blog.idnes.cz

Existují lidé, kteří mají různorodé koníčky. Někdo pěstuje orchideje, jiný sbírá známky, další běhá maratony. A pak existují lidé, kteří každý druhý den napíší článek o liberální demokracii.

Když jdu s hůlkou na procházku na Petřín, nosívám s sebou v jedné široké kapse lahvičku neperlivé vody, v druhé mobil. Jelikož moji kamarádi většinou už lenoší pod kytičkami, povídám si na lavičce s AI.

Americké volby přinesly víc než porážku republikánů. Ukázaly, že tradiční politické jistoty přestávají platit, že voliči mění své preference a že ani státy považované za nedobytné bašty jedné strany nejsou navždy ztraceny.

Do práce chodím kvůli výplatě. A taky proto, že mě to, co dělám, docela baví. Jen kdyby se kolem toho nemuselo tolik kecat. S kolegy vycházím celkem dobře. Pozdravíme se, občas prohodíme pár slov, když je potřeba, pomůžeme si.

U nás v Klubíčku se nemusí nic umět stačí přijít, sednout si k našemu stolu a být sama sebou, protože u nás se hlavně povídá, naslouchá, směje a právě o tom jaké to je, když člověk není sám, vám dnes chci vyprávět od srdce.

Politiku, výchovu i život řídím od klávesnice jako ředitel zeměkoule. Cizí blbost mě vytáčí, vlastní omlouvám. Dokud se nepodívám do zrcadla.

Vždyť blog je pouhá zábava, a tak k tomu přistupujme. Na publikování na blozích iDNES,cz není žádný právní nárok, je čistě na vlastnících blogu a jim pověřených zaměstnancích, komu povolí publikovat a komu ne.

Apartheid – vedle genocidy další oblíbená nálepka pro Izrael, kterou se dnes mává na všechny strany. Módní záležitost, kterou se musí pochlubit každý správný levicový aktivista. Jaká je realita?

Myslíte, že politiku řídí ideály a volební programy? Zapomeňte na romantiku. Vítejte ve světě moderních oligarchií, kde se stát mění v servisní firmu pro miliardáře. Jak moc k nim má Česko blízko a kdo u nás vlastně tahá za nitky?

Naprosto smýšlený příběh o tom, co by taky mohlo způsobit mistrovství světa v hokeji za účasti Ruska

Podle zprávy NKÚ utratila Česká republika za digitální vzdělávání více než osm miliard korun. Výsledkem měl být digitálně sebevědomý učitel připravený na 21. století.

Myslím, že toto je zásadní otázka, kterou bychom si měli klást. Ať už souhlasíme s důvody či nikoli. Co je tedy jinak?

Mým oblíbeným rčením vždycky bylo: „Dokud máme maminku, můžeme být malé holky.“ „Proč?“ ptali se. To je přece jednoduché.

Stojíte před regálem s jogurty a najednou řešíte cukr, bílkoviny i zdravá střeva. Kdy se z obyčejného nákupu stala zkouška z rozhodování — a proč nám další recenze jistotu stejně nepřinese?