blog.idnes.cz

Potkávám stále více lidí se sluchátky na uších. Na ulici, v metru, ale také v obchodě. Některá sluchátka ani není vidět, ale kravál umí vyrobit slušný. Takový člověk se sluchátky, který nevnímá okolí, je nebezpečný. Zejména sobě.

Místo střetu dvou nepřátelských táborů tedy přichází na řadu situace možná ještě zapeklitější: setkání dvou lidí, kteří by si měli rozumět, protože milují totéž...

Tisíce lidí posílaly poslední úspory, slavní herci propůjčili své tváře a generálové svou čest. Projekt Drony Nemesis měl být symbolem českého hrdinství a nezlomné solidarity s napadenou Ukrajinou.

Obávám se, že se k tomu schyluje. Řekněme si to na rovinu: jednoznačným viníkem je Babišova vláda, která tuto zemi řídí nějakých sto dní.

Pamatujete si jeden z mých nedávných blogů? Ten o tom, jak mě jedna nejmenovaná banka měsíce naháněla kvůli poplatkům za účet, který jsem si nikdy nezaložil? Mylně jsem se tehdy domníval, že uzavřením účtu věc skončila. Ale ouha.

Tak mě dnešní diskuze u Tomáše Vodvářky a zmínka o tom co asi musí po nocích zažívat záchranáři nakopla ke vzpomínkám, co jsem dřív po nocích zažíval sám... Třeba tohle.

Skutečnost, že knihy nemají dotykový displej a nedá se z nich připojit k internetu, je v některých dětských očích jejich velký hendikep.

Hackeři prolomili jednu z nejrozšířenějších aplikací světa. Nepotřebovali k tomu žádný superpočítač, žádnou díru v kódu, žádnou geniální exploitaci. Stačila jim zpráva: „Tady podpora WhatsApp. Potvrďte prosím svůj účet.“

U nás se lidé ukazují tak, jak doopravdy vypadají. Tak zní motto známé reality show Naked Attraction. Jenže místo reality dostanete přehlídku těl, která jsou všechno možné jen ne „taková, jaká jsou“. Kérky, piercingy, implantáty.

Blíží-li se svátky přesnic, obtížno je zůstat řestným – když s jarem pod tričky vypučí čudlíčky, i trenky jsou nám dost těsný.

V těchto dnech uplyne prvních 100 dnů naší vlády „Bude líp“ pro „Naše lidi“. Jako nevolič vládní koalice jsem se obával co nastane. A jsem mile překvapen.

Svět dnes obdivuje rychlost. Rychlé odpovědi, rychlá rozhodnutí, rychlé názory. Kdo nereaguje okamžitě, jako by ztrácel hodnotu.

Z etických i jiných důvodů nedávám nikdy na blog historky z ordinace. Dnes je to první a doufám poslední výjimka.

Moment, kdy muž pochopí, že nikdo nepřijde, není prohra, ale obrat. Konec čekání přináší zvláštní klid i svobodu: méně vysvětlování, víc jednání a převzetí odpovědnosti za vlastní život.

Jsou to zaběhnuté standarty života, že děti jsou obrazem rodičů, co když je vše tak, že standarty určují hlavně děti svým přístupem k životu.