16°C
To jsou tvoji příbuzní, ten kouř: Zemřel vědec Tomáš Radil. Přežil holokaust, domů putoval dva měsíce
V úctyhodných 90 letech zemřel vědec a přeživší holokaustu Tomáš Radil. S rodinou byl v II. světové válce deportován nejprve do Levic, pak do Osvětimi. Když se podařilo vězněné zachránit, čekala ho pak dvouměsíční cesta domů. Vydal několik knih o holokaustu a jako profesor přednášel na více univerzitách.
Profesor Tomáš Radil se narodil 8. listopadu 1930 do židovské rodiny v Bratislavě, vyrůstal ale v jihoslovenském městě Parkan (dnes Štúrovo). Mladý Tomáš tehdy navštěvoval gymnázium v Ostřihomi, studium ale kvůli německé okupaci Maďarska nestihl dokončit.
Po obsazení 19. března 1944 byla v zemi zavedena protižidovská opatření vedoucí k fyzické likvidaci židovských obyvatel. Celá rodina byla deportována nejprve do sběrného tábora v Levicích, následně po několika dnech převezena do Osvětimi.
To jsou tvoji příbuzní, ten kouř je z nich
Následovala selekce a Tomáš se dostal mezi tisícovku mladých chlapců v lágru BIIe v Osvětimi-Birkenau. Tam strávil asi půl roku. „Mě vzali jako malého kluka, kloučka, do jednoho baráku, kde byly samé takovéhle děti, už vyhladovělé, ty, co tam přijely dřív, řekl bych, že byli trochu zvlčilí, ti chlapci. Tam byl nějaký chlapec, který už tam byl předtím, a říkám mu: ,To jsou nějaké továrny?‘ ,Ne, to nejsou továrny, to jsou krematoria. Kdo umře, tak tam potom spalují ty mrtvoly. Nemůžou ty mrtvoly tady nechat.‘ A já říkám tomu chlapci: ,Kde berou ty mrtvoly?‘ A on mi říká: ,Ty nechápeš, o co se jedná. Musíš to pochopit.‘ A drsně: ,Musíš to pochopit. Ten kouř, který tam je, a ten divný pach, který je tady neustále cítit, to vlastně pálí ty lidi z transportu, kterým vy jste byli přivezeni. To jsou tvoji příbuzní, ten kouř je z nich, z jejich těl‘,“ vyprávěl Radil pro Paměti Národa.
Myslí si, že to byla taková „povinnost“ zasvětit ty nově příchozí. „Bez znalosti situace se nedalo přežít,“ dodal s tím, že bylo potřeba vědět předem, o co se jedná, a být na to připraven.
Dva měsíce šel sám domů
Když 27. ledna 1945 došlo k osvobození vězněných z Osvětimi, vydal se na dvouměsíční cestu domů. „Šel jsem pěšky do Krakova. Pochodoval jsem poměrně rychle, poněvadž všechno jsem dělal jakoby sám. Začal jsem najednou kašlat, rozkašlal jsem se, a tím jsem zjistil, že proto jsem byl nemocný, že už ve mně hlodala plicní tuberkulóza,“ popisoval útrapy profesor.
Celou dobu ale nešel pěšky, někdy jel vlaky, nebo si poradil jinak. Tak se dostal až na ukrajinské území. „Odtamtud jsem šel nedaleko Dukelského průsmyku, tam je město Krosno, to je východisko, odkud začala dukelská bitva. Potom na západ, zase přes Maďarsko. Sníh, bílý sníh, a rudá krev. To je takový filmový obraz toho, jak jsem se dostal potom domů. Trvalo mi to dva měsíce, než jsem to prošel, vlakem i sám,“ dodává, že od Rusů dostal papír s razítkem, že není špión.
Kdo byl menší, ten šel na smrt
K jedné selekci došlo i na fotbalovém hřišti, kde hráli fotbal esesáci nebo spalovači mrtvol, tzv. Sonderkommander. „Když měli přestávku, tak hráli spolu fotbal. Brána fotbalová, přijde esesák, my myslíme, že se jdeme sprchovat, nic nevíme, jdeme hezky a v klidu, a teď přijde s nějakým prknem, zatluče je kladivem. Brána. Pak všichni do řady a to trvalo, za deset minut to bylo vyřešené. Kdo nedosáhl hlavou do té příčné laťky, tak ten šel na jednu stranu, že je moc malý. Já jsem sotva dosáhl, po špičkách,“ vyprávěl o tom, jak se selektovali mladí chlapci.
Jeden chlapec byl o pár centimetrů menší. Byl zároveň i relativně tlustý, prý proto, že mu maminka posílala jídlo. „Protože byl on asi o dva tři centimetry menší než já, tak je mrtvý. To byl jeden z těch chlapců,“ dodal Radil. Říkal mu fotbalista.
Profesor, ale i spisovatel
Tomáš Radil od roku 1960 pracoval jako vědecký pracovník Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Byl i zároveň profesorem a vědeckým pracovníkem na univerzitách a v laboratořích v mnoha zemích. Zabýval se i problematikou holocaustu, přednášel o tom jak doma, tak i na univerzitách v zahraničí.
V roce 2009 vyšla v nakladatelství jeho kniha Ve čtrnácti sám v Osvětimi, která vyšla i v několika světových jazycích. 8. srpna ve věku 90 let Tomáš Radil zemřel, informovala ČTK jeho dcera Karolína Hoňková Radilová.
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.