Chrudim – Jan Saudek je fenomén. Do Chrudimi zavítal vystavovat svoje fotografie a obrazy na pozvání po téměř deseti letech. Společně s jeho sympatickou ženou Pavlínou tvořili sehraný pár. Na vernisáž je přijeli pozdravit i přátelé a obdivovatelé zdaleka. Po dlouhé autogramiádě, která nebrala konce, už se museli skoro rozloučit. Umělec ale ještě stačil věnovat pár slov i přímo našim čtenářkám. Co přesně jim chtěl vzkázat?

Galerie se zaplnila příznivci Jana Saudka. Foto: Chrudimské noviny

Jedna z nejlepších vernisáží v jeho životě proběhla v Chrudimi

„Vernisáž byla velmi zdařilá. A nebudu lhát, zažil jsem jich asi 300 nebo 350, a většinou bývám velmi vyčerpaný, protože to nemá žádný řád. Tady, a ještě před měsícem na Moravě, to z nějakého důvodu proběhlo v neobyčejně milém prostředí. Necítil jsem žádnou nenávist, žádnou zášť nebo opovržení,“ vysvětlil Jan Saudek. „Většinou jsou tam třeba hlavně chlapi, kteří mě nenávidí. Bůhví proč? Oni si myslí, jak jsem si úžasně neužil života, nebo něco takového. To není pravda. Neužil jsem si. Tato vernisáž mně připadá, že je jedna z nejlepších, co jsem v životě zažil.“

Největší kompliment dostal od chlapa

Jan Saudek před začátkem vernisáže korzoval před galerií a s každým, kdo se nestyděl, se dal do řeči. Především ženy měly dost odvahy na to, aby ho požádaly o vyfocení selfíčka, ale později při autogramiádě se přišel zvěčnit s mistrem i novopečený otec s miminkem. Vyhověl všem, i pokud jde o podpisy, je totiž gentleman. V galerii se sešlo tolik lidí, že zaplnili obě přední místnosti, a tak si Jan Saudek musel stoupnout tak, aby viděl na všechny. Mezi obecenstvem se dokonce našel muž, který i když původně nechtěl, vyseknul mu největší poklonu: „Musím říct, že vás obdivuju, jste úžasný chlap, o umění ani nemluvím, a když jsem vás tady viděl teď poprvé, tak jsem nevěřil svým očím, jaký jste frajer, vypadáte o dvacet let, možná i o třicet let mladší. Vypadáte vynikajícně,“ nešetřil chválou.

Obraz podle fotografie slavných rtů Saudkovy zesnulé ženy Marie. Foto: Chrudimské noviny

Za hodně vděčí svojí ženě

Na konci úvodního slova ještě vystoupila před obecenstvo společná kamarádka slavného páru, aby Pavlíně Saudkové veřejně vzdala hold: „Myslím si, že je to nejlepší žena, kterou v životě měl. Je jeho velkou oporou, a že Jenda funguje tak, jak funguje, je její obrovská zásluha. Myslím, že bychom jí měli zatleskat, protože vydržet s Jendou je někdy opravdu umění,“ řekla.

Jan Saudek rád oslovuje svoji ženu Pájinko. Před lidmi si vykají, ale v horké chvilce, když začal vyprávět pikantnosti a místo o umění se rozhovořil o „kozičkách“, zazněla i jemná, ale důrazná domluva v tykání: „Jendo, soustřeď se na rozhovor.“ Pikantnostem jsme se i tak nevyhnuli, ale to už k Janu Saudkovi patří. Prostě rád laškuje a šokuje. A také umí číst myšlenky a tak ani nebylo potřeba některé otázky vyslovit.

Autogramiáda nebrala konce.  Foto: Chrudimské noviny

Ale jak je možné, že i v 86 letech působí stále tak mladistvě? „To je tím, že mám mladou ženu! S ní jsem viděl moje děti přicházet na svět a musím říct, že to je nejsilnější zážitek, jaký chlap může zažít. Nikdo to nedokázal vyfotografovat. Nikdo nikdy. Víte proč? Protože poezie se vyfotografovat nedá,“ řekl Jan Saudek, zatímco mu jeho obdivuhodná žena dělala za zády „bodyguarda“.

Největší ocenění pro něj je to od lidí na ulici

„Rytířský řád od francouzského prezidenta je pěkná věc, ale být vyznamenán na sklonku života ve vlastní zemi, je přece jen nesrovnatelně víc,“ řekl Jan Saudek na vernisáži k vyznamenání, které obdržel od českého prezidenta.  „Mně už teď nejde o peníze, ale o to, abych nebyl neúspěšný. Výstavy nedělám. Jsem požádán a pak svolím. A někdy taky ne," vysvětlil.

Stále se i přes slávu dovede radovat z drobností, které ho potkají třeba na zdravotní procházce cestou na nuda pláž. Jak řekl, stane se třeba ta úžasná věc, že ho někdo pozná a pochválí mu jeho fotografie. „Nedávno jsem se třeba od jednoho fandy dozvěděl, že takové fotky, jaké dělám já, nikde neviděl. To je největší pocta, jaká se mi dostala, protože v poslední knize o české fotografii je napsáno, že jsem kýčař a že je to bezcenné, ale ujišťuji vás, že se z toho dá velice dobře žít. A to je asi tak nejvíc, co může člověk dokázat. Že někteří lidé ho znají jménem. To je nesmírně dobré.“

Foto: Chrudimské noviny

Jak probíhá jeho tvůrčí proces

„Fotografování jsem víceméně zanechal,“ přiznal na rovinu. Syn Samuel, kterého drží v náručí na slavné fotografii Život z roku 1966, se s ním dokonce soudí. „Jenom zvětšuji z některých negativů, které mi zůstaly. Jinak maluji podle fotografií a velmi dobře se to prodává. Probíhá to tak, že u toho sedím, poslouchám dobrou hudbu a užívám si života. A ne jako můj bratr, který pil od rána. Napiju se až večer, myslím alkoholu. Vy jste někdy byla opilá?

Radši nebudu říkat, kolik ročně namaluju obrazů, protože jich je spoustu. A ten obraz maluji třeba dva dny. A dávám si s tím práci, skvěle se to prodává. Takže jsem nechal fotografie a žiju teď z prodeje obrazů,“ vysvětlil Jan Saudek.

Tvrdošíjně se rozhodl hájit myšlenku, že život je krásný a dlouhý

„Žil jsem dlouho a pořád je to ještě výtečné. Mám teď roční dítě, mám děti také šedesátileté, samozřejmě, a některé už nemám vůbec,“ vyprávěl Jan Saudek a záhy odhalil svoji životní filozofii. „Víte, jsou dva přístupy k životu, že je krátký a mizerný, anebo že je dlouhý a sladký. A já jsem se rozhodl tvrdošíjně hájit myšlenku, že život je dlouhý a krásný. A prozatím mi to vychází, protože jsem, nebudu si nic namlouvat,“ přiznal Jan Saudek. „Život je nádherný, ale nesmíte se dívat do zrcadla. To nesnesete. Já se do zrcadla dívám, jenom když jsem opilý. Jinak nemám odvahu to vidět. Ale není mi nic, jsem schopen pracovat, i deset hodin denně, a někdy míň. Ale nikdy ne, že bych nepracoval vůbec. Živím 18 lidí. A většinou jsou to malé děti,“ dodal. Ke všem se hrdě hlásí a platí alimenty, i když některé ani neviděl. Poslednímu dítěti je přes rok, ale jak Jan Saudek potvrdil, další už spíše neplánuje. „Člověk by měl mít děti za mlada. A ne v osmdesáti sedmi. To už je opravdu výsměch. Ale mám dítě a hlásím se k němu a budu platit alimenty,“ opakoval několikrát tak hrdě i na vernisáži, že v některých mužích se hnulo svědomí, a jeden přiznal, že bude alimenty dokonce platit znovu, kdyby to bylo potřeba.

Ženy jsou Bohyně, život řídí i bez chlapa

Řekl, že to věděl už od svých šesti let a později mu to potvrdili i ve Spojených státech. „Bůh je žena. Proč si ho představovat jako nějakého fousatého chlapa. Bůh je žena nebezpečná, ale velmi krásná. A já teď tomu přicházím na chuť, ale bohužel už je trochu pozdě.“

„Čtenářkám řekněte to, co jsem pronesl už na vernisáži: Že ženská je bohyně. Vděčíme jí za svoji existenci, a když někdo řekne, že bez chlapa by to nešlo. Šlo by to bez chlapa. Umělé oplodnění. Šlo by to bez chlapa. A ženská řídí život.“

Na vystavené obrazy a fotografie se můžete podívat zde.