Jiří Klabal

Skutečnou tvorbu kombinuji s tvorbou fantazijní. Dostávám se tedy do abstraktních až naivních žánrů. Není vůbec ostuda býti naivní v tvůrčím umění též v dospělosti.

Napsat na sklonku roku článek s takovým názvem se jeví podivně. Asi stejně podivné může být to, že někdo může v dnešní době zastávat monarchistické myšlenky.

Při hrůzných událostech, které hýbou aktuálním děním, jsme lační po jakýchkoliv informacích. Některé jsou však protichůdné a vyvolávají pak řadu nových otázek.

„Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná,“ měl snad už v 7. století před naším letopočtem pronést antický básník Hésiodos.

Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí.

Našlo se pár dnů volna. Sbalil jsem stan, zápisník, knihy a spacák a vydal se do hor. Chtěl jsem být sám. Stejný nápad měly žel bohu tisíce dalších lidí.