blog.idnes.cz

Stejně tak, jako jsem jej odsuzovala v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi i Jugoslávii. Ne, na rozdíl od ostatních nemám dvojí metr.

Dnes jsou to čtyři roky, co ruská vojska vtrhla na Ukrajinu. Válčí tam již déle, než válčila za 2. světové války, postoupila podstatně méně.

Srdce mi krvácí nad jeho nevyužitým potenciálem a to nejsem žádná podnikatelka ani nemám čuch na věci, co přitáhnou lidi. Ale přirozená poloha baru, prostředí, atmosféra - všechno dohromady přímo řvalo o pozornost.

Ministr spravedlnosti JUDr. Jeroným Tejc: „Mám důvěru v justici. Ale nemohu vyloučit, že v některých případech může dojít k excesu a některý soudce nemusí být nestranný.“

Jsem citlivý člověk, i když tak možná nepůsobím. Beru si věci osobně. Vím, že bych neměl. Vím to o sobě roky. Jenže vědět a umět s tím něco dělat jsou dvě různé věci.

Pár slov o retru, které je pořád aktuální. O filmu a zdaleka nejen o něm pro stálé čtenáře i náhodné kolemjdoucí...

Tentokrát pohledem nezaujatého (haha), až lehce znuděného pozorovatele, který s uštěpačným potěšením glosuje různá salta. I ta politická.

„Pan Nikdo proti Putinovi“ je neuvěřitelný příběh učitele Pavla Talankina, který ve škole, kde učil, natočil mrazivou proměnu ruských dětí v nástroje propagandy. Nejdůležitější film, který jsem v poslední době viděla.

Skvělý dokumentární film Pan Nikdo proti Putinovi přesvědčivě ukazuje ponurou realitu Putinlandu. Denacifikovat nepotřebuje Ukrajina, ale říše zla Rusko, kde se učitelé veřejně hlásí k rudým masovým vrahům.

Vyhýbám se i jedincům, kteří se dají po převaření konzumovat, ale z hřibu žlučníku se ani po hodině vaření lanýž neudělá

V novinách se objevila jen malá noticka. Vlak vezoucí turisty do romantické destinace zmizel. Ne vlak vykolejil, nebo vlaky se srazily. Jenom vlak zmizel, nic o obětech, troskách jenom vlak zmizel To mě zaujalo.

K napsání tohoto textu mě inspiroval článek „Nepiš o někom, koho nemáš rád. Hlavně ne z politiky.“ Možná ale nejde o to, koho máme rádi, nýbrž o to, proč se z politiky cítíme ohrožení.

Rok 2026 začal dramaticky v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ruské státem sponzorované hacktivistické skupiny zahájily sérii koordinovaných útoků na evropské vlády, kritickou infrastrukturu i mezinárodní sportovní události.

Český „montovnový“ model dojel na doraz. Ne proto, že by Češi neuměli. Ale protože stát poslední roky dělal přesný opak toho, co dělají země, které chtějí zbohatnout.

Ministr životního prostředí se ujal svého úřadu s plným nasazením - v roli lobbisty za kouřící komíny a výfukové plyny. Asi ještě nepochopil, jaké ministerstvo vede.