Florbalistům se půvab Finska skrývá. Já vzpomínám s láskou, říká Vítovec

„Baníček už je dobrý, tak to snad bude jen lepší a lepší,“ hlásí s Vítovec úsměvem. Zase je doma. Žádné popichování už řešit nemusí.

Rozhodnutí vrátit se do Ostravy udělal poté, co dokončil vysokou školu. „Zatím jsem spokojený. Bylo to hodně těžké rozhodnutí a trvalo dost dlouho. I když jsem začal pracovat a pořád hraju, tak je skvělé, že obě tyto věci i díky tolerantní přítelkyni dokážu kombinovat, všechno mám blízko. Život v Ostravě si užívám, je klidnější, líbí se mi víc. Praha je přeplněná a po šesti letech mi to začalo vadit,“ vypráví 25letý obránce.

Tatran, který opustil, je v tabulce první, Vítkovice jsou třetí. Titul, který dobyly předloni, Vítovcovi unikl, a se Střešovicemi žádný nezískal.

Nejvyšší ambice si teď nese s sebou na sever Moravy. „Každý rok jsou tu ambice na titul, laťka je tak nastavená. Cokoliv jiného než superfinále je pro Vítkovice neúspěch,“ uvědomuje si.

Do svých „střešovických časů“ se Vítovec částečně vrací v těchto dnech, kdy hraje za reprezentaci na mistrovství světa ve Finsku.

„Upřímně řečeno mi chybí Tatran. Moji spoluhráči, se kterými jsem hrával. Jsem rád, že jsou kluci aspoň tady, že s nimi můžu trávit čas na reprezentačních akcích. To je jediné, co mě na odchodu z Prahy mrzí,“ vysvětluje.

Návratem do známého prostředí je vůbec celý šampionát, odložený z loňského roku. Hraje se v Helsinkách, kde Vítovec rok působil. V sezoně 2019/20 si zahrál v moderní třítisícové hale za tamní EräViikingit.

„Už když jsem ve Finsku hrál, tak jsem se na tohle mistrovství těšil. Pak přišla pandemie, já se musel vrátit po nedokončeném play off předčasně domů a turnaj se odsunul, ale to nic nemění na tom, že vzpomínky na Helsinky mám pořád stejné. Během cest autobusem z okna poznávám místa, kudy jsem chodil, mám to tady hodně rád. Sice je tady skoro pořád tma, ale já na to vzpomínám s láskou,“ usmívá se Vítovec.

Jenom spoluhráčům ze svého oblíbeného města nic moc neukáže, protože z půvabného hotelu na břehu zamrzlého jezera na okraji Helsinek se dostanou jen na tréninky a na zápasy. I neobvyklý raketový sport padel, kombinující tenis a squash, si čeští florbalisté v úterý pro rozptýlení zahráli nemohli.

Z Finska domů si Vítovec loni přivezl nejen jeden absolvovaný ročník vysoké školy, kterou studoval v nedalekém Espoo, ale podle očekávání i oblibu v saunování. „Taky jsem se naučil vážit si světla a sluníčka, jak to jen jde. Jsem rád, že ho v Česku máme víc,“ říká upřímně.

Na konci týdne by se pak vítkovický florbalista nebránil utkat se s Finy v boji o medaile z mistrovství světa. „Na domácím mistrovství je nezajímá nic jiného než zlato. Doufám, že budeme mít šanci jim to překazit,“ vzkazuje do tábora pořadatelské země vystudovaný chemický inženýr.

Uvědomuje si však, že pragmaticky vzato by bylo nejlepší jít za vytouženou medailí jinou cestou.

„Nejlepší by bylo hrát se Švýcarskem, na to si všichni věříme nejvíc. Z Finů nebo Švédů už si nelze vybírat, oba ty týmy jsou odskočené, jejich level je výš než u ostatních,“ uznává.

Lotyši? Nejtěžší soupeř z předkola, říká před čtvrtfinále kapitán florbalistů

„Mně osobně se vždycky líp hrálo proti Švédům, proti nimž bychom asi měli podporu domácích fanoušků, protože se Švédy by Finové zřejmě fandili nám. Kdybychom ale hráli proti nim, mohli by z té kulisy být třeba pod tlakem. Tam si člověk nevybere. Musíme předvést náš nejlepší výkon,“ vyhlíží Vítovec.

A ovšem napřed porazit ve čtvrtfinále Lotyšsko. Pak může začít medailový sen nabírat reálnější kontury.