Neúnavně fandili celý zápas. A pak i dlouho po něm. Aby příznivci Bremerhavenu ve středu v noci opustili holešovickou Tipsport arenu, musel správce halu zhasnout. „Tohle je normální. Lidi nám dávají najevo podporu po jakémkoli výsledku. Jsou neskuteční,“ popisuje fenomén český útočník ve službách Pinguins Dominik Uher. Angažmá v nejchudším klubu DEL si zamiloval. I díky tamním lidem.
Je asi dvacet minut po zápase. S Dominikem Uhrem stojíme v útrobách Tipsport areny. Musíme na sebe křičet, protože fanoušci německého celku i dlouho po závěrečné siréně bujaře skanduje. Sparta v utkání Ligy mistrů porazila Bremerhaven 5:2. Příznivců nevelkého klubu do Prahy dojelo osm stovek, ze severu země urazili štreku dlouhou sedm set kilometrů.
„Tohle je s našimi fandy normální, takoví prostě jsou. Milují hokej, dávají nám to najevo. Neváhají s námi cestovat na venkovní zápasy v německé lize, ale taky různě po Evropě, což ostatně vidíte i tady. Máme hrozně těžký rozpis zápasů, energie se generuje těžko, oni se nám ji snaží dodávat. Fakt jejich podporu neskutečně cítíme. Bylo to úžasné! Myslím, že z toho museli mít radost i příznivci Sparty, společně udělali parádní atmosféru,“ děkoval český forvard, který dres Bremerhavenu obléká už čtvrtou sezonu.
„Němci jsou takovýhle hlučný národ. Mají to na fotbale i hokeji, sportu to pomáhá. Tohle jim můžeme malinko závidět,“ usmál se sparťanský trenér Josef Jandač.
Atmosféra, kterou diváci v Praze ve středu vytvořili, byla fantastická. Ve velkém počtu vyrazili němečtí fandové také na předchozí duely LM do skandinávských měst Turku a Växjö. „Není to takhle na úplně každý zápas, to bych kecal. Ale zhruba tak desetkrát za sezonu se dohodnou na obřím výjezdu a společně někam vyrazí,“ popsal Uher.
Oficiálně se klub jmenuje Fischtown Pinguins. Fischtown podle rybolovu, kterým je město Bremerhaven v Německu známé. Pinguins podle oblíbeného zvířete z místní zoo. Cvičený tučňák v minulosti před každým zápasem pochodoval po ledě a zdravil lidi. „To už ale zakázali. Teď lidi zdraví jen ten kreslený z animace na kostce,“ vypálí útočník.
Díky skvělým příznivcům už však novináři Fischtown překřtili na Hockeytown. „Lidi jsou nadšení, že se tam vůbec DEL hraje. Ve fotbalu teď dokonce spadly Brémy, takže v okolí není žádný jiný sport na nejvyšší úrovni. V Bremerhavenu sestoupil i basketbal, všichni fanoušci sportu tak chodí na nás.“
Do klubu přestoupil Uher v létě 2018 po dvou sezonách, které odehrál za Spartu. Na středeční utkání se i proto moc těšil. „Bylo to pro mě pořád hodně prestižní. Přiznám se, že jsem měl hlavně radost, že jsme mohli hrát v Holešovicích, atmosféra je tu mnohem lepší než v O2 areně. Rád jsem kluky viděl, navštívil staré známé prostředí. Třeba to vyjde tak, že postoupíme oba a potkáme se znovu ve finále, to by bylo parádní,“ rozesmál se.
Předtím odehrál odchovanec Frýdku-Místku sedm let v zámoří, dva starty si připsal v NHL za Pittsburgh. Teď v dresu s tučňákem pokračuje v Německu. „Užívám si to tam moc. Hokej hrajeme proto, abychom cítili v týmu dobrou atmosféru, aby nás to bavilo. To u nás je. Hrajeme útočný hokej, je to hodně nahoru dolů. Je tam hodně Kanaďanů, kteří si přišli do Evropy prostě zahrát hokej. Třeba extraliga je podstatně více svázaná takticky. V Bremerhavenu mě to baví. Je to malé město u moře, je tam klid, není to tak hektické.“
Nejvýraznějším českým hráčem, který nosil triko Fischtownu, byl gólman Tomáš Pöpperle. Tomu právě přílišný klid, který obnášel i hokej bez ambicí, dost vadil. „Souhlasím s tím, co vám Pepis říkal. Tým máme skvělý, ale vysoké laťky nám nikdo nenasazuje. Na druhou stranu zase je to úplně bez nervů. Nikdo ale nic neošidí, naopak. Každý rok se zlepšujeme a všichni v kabině cítíme, že bychom ambice měli mít sami rok od roku vyšší,“ přiznává Uher, který už má kromě českého taky německý pas. „Dědův bratr byl Němec,“ vysvětluje.
Kromě Uhra působí v Bremerhavenu ještě další dva Češi – obránci Stanislav Dietz a Vladimír Eminger. „Ještě máme i tři Slovince, z nichž dva mluví normálně česky, což je hrozně fajn. Čeština je v kabině slyšet, krom toho taky angličtina, němčina, ruština… Možná bychom mohli vymyslet nějaký nový jazyk z tohohle mixu,“ směje se.
A kdože jsou ti česky mluvící Slovinci? První je Žiga Jeglič, který ročník 2019/20 odehrál ve Zlíně a Mladé Boleslavi. Druhý pak Miha Verlič, jenž působil v juniorském věku v Opavě (2009-11).
Sportovní ředitel týmu Alfred Prey se vyjádřil, že má české hráče moc rád a neustále kouká, koho by ještě mohl přivést. „S klukama se smějeme, že má doma české Zlaté stránky, kterými listuje, hledá hokejisty s německým příjmením a snaží se je přetáhnout,“ chechtá se Uher. Pak zvážní. „Alfred odvádí vážně výbornou práci. Máme hodně malý rozpočet, on ale stejně vždycky zvládne postavit konkurenceschopný tým. Když u nás někdo vyletí, odchází jinam, aby si vydělal víc. Tak to je, není to jednoduché ty díry zacelit. On ale tým rok od roku zlepšuje. Klobouk dolů před ním.“
V úterý čeká Spartu v Bremerhavenu odveta, jejíž výsledek určí postupující. K jistotě potřebují Pražané uhrát bod, jinak se budou muset spoléhat na pomoc Turku. „Sparta byla lepší. Bylo znát, že nám bohužel chybí síly. Doma v odvetě budeme muset hrát mnohem více s pukem na holi. Sparta však ukázala velkou kvalitu,“ dodává Uher. Pak spěchá zpátky na led na děkovačku.
|
Už před utkáním pohled na sestavu Bremerhavenu vzbudil otázky. Útočník první lajny Miha Verlič figuroval v obraně. Chyba? Ne. Při velké marodce musel vypomoct. Do defenzivních řad pak během zápasu zaplul i český forvard Dominik Uher. „Lepíme sestavu, jak se dá. Hlavně v obraně se nám to rozpadá. Dvě třetiny jsem musel vzadu zaskočit i já. Máme to těžké, na to se ale nemůžeme vymlouvat,“ řekl vousatý útočník, který však má i jinak primárně defenzivní úkoly. |
|
Narozen: 31. prosince 1992 (28 let) ve Frýdku-Místku |
