Film připomene proces s litomyšlskými studenty a jejich učitelem

  16:54
Turecky otec na tři? ATA. Tohle slovo doplňoval gymnazista Miloslav Kohout do křížovky a podepsal tak i leták, který brojil proti tomu, aby byl Skaut začleněn pod Československý svaz mládeže (ČSM).

Režimu se „otec“ hodil také k tomu, aby do vykonstruovaného procesu zatáhl oblíbeného rektora piaristické koleje. Celkem dostalo 24 obžalovaných 220,5 roku vězení.

ATA je také hraný dokument režiséra Víta Mazánka, který přibližuje okolnosti vykonstruovaného procesu a návštěvníci Klášterních zahrad jej uvidí v Litomyšli v pátek od 21 hodin.

 V hlavní roli duchovního otce se představí Radim Fiala. Ve snímku dále hrají Veronika Malá, Martin Veselý nebo Jan Lukeš.

„Všechny události kolem procesu s rektorem Stříteským jsou šokující. Nedokázal jsem uvěřit, že se komunisté neštítili vztáhnout ruku na děti a dokonce během procesu žádali trest smrti. To je samo o sobě neuvěřitelné. I to je jeden z důvodů, proč jsem chtěl tento film natočit a nakonec i natočil,“ řekl režisér hraného dokumentu Vít Mazánek.

Vše přitom začalo zcela nevinně. Dva litomyšlští studenti Jan Pech a František Snopek z klukovské nerozvážnosti roztrhali a poté do záchodu na gymnáziu spláchli podobizny Stalina a Gottwalda. 

Po udání tamního školníka se rozjela kola vyšetřování, která semlela nejen oba zmíněné studenty, ale i mnohé další. Mezi zatčenými se tak ocitli členové místního Skauta, kteří nesouhlasili se svým zapojením do ČSM, ale také členové dalších „odbojných“ organizací. 

Hlavním komunistickým úlovkem procesu byl ale „přisluhovač Vatikánu“ rektor piaristické koleje v Litomyšli František Ambrož Stříteský. 

„Byl vybrán jako hlava celého sdružení, které mělo svým působením pracovat proti rozvrácení stávajícího zřízení a napomáhat podněcovatelům atomové války, jak se ‚hezky‘ praví v rozsudku,“ řekl Martin Boštík z Regionálního muzea v Litomyšli, který se tématem podrobně zabýval. 

Podle čeho dostávali tresty není jasné

Stříteský přitom s ATOU neměl nic společného. Studenti byli většinou nezletilí, přesto tresty, které tehdy vynesl litomyšlský soud, byly přehnané a neodůvodněné. Student Snopek dostal rok za provinění hanobení republiky a spojeneckého státu, Pech odešel se sedmi lety za velezradu a provinění hanobení republiky.

„Jaké okolnosti hrály roli, že se tresty tak výrazně lišily, je těžké říci,“ řekl Boštík. Celý případ označuje za organizované neštěstí, které otřáslo maloměstem.

„Překvapila mě absurdita, jak tehdejší StB celý případ vykonstruovala, a také přístup obhájců obžalovaných. Tedy nejen to, že svoji práci odvedli lajdácky, se svými klienty se například seznámili jen pár minut před přelíčením, ale hlavně to, že si za svoje služby od rodin posléze odsouzených studentů nechali ještě zaplatit,“ řekl Mazánek.

Litomyšl se od 9. do 11. října 1950 zahalila do děsuplné nálady. Našly se skupiny účelově zapojených lidí, kteří při procesu provolávali, ať z obžalovaných studentů stáhnou kůži, a píchali je deštníky. Obyčejní lidé ale se studenty a jejich učitelem soucítili.

Proces režimu nepřinesl to, co chtěl. I angažovaní straníci psali na státní prokuraturu, že tomuto procesu nikdo neuvěří. Poté se musely rozsudky revidovat, a to proto, že se tři obžalovaní odvolali, a tresty jim byly radikálně sníženy. Například obžalované Holomkové snížil soud trest z 10 na 2 roky.

Oblíbený učitel se dostal z vězení v roce 1960. Od roku 1970 mohl v Litomyšli oddávat, ale kompletní duchovní služba mu byla v Litomyšli odepřena. Zemřel v roce 1989.

„Soukromě učil mnoho lidí angličtinu, němčinu, francouzštinu. Byl velmi oblíbený. Lidsky vzácný,“ řekl Martin Boštík.

Z účastníků procesu žijí ještě tři aktéři. Jiří Kopřiva, který je předsedou litomyšlské konfederace politických vězňů. Bohdan Metych a Václav Jozefy jako nejmladší odsouzený. Tehdy mu bylo 16 let a dostal půl roku.