Klára Žejdlová

Nejsem odborník, ale z vlastní zkušenosti vím, že i když budu mít cizí jazyk tak zažitý, že v něm budu dokonce i přemýšlet, vnímat ho budu jinak než svůj rodný jazyk. I když si to ani neuvědomím. A o to je to vše horší.

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření…

Asi všichni znají scénu z filmu „Slunce, seno, erotika“, kde velebný pán kupuje svetr pro Cecilku. Italsky nemluví ani slovo, ale prodejcovo „Così…così…così“ pochopí správně po česku. „Jo kozy? Asi tak….“.

Český a moravský masopust se pomalu vrací do našich ulic spolu s jeho tradičními maskami. Někde se tradice udržela a pokračuje dál, na většině míst se obnovuje. Můžeme ale říct, že skoro všude najdeme ty samé masky, stejné oslavy.

Itálie je veliká, sám by tolik dárků nestačil roznést a na rozdíl od jeho severských příbuzných nemá soby, kteří by mu pomohli se rychle přemísťovat. Hlavně ale v Itálii nenosí dárky Ježíšek, ale Babbo Natale, tedy „tatínek Vánoc“

Ono je to lákavé, Itálie je stát, který má dotace skoro na všechno. A Italové podle toho žijí – než něco koupí nebo nějak investují, počkají si, až na to budou dotace. Dokonce i spousta z nich podniká podle toho, co stát dotuje.

Poznáš ji snadno. Je malá, bude mít fialové vlasy, boty na podpatku, kabelku a půjde buď na hřbitov nebo ze hřbitova. Nebo do kostela.

Přiznám, že se při cestování ráda podívám na místní hřbitovy. Napovídají něco o historii místa a je v nich opravdu zvláštní atmosféra. Možná dnešní den je ten nejvhodnější pro to, abych napsala něco i o této součásti naší života.

Já vím, že to je úplná blbost, že ryby přeci žijí ve vodě, ale když se zadaří, tak se i na silnici dají ryby chytat...

Že tomu nevěříte? Že tak daleko lidstvo ještě nedošlo, natož některé z ministerstev? Ale opravdu to jde! A vysvětlení je naprosto jednoduché…a nepochopitelné…