Dirk Husemann: Dobrodruh z Paříže
5. listopadu 2021 07:14
Přidejte si nás na domovskou Tento román Dirka Husemanna získal v roce 2020 v Německu titul Kniha roku.
Ukázky z knihy
Anna si připadala jako románová postava. Ještě před týd¬nem působila jako učitelka němčiny v Karlsruhe. A teď jede na invalidním vozíku Paříží a pronásleduje muže jménem Alexandre Dumas.
Musí ho zastavit.
Nejdřív potřebuje získat důkazy o jeho pletichách. Požá¬dala svého sluhu Immanuela, aby našel nějakého prodavače novin. Immanuel ji vezl po bulváru. Anna nikdy předtím ne¬zažila takovou tlačenici. Uspěchaní kolemjdoucí bezohledně naráželi do kolečkového křesla. Podzimní vítr šlehal do obli¬čejů. Chodci pevně přidržovali své klobouky. Anna si pod bradou pevněji přitáhla uzly šátku, který měla uvázaný ko¬lem čepce.
Immanuel za chvíli ukázal na tržní stánek z prken, beden a plachty, který stál před zářivě osvětlenou kavárnou. Mladá prodavačka třídila vystavené zboží – knihy a noviny.
„Listopad, který všechno zašpiní,“ poznamenala obchod¬nice, když jí Anna popřála dobrý večer. „Mými novinami si nejdřív ukrátíte dlouhý večer a pak jimi ještě obložíte vlhký byt,“ vychvalovala žena své zboží. Přitom unaveně gestikulo¬vala rukama.
„Alexandre Dumas,“ nadhodila Anna. „Znáte ho?“
Oči prodavačky se najednou rozzářily jasněji než lampy na kavárně. „Jestli znám monsieur Dumase? Považujete mě snad za dámu z urozené společnosti?“ Ukázala na svou obno¬šenou halenu.
„Myslím samozřejmě jeho příběhy. Máte něco od něho?“ Anna ukázala na noviny.
Prodavačka vytáhla jeden exemplář a podala jej Anně. „Dřív psal pro Le Siècle. Teď vydává vlastní noviny.“
„Ta továrna na romány, co to vlastně je?“ zeptala se Anna.
„Ten název to vysvětluje docela jasně,“ upozornil Dumas.
„A to jsem si myslela, že jste mistr slova.“ Podíval se na ni tak, jako by si ověřoval, jestli se mu neposmívá. Anna však jeho pohledu čelila s naprosto vážným výrazem.
„Továrna na romány,“ začal vysvětlovat Dumas, „je jedním z mých nejoslnivějších vynálezů a pochází z doby velkého úspěchu Tří mušketýrů.“ Každá slabika z Dumasových úst zněla jako fanfára. „Ten román změnil svět. Ale veřejnost je nenasytná šelma. Vyžaduje pořád víc a víc. Co jsem mohl dělat jiného než psát, psát, psát? V moři mých myšlenek panoval každou hodinu příliv, ale moje pero už to nestíhalo zapisovat. Potřeboval jsem pomoc. A tak jsem vzal svůj skromný honorář a rozdělil ho mezi autory, kteří neměli takové štěstí jako já.“
„Takže platíte jiným, aby pro vás vymýšleli příběhy?“
„Ale vůbec ne!“ ohradil se Alexandre.
„Samotné drama pochází vždy odsud.“
Udeřil se plochou dlaní do hrudi. „Své příběhy vytvářím pouze já sám. Scénu po scéně. Slzu za slzou. Jednu kapku krve za druhou. Zbytek pak zformulují moji zaměstnanci.“
Knihu za zvýhodněnou cenu koupíte zde: https://www.luxor.cz/product/dobrodruh-z-parize-zbo000428549
Dirk Husemann (*1965) jako vědecký žurnalista a archeolog mistrovsky odhaluje historické události. Je to lovec dějin, který proniká do dávno uplynulých staletí.
Studoval pravěkou a starověkou historii, klasickou archeologii a etnologii. S touto výbavou opakovaně vyráží na putování časem. V 6. století objevil ZLODĚJE HEDVÁBÍ, v 9. století se s ním setkali SLON PRO KARLA VELIKÉHO a LEDOVÍ PIRÁTI, v 15. století narazil na LOVCE KNIH a v 16. století na ČERNÝ OHEŇ Z BYZANCE…
Svá dobrodružství popisuje v historických románech, které pokaždé nadchnou domácí i zahraniční čtenáře.
Píše také literaturu faktu, například o nejstarším městě na světě v Sýrii, posledních záhadách Stonehenge nebo o dopingu masnými výrobky při antických olympijských hrách.
Jeho romány byly přeloženy do mnoha jazyků. Euromedia Group vydala autorovy bestsellery Slon pro Karla Velikého, Zloději hedvábí, Ledoví piráti, Lovci knih a Černý oheň z Byzance.
