InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Expediční kamera – festival cestovatelských filmů

    neděle 28.4 16:00 - Čajovna Pod Stolem, Strakonice

  • Vernisáž výstavy modelů, obrazů a sbírkových předmětů k operaci Overlord

    neděle 28.4 14:00 - Městská galerie Vodňany, náměstí Svobody 18

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jen výmluvy! Dětem přece pohyb zakázaný nebyl

PÍSECKO - Jaký dopad bude mít pandemie koronaviru, která přinesla nejrůznější omezení, na pohyb a sportovní průpravu dětí? Na to odpovídali učitelé tělesné výchovy z Písecka. Jako první Písecké postřehy a Milevské noviny vyzpovídaly tělocvikáře Michala Hanzlíka, který působil na základní škole Tomáše Šobra. Nyní vyučuje na bernartické základce. „Kdo si hledal způsoby, tak je našel. Pokud ale někdo sportuje pouze v rámci tělesné výchovy, tak u něj určitě nějaký propad bude,“ odhaduje učitel Michal Hanzlík, který je mimo to ještě trenérem mládeže u florbalového klubu FbC Písek. Sportování dětí a vývoji naší budoucí generace se tedy věnuje na takřka denní bázi.

Jak jako učitel vnímáte fakt, že jsou děti už rok bez školní docházky a tělesné výchovy?

 Je to pochopitelně velice nešťastné. Na druhou stranu vždy až když o něco přijdeme, tak zjistíme, jak je to pro nás důležité. Kdo z nás by čekal, že děti budou doma říkat rodičům, že už chtějí do školy. Pochopitelně bych však byl šťastnější, kdyby se konkrétně ke školní docházce přistoupilo jinak a chodilo se do školy i během pandemie. Já si myslím, že největší problém to byl a je pro žáky, kteří byli zvyklí spoléhat především na školní docházku, a že jim to bylo „servírované“. Distanční výuka už byla odlišná a bylo třeba více péče rodičů u menších a více osobní zodpovědnosti u starších. Žáci, kteří se už dříve zodpovědně připravovali, tak věřím, že tuto dobu relativně dobře zvládli. Spíš jim chyběl sociální kontakt, kterého si nyní ale budou snad více vážit. Spíš bych viděl problém nebo spíš škodu, že někteří přišli o své významné milníky, na které se vzpomíná celý život – třeba devátá třída, první ročník střední školy a další. To je velice nešťastné...

 Očekáváte velký propad ve fyzické kondici žáků?

Vrátil bych se k odpovědi výše. Myslím si, že žáci, kteří běžně chodí do sportovních klubů nebo mají aktivní rodiče, tak se nějakým způsobem v pohybu udržovali. Někdy mi to přijde až výmluvné... Dětem přece pohyb zakázaný nebyl. Ano, byla omezena sportoviště, ale zase byl prostor na spontánní pohyb, o kterém se v současné době často mluví, že dětem chybí. Kdo si hledal způsoby, tak je našel. Pokud ale někdo sportuje pouze v rámci tělesné výchovy, tak u něj určitě nějaký propad bude. Největší problém asi bude v tom, že některé děti lehce přiberou na váze a tím pádem pro ně bude pohyb i náročnější.

 Je rozdíl v důležitosti pohybu pro studenty základních a středních škol?

 Určitě je důležitější na základní škole, a to především na prvním stupni. Vůbec nechci tvrdit, že na střední škole pohyb důležitý není, ale věřím, že pokud si Michal Hanzlík Michal Hanzlík je učitelem tělesné výchovy a zároveň florbalovým trenérem. Žáci vybudují kladný vztah k pohybu už na základní škole, tak pak dokážou a budou chtít sportovat i sami bez povinnosti školní docházky. Musí se jim vytvořit příjemné prostředí, které je osloví, aby chtěli pohybovou aktivitu dělat. Myslím si, že stejně tak to funguje, pokud dítě sportuje s rodiči a má z toho radost.

 Jak ze současné situace ven?

 Víte, já si myslím, že tohle je hlavně v nás. Možná se to někomu nebude číst lehce, ale proč někteří z nás či naše děti v době karantény nesportovali? Protože jednoduše neměli naservírovanou dnes velmi oblíbenou „instantní“ zábavu a nevěděli, jak s tím naložit. Dostali se mimo svou komfortní zónu, kde jim nebylo příjemně a bylo pro některé z nás lehčí vše svádět na pandemii, než hledat cestičky. Takže jak z toho ven? Neodkládejme děti pouze na kroužky s tím, že je tam o ně postaráno. Pojďme si z této situaci vzít ponaučení, že všichni musíme přidat ruku k dílu v rámci pohybu dětí. Sám působím i ve sportovním klubu, takže pochopitelně rozvolnění a opět nabytý sociální kontakt tomu velmi pomůže, ale je třeba řešit i dobu, kdy toto nejde.

 Mělo by podle vás ministerstvo školství v této oblasti zasáhnout a rozšířit pohyb pro žáky?

 Co se týče distanční výuky, tak zde si myslím, že je správně, že tělocvik nebyl povinně zařazen. Určitě měli doma žáci a rodiče dost práce s úkoly z odborných předmětů. Co se však týče běžného školního roku, tak si myslím, že dvě hodiny tělesné výchovy týdně jsou málo. Mně by se líbila myšlenka, že každý má dvě hodiny běžné tělesné výchovy a k tomu by si povinně volil „kroužek“ další pohybové aktivity, který by mohl mít různá zaměření – plavání, míčové hry a tak dále.

 Nakolik je podle vás tělocvik pro děti oblíbeným nebo spíše odpočinkovým předmětem?

 Všeobecně si nemyslím, že by děti a studenti tělocvik vyloženě neměli rádi. Naopak si myslím, že ještě stále je to jeden z oblíbenějších předmětů. Troufám si říct, že tak do sedmé třídy to je vždy téměř bez problémů. Spíš poté už se někteří žáci cítí nekomfortně a možná i trapně před ostatními, a tak některé aktivity odmítají dělat. Všeobecně je to ale jako všude o aktivitě učitele. Je to těžké, ale když vycítíte, co daná třída potřebuje, tak je reálné žáky zaujmout, ale samozřejmě to nemusí platit vždy. Někteří žáci či celé třídy se prostě seknou a nepohnete s nimi.

 Zaměřujete se při tělocviku více na hry nebo na tělesnou zdatnost?

 Hodně záleží právě na tom, co zmiňuji dříve. Snažím se hodiny přizpůsobit tomu, jaké jsou ve třídě děti. V praxi to dle mého názoru vypadá tak, že pokud máte sportovnější třídu, tak ti jsou často zdatní ze svých vlastních sportů a chtějí si spíš něco zahrát s kamarády. Má to tempo a já vím, že se pobaví, budou mít sport, který běžně nehrají. Nestojí o to, abych jim ukazoval kondiční cvičení. Ta plní se svými trenéry. Méně sportovní třída však většinou v hrách není tolik aktivní a spíše se zaměřuji na všeobecnou tělesnou zdatnost. Pochopitelně nikdy se nenajde ryze sportovní či nesportovní třída, takže to kombinuji. Často třeba jednu hodinu posilujeme a druhou hrajeme hru. Kluci rádi hrají fotbal a holky asi volejbal. U obou pohlaví je hodně oblíbený i florbal.

 Do jaké míry tedy o skladbě hodiny necháváte rozhodovat žáky?

 Vždycky musí proběhnout rozcvička, která má minimálně základní potřebné prvky. Myslím, že to je velmi důležité a už v ní můžeme žáky učit základní pohybové vzorce. Poté následují hlavní témata hodiny, a to záleží na tom, co chci v tělocviku daný den dělat. Pokud vím, že budeme posilovat, dělat gymnastiku či budeme dělat nějaké netradiční či pohybové hry, tak žáci moc nerozhodují o průběhu hodiny, ale mají určitě možnost vyjádřit se při zadávání některých cviků. Když máme ale volnější hodiny a chceme si něco zahrát, tak se žáků většinou ptám, o co mají největší zájem. Když to není jedna a ta samá hra pořád dokola, tak s tím nemám problém.

Jak přicházejí fyzicky připravení žáci na střední školu?

 To nedokážu zcela posoudit. Ale zcela upřímně si nemyslím, že by byli nějak výjimečně připraveni z hodin tělesné výchovy. Časová dotace není tak obsáhlá, aby mohla nějaké žáky výrazně připravit. Musíme k tomu ještě připočítat různé prázdniny, odpadlé hodiny a tak dále. A ten počet hodin nebude tak vysoký. Ale pokud je učitel aktivní a žákům se věnuje, tak věřím, že dobré návyky a základní pohybové vzorce je schopen žáky naučit a docílí toho, že i na střední škole bude chtít být student aktivní při hodinách.

 Jak se omezení sportování a tělocviku projevilo u vás osobně?

 Přišel jsem téměř o všechny své vyučovací hodiny, takže to bylo nepříjemné. Jsem zvyklý být, ať už jako učitel či trenér, stále v kontaktu s žáky či svěřenci, najednou to byl kontakt jen přes počítač. Pochopitelně se to pak odrazilo i na mně jako na sportovci. Pokud denně vedete několik rozcviček, ukazujete cviky a podobně, tak se cítíte kondičně lépe, než když se doma „válíte“ na gauči. I pro mě byla tato doba těžká a přiznám se, že se mi střídaly aktivnější dny s těmi „línějšími“. Je ale třeba si to přiznat, že chyba byla ve mně. Mohl jsem s touto dobou ohledně sportování naložit lépe.

 Nyní už se sportování zase postupně vrací. V jaké kondici jste tedy žáky našel, byl na nich výpadek hodně znát?

 Na některých trochu ano. Bylo vidět, že delší procházka či souvislejší pohyb jim dělá lehčí problémy. Hlavně nejsou zvyklí se zase „překonávat“. Učitel je přece jen žene trošku přes jejich osobní maxima a na to teď nějakou dobu nebyli zvyklí. Na některých to však není znát. V uvozovkách jim dáte míč a dokázali by za ním běhat celý den. Je to velmi individuální.

Diskuse k článku - 6 příspěvků
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • Čtenář 

    Reagovat

     

    Tak třeba takový hokej se trénoval hodně blbě, vyjma pár dnů kdy zamrzly rybniky

    Vloženo 5.6.2021 16:02:21

  • Hm 

    Reagovat

     

    Florbal není sport.

    Vloženo 5.6.2021 11:42:15

  • jan 

    Reagovat

     

    Více takových učitelů !

    Vloženo 5.6.2021 07:23:56

  • Zdena 

    Reagovat

     

    Vy ho znáte. Mně po přečtení článku přijde jako člověk s nadhledem a rozumným názorem.

    Vloženo 4.6.2021 17:24:59

    • anonymní čtenář 

      Reagovat

       

      nehul to :D

      Vloženo 4.6.2021 23:10:57

  • anonymní čtenář 

    Reagovat

     

    Puckou vymlácený blb :-)

    Vloženo 3.6.2021 22:52:43

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace