Nulová kampaň

Nejsem skalní fanoušek pořadu 168 hodin. I přesto musím redaktorům tohoto pořadu poděkovat za alespoň minimální osvětu týkající se očkování. Sama jsem očkovaná. Nepřemýšlela jsem nad tím. Prostě jsem se rozhodla tak, jak jsem to cítila, abych především ochránila sebe i své blízké. Plně jsem v tomto důvěřovala svému lékaři.

Mám ale ve svém okolí lidi, kteří nad očkováním váhají. Čtou si články na různých webech ve všech možných jazycích. Dokonce jsem se setkala i s názorem, že v nemocnicích je placený komparz a lékaři dostávají za pozitivní přístup k očkování tučný honorář. O tom, že v testovací tyčince či injekci je čip, už se ani nezmiňuji. A jak reaguje stát, aby tyto mýty vyvrátil a přesvědčil váhavé spoluobčany? Mlčí… Ano, proletělo kolem mne pár fotek z nemocnic s citacemi, ale musím uznat, že kdybych nebyla očkovaná, asi by mne tato kampaň nijak nezasáhla.

Proto děkuji za každou kapku v moři, která nám všem přiblíží skutečný svět za zdmi nemocnic. Za rozhovory se skutečnými lidmi, kteří se také nedokázali rozhodnout. Sami v rozhovorech dávají témata k diskuzi i k zamyšlení, jak celou kampaň dělat lépe a efektivněji. Měla by cílit především na ty, co stále váhají nad očkováním. Velmi mne například oslovil popis všech léků, používaných při léčbě těžkého průběhu koronaviru. Samozřejmě, že zde pořád zůstanou skalní odpírači. Ale podle mne je lepší přesvědčit alespoň někoho, něž nikoho.