala velké problémy. Vzpomenu si na Rio, kdy jsem si dvacátého prvního března zlomila nohu a pak jsem tam byla třetí. To bylo taky ostrý. Vím, že se dá zvládnout ledacos, to už ze své kariéry znám. Vím, že to je teda hrozně vyčerpávající, ale vždycky to stálo za to. Vždycky to člověka posílí, když zvládne velké překážky. Říká se, že cesta k velkým věcem nikdy není jednoduchá, je vždycky trnitá.“
Hokejisti určitě taky pořád na mistrovství světa věří v medaili…
„Musíte věřit. Do poslední vteřiny. V tom je ta síla těch sportovců. A ukazují jim těm dalším. To jsou příběhy, které motivují.“
Co říkáte na příběh hokejového týmu, který odjížděl na šampionát s velkým očekáváním?
„To mi trošku něco připomíná… To je vždycky strašně těžký a nevděčný být v téhle pozici. To je jedna z nejhorších věcí. Kolikrát, když řekne nějaký komentátor: Už to máme v kapse. A najednou: Buch! Vždycky se to převrátí. Jak Věrka Čáslavská, tak Dana Zátopková, říkaly: Vím, kdo ty medaile udělá, klidně to napíšu na papírek, ale nahlas to říkat nebudu.“
Témata:
sport, Olympijské hry, Barbora Špotáková, Split, trénink, Dana Zátopková, Zlatá tretra Ostrava, atletika, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Sport na Heureka.cz
Související články
