Poučení z parlamentních voleb

Od parlamentních voleb již uběhl týden, první emoce opadly a je čas na hlubší analýzu voleb a nastalé situace.

Končí vláda premiéra Babiše. Člověka, o kterém si iluzi nedělám. Vzpomínám na reportáž novinářky Petry Uhlové, která se incognito nechala zaměstnat v Agrofertu a pak popsala tamní nehezké pracovní podmínky pro zaměstnance. Když se dívám na vládu Babiše, je tu střet zájmu, nezvládnutí druhé vlny pandemie a obří zadlužení státu. A přesto bych se nikdy nepřidal, k tomu co se nazývá "Antibabiš". To proto, že nic na světě není černobílé.

Již desítky let fakticky každý vrcholový politik, i když nevychází z prostředí soukromého podnikání, reprezentuje zájmy sféry bohatého, zpravidla nadnárodního byznysu podstatně víc, než zájmy svých voličů. Nedělejme si dále iluzi, že by strany demobloku zvládly epidemii covidu lépe a že by zadlužení státu v případě jejich vlády bylo znatelně nižší, než je za Babiše. Ostatně pro zrušení superhrubé mzdy, které vedlo k výraznému poklesu daňových příjmu byly i hlasy z ODS. 

Ať je Babiš jakýkoliv a i když je tento jeho postoj nazýván populismem, pochopil důležitost sociálního smíru ve společnosti, byl silnou osobností a do jisté míry ač Slovák hájil národní zájmy, zvlášť ve věci migrace. Aféra Pandora Papers jistě nevypukla náhodou týden před volbami. Nepleťme se, Česko není z hlediska globálního dění tak bezvýznamnou zemí, jak se mnozí domnívají. A Andrej Babiš kamarádící se s další národním politikem Viktorem Orbánem byl globalistům, kteří se snaží co nejvíce omezit nezávislost národních států velkým trnem v oku.

Přichází politická změna a obávám se, že nebude změnou k lepšímu. Můžeme se podívat na Východ od naších hranic. Tam můžeme dobře sledovat, jak to dopadá, když lid zvolí vládu, která reprezentuje především globalisty. Tedy lze očekávat větší tendenci k odnárodňování státu, poslušnosti Bruselu, tlak na přijetí eura, vypjatou rusofobii, omezování svobody slova, politiku plnou vzletných frází bez skutečnou obsahu...

Politiku, která  přinese velké konflikty. Ty začnou pravděpodobně již brzy na úrovni samotné vládní koalice, kterou před volbami spojovala jen snaha odstranit Babiše od moci. O tom, jaké jsou skutečné vztahy mezi budoucími partnery názorně vypovídá to, jak skončili Piráti. Ač nejsem jejich podporovatelem, konstatuji, že se stali obětí podrazu ze strany koaličního STANU, jehož představitelé  emaily pobízeli voliče, aby kroužkovali je na společné kandidátce obou stran.

Další konflikty nastanou na úrovni celospolečenské. Nové vládní strany, které v době vlády Babiše ukázaly názorně svou slabost a bezkoncepčnost, jen stěží se dokáží vypořádat s obrovskými problémy, které se na nás valí jakými jsou deficity rozpočtu, masivní zdražování všeho a narušení obchodních řetězců. 

Mnozí již zapomněli, co bylo příčinu vzestupu popularity Babiše a hnutí Ano. Byla to příšerná antisociální politika Nečasovy vlády, kterou kdysi zvolili voliči s naivní vírou ve stabilizaci veřejných financí po krachu Řecka. Obávám se, že mnozí politici z ODS a TOP09 se nepoučili a budou mít tendenci vrátit se k politice tupých škrtů, především na chudší části populace, zvýhodňování bohatých a případné další privatizaci. Toto v kombinaci s vnějšími vlivy a postoji mediálně nesmírně vlivné pražské kavárny, jejichž představitelé ostentativně vykreslují nevoliče vítězných stran, převážně jako nevzdělané, neschopné, frustrované vesničany, může vést v konečném důsledku k velmi nepěkným výsledkům. Český lid není zvyklý příliš demonstrovat a zvláště ne násilně, ale i to se může za jistých okolností změnit, zvláště pokud jím někdo vezme nákupní košík a ještě k tomu se mu bude posmívat, že si za to vlastně může sám. 

Dalším velkým konflikt a mnoho zla ve společnosti již způsobuje rozdělení společnosti na očkované a neočkované. Takřka nepochopitelně i významná část neočkovaných dala ve volbách hlas stranám, které podporují diskriminaci neočkovaných. A tak v parlamentu je jen jediná strana SPD s deseti procentní podporou, která zatím zdůrazňuje nutnost rovnosti očkovaných a naočkovaných. Ač  podle dat z nemocnic je stále zřejmější, že vakcína nechrání nejen před roznášením nemoci, ale dokonce ani před těžkým průběhem, stále dokola slyšíme, že vakcinace je jediná cesta z krize ven. To k čemu nyní dochází ve Francii, Itálii, či v německém Hesensku, kde hrozí, že neočkovaní lidé si nebudou moci ani zajít do obchodu pro základní potraviny je projevem ničeho jiného, než rychlé fašizace společnosti, která opouští základní principy demokracie a svobody. 

Bohužel u nás k tomuto trendu přispěly i samotné vlastenecké strany, které se deklarovaly jako strany bojující proti covidové totalitě. Na rozdíl od jejich protivníků v demobloku se před volbami nedokázaly sjenotit a "pronárodní" hlasy tak roztříštili. Jejich lídři nadřadili osobní prospěch nad zájmem, který veřejně deklarovali a šli do voleb sami s malou pravděpodobností překročení pětiprocentní hranice. Hlasy které zaznívaly z tohoto prostředí vybízející volit ty, které jsou jejich srdci blízké bez ohledu na šanci dostat se do parlamentu nakonec velmi napomohly stranám demobloku, který hlavně díky tomuto postoji získal parlamentní většinu. Hlasy zaznívající z Volného bloku při sčítání hlasů, že výsledky jsou pouze virtuální realitou a vše se najednou zázračně změní, jsou smutnou ukázkou toho, jak někteří představitelé a voliči těchto stran byli mimo realitu. 

Za stejně chybný postoj jsem považoval rozhodnutí nejít k volbám. Každý bez ohledu zda projeví, či neprojeví své stanovisko nese odpovědnost za své rozhodnutí. A tak, za negativní důsledky rozložení politických sil ponese plnou zodpovědnost i ta třetina nezúčastněných, která by jinak budoucí vládní strany pravděpodobně nevolila.

Ač volby nedopadly z mého hlediska dobře, myslím, že tak to musí být. Výsledek vystihuje stav a úroveň myšlení současné české společnosti. Aby nastala změna, musí přijít poučení a někdy i tvrdá výchova. Pak možná i ti, co dnes prohlašují, že největším zlem minulých let byl Zeman a Babiš sami uznají, jak hluboce se ve svém úsudku mýlili.