Pes jako nenahraditelný kamarád vojáků

Snímky nešťastných zvířat uzamčených v přepravkách na kábulském mezinárodním letišti vyvolaly značné pobouření. Pentagon pak přišel s tvrzením, že psi nejsou jeho. „Abych uvedl na pravou míru nepravdivé informace – americká armáda nenechala žádné psy v klecích na Mezinárodním letišti Hamída Karzaího. Ani vojenské služební psy. Na snímcích kolujících po internetu jsou zvířata, jež byla v péči organizace Kabul Small Animal Rescue, ne psi v naší péči,“ prohlásil mluvčí amerického ministerstva obrany John Kirby. Podle informací britského serveru The Daily Mail se však jedná o čtyřnohé kontraktory, tedy zvířata, která sice nepatřila armádě, ale byla v minulosti využívána americkými ozbrojenými složkami ke služebním účelům. „Jsem zdrcená zprávami o tom, že se americká armáda stahuje z Kábulu a nechává tam statečné psí kontraktory, které čeká týrání a smrt rukou našeho nepřítele,“ konstatovala ředitelka organizace American Humane Robin R. Ganzertová,

Tato instituce hájí práva zvířat již déle než celé jedno století. Starala se o služební psy již v době první světové války. Ganzertová uvedla: „Tihle stateční psi dělali stejně nebezpečnou práci jako naši armádní psi a zaslouží si mnohem lepší osud než ten, který je potkal." Další psi zanechaní v přepravkách na letišti v Kábulu sloužili jako čtyřnozí společníci Američanů žijících v Afghánistánu. Rovněž je čeká téměř jistá smrt, které bude s největší pravděpodobností předcházet týrání. Podle vyjádření mluvčího Johna Kirbyho nebyla však záchrana psů logisticky reálná. Není divu. Američané měli sami co dělat, aby po ovládnutí Afghánistánu hnutím Tálibán zvládli evakuovat své vojáky. Rovněž bylo nutné postarat se o ty afghánské občany, jimž byli Američané zavázáni. Podobně na tom byli také jejich spolubojovníci ze Severoatlantické aliance včetně vojáků České republiky či Slovenska.

Psi musí zvládat i stres způsobený přesunem na palubě vrtulníku (Armáda ČR 2019); větší foto / Foto: Jiří Sejkora, MP Pardubice, army.cz

Požadavky na budoucího služebního psa jsou přísné

Náčelníkem Centra vojenské kynologie v Chotyni na Liberecku, které je výcvikovým zařízením Armády České republiky určeným k plnění úkolů vojenské kynologie pro resort Ministerstva obrany je podplukovník Andrej Vítek. Služební psi mají, a to nejen u armády, svou nezastupitelnou roli. Upozorní včas na skryté nebezpečí, prohledají budovy, jsou schopni najít výbušniny, zbraně nebo třeba i drogy. Požadavky na budoucího služebního psa jsou přísné. U budoucích hlídkových psů je důležitý plný zákus a přirozená agresivita. Součástí testování je i zadržení v budovách, štěkání na povel, reakce na střelbu a pohyb na různém povrchu, jako jsou parkety, dlažba, linoleum nebo parkety. Velmi důležité je to, aby se služební psi nebáli neznámého prostředí. Zmíněné Centrum vojenské kynologie v Chotyni se zabývá nejen výcvikem armádních psů, ale zejména jejich nákupem. „Velkou výhodou vojenských psů je především to, že už při nákupu procházejí pečlivým výběrem, zda jsou po zdravotní stránce v pořádku. Do armády se tak dostanou opravdu jen zdraví a silní jedinci,“ říká vojenský veterinář, kapitán Jiří Paulas v článku pro Informační servis Armády České republiky, jehož autorkou je Jana Deckerová.

Velkou výhodou vojenských psů je podle něj především to, že už při nákupu procházejí zvířata zdravotním sítem, takže se do armády dostanou opravdu jen zdraví a silní jedinci, bez vývojových a dalších vad. Dodává, že pokud si majitel v civilním sektoru vybírá pejska, hodnotí především jeho vzhled a jak na něj působí. „Vlastně moc neřeší zdravotní stránku. Proto se pak stává, že na některé, zejména vývojové a získané vady, se přijde až později, když pejsek začne mít potíže. Proto i vojenští služební psi procházejí výběrovým zdravotním sítem,“ uvádí kapitán Paulas. Dodává, že vojenský pes je předurčen pro náročný výcvik, a i když se jedná na začátku vždy o zdravého jedince, může během jeho služby dojít k některým onemocněním. „Nejčastěji to bývá degenerativní onemocnění páteře, občas trpí srdečními problémy, velmi často se ve své praxi setkávám i s kožními nemocemi,“ konstatuje Paulas, který je absolventem Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

V Centru vojenské kynologie působí kapitán Paulas od listopadu 2015. Připomíná, že na rozdíl od civilní veterinární praxe, kde jsou zastoupena malá zvířata, tu „máme především střední a velká plemena psů“. Když se Paulasovi naskytla možnost stát se v armádě veterinářem, dlouho neváhal. Zajímal se především o to, co by ho u vojáků čekalo a čím vším si musí projít. Po několika pohovorech se pak definitivně rozhodnul, protože to viděl jako další životní výzvu, které dodnes určitě nelituje.

Nejvhodnější pro službu v armádě jsou němečí a belgičtí ovčáci 

Centrum vojenské kynologie zabezpečuje maximální využitelnost služebních psů pro resort ministerstva obrany a Hradní stráže. V rezortu ministerstva obrany se ve služební kynologii zpravidla používají psi a feny německého ovčáka, belgického ovčáka a popřípadě jejich kříženci. O veškeré služební psy vyřazené z aktivní služby je postaráno 365 dní v roce. Dále mají zabezpečenou vysoce erudovanou veterinární péči, kterou zabezpečuje Vojenský veterinární ústav Hlučín – pracoviště Chotyně.

Podplukovník Andrej Vítek připomíná, že v případě prodeje psa následný život u chovatele nebo psovoda, který si psa odkoupí, má jiné kvality zejména v emoční oblasti, kdy se pes například dostává do úzkého kontaktu s rodinou. K odprodeji služebních psů jsou proto nastaveny jasné postupy. Ceny jsou stanoveny tak, aby byl pes finančně dostupný eventuálnímu zájemci, rozhodně to nemá být zdroj příjmu resortu ministerstva obrany a cena proto pokrývá pouze administrativní úkony. Pes již nesmí být nadále využíván aktivně jako pracovní pes, a proto v ceně není zohledněn výcvik ani jeho eventuální „zásluhy”.

Autorka knihy s názvem Psi ve válce (nakladatelství Práh, Praha 2012) Lisa Rogak se ve své publikaci zaměřila na psy sloužící převážně v ozbrojených silách USA, nejvíce pak ve válce ve Vietnamu. V knize jsou uvedeny příběhy psích hrdinů doplněné fotografiemi, dovídáme se o práci služebních psů v americké armádě. Lisa Rogak rozvíjí v několika heslech svou teorii:  Milovníci psů tvrdí, že pes je nejlepší přítel člověka. Často také slýcháme, že jaký pán, takový pes. V armádě však koluje ještě jedno pořekadlo, které zní – jeden pes má hodnotu deseti vojáků. Aby Rogak zjistila, proč tomu tak je, rozhodla se prozkoumat všechny aspekty výcviku psích specialistů a jejich následné nasazení v bojových zónách. Kniha Psi ve válce mapuje působení psů v armádních jednotkách od první světové války až po současnost, kdy byl dopaden terorista Usáma bin Ládin.

Štábní praporčík Tomáš Procházka, zkušený kynolog, který padl před třemi lety v Afghánistánu, obdržel od amerického vojenského atašé in memoriam jedno z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání, bronzovou hvězdu. Na základně vojenské kynologie v Grabštejně na Liberecku převzali medaili jeho rodiče. Tomáš Procházka byl zabit 22. října 2018 v Afghánistánu na své čtvrté zahraniční misi na základně Šindánd v provincii Herát, kde měl své dva psy – Dokyho a Breda. Zahynul na následky střelného zranění po nečekaném útoku afghánského vládního vojáka. Jeho psi, kteří byli majetkem armády, dostali v severních Čechách nové psovody. Po absolvování výcviku si psi většinou zvyknou na nového pána a mohou být nasazeni do další mise. O vysloužilé psí „vojáky“ je postaráno.  V Centru vojenské kynologie našel svůj domov kupříkladu psí válečný veterán Athos, který se rovněž vyznamenal v Afghánistánu. „Pes vyřazený ze služby buď odchází na pracoviště doplňování a péče o psy, kde zůstává na dožití, nebo ho nabízíme do civilní sféry. Některá zvířata ale končí u svých psovodů,“ říká náčelník centra Andrej Vítek. Zdůrazňuje zároveň, že vojenské psy nechají vždy dožít. Určitě si to za své věrné služby zaslouží.