blog.idnes.cz

V červeném kbelíku se zmítali tvorové, kteří vůbec nevypadali jako ryby a v jejich očích se zračilo cosi znepokojivě lidského.

Žijeme v době, kdy politické dno už nemá žádné meze. Pokud jste ještě před pár dny měli iluze o tom, jaká morální úroveň vládne v kruzích vládní koalice, pak poslední zprávy vás z nich musely definitivně a brutálně vyléčit.

Reaguji na snůšku nepřijatelných tvrzení pana prezidenta v jeho exkluzivním rozhovoru pro deník iDnes publikovaný 16. července na stránkách internetového vydání. Četl jsem pozorně vícekrát a nemohu tomu uvěřit.

AI je stroj, robot, přikazujete mu a on má sloužit. K čemu nějaké zdvořilosti? Nemá duši tělo, pocity. Nebo je to složitější?

14hodinové čekání na veřejné promítání zápasu na MS, varování policie před postihy v případě soukromých promítání pro veřejnost bez patřičného povolení, ovšem především kolektivní hlavolam z údajného ovlivňování výsledku zápasu.

Zájemců o politický byznys je hodně. Politici přestávají být služebníky občana a jsou jen služebníky sama sebe. To je v rozporu se základy liberální demokracie! Dokážeš si najít politika, který ještě postkomunisticky nezrezivěl?

Zdravím vás z friťáku jménem Itálie. Trošku si tu připadám jak řízek z Kondrace. Ten je sice libovější než já a není tak připálenej, ale horko nám je asi podobně. Já si nestěžuju ... jen konstatuju, že ty Italy obdivuju.

O mně se dá bez nadsázky říct, že jsem filmový fanoušek. Televize mě přitahovala už od dětství. Sledoval jsem všechno možné: večerníčky, pořady pro děti, filmy pro pamětníky, dokumenty, prostě cokoliv.

Již několik týdnů jsme neslyšeli o útoku žádného černocha. Když konečně někdo zaútočí, tak je to bílý konzervativní vlastenec Foldyna. Přitom by se ten černoch tak hodil!

Když se v českém mediálním prostoru začne mluvit o tom, že „stát připravuje legislativu“, zkušení praktici v tichosti otevírají šampaňské a prodejci hardwaru začínají oprašovat produktové katalogy.

Před sto lety se řada vědců snažila studiem záhadných jevů rozšířit hranice tehdejšího chápání reality.

Venku bylo přesně ten typ hnusně lezavého, šedivého odpoledne, kdy máte pocit, že i ta dlažba pod nohama se vás pokouší podrazit a ohlodat vám kotníky na kost.

Červený koberec, celebrity a drahá auta. Stačí to k tomu, aby byla země kulturní velmocí? A neměly by veřejné peníze více podporovat samotnou tvorbu než její okázalou prezentaci?

Proč je Claude jen moula, proč je hloupější než kdokoli z nás a proč jsme vlastně my, ti největší troubové v dějinách?