Jedněmi z vážených hostů letošního ročníku Anifilmů je také americký autor komiksů, scenárista a režisér Dash Shaw a jeho partnerka, filmová producentka, a hlavně výtvarnice Jane Samborski. Na Severu Čech se promítá jejich nejnovější animovaný film Kryptozoo, který vzápětí po dokončení zažil svou premiéru na Sundance film festivalu, kde získal Inovátorskou cenu. Film se také promítal nedávno na festivalu v Annecy a teď ho mohou vidět i návštěvníci tuzemského Mezinárodního festivalu animovaných filmů. Kryptozoo je fantastický animovaný snímek určený dospělým divákům, kteří se díky příběhu vydají na extraordinérní cestu po stopách mytologických zvířat společně se skupinkou rozličných ženských postav. Spektakulární barevná podívaná v mnohavrstevnatém příběhu osciluje svou myšlenkou někde mezi idealismem a utopickou vizí. Hlavně ale hovoří o síle snů a svobody.
Úvod k filmu Kryptozoo – Jane Samborski a Dash Shaw
Dashi, Jane, jak se vám u nás líbí?
Jane: Už když jsem vystoupila z letadla, okamžitě jsem se do Česka zamilovala.
Dash: Moc si taky užíváme hudební skupiny, které tady na festivalu hrají.
Jane: Festival je naprosto skvělý. Má výbornou atmosféru!
Kryptozoo
To mám radost! A děkuju, že si můžeme chvilku povídat o Kryptozoo. Už jsem váš film viděla dvakrát. Má v sobě tolik vrstev, že mi nestačilo podívat se jenom jednou.
Dash: Ó! Teda!
Jane: Díky! To je pro nás obrovský kompliment!
Dash: Dlouho jsme na našem filmu pracovali, postupně jsme ho dolaďovali a stavěli jeho strukturu.
Jane: Já osobně mám ráda tu velkou výhodu práce na něčem tak dlouhou dobu jako v tomhle případě. Bylo to vlastně skoro pět let. Můžete tak pořád vrstvit a pokračovat.
Pět let práce?
Jane: Dash na něm dělal pět let, já jenom čtyři. V roce 2016 už měl hotový scénář a já začala pracovat na animacích. Na samém začátku letošního roku byla naše práce hotová.
Když se Dashi zeptám, jak byste Kryptozoo definoval, co mi řeknete?
Je to příběh o zoo, které zachraňuje a nabízí zázemí mytologickým bytostem. Pak bych dodal, že je to taky film o představivosti a o tom, jak je s ní v různých částech světa nakládáno. Film se pokouší diváky seznámit s postavami, které vychází z představivosti. A určitě bych pak náš snímek popsal jako pop-artovou koláž.
Co mě opravdu na vašem filmu kromě vrstevnatosti a samotné myšlenky bavilo byla jeho barevná paleta. Dynamicky se rozmáchnete téměř do duhy. Hodně pestré jsou také různé výtvarné techniky, které se na plátně objeví. Můžete mi něco málo povědět o tom, jak jste o vizuální stránce Kryptozoo přemýšleli?
Jane: Barvy mám na svědomí hlavně já. Pro některé scény mi Dash jako inspiraci přinesl třeba nějaké malby. Někdy jsem si zase třeba já sama jenom hrála s materiály, které jsem měla k dispozici. Myslím si, že na světě už je spousta filmů, které mají doslova takové „bahenní“ spektrum barev. Já jsem chtěla použít všechny barvy světa! Prostě udělat duhu! (energicky se smíchem vypráví). A chtěl jsem, aby výsledek zářil a nikdo na světě mě prostě nemohl zastavit! (smích) Dělalo mi to obrovskou radost. Dash udělal taky úžasnou věc, když ke spolupráci pozval další výtvarníky, kteří jsou velmi osobití a vnesli tu osobitost i do své práce na filmu. To ale na druhou stranu mně jako vedoucímu animátorovi a výtvarníkovi přinášelo taky spoustu nesnadných momentů. Vlastně jsou ale nakonec tou nejzábavnější částí práce, když se ta rozličnost musí nakonec nějakým způsobem skloubit. Spousta filmů vzniká tak, že všechno je hodně dopředu připravené, nalinkované, barevnost má limity a já nevím co všechno ještě. V našem případě to tak nebylo. My jsme hodně pracovali scénu po scéně.
Dash: Já spoustu let vymýšlím a kreslím komiksy. Když jsem s tím začínal, setkával jsem se velice často s kresbami, které byly pouze černobílé nebo měly klasicky naturalistické barvy, třeba jako Tintin. Koncept barvy mě moc zajímal. Začal jsem studovat, jak každá z nich dokáže přidat nebo změnit význam a umocní obsah. Když přišel čas na filmy, tak jsem pro ně ze svých zkušeností čerpal. Barvy jsou oblast, kterou bych do budoucna ještě rád trochu více prozkoumal a experimentoval s ní.
Kryptozoo
Vzhledem k tomu, že práce na celovečerním animovaném filmu je dlouhodobá záležitost a vy jste i životními partnery, logicky mě to vede k otázce, jak jste spolu zvládali pracovně vycházet?
Jane: Na to mám tuhle odpověď. Jmenuje se Google Spreadsheet. Hned nějak na samém začátku projektu jsem chtěla zapracovat na organizaci celé věci. To vzešlo ze zkušenosti z naší předchozí spolupráce. Takže jsem sepsala opravdu obří seznam poznámek k tomu, co jsme si už vyzkoušeli a jak to fungovalo. Dash zase držel v evidenci to, co už bylo hotovo. Nechtěla jsem se dostat do situace, že bych třeba celý týden na něčem pracovala, potřebovala bych k tomu kupu dalších lidí, a pak by se Dash přišel podívat a řekl mi, že je to celé k ničemu. Takhle jsme to ale zvládli udržet v konstruktivním módu a psali si do zmíněné aplikace vzájemně poznámky, ke kterým jsme se ani jeden hned nedostali. Četli jsme si je většinou mnohem později, když už to nebylo tak strašně horké téma. Mnohdy bylo třeba i o měsíc později. Takto to bylo už bez emocí a uchopitelné pro druhou stranu.
Dash: Takový textový dokument byl dobrý mediátor. Člověk k tomu zvládl přistupovat mnohem lépe a zůstat zaměřený skutečně na daný problém. Nerozmělňovali jsme svou pozornost a nedohadovali se tváří v tvář.
Jane: Na Google Spreadsheet bylo super taky to, že když bylo na jednotlivém archu všechno splněno, objevila se taková vyplněná kostička, což pro nás byl naplňující pocit znamenající pracovní progres. V téhle aplikaci se prostě neschováte. Každý krok, který uděláte je vidět. To hodně pomáhalo. A někdy to zároveň dopadlo až groteskně. To když jsem se třeba nad něčím zastavila a říkala si, kdo má tohle na svědomí. A díky historii kroků a změn jsem se pak třeba musela chytit za nos, protože jsem zjistila, že jsem to byla já. (smích)
Dash: Další podstatným elementem je taky to, že Jane a já jsme hodně odlišné bytosti a chceme dělat věci jinak. Tohle bylo řešení, jak si prostě vzájemně tolik „nelézt do zelí“.
Dash Shaw
Tohle byl první projekt, na kterém jste spolu tak dlouho a intenzivně pracovali?
Jane: Ne, my už máme za sebou jiný celovečerní animovaný film (Jak se mi potopila střední škola). A pak taky několik krátkých filmů. My jsme se poznali už před hodně dlouhou dobou, vlastně nás naše výtvarná spolupráce svedla k sobě. A výtvarný dialog vždycky byl a vždycky bude obrovská část našeho partnerství.
Když se zeptám, čeho si jeden na druhém vážíte právě po umělecké a pracovní stránce, co mi řeknete?
Dash: To je krásná otázka! (úsměv)
Jane: To je! (přikyvuje)
Dash: Jane je schopná přesnosti a dokáže být velice logická. Myslím si, že její animace jsou hodně realistické. Ona se dokáže vyznat v animaci ve chvíli, kdy mě osobně na to už chybí mozek.
Jane: Dash je v první řadě skvělý vypravěč. Umí svým bystrým okem prohlédnout celý projekt a podrobit ho mikroskopickému zkoumání, což vede k detailům. Jeho kresby hlásají svobodu, nejsou ničím svázané. Boří pravidla, a to jim dává úžasnou energii a smělost. Tohle já nedokážu, já se v tomhle držím přirozeně zpátky. A taky jeho znalosti o umění a schopnost vstřebávat informace a vnímat různé výtvarné vlivy je něco, co s obdivem pozoruji a snažím se s tím, co nejlépe nakládat. Dělá mi to radost.
Ráda slyším, jak o sobě hezky mluvíte. Vypadá to, že k sobě patříte…
Jane: Už nějakých patnáct let.
Úvod k filmu Kryptozoo – Jane Samborski a Dash Shaw
Teď se vrátím ke Kryptozoo. Váš film má výborný dabing, a to v tom smyslu, že když jsem zavřela oči, měla jsem pocit realistického hlasu, který se nijak nepitvoří pro potřeby animovaného filmu. Zůstane civilním hlasem.
Dash: To naprosto přesně vystihuje můj záměr. V takový výsledek pro diváka jsem doufal. Svět tohoto příběhu a jeho určitá abstraktnost, kterou protíná lidský element by mi v případě, že bych trval na takových těch přehnaných hlasech známých z kreslených filmů, připadala naprosto plochá a bez života. Moc jsem toužil po tom, aby byl výsledek opravdu ryzí. Úplně stačilo, že to, co se dělo na plátně bylo divoké a nezvyklé.
Kde se vlastně vzala prvotní myšlenka na tenhle příběh?
Dash: Bylo to několik věcí dohromady. Jednou z nich bylo to, že nereálné bytosti mohou být jenom nakresleny, nikdo je nemůže vyfotografovat. To se mi líbilo. Přemýšlel jsem o prvních kresbách jednorožců a faunů a pohlížel na to jako na stavební kámen celého světa. Existuje úžasná nedokončená animace Windsora McCaye pojmenovaná Kentauři (The Centaurs). Je ze začátku minulého století a je k vidění na YouTube. Když jsem se na ni díval, hodně mě to inspirovalo a určitým způsobem i přitahovalo.
Ve snímku padne věta, která mi přijde hodně důležitá pro celý příběh. Ta říká, že bez snů nemůže existovat budoucnost. Souzníte s touhle myšlenkou?
Dash: Ano, naprosto.
Jane: Vlastně na počátku čehokoliv stojí vždycky myšlenka, nápad. Je to počátek všeho. Lidé si představují, sní, a to je spouštěč. Představivost je hybatelem světa.
Dash: Já beru sny velice seriózně. Poprvé jsem o Baku, mytologické postavě, o které se v Kryptozoo vypráví a která je blízce spjatá se sny, dozvěděl díky japonské kultuře. Moc se mi ta celá idea líbila. Měl jsem pocit, že Baku stojí na vrcholu pomyslné pyramidy těch záhadných bytostí.
Kryptozo
První dojmy: Kryptozoo
Téměř psychedelický snímek Kryptozoo diváky přenáší do imaginativního světa, který je časově zasazen do éry hippies. V této alternativní realitě mezi lidmi žijí kryptidy, tajemná mytická stvoření, o nichž se pouze píše a mluví, ale jejich existenci nikdo zatím nedokázal. Hlavní hrdinkou příběhu je Lauren, která se tyto tvory společně s vizionářkou Joan snaží chránit a budují pro ně Kryptozoo – místo, kde by tato stvoření mohla bezpečně žít. Kryptozoo však svým vzhledem připomíná spíše zábavní park s fastfoody a s obchůdky se suvenýry, kde jako hlavní atrakce slouží právě tito tvorové. Tento svět, kde by měla mytická zvířata společně s lidmi žít v souladu, je odkazem na nefungující utopie. Příběh se snaží sdělit více myšlenek, což občas může působit lehce chaoticky. Zaměřuje se na naivní idealismus, hledání tolerance k odlišnosti, na často až násilně vnucovanou a nepříliš vítanou dobročinnost, a především na osobní svobodu i se všemi následky, které z ní občas plynou. Zároveň na nás film pomrkává různými odkazy na Jurské světy, různě podivné X-meny a nadšeně pozitivistické filmy přinášející „dobro“ a „záchranu“ i do nejzapadlejších koutů k nejutlačovanějším a nejohroženějším bytostem tohoto světa. To vše doplňuje oslnivě barvitá animace, která snímku dodává působivý vizuál a autenticitu.
Kateřina Slavíková, Totalfilm.cz
Ještě mi na závěr dovolte jednu otázku. Vím, že máte malou dcerku…
Jane: Ano, správně. Jsou jí čtyři a půl roku.
To je věk, kdy nejspíš i vaše dcera ráda sleduje dětské animované filmy. Zajímalo by mě, jak se k jejich výběru jako profesionální výtvarníci a tvůrci filmů stavíte?
Jane: Dash se naší dceři snaží ukazovat nejrůznější animace, které považuje za kvalitní, ale ona je samozřejmě svébytná. Taky spoustu času tráví se svými prarodiči, protože bydlí jenom kousek od nás. Takže to je, jak to je. (úsměv) Není možné ji držet zpátky od Tlapkové patroly a podobných filmů a seriálů. Naše dcera si třeba moc oblíbila Šípkovou Růženku, ale nejraději má z téhle pohádky postavu Paní všeho zla.
A kreslí vaše holčička s vámi?
Jane: Má svůj malý stoleček hned vedle mého velkého pracovního. Někdy se přidá. Ale teď chce být ze všeho nejvíc doktorka.
To se ale hodí!
Dash: Určitě. (smích)
Jane: Mně se naši přátelé ale smějí, že jsem asi jediná matka na světě, která když naše dcera řekne, že by chtěla být doktorka, okamžitě nesouhlasím a říkám, že bude výtvarník jako máma s tátou! (smích)
připravila: Dagmar Šimková, Totalfilm.cz
foto/video: Anifilm © 2021
