Denik české babičky

Jdeme na nádraží. Od bytu mého čilého osmdesátiletého průvodce je to poměrně daleko, na druhé straně městečka. Jdeme v pohodě, až jsme zjistili, že nám jdou špatně hodinky, a k vlaku tím pádem dojdeme pozdě. No co, posadíme se na lavičku a pak zase půjdeme zpět. Měli jsme štěstí, vlak ještě stál ve stanici, společně […]

Tak zrovna si myslím, že na nábřeží všude, ale konkrétně v Podolí je nejpřívětivější. Na doskok mám přírodní posilovnu, tenisové hřiště, Sokolovnu, restauraci, ALE hlavně, celé dlouhé nábřeží z jednoho konce Prahy na druhý. Stačí přejít přes koleje a jsem na cestě. Na sportovní cestě. Kola, jogging, treking, inline solo, či s vozidlem, tedy matky […]

Není to náhoda, že když jsem se dnes vydala na procházku na nábřeží, abych si vyfotila kvetoucí bránu, že se mi šlo jakoby nic, tedy nic mě nebolelo, nožky šly jak za mlada . No prosím a to už se mi stalo podruhé. To znamená, že nábřeží je v jiné dimenzi, nebo to dělá působení […]

Smíšený obchod měl smíšené zboží. Mé psaní sice není ani obchod ani zboží, ale smíšené je. Tak začnu ránem. Koukala jsem na sebe do zrcadla a říkala si, zase nový list, zatím čistý, nepopsaný, v knize života. Udělám to co každý den, už je to úplná automatika, přesně stejné pohyby a úkony, ať vstávám v […]

Objevila jsem svět grilu. Na stará kolena. Ale od začátku. Zabydlovala jsem se v novém bytě a tak jsem byla nucena, no nucena, moc mě to těšilo, nakupovat, dnes řečeno šopovat. V těch nákupech byly samozřejmě i elektrické spotřebiče, hlavně pračka, která mně udělala velkou radost, protože je opravdu chytrá, možná chytřejší než já. Můj […]