Co mi udělalo radost

Dneska mám narozeniny. Už zase. Ačkoliv už roky tady píšu, že mám všechno a nepotřebuju žádné dárky, letos jsem si jeden nadělila. V pondělí v 6.20 ráno jsem vylezla na Mt. Kinabalu, nejvyšší horu Malajsie – 4 095 metrů. Byl to fyzicky, ale hlavně psychicky náročný výkon. Protože jsme lezli s B., dvěma přáteli tady z Malajsie a skupinou Čechů, znamenalo to nechat doma v Kuala Lumpur s chůvou oba …

V Kuala Lumpur mám letos nejvíc návštěv za čtyři roky, co tady bydlíme. Všichni se mě před odjezdem ptají, co (si) mají odvézt domů nebo přivést známým jako suvenýry. Abych to nemusela pořád dokola vypisovat na WhatsApp anebo se složitě rovzpomínávat, co jsem to vezla minule, napsala jsem si tento tahák. Třeba se bude hodit i vám, až sem pojedete. Než začnete scrollovat: toto není článek o klasic…

Březen, to byl rychlovlak. Začal školním rodičákem a pak už jsem jen balila kufry: na český tábor do džungle , na jarní prázdniny do Thajska a Laosu a na Benjamínovu gymnastickou soutěž do Bangkoku. Tak hezky nám tam všude bylo! A co jsem si mezitím stihla poslechnout a přečíst a co se mi líbilo? Tady to je. Nejvíc mi utkvěl v paměti rozhovor Daniela Stacha s koreanistkou Ninou Špitálníkovou o Se…

Letos jsme se rozcestovali. Asi logicky. Čas v jihovýchodní Asii se nám krátí. A tak když můžeme, vynahrazujeme si první skoro dva roky covidové izolace a poznáváme okolí. A plníme resty. Myšleno navštěvujeme místa, ke kterým se váže rodinná historie, přátele, kterým jsme to naslibovali a odškrtáváme bucket list, co vznikl v roce 2020. Jarní prázdniny měly tohle všechno. Jaký itinerář jsme si nap…

Následující týden bude v Malajsii velmi speciální. Čekají nás totiž svátky Hari Raya, kterými oficiálně skončí muslimský svatý měsíc Ramadán. Ten se řídí islámským kalendářem, který je lunární a tvoří ho dvanáct měsíců po dvaceti devíti nebo třiceti dnech. Tím pádem je kalendářní rok kratší o jedenáct dní a Ramadán je pokaždé v jinou dobu. Ačkoliv se jeho začátek i konec dají vypočítat, pro jeho …

Benjamín byl pozvaný na gymnastickou soutěž do Thajska, a tak jsme na Velikonoce vyrazili do Bangkoku. Moc jsem se těšila. V Bangkoku jsem byla naposled před 13 lety. Zajímalo mě, jak se město změnilo (spoiler alert: úplně) , ale hlavně jsme jeli jen my dva: máma a starší syn. Od té doby, co je na světě Oliver, s Benjamínem moc času o samotě nemám. Přitom pořád sleduju, jak velmi o něj stojí. A t…

Jestli mě v minulosti něco odrazovalo od života v USA, byl to fakt, že se tam budu permanentně bát o děti a několikrát do roka je vystavovat cvičení, při kterých si “hrají" na to, že do školy přišel masový vrah. Proto pro mě bylo velké překvapení, když jsem zjistila, že na totéž cvičí děti i v mezinárodní škole tady v Malajsii. Napřed jsem váhala, jestli to nechat Benjamína podstupovat. Pak přišl…

Děkuju a ještě jednou děkuju za ohlasy na poslední článek a hlavně za tolik komentářů a doporučení různých škol, ať už jste je napsali přímo pod text nebo soukromě. Hned po zveřejnění článku jsme odjeli na jarní prázdniny. Zrovna jsem měla chuť vytvářet něco i na sociální sítě, a tak pokud vás zajímá severní Thajsko a Laos, můžete se podívat sem , než zveřejním blog, který chystám. Vrátili jsme s…

V únoru jsem se, stejně jako v lednu a v žádném předchozím měsíci a roce svého života nenudila. :) Výsledkem je, že zase utekl rychleji, než jsem stihla posbírat, co dobrého jsem kde přečetla, viděla, slyšela. Ale mám to! A tady to je. "Před čtyřmi lety jsem málem nešla na gynekologickou prohlídku. Kampaň Měsíc raka Lucie Bittalové mě naštěstí naučila "nebýt blbá". Jestli už prohlídku třeba i rok…

Protože to vypadá, že se v létě vrátíme do Česka, začala jsem se na začátku roku poohlížet po škole, kam by Benjamín mohl naskočit po odchodu z mezinárodní školy v Malajsii. Je to ještě větší peklo, než jsem čekala, a tak jsem si říkala, že vám o něm něco napíšu. Pravděpodobně na etapy. :) Výběr budoucí školy je pro mě velká věc, protože mám pocit, že v ní nejde jen o vzdělání. Beru to tak, že šk…

Mám za sebou vydařený víkend strávený kempováním v malajsijské džungli na českém dětském jazykovém táboře. Sešlo se nás 12 dospělých a 11 dětí. Vydařil se nám celý víkend, ale asi nejlepší byla sobota odpoledne. V obklopení džunglových hor a pod vlažným větříkem hrály děti loutkové divadlo, my dospělí jsme popíjeli kávu, pivo a správně vychlazené víno. Pak se tančila mazurka. Písnička "Měla babka…

Minulý týden jsem v jedné pracovní konverzaci zmínila, jak jsem vděčná za to, že píšu tento blog. Mám už přes deset let hezkých vzpomínek a od loňska konečně jakž takž pohromadě i ty cestovatelské, které jsem lovila jen z fotek. Samotnou mě překvapilo, jakou mi udělalo radost, když jsem to dotyčné ženě popisovala a hned jsem si dala za úkol doplnit sem něco z výletu do Angkor Watu. S plány navští…

Docela mě mrzí, že už nebudu rodit. A že to nebude v Malajsii. Nedávno jsem totiž narazila na confidement centra. Populární jsou hlavně v Koreji, ale hromada jich je ve všech koutech Asie a samozřejmě i tady v Malajsii. Jde o zařízení pro nové maminky, kam se můžou odebrat po podporu užít si šestinedělí. Ano - užít. Není to chyba. :) Napsala jsem o těchto mateřských centrech fejeton pro Glanc a t…

Nedávno jsem poslouchala podcast s českým cestovatelem Ladislavem Ziburou . Vyprávěl v něm mimo jiné o tom, že cíl každé jeho cesty je odvézt si jedno uvědomění, co by z dané země chtěl převzít do života nebo naopak vůbec nechtěl. Připomnělo mi to příhodu, kterou jsem nedávno zažila ve škole svého syna. Byla jsem jako učitelka v předškolním ročníku, když se mě indická asistentka s červenou bindí …

Už jsem tu několikrát slíbila, že sem budu přidávat víc drobností. Pro mě milých, pro vás třeba blbostí, ale prostě věcí, které mě fakt těší. Zatím to moc nevychází, ale dneska je den na jednu takovou. Minimálně třikrát týdně chodím ráno běhat. Posadím Benjamína na školní autobus a vyrazím, v podstatě kopíruju trasu toho autobusu a mávám mu po cestě. Někdy je ale už ve čtvrt na osm ráno venku tak…