Jan Šik

Všichni ve svých životech potřebují nějakou, byť nepatrnou, jistotu. Pevný bod pro vnitřní pohodu. Když ho člověk nemá, třeba se najde někdo, kdo mu ho poskytne.

V čase velikonočních svátků si připomínáme příběhy, které s nimi souvisí. Jeden z nich se nezmiňuje tak často, jak by si zasloužil. Dobrodružný, zajímavý a především velký příběh o odpuštění.

Hrdinství člověka se nemusí projevit velkým patetickým činem. Na začátku může být na první pohled bezvýznamná a obyčejná věc. Potom následuje strach o sebe i ostatní. A na konci utrpení a smrt.

Pro nemocného je lékař v bílém plášti bůh. Pacient ho žádá o pomoc a nechce si připustit, že by ho doktor nemusel vyléčit. Ten když neví jak dál, má jen jednu možnost, jak trpícímu ulevit.

Nejde jenom o obyčejné gesto při loučení, které může vzbudit smutek. Všichni, co si zamávají, budou mít lepší den.

Trendem moderní doby je soudit druhé. Jejich životy, co dělají, jak vypadají. Přitom zrovna vzhled člověka nevypovídá vůbec nic o tom, jaký ve skutečnosti je.