blog.idnes.cz

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Prezident si vydupal Ankaru. Pochopitelně by bylo možné se rozčilovat, ale rozumnější je vzít rozum do hrsti a trpělivě nepřátelského prezidenta znemožnit podřadným zadáním povinností, jaká stanoviska a jak má hájit.

Tón se rodí z úplného ticha. Slova ve větě, když mluvíme, lze od sebe odlišit děláním pomlk mezi nimi. To jsou opět okamžiky ticha. Ten kdo mluví, nemá možnost poslouchat druhého, jen sám sebe.

Kladu si otázku, zda by tento stát nepřišlo levněji rozpustit vládu a nechat dále o všem rozhodovat naslovovzatého odborníka s požehnáním Ústavního soudu.

Ono vedro dává myšlenkám podivný směr, zatoulají se a jeden ani neví kam, vidí různé věci a slyší podivné zvuky. Opravdu.

Středeční malování slovem pro náhodné kolemjdoucí i pravidelné hosty... Poezie dlouho nebyla. Ale psát ji život nepřestal.

Psal jsem do Zdravotnických novin, jak zabránit vzniku „černé díry“, z pozice klíče ke zdravotní péči, z pozice praktického lékaře, který vidí pod prsty většině aktérů ve zdravotnickém systému. Psal jsem, ale nejsem novinář.

Aneb jak ústavní soud šlápl do něčeho velmi nepěkného. Tak nám přidělili prezidenta do výpravy, paní Müllerová. Asi to by řekl Švejk, pokud by to slyšel. Tohle je tak velký průšvih, že teprve s odstupem dojde jeho velikost.

Ústavní soud odklepl prezidentu Pavlovi cestu na summit NATO do Turecka a mezi babišoidy nastal ihned povyk převeliký.

To má ten pro nás ten Filip Turek takovou cenu, že omezujeme výkon prezidenta, kterého volilo 3,4 mil. občanů? Není to přehnané? Prezident se několik měsíců snažil rozumně dohodnout. Proč zvolili ostudu?

Prohra českých reprezentantů s Mexikem mi udělá náramnou radost a ta příšernost, kterou je naše účast na mistrovství světa, se konečně milosrdně skončí

Zpráva o selhání systému, nočních vlacích a jedné napravené gastronomické popravě. Dobrý konec v ceně. V příběhu nevystupuje žádný Korejec. Ani ten Severní.

Opatrovnická řízení patří mezi nejsložitější soudní spory. Nejde v nich pouze o aplikaci zákona, ale především o lidské osudy, rodinné vztahy a budoucnost dětí.

Mnoho lidí se ptá, jak je možné, že dochází k tomu, co se kolem nich v současnosti děje. Vůbec netuší, že to jen začátek.

Nedávno jsem si položil jednoduchou otázku: Co mám vlastně rád na ženách? Napadla mě spousta věcí. Některé vážné, některé úsměvné. A když jsem si je začal sepisovat, uvědomil jsem si, jak moc ženy obdivuji.