Sbohem, jarní vody!
Díky vám, že zurčely jste jemně celé jaro
a tolik myšlenek mých odnesly.
Loučím se, kynu vám,
Teď plyňte dále k lidem.
Já budu tiše sedět u pramene, ozvěně naslouchat!
Ping Sin
S jakým pocitem odcházíte?
Odcházím plánovaně a s dobrým pocitem,
že jsem znovu vybudovala s podporou
města a svých kolegů důležitou instituci
- muzeum (založeno v roce 1905 za starosty B. A. Schmeisera). Budu se věnovat
rodině, vnukovi Matouškovi a svým dalším
koníčkům. Muzeum postupně předávám
nové ředitelce BcA. Ditě Hálové. Neznamená to ale, že nebudu nápomocna nadále v případě potřeby mých nabytých
znalostí a vědomostí.
Jak se změnilo muzeum během doby,
kdy jste stála v jeho čele?
Zámek byl značně zchátralý, vůbec celý
zámecký areál byl nepřívětivý a sbírky na
půdě poničené. Byla jsem plná energie, ctižádostivá a nadšená. Věřte mi, že to bylo
náročné vystavět tento kulturní stánek, sídlo múz, od základů včetně neustálých rekonstrukcí budov, restaurování sbírkových
předmětů a získávání nových, vybudování stálých expozic a navracení historie do
města prostřednictvím historických akcí,
osazování pamětních desek včetně obnovování tradic. V letech 1992 - 2021 získalo muzeum z grantů Ministerstva kultury
a Pardubického kraje, mikroprojektu Euroregion Glacensis a nadací 2 880 000 Kč,
sponzorskými dary a smlouvami o reklamě
3 431 000 Kč. Muzeum popsalo, zpracovalo a dalo zrestaurovat většinu svého
sbírkového fondu: celkem 138 sbírkových
předmětů, které odkážeme budoucím generacím. Nezanedbatelnou činností bylo
také vydání více jak tří desítek odborných
knih, 19 vlastivědných sborníků a dalších
tří desítek tiskovin a propagačních materiálů pro město, ze kterých už můžete čerpat velmi mnoho informací. Velkou událostí
bylo vydání obsáhlé vlastivědy Krajem
koruny země, dále knihy, navazující po
15 letech, Lanškroun - město polyhistora
Jana Marciho z Kronlandu a výroční knihy
Pojďte s námi do muzea. Vydali jsme spoustu edukačních materiálů pro děti. Stálá expozice o městě Lanškroun a okolí je hodnocena odborníky jako zdařilá a vypovídající
na základě zachovaného hmotného dědictví
o historii města, což je ojedinělé nejen v našem regionu. Podobně jsou ceněné v rámci
Pardubického kraje další významné expozice, jako je Kabinet mincí, medailí a sochařských prací ak. sochaře Zdeňka Kolářského, Pamětní síň hudebního skladatele
Jindřicha Pravečka a Altamira ak. sochaře
Lubomíra Šilara. Vznikla také sbírka kvalitních trojrozměrných betlémů. Spolupráce
s partnerskými městy probíhala dlouhodobě
různými formami a také na platformě Euroregionu Glacensis. Muzeum soustavně spolupracovalo s organizacemi a spolky města
a okolí, s lanškrounskými a regionálními
fotografy, malíři, lidovými a uměleckými
řemeslníky, sběrateli, Divadlem Ve středu,
Českou poštou, Společností česko-německého porozumění v Moravské Třebové, kolegy z partnerských měst a našimi
krajany. Měla jsem tu čest poznat původní
obyvatele německé národnosti a získávat
od nich poznatky počátkem 90. let minulého století, navštěvovat v Göppingenu
Hřebečský krajanský archiv a muzeum.
Hřebečský krajanský spolek nám věnoval
kroje. Muzeum spolupracovalo s muzei
v celé České republice, na Slovensku a dalších evropských zemích, např. v Bratislavě,
Prievidze, Kežmaroku, Göppingenu, Kladsku a dalšími. Prezentovali jsme se po celá
léta v ČT (např. v pořadu Toulavá kamera,
Tajemství rodu významných osobností), na
Nově, v Českém rozhlase Pardubického
kraje (např. Z věží do podzemí Lanškrouna)
a dalších médiích. Spolupracovala jsem
s režisérem Martinem Štolem na dokumentárních filmech Ve znamení duhy
a Sbírka zapadlých vlastenců. Propagujeme muzeum na turistických portálech
a na facebooku. Pomáhali jsme studentům s bakalářskými a diplomovými pracemi
a umožňovali jim praxe, pořádali jsme historické soutěže pro středoškoláky i žáky
základních škol.
Jaký je dnešní návštěvník muzea? Co
podle vás lidé od muzeí očekávají?
Atraktivní expozice, která zaujme návštěvníky všech věkových kategorií, snoubení
historie s podporou moderních audiovizuálních prostředků. Edukaci a zábavnou
formou přenést návštěvníka do dávných
dob, případně zprostředkovat co nejintenzivnější zážitek spojený s výkladem.
Budování atmosféry pomocí zvuků, hudby přes doprovodné vysvětlující animace,
hry, interaktivitu až po nejmodernější holografické efekty. Posláním je předání sdělení, ponaučení a ukázka historie v kontextu aktuálních témat. Expozice by měla
být pro návštěvníky zdrojem inspirace,
potěšení a zábavy. Výstavy by měly vyprávět příběhy a vzbuzovat u návštěvníků
emoce. Muzeum by mělo především naplňovat svou prvotní funkci - ochraňovat
sbírkový fond, dále jej rozšiřovat, vědecky
zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti.
Vystavení originálů a kontakt s návštěvníkem je však na prvním místě. Pořízení
audio-vizuální techniky je finančně náročné. Některé jsme měli na výstavách pouze
zapůjčené. Nastal čas doplnit další audiovizuální prostředky.
Během svého působení v muzeu jste
se setkávala s různými osobnostmi. Jak Vás to ovlivnilo?
Muzeum je místem setkávání. Navštívila
nás celá řada osobností i bývalých rodáků.
Jejich výčet je obsáhlý, uvedu jen některé
a omlouvám se těm, které neuvádím. Jen
v Lanškrouně žije mnoho šikovných lidí,
vzdělaných a velmi nadaných, se kterými
jsem měla co dočinění. Úplně na počátku
to byl architekt Arnošt Wagner, který byl
autorem návrhu expozice o historii města Lanškrouna a okolí. Seznámila jsem
se také s tehdejším předsedou Hřebečského krajanského spolku v Göppingenu
Ing. Richardem Frodlem a později s Gerhardem Müllerem a také s paní Irenou
Kuncovou, vedoucí Společnosti česko-
-německého porozumění W. Hensela,
se kterou jsme napsaly knihu věnovanou
hřebečské kultuře a krojům. První výstava organizovaná s Římsko-katolickou farností Lanškroun byla Monstrance, kalichy
a ciboria ve spolupráci s knězem Josefem Kacálkem a poté uspořádání výstav
a akcí s knězem Zbigniewem Czendlikem.
Nezapomenutelná jsou setkání s akademickým sochařem Zdeňkem Kolářským
a hudebním skladatelem, dirigentem a pedagogem Jindřichem Pravečkem. Některé
výstavy a přednášky jsme uskutečňovali
se Zdeňkem Sklenářem, synovcem malíře Zdeňka Sklenáře, dnes významným
pražským galeristou. Cesty osudu mě spojily s ak. malířkou a ilustrátorkou Veronikou Balcarovou a jejím manželem, taktéž
ak. malířem Karlem Balcarem. Vzpomínám na kunsthistoričku Jitku Boučkovou,
jejíž odborné znalosti nám velmi pomáhaly. Nesmím opomenout dvě dámy, archivářky
a historičky - Mgr. Věru Sekotovou a doc.
PhDr. Marií Mackovou, PhD. Výborná spolupráce byla a je se základní uměleckou
školou. Hudba zněla již od počátku v muzeu na mnoha koncertních vystoupeních
žáků ZUŠ, vedené ředitelkou paní Martou
Obrovou. Umělecký truhlář Jiří Knápek vytvořil pro muzeum výstavní fundus nejen
pro sezonní výstavy, ale i stálé expozice.
Šťastné bylo seznámení s výtvarnicí a krajkářkou Hanou Kozubovou, řezbářem Bedřichem Šilarem, Soňou Uhlířovou, tvůrkyní
zvykoslovných předmětů a perníků, košíkářkou Alenou Bukvovou a vystavujícími
umělci. Fotoarchiv jsme doplňovali díky výborným a obětavým fotografům Jiřině Strakové, Radku Lepkovi a jiným. Nesmírně
nás obohatily výpovědi pamětníků a jejich
životní moudra. Jsou následně zachyceny
v publikacích a vlastivědných sbornících
Lanškrounsko (Jiří Kohout, Bořivoj Bartoníček, Zdeněk Jáneš, Josef Švarc, Josef Klementa, Vjačeslava Lohvinova, Jan Ježek,
Otakar Ších, PhDr. Jan Kapusta, Karel Uhlíř st., Karel Tuháček, Jindřich Resler, Edward Langer, Claudia Ludwig a celá řada
dalších). Osobnosti Lanškrounska máme
navždy zastoupeny v Lanškrounském betlému osobností z dílny řezbáře Bedřicha
Šilara.
Vám a muzejním pracovníkům se podařilo zrealizovat nespočet výstav
a jiných kulturních akcí, je mezi všemi
nějaká konkrétní, na kterou vzpomínáte více než na jiné?
Ráda bych připomněla význačné výstavy z díla Adolfa Borna, Olbrama Zoubka,
Aleše Lamra, Stanislava Holého, Zdeňka
Buriana, Vojtěcha Kubašty, Bohuslava
Reynka, Josefa Lady, legendární stavebnice MERKUR, LEGO a Igráček, České
loutkové divadlo, Český rok podle Šárky
Váchové, unikátní díla Karla Šebely, Příbuzenstvo včelky máji, Pověsti a tajemná
místa města Lanškrouna, 100. výročí vzniku Československa, staré místopisné pohlednice ze sbírky |Karla Uhlíře, Arabela,
Největší záhady světa, Dracula a ti druzí
a mnoho dalších. V roce 1995 jsme spolu
s přípravným výborem organizovali oslavy
a mezinárodní spektroskopické sympozium k 400. výročí narození lanškrounského rodáka a polyhistora Jana Marka Marciho, na kterém se sešli vědci z celého
světa. Z folklorních akcí je už fenoménem
Lanškrounský masopust (20 ročníků), který získal ocenění v oblasti tradiční lidové
kultury a byl zapsán na seznam Pardubického kraje. Velice divácky oblíbené
byly také Dny evropského dědictví, živý
betlém a adventní trhy pořádané ještě na
nádvoří zámku i adventní tvůrčí dílničky.
Novou akcí je tříkrálový průvod. Z historických oslav mají návštěvníci v paměti
100 let muzea, Řemesla neznají hranic,
725 let od první písemné zmínky o městě,
Zámecké slavnosti, středověkou slavnost
k 700. výročí narození císaře Karla IV.
a připomínka jeho dvořana, diplomata
a arcibiskupa Petra III., zvaného Jelito.
Když něco končí, přichází bilancování...
Jaká je Vaše bilance?
Měla jsem štěstí na dobré lidi. V současné době je muzeum ve výborné kondici,
uhájilo svoji samostatnou existenci a hraje
důležitou roli v životě města Lanškrouna.
Svou práci jsem měla moc ráda, stala se
mým koníčkem. Věnovala jsem této instituci více jak 31 let. Muzeum je moje druhá
nenarozená dcera Maruška. Jen já sama
vím, co jsem této práci obětovala v mnoha rolích (jako ředitel, grantový pracovník,
muzejní pedagog, propagátor, vedoucí
kurátor, průvodce, etnograf, muzikolog,
historik, produkční, výstavář, recepční,
vydavatel knih, korektor, překladatel atd.).
Podařilo se i vystavění lapidária, o které
jsem několik let usilovala a které otevřeme v měsíci listopadu tohoto roku. Snad
jsem přinesla se svými kolegy několika
generacím nové impulsy a návrat k lokálnímu patriotismu a krásné zážitky z výstav
a akcí. Děkuji především svým kolegům z muzea současným (Karlu Uhlíři, BcA.
Ditě Hálové, Janě Hajzlerové a Libuši Šilarové) i dřívějším za to, že odvedli skvělou
a náročnou práci, děkuji všem, kteří nám
pomáhali a s námi spolupracovali (naše
spolupracovníky najdete v knize Pojďte
s námi do muzea. Vřele doporučuji si ji zakoupit). Děkuji za osvícený postoj k obnově muzea v roce 1992 bývalému starostovi
Janu Špičákovi. Poděkování patří vedení
města, radě města a zastupitelstvu, také
v předchozích volebních obdobích od roku
1990, vedoucím odborů a úředníkům města Lanškrouna, památkové péči, ZUŠ Lanškroun a kulturním institucím – městské
knihovně a kulturnímu centru, hudebním
uskupením - souborům a sborům, ředitelům
a učitelkám mateřských, základních, středních škol, technickým službám, Divadlu
Ve středu, Rodinnému centru Dětský svět,
Římsko-katolické farnosti v Lanškrouně,
České poště, mnoha spolkům, fotografům,
malířům, lidovým a uměleckým řemeslníkům, klubu sběratelů, městské policii, bytovému podniku, lanškrounským tiskárnám
a firmám, které nám zabezpečovaly služby, Společnosti česko-německého porozumění v Moravské Třebové, kolegům
z partnerských měst, našim krajanům,
vám všem příznivcům muzea. Děkujeme
za sponzorské dary firmám a soukromým
osobám. Zvláštní poděkování patří Lanškrounskému smíšenému sboru v čele
s dirigentkou Mgr. Vlaďkou Jetmarovou,
který nás doprovázel po celou dobu našich
aktivit.
Je nějaké přání nebo vize, kterou jsme
měla, ale nepodařilo se vám ji naplnit?
Přála bych si ještě opravit podkroví hradebního domku na depozitáře, které pořád chybí, ač jsme získali další dvě místnosti v bývalé konírně, za což jsme velmi
vděčni. Své sny jsem si jinak splnila. Víc
už nepromluvím, znáte tu pohádku o rybce a třech přáních?
ptala se Tereza Juřinová