‚Obohacující zkušenost.‘ Dobrovolníci ulevují rodinám dětí s autismem, propojuje je projekt Homesharing
Dívat se na svět jinýma očima, přijmout jinakost a získat nová přátelství. I tohle může podle Dětí úplňku, sdružení rodičů dětí s poruchou autistického spektra, přinést projekt Homesharing. Dobrovolníci v něm pomáhají rodině s péčí o dítě s postižením. A to tím, že s ním jednou za čas stráví část dne. Doteď tak Děti úplňku vyškolily 40 lidí a aktuálně hledají další, kteří by rodičům postiženého dítěte ulevili.
„On má diagnózu atypický autismus, těžkou vadu řeči. Není němý, ale to, co říká, nemá moc smysl. A pak je ještě mentálně postižený, takže mu je 14 let, ale je na úrovni tříletého dítěte.“
Do projektu se zapojila taky Blanka Voříšková. Má čtrnáctiletého syna Marka, kterému říká Mařík. Kromě toho, že s manželem pečují o autistického syna, mají ještě staršího, zdravého Jakuba.
„Všechno se točí kolem toho postiženého dítěte, takže nemáte čas na nic jiného. Změní vám to život, nemáte žádný čas sama pro sebe. Je to opravdu hodně těžké. S tím, že jsme se ještě snažili věnovat Jakubovi,“ popisuje Blanka Voříšková.
Třešňák: Vážné zdravotní postižení funguje jako trauma a může skončit posttraumatickou poruchou
Číst článek
Dřív rodině pomáhali s péčí o Maříka prarodiče. Těm ale s věkem docházely síly a rodina se tak musela porozhlédnout po různých asistenčních službách.
Jednou z nich je právě Homesharing Dětí úplňku. Sdružení vyškolí dobrovolníky, takzvané hostitele, a následně je spojí s rodinou autistického dítěte. Zapojit se může kdokoliv.
„Na Homesharingu mě strašně baví, že to nejsou lidi z praxe. Jsou to laici, které my připravíme na setkání s dítětem, které verbálně nekomunikuje a má nějaký mentální deficit. Jsou to lidé, kteří mají prostor pro to takové dítě přijmout, kteří mají svoji energii na to, vydat ji na nějaký čas s dítětem, a taky je baví nějaká jinakost a poznávat je skrze jejich způsob vidění světa,“ vysvětluje adaptační průvodkyně projektu Klára Šrůtková.
Možnost ‚vypnout‘
Než se hostitelé s rodinou setkají, projdou důkladnými školeními. Někteří zjistí, že pomáhat rodinám autistů nezvládnou. Jiní to naopak dělají dlouhodobě. Podle Kláry Šrůtkové je ale klíčové najít rodinu a hostitele, které něco spojuje.
Diagnóza autismus je pro rodiče nejdřív šok, brzy zjistí, že dítě není jen diagnóza, popisuje psycholožka
Číst článek
„Když je dítě, které rádo chodí ven, tak ho párujeme s hostitelem, který rád tráví čas venku. A nachodí s ním kilometry a jsou oba spokojení,“ dodává Šrůtková.
To je případ právě rodiny Voříškových, kterým s péčí o Maříka pomáhají Honza s partnerem Romanem. Společný čas tráví spíš aktivně. Honza vzpomíná na to, že s autistickým Maříkem vyšli i na Sněžku.
„Je to o zajímavým osobním poznání, jestli já jsem schopný fungovat s dítětem, který není úplně schopné přímo komunikovat, a jestli jsem schopný pochopit, co v tu chvíli cítí, požaduje. V tomto směru je to rozhodně zajímavá zkušenost a může to být obohacující pro každého,“ popisuje svou zkušenost Honza.
‚Nejsou nemocní, do léčeben nepatří.‘ V Česku je nedostatek sociálních služeb pro lidi s autismem
Číst článek
A rodiče díky sdílené péči získají čas sami pro sebe.
„To jako tak vypnu,“ směje se Blanka Voříšková. „Buď si jdu nakoupit, nebo jdu s kamarádkou na kafe, nebo si jdu zaplavat. Vím, že těch pár hodin nemusím být v neustálým střehu, co kde se může stát. Je to úžasný relax, to musím říct,“ vychvaluje si.
Homesharing aktuálně funguje v osmi krajích. Kromě Prahy a Středních Čech taky třeba v Královéhradeckém, Olomouckém nebo v Moravskoslezském kraji.
Do budoucna by ale Děti úplňku chtěly projekt rozšířit i do dalších míst republiky. Aktuálně hledají jak organizace zaměřené na děti s postižením, které by chtěly spolupracovat, tak dobrovolníky. Ti se na ně můžou obrátit na stránkách homesharing.cz, nebo přímo na webu Dětí úplňku.
