blog.idnes.cz

Když jste zakládali samostatný stát, chtěli jsme si kus toho státu vzít pro sebe a vyhnat všechny Čechy. To se nám bohužel povedlo, až když vám to přikázaly evropské velmoci.

Šílený geront v čele USA se už úplně utrhl ze řetězu. Evropští státníci jsou dílem příliš jemní a liberálně hodnotoví, dílem podlézaví a vůči USA ponížení. Vyčnívá jen jediný. Současnou nadějí Evropy je náš prezident Petr Pavel.

Minulý týden se odehrála první z nižších divizí MS v ledním hokeji. Konkrétně divize IIB, která se konala v bulharském hlavním městě.

Napětí roste, trhy kolísají a svět čeká, co bude dál. Jenže v pozadí se odehrává změna, která přepisuje pravidla hry a i výsledek. A většina lidí si jí zatím vůbec nevšimla.

Maďarský politický otřes překreslil mapu střední Evropy. Zatímco se Budapešť vrací do náruče Bruselu, ožívá staronová otázka: Nebylo by nám v regionálním „středoevropském domově“ nakonec lépe než ve stínu bruselského kolosu?

Domácí práce byly vždycky směnný obchod. Ona vynese koš a koupí si nové lodičky. Ty uklidíš koupelnu a koupíš si motorku. A i když si nic nekoupíš, alespoň…tedy…možná dostaneš pochvalu…

Úvaha o dobrém životě, toleranci a mizející svobodě. O tom, jak se z přirozené snahy chránit před problémy může stát princip, který postupně omezuje prostor pro svobodné rozhodování.

Byznys s přijímacími zkouškami je dnes něco jako globální farmaceutický průmysl, jen místo léků prodává naději. Takže vlastně mnohdy totéž co šarlatán.

Volby v centru Karpatské kotliny budou mít jistě vliv i na okolní země. Vždyť nikdy nemůžeme dopředu vědět co nový lídr vymyslí a co bude na nás zase zkoušet.

Závidím řekám (vidím je téct), závidím chlebům (cítím je péct)… atd. a napsal to kdysi Jiří Grossmann. Já závidím těm, kdo slyší trávu růst.

Kdysi to bylo u nás jednoduché, byl jenom jeden. Teď aby se v tom čert vyznal. Jedno ale vím docela jistě, ten kosteleckej mně vůbec nevyhovuje.

Už na počátku mohlo být mezi mužem a ženou všechno jinak. Stačilo málo. A to málo se jmenuje: srozumitelná komunikace. Kdyby však Adam, případně i Bůh, uměli komunikovat a předávat informace srozumitelně.

Nežli tu všem dojde, o co jde, dřív pojdem. – Tak jucháme do dálky v doprovodu kutálky Ode an die Freude.

Velmi vyostřená je nyní diskuse kolem chystaného sněmu sudetských Němců v Brně. Já dokáži pochopit, že ten, kdo měl v rodině oběti nacistického teroru s tím může mít problém. Nicméně já tuto akci jako cestu k porozumění vítám.

Vzduch voní po frangipáni, soli a zvláštním příslibu. Na keňském pobřeží, tam, kde končí silnice leží ostrov Wasini. Místo, kde čas tepe v rytmu přílivu, kde delfíni skáčou pro radost oslavenců. Fotoreportáž z Keni.