V mládí býval skvělým atletem. Soupeřil s Emilem Zátopkem, stal se mistrem republiky na desítce a v krosu. Do dějin českého sportu se však zapsal i v jiné disciplíně: stal se prvním Čechem na havajském Ironmanovi, kde dokonce dokázal ve své věkové kategorii zvítězit.

Pane řípa, jak se vám plavalo?

„Pane Řípa jak se vám plavalo?“  Musíte uznat, že věta pronesená česky v místě, kde je domácím jazykem poměrně nesrozumitelná švédština, překvapí. Udiveně jsem pátral v útrobách šatny mezi plaváním a kolem na mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu. Viděl jsem pár starostlivých pořadatelek a jednoho vysokého chlapíka v zářivém modrožlutém dresu, ale vůbec nikoho oblečeného přiměřeně možnostem rozvinutého socialismu roku 1986.

Věnoval jsem se tedy sestřičkám, ale hlas se nedal odbýt: „Pane Řípa, slyšíte? Jaká byla voda?“   Mluvil na mě onen hubeňour v dresu, které jsem znal jen z obrázků Tour de France. On skutečně mluví česky a navíc umí „ř“! „Hele, za koho tu závodíš?“

Na Havaj přes Švédsko

Za svoje působiště si emigrant Vojta Hec zvolil Švédsko. Milovaného běhu se nevzdal, závodil za göteborgský Örgryte a na maraton si vyjel až do Honolulu. Dvakrát.

V roce 1980 mu švédská televize zprostředkovala první havajské vítězství Dave Scotta ze záznamu slavné reportáže ABC v pořadu Wide World of Sports. Vojtu v té době absolutně neznámé spojení tří sportů zaujalo. Vzpomněl si, jak ho coby dítko školou povinné testovali v bazénu – 50 m prsa za 35 sekund nebylo na začátečníka úplně zlé. Běžec byl profesí a kolo? Po operaci achilovek, když na čas vyměnil lyžařské hůlky za berle, vrátila ho mezi sportovce rehabilitace na právě cyklistickém trenažéru. Rotoped posléze vyměnil za skutečné kolo.
„Na křižovatce jsem měl přednost a moc jsem se divil, když jsem letěl vzduchem a rozplácl se na dlažbu za přední kapotou modrého Volva,“ vyprávěl mi. „Řidička mě prý neviděla – přehlédla mých 190 cm v kanárkové dresu. Zabrzdil jsem hlavou a fungl nová přilba mi asi zachránila život. Krve bylo dost, ale hlava byla celá. Takže kolo jsem také uměl.“

Při prosincové Honolulu marathonu si zašel do Nutilus Fitnes Centra s otázkou:  Jak je to s tím Ironmanem?“

První Čech Ironmanem

„Tehdy se startovalo ještě v únoru a na rok 1981 bylo už vyprodáno,“ stěžoval si. Vojta se tedy nechal zaregistrovat na další rok – 1982. Zima v Götergorgu před jeho prvním (!) triatlonem v životě byla mimořádně silná. Na závod v tropech se připravoval mezi závějemi sněhu.
Nicméně aklimatizoval se dvanáct dnů na Floridě. Týden před Ironmanem opět rozložil kolo a přes Chicago, L.A., Honolulu konečně přistál na Keahole Airport, o němž Tinley Scott prohlásil, že neví, jestli přistává na Měsíci nebo Zemi po atomovém výbuchu. Černé oraniště lávy kam oko dohlédne.
Pro Vojtu bylo všechno nové, nikdy před tím žádný triatlon in natura nespatřil, natož aby ho absolvoval. Zatímco pro většinu triatletů je Havaj vyvrcholením bohaté triatlonové kariéry, Vojta se rozhodl, že s Ironman Triathlon World Championship svoji triatlonovou dráhu zahájí.

Třicet let poté, co soupeřil s Emilem Zátopkem, měřil své síly s neméně legendárním Ironmanem. Nejprve musil zdolat 3,8 km v Kailua Bay. Tady poprvé a naposledy Vojta zapochyboval, zda jeho triatlonový nápad byl tím pravým ořechovým. Plaval totiž prsa a mezi takovými vlnami se navíc ocitl poprvé v životě.
„Mezi vlnami jsem neviděl soupeře plovoucího vedle mě, natož abych věděl, kam plavu,“ vzpomínal po letech. Na orientaci jsem měl vždy jen okamžik, když mě vlna vynesla na svůj hřeben. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Hrůza! U historické lodi, kterou na obrátce kotvili místo bójky, mi vlna odražená od jejích boků zaplnila všechny otvory. Slané vody jsem měl doslova plné zuby a v žaludku mě řádila mořská nemoc. Za nekonečné dvě hodiny jsem byl konečně na břehu.

Cesta na kole do Hawi a zpět není skutečně žádná procházka růžovým sadem. Čas 6:17 nebyl zas tak špatný, ale špatný byl on: „Nevěděl jsem, co mám dělat, pokračoval ve vyprávění. „Chvíli jsem seděl, chvíli chodil, pil kolu, a až po půl hodině jsem byl schopen vyrazit na závěrečný maraton – moji excelentní disciplínu. Na obrátce u letiště zapadlo slunce a v tropech se stmívá zatraceně rychle. Než jsem se stačil obrátit, všude černo. Celý maratón jsem ale běžel.“
Pak už se oběvila Palani Road, pošta na rohu, jásající davy a slavobrána přijala prvního Čecha v cíli havajského triatlonu. Vojta závěrečnou disciplínu zvládl za excelentních 3 hodiny 40 minut.
Ačkoliv tehdy Vojta Hec svoji kategorii 50 – 59 let vyhrál, vyhlášení vítězů se nezúčastnil. Při prezentaci si nekoupil vstupenku, a tak ho na „award ceremony“ nepustili.

Doma není nikdo prorokem

Po každé, když se Vojta objevil v Praze, volal mi: „Tak co pane Řípa jak se vám plavalo?“  Vojtova cesta za uznáním havajského prvenství českého triatleta ale byla obtížná. Nebylo divu, neboť gloriola prvního českého IRONMANa nepatřila nikomu jinému, než otci zakladateli československého triatlonu  – Václavu Vítovcovi, který na Havaji závodil v roce 1984. Dlouholetý předseda ČSTV Pavel Kořan byl navíc k Vojtově prvenství poněkud skeptický,  Vojta pro něho byl: „Nějaký emigrant…!“

Naštěstí ne všichni sdíleli názor našeho předsedy a průlom v trapném chození kolem příslovečné kaše bylo vyhlášení „Triatleta roku 2000“. 5. ledna 2001 ho  při dekorování ironmanů v hotelu Amabassador pozval Standa Bartůšek na pódium slovy: „Praotec českého triatlonu!“ Praotec, neboť otcem je nepochybně Václav Vítovec.

Sám Václav se mi ostatně postaral o šokující překvapení. Chtěl jsem tehdy „otce“ a „praotce“ vzájemně představit. Pozval jsem tedy Václava k našemu stolu a to co následovalo, mi doslova vzalo dech. „Ahoj Václave!“ Nazdar Vojto!“  Ukázalo se, že Václav Vítovec díky svým kontaktům dobře věděl už od počátku devadesátých let, kdo Vojta Hec je a co na Havaji v roce 1982 pohledával. Nikomu nic neřekl. Prvním Čechem na Ironmanovi byl přece on. Přitom zásluhy Václava Vítovce o český triatlon ovšem Hecova objevená priorita vůbec nezpochybnila.

Sportovní veřejnost se o Vojtovi dozvěděla díky Stanislavovi Bartůškovi, který Vojtu “použil“ do havajské televizní reportáže 2002.

Zatímco na Havaji vedou jako prvního Čecha Václava Vítovce, na Novém Zélandě jsem o prvním Čechovi z roku 1988 věděl dříve, než jsem Vojtu Hece poznal. Že to byl Vojta Hec, jsem se dozvěděl od Vojty samotného.

V lednu 2000, jsem paní Daně Zátopkové připomněl Vojtu Hece: „Á Vojta!  Jistěže si pamatuji. On zkoušel toho IRONMANa, že?“

Text: Milan Řípa | Foto: Shutterstock