blog.idnes.cz

Krásná holčička. Kudrnaté vlásky a velké oči. A úsměv, který odzbrojí každého. Ještě nemluví, ale za ten rok, co se známe, udělala obrovské pokroky.

Zdeněk Izer patří mezi nevýraznější osobnosti české zábavy, které se prosadily po roce 1989. Narodil se 7. září 1966 v Praze.

​Když se vám ze dne na den zhroutí dlouholetý vztah, většinou čekáte paniku a slzy. Pro mě však nečekaný rozchod znamenal začátek transformace.

Naše skupinka se dohodne, že se stále hodlá držet pohromadě, takže nad mapkou zasvěceně plánujeme a odborně zakreslujeme, kudy se vydáme teď. Hned na prvním rozcestí odbočujeme špatně.

Proč lidé věří tvrzením, která byla už stokrát vyvrácena? A proč podporují politiky, jejichž kroky jim zjevně škodí? Odpověď neleží v nedostatku inteligence, ale v zákoutích lidské psychologie. I když možná někdy hraje roli obojí.

Už jste někdy jedli vlaštovku? Já ještě ne, ale moje tříletá vnučka na ni dostala chuť. Proč by jinak prosila: „Dědečku, prosím, ohřej mi tu vlaštovku.“

Nemůžu se s vámi ne podělit o jeden diskuzní zážitek. Včera jsem se na LinkedInu dozveděl, že lidstvo je spočitatelné a žádné paradoxy neexistují. Uznejte, že takové tvrzení si vyžaduje komentář.

Jizerky jsou v létě rájem pro cyklisty. Sice kvůli nim musíme s dcerou chodit cestou necestou, ale nám to nevadí a užíváme si málo používaných stezek.

Současný mediální cirkus zvaný Mistrovství světa ve fotbale je vše možné, jen ne sport. Ani fotbal sám o sobě není sport, je to jen a jen show pro ty, kteří chtějí platit.

Hledáte recept na pohádkové bohatství? Zapomeňte na akcie. Velká média objevila čisté digitální zlato: lidskou n.....t v diskuzích! Každý Caps Lock a urážka v komentářích sype korporátům slušné prachy z reklam.

Jednoho dne zjistíte, že svět běží dál i bez vás. Nepříjemné? Možná. Ale také překvapivě osvobozující. Protože hodnota člověka nestojí na jeho nepostradatelnosti.

Téměř dva týdny jsme cestovali po Mexiku křížem krážem za fotbalem. Nyní se situace otočila, jsme v Cancúnu na břehu Karibiku a fotbal přichází prostřednictvím televizních přenosů za námi.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Ne na letišti, ale na odpočívadle v Mkatě. A právě tam mi znovu došlo, že v Tanzanii se většinou necestuje proto, že je víkend a člověk má chuť vyrazit na výlet.