Obvinění z týrání koně jako syndrom nemocné společnosti

Ty zprávy s příslušnými videi prolétly během olympijských her světovými médii, ale jsou ve své podstatě stále aktuální, protože onen incident měl a má různé dohry. V zásadě jde právě o ty dohry, a ne o vlastní událost, která má sama o sobě takový trochu tragikomický nádech.

Součástí moderního pětiboje je i parkúr, který ovšem závodníci absolvují na koni, kterého si vylosují, což může být problém i pro dobrého jezdce a stalo se to osudným i německé reprezentantce Annike Schleuové, která závodí pod vedením Kim Raisnerové. Z přiložených zpráv a videí je patrné, co se stalo.

Schleuová měla šanci na čelní umístění, ovšem pro parkur si vylosovala neposlušného koně jménem Saint Boy, který se začal vzpouzet a odmítl absolvovat překážky.  Pětibojařka se snažila zvíře přimět poslušnosti pomocí bičíku, k čemuž ji vyzývala i trenérka sama, která posléze koně pěstičkou udeřila do zadku. To pochopitelně nemělo žádný faktický efekt, ale chování obou žen strhlo lavinu.

Ono chování obou žen bylo z mého pohledu trapné, emoce ke sportu patří, ale nevím, jestli právě takovéto. Závodnice i trenérka se veřejně zesměšnily, a tím celá záležitost mohla být také uzavřená. Nad tím, co se však začalo posléze dít, zůstává rozum stát. Světová unie moderního pětiboje vyloučila trenérku Raisnerovou z olympijských her a razantně zareagovala i německá delegace.

Aby toho však nebylo málo, žalobě čelí nejen trenérka a jezdkyně, ale i Mezinárodní olympijský výbor a Mezinárodní jezdecká federace. Přijde mi zcela absurdní žalovat někoho za to, čeho jsme byli svědky, ale žaloba na porušování práv zvířat už je skutečně z mého pohledu zcela v rozporu se zdravým rozumem.

Na jednu stranu je třeba vnímat fanatické ochránce zvířat stejně, jako jiné fanatiky, tedy spíše než o rozumu, je třeba mluvit o přemrštěných emocích a notné dávce pokrytectví, ale za pozornost stojí, jak na to reagovala veřejnost třeba právě v Německu. Zdá se, že ta se kloní spíše k postoji německých a švýcarských „ochranářských“ organizací a reakce příslušných institucí tomu odpovídají. Světová unie moderního pětiboje (UIPM) uvedla že začala pracovat na opatřeních, která mají zlepšit podmínky koní a jejich ochranu před týráním.

Lidé, kteří práci s koňmi a jejich výcviku rozumí, potažmo lidé, kteří mají reálnou povědomost o tom, jak takové procesy vypadají, jsou patrně v defenzivě a mlčí. Ťukne-li koni do zadku pěstí subtilní žena, nestane se nic a nic by se reálně koni nestalo, kdyby ho do toho zadku praštil vší silou Arnold Schwarzenegger ve svých nejlepších letech, stejně tak ani rozumné používání bičíku není žádné týrání. Namístě je mluvit snad jen o etice, a to zvláště o emocionálních projevech, které na laickou veřejnost nemusí působit dobře.

Na druhou stranu by měla být veřejnost srozuměna s tím, že kůň není pes, že je to stále „divoké“ a nezávislé zvíře, při jehož výchově a výcviku je určitá míra násilí většinou nutná, a to mimo jiné i pro bezpečnost jezdců a všech, kdo s koněm přijdou do styku. Podotýkám, že jen určitá míra, a od lidí, kteří tomu rozumí a nejednají ve vzteku, natož pak na základě nějakých agresivních či sadistických choutek, ale naopak koně milují.

Aktivity ochránců práv zvířat by pak měly dle mého soudu směřovat proti reálnému týrání zvířat a zcela nevhodnému zacházení a podmínkám chovu zvířat hospodářských. Ukájet se na medializovaném vystoupení zmíněných dam, je pak zcela zbytečné a trapné. Otázkou však je, kde jsou v současné době ve společnosti (zejména v té západní) hranice absurdní korektnosti spojené s pokrytectvím.

https://www.irozhlas.cz/sport/olympijske-hry/tyrani-zvirat-parkur-trestni-oznameni-mezinarodni-olympijsky-vybor-annika-schleu_2108171218_mim

https://www.denik.cz/ostatni_sport/tyrani-kone-na-olympiade-svet-ma-novou-aferu-cesi-jen-krouti-hlavou-20210818.html

https://www.idnes.cz/oh/tokio-2021/wild-beim-wild-kone-olympijske-hry-trestni-oznameni.A210817_125424_olympiada-tokio-2020_tof