Newmusic.cz

Američtí Lo Moon zní na svém debutu jako Talk Talk na The Colour Of Spring. A tim nemyslím jen vokál Matta Lowella, který je v některých polohách víc Mark Hollis než sám Mark Hollis, ale i další aspekty jako například některé aranžerské postupy (hlavně co se týče práce s pianem). Album je ale zvukově hodně Continue Reading

Mike a Robin tentokrát nejdou tak do hloubky jako jako na pět let staré Woman. Není tu nic tak silnýho jako Open nebo The Fall, nic z čeho by vám běhal mráz po zádech. Máme tu jen strašně příjemnou a vyklidněnou desku, která má sice skvělý zvuk, ale díky své písničkářské prázdnotě si ji pustíte Continue Reading

Na MGMT je nejvíc sympatické to, že dělají hudbu především pro sebe a nebojí se to dávat najevo. Před deseti lety debutovali megahitem Oracular Spectacular, aby jej pak následovali experimentálnější dvojkou Congratulations a ještě šílenější trojkou, díky které už mohli skoro pořádat přednášky na téma „jak ztratit půlku fanoušků během pár let“. U Little Dark Age by Continue Reading

Arcade Fire přešli k major labelu, najali si ty nejlepší producenty (např. Thomas Bangalter z Daft Punk nebo Steve Mackey z Pulp), vymysleli si skvělý grafický koncept a natočili svou nejhorší desku. Everything Now obsahuje sice docela dost nápadů, ale chybí jí silné písničky a hloubka, která byla dřív samozřejmostí. Musím říct, že po poslechu Continue Reading

Řekněme si to narovinu. Will Wiesenfeld (známější jako Baths) nedělá nic zásadního či bůhví jak zajímavého. V podstatě se drží stejných směrnic jako třeba Tycho, který taky pořád vaří z těch samých zvukových ingrediencí a nejde dál než je potřeba. Wiesenfeld to ale vyhrává jinde a i přes tyto nedostatky je Abysma megapříjemné album, jehož Continue Reading

Tihle Australani by zasloužili nominaci na cenu o nejmíň zapamatovatelný název kapely a přitom zapamatovat si rozhodně zaslouží, protože jejich nové EP The French Press je naprosto úžasné! Je plné energie a kytarové nostalgie, která nemá občas daleko k revivalu (např nepřeslechnutelní The Go-Betweens v závěrečné Fountain of Good Fortune). Připravte se na to, že Continue Reading

Stejně jako její bývalá kolegyně z The Pipettes, i Rose natočila kurevsky silné album. To se sice ubírá popovějším směrem než futuristický opus Gwenno, ale jinak jde o velmi eklektické album. Vemte si jen prvních pár písniček – uvodní Colour of Water má krautrockový nádech, následující Strange Warnings neodepře inspiraci The Smiths, Stelullar je zas Continue Reading

The xx se poučili z chyb na Coexist a vydali se konečně tím správným směrem – k popu, zvukové pestrosti a větší písničkovosti. Navíc je i dobře, že Jamie tu dostává více prostoru. Jeho sampling oživuje první dva (skvělé) singly a taková Violence Noise zní uplně jak z jeho předloňské desky. Škoda, že se album Continue Reading

Dnešní rok prostě patří skvělým soundtrackům. Po The Neon Demon, Stranger Things nebo Arrival je tu starý dobrý Clint Mansell se svou hudbou k úchvatné osmdesátkové epizodě San Junipero z poslední série dystopického opusu Black Mirror. Soundtrack zní jak noční město a z každý tón je plný samoty a odcizení. Poslouchejte po setmění.

2016 za moc nestál. Tady je dvacet alb bez pořadí. Anderson .Paak – Malibu Frank Ocean – Blonde NAO – For All We Know KAYTRANADA – 99.9% Bullion – Loop the Loop Jessy Lanza – Oh No Junior Boys – Big Black Coat CFCF – On Vacation Kuedo – In Your Sleep Cat’s Eyes – Continue Reading