František Šmehlík: „Dokážu psát všude, pokud mi nikdo nekouká přes rameno.“

Rozhovory

Vytvořeno 30. 6. 2021 0:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Začátkem letošního roku vyšla v nakladatelství Argo románová prvotina mladého autora Františka Šmehlíka. Proč pro detektivku zvolil název Slyšet jeleny zpívat? Jak moc se v jeho knize střetává realita s fikcí? Kdo je jeho vzorem a inspirací? O tom všem a mnohém dalším čtěte v rozhovoru s novou krví české krimi.

Na jaře letošního roku vám vyšel první kriminální román Slyšet jeleny zpívat. Pod romantickým názvem se skrývá detektivka, ve které se jedná o brutální vraždu. Proč právě toto pojmenování?
Ten nápad vznikl, když jsem slyšel zvuky jelení říje poprvé. Byl to silný zážitek a nakonec se promítnul i do názvu románu, byť je mi jasné, že poetické znění titulu s někdy drsnějším dějem trochu kontrastuje.

Pro lokaci děje knihy jste si vybral zapomenutý kout Beskyd. Máte k tomuto kraji blízko?
Samozřejmě mám, jako většina rodilých Ostraváků. Kromě toho znám Beskydy z četných sportovních soustředění na kole. A jelikož jsem velmi pomalý cyklista, tak jsem měl vždycky dost času si tamní kopce dobře prohlédnout.

V knize podrobně popisujete práci ostravské mordparty. Čerpal jste ve své knize ze skutečných kriminálních případů a vyšetřovacích postupů, nebo se jedná o úplnou fikci a jakékoliv podobnost je čistě náhodná?
Ze skutečných případů jsem nečerpal, jen když se jeden z kriminalistů zmiňuje o staré vraždě na Slovensku. Jinak jsou všechny události v knize čistá fikce.

V závěrečném poděkování se v knize zmiňujete o psavém vysedávání v kavárně. Vznikají vaše texty právě tam? Kdy a kde se vám píše nejlépe?
Těch míst je mimo domov hodně. Kromě kavárny a knihovny jsem schopný psát třeba ve vlaku. Na místě ani tak nezáleží, pokud mi nikdo nekouká přes rameno.

Někteří autoři berou psaní jako své řemeslo a mají svoji normu na určitý počet napsaných stran za den. Máte to také tak, nebo čekáte, až vás políbí múza, a píšete spíše nárazově? Jak dlouho trvá napsat knihu, například Slyšet jeleny zpívat?
Rutinní způsob psaní je nejlepší, ale musí na něj být prostor, což mi asi potvrdí velká spousta českých autorů, kteří musí psaní skloubit s pracovními a jinými povinnostmi. Jeleni vznikali během asi jednoho roku, ale poslední třetinu jsem dokončil v relativně krátké době několika týdnů, kdy jsem měl skutečně prostor na nerušenou tvorbu od rána do odpoledne, než jsem šel do práce. Počty stran nebo slov se ale neomezuju, všechno dělám pocitově.

Jak těžké je prorazit na současném knižním trhu, který je právě v žánru krimi hodně nasycený zejména knihami zahraničních autorů?
To je asi spíš otázka pro nakladatele nebo knihkupce. Já osobně mám rád českou i zahraniční detektivní tvorbu a myslím, že nějaké hluboké přemítání a srovnávání postavení těchto dvou světů na knižním trhu mému psaní nijak nepomůže. Kniha je venku, samozřejmě sleduju ohlasy, od nakladatele ke mně občas dolehnou nějaké informace o prodeji, ale moje práce a zájem jsou jiného ražení.

Čtete knihy „konkurence“? A dokážete si u nich odpočinout, nebo se u vás už rozvinula profesní deformace a přemýšlíte, jak byste s tou kterou postavou naložil vy?
Detektivní produkci sleduji, i když to není nejčastější žánr na mém nočním stolku. Líbí se mi, jak je česká detektivní próza dnes už různorodá. Od syrového Martina Goffy, který píše zábavné a autentické novely, přes Michaelu Klevisovou, která precizně pracuje se vztahy mezi postavami, až po Michala Sýkoru, jenž už se pohybuje na pomezí mezi detektivkou a vážným společenským románem. Unesen jsem byl z románu Oslněni světlem od polského autora Jakuba Zulczyka, který vyšel v nakladatelství Protimluv v minulém roce, ale bohužel kvůli koroně a asi i předsudkům vůči nakladatelství, jež se podobnému typu literatury příliš nevěnuje, se knize nedostalo pozornosti, jakou by si zasloužila, což je podle mě velká škoda. Spíš než detektivka je to opravdu společenský román s prvky thrilleru z prostředí varšavského drogového podsvětí. Doufám, že v budoucnu budou na českém trhu k mání i další autorovy počiny.

Kdo z vašich literárních současníků je pro vás inspirací?
Mám rád severskou detektivku, ale jak už jsem řekl, spíše čtu jiný žánr. Akorát k mým opravdu oblíbeným autorům chovám takovou úctu, že se ani neodvážím je nazvat inspirací. Z detektivky je to Jo Nesbø, ačkoli jsem si vědom „lehké neautentičnosti“ jeho zápletek, které se někdy podobají detektivkám Agathy Christie. Jeho styl mi prostě sedl a na rozdíl od některých jiných autorů si dokážu vybudovat vztah k jeho postavám. Vždy se na každou jeho knihu těším.

Četla jsem o vás, že jste aktivním sportovcem a mimo jiné se věnujete judu. To je spolu s literární tvorbou poměrně neobvyklá kombinace. Jak se aktivní sportovec dostane k psaní detektivek?
K psaní tíhnu už dost dlouho a nikdy mi psaní a sport nepřišly jako nějak bizarní kombinace. I proto že jsem měl vždycky rád Johna Irvinga, který aktivně zápasil a dokázal téma zápasu skvěle přenést i do svých románů. Vztah detektivky a juda je ještě specifičtější, já vždycky říkám, že obojí je takový přátelský souboj dvou vzájemně se respektujících stran, v judu dvou soupeřů, v detektivce autora a čtenáře. Já mám k němu respekt, že do toho se mnou jde, v judu investuje energii, ve čtení čas a pozornost, aby můj román překousal. Poté se snažíme na toho druhého vyzrát, přechytračit ho, v tom je také určitá podobnost, a na konci bychom měli oba odejít z té vzájemné konfrontace obohaceni. Tento přístup mi pomáhá se vyrovnat s porážkou v judu, ač je to někdy těžké, a v literatuře s negativní kritikou.

Někteří z našich čtenářů mají určitě i literární ambice. Co byste poradil začínajícím autorům, kteří se chtějí psaní aktivně věnovat?
To je na dlouhou debatu, ale v prvé řadě nemůžu poradit nic jiného než prostě číst. U čtení to všechno začíná. Pořád naivně věřím, že hlavní motivací většiny autorů ke psaní je prostě láska k literatuře jako takové. A pokud má člověk kromě chuti psát i velkou chuť číst, je to jen otázka času a trpělivosti. A té je zapotřebí dost, někdy celá hromada.

Prozradíte našim čtenářům, na čem dalším aktuálně pracujete?  Rýsuje se prý nová krimi, kde by hlavní vyšetřovatelkou měla být žena… Řeknete nám víc?
Ano, mělo by se jednat o první díl série. Hlavní postava, olomoucká vyšetřovatelka Laura Ara, je trochu jiný typ, než byli čtenáři zvyklí u detektivů ostravské mordparty ve Slyšet jeleny zpívat. Vydání se plánuje na příští rok, bude to detektivka s prvky politického thrilleru, ale víc zatím nechci prozrazovat.

Děkuji za rozhovor. 

Autor fotografie: Lukáš Navara