Pavel Hewlit

Přiznávám se, že na mnohá výročí zapomínám, a proto jsem rád, když se najdou jiní, kteří mi je připomenou, byť se zpožděním. Ale věřím i tak, že by mi pan Hrabal odpustil.

Hned na úvod musím poznamenat, že článek je satirou, a poznamenat to musím, jelikož mnozí už satiru nechápou a vše, co čtou, berou za bernou minci, případně rovnou za výzvu k revoluci.

Pokud bychom k otázce státního dluhu přistupovali zcela nejjednodušším způsobem, museli bychom začít větou, že státní dluh je dluh, který má stát.

Jeseník je lázeňské město v Olomouckém kraji a je lázeňským úplně ve všem, co lázeňské dělá lázeňským. A nemyslím tím jenom oplatky.

Je to jeden z mnoha trhů, jakých bývá v naší zemi mnoho. Ale tohle je ten, na němž jsem byl já a chci vám ho přes fotky přiblížit.

Hnůj, a hnůj, všude jenom hnůj – řekli si o něco později cestující, kteří museli opustit tramvaj, když jim řidič na Čechově mostě oznámil, že rovně nemůže, a oni se vydali na Malostranskou pěšky.

Moudro posledních desítek let říká, že lidé jsou mezi sebou tolik rozdělení, jak moc je dokáží rozdělit politici a média. Nejspíš však do moudra přidáme i rodinné příslušníky.

Pocitu popsanému v názvu mohou propadat v posledních dnech čtenáři sledující komentáře politiků ohledně opětovného zvolení Andreje Babiše předsedou hnutí ANO.

Na úvod řeknu. Ano. Jsem pro, aby páry stejného pohlaví měly mezi sebou stejná práva jako v manželství žijící muž a žena. Na druhou otázku odpovím: Ne. Nejsem homosexuál.

Je přirozené, že i týdny a další měsíce po střelbě na Filozofické fakultě v Praze bude mezi lidmi panovat neklid, který ovšem mnozí možná zneužijí k vyřízení vlastních účtů.

Výjezdní akce pana ministra Rakušana za lidmi z krajů budou budit vášně – což je asi také to hlavní, o co panu ministrovi šlo. S vášněmi se však budou objevovat i názory, v jaké výši jsou lidé agresivní, co se týče prezentace názorů.

Větu z nadpisu pronesl nedávno můj otec, který zanedlouho oslaví osm a sedmdesáté narozeniny, když jsme glosovali politické dění posledních dnů.