blog.idnes.cz

Před sedmi lety jsem vám tu vyprávěl, jak jsem zapomněl příjmení vlastní kamarádky. Dneska vám o ní chci říct něco úplně jiného. Něco, co jsem jí měl říct už dávno...

O fotbalu, Messim, Maradonovi, slavném stadionu, který vypadá jako bonboniéra, a nejlepším fotbalistovi všech dob

Když venku ubývá světla, přidáváme očka. O tiché romantice podzimu, dvou hrnkách čaje a klubíčku v barvě listí.

-----------------------Někdo si holt umí život zařídit.----------------------------------------------------------------------------------

Žijeme v srdci Evropy, bereme od ní miliardy, jezdíme po ní bez pasu, a křičíme: „Pryč s Bruselem!“. Jak se stát protievropským v zemi živící se exportem k sousedům? Stačí málo: vystudovat vysokou školu pokrytectví.

Jak jsem již předeslal mých předchozím článkem, ve kterém píšu o pátrání po mém prastrýci, plukovníkovi polské armády, pokračuji v pátrání.

Dědictví po tátovi měla být jasná věc, klidná jako dopitý půllitr. Jenže týden po pohřbu zazvonil můj telefon a cizí ženský hlas mi suše oznámil, že tenhle náš barák vlastně patří jí.

Příznivci vládnoucích autoritativních stran se v duchu ruské hybridní války vysmívají pojmu “liberální demokracie“, že neexistuje. (liberální=svobodný) Demokracie buď je nebo není. Proč vláda vzbuzuje reakci naší společnosti?

Státní svátky jsou neméně vítány než víkendy. Většina občanů má totiž volno. A přesto existují profese, bez kterých by se svět o svátcích zastavil.

Hele, Jirko, poraď mi. Nebo počkej, nech mě chvilku povídat, a potom mi řekneš, co si o tom myslíš. Už jsme dost dlouho kolegové a kámoši, abys věděl, že já mám toho našeho čtyřletého kluka doopravdy rád.

Když si člověk v důchodu sedne do křesla s šálkem pořádné, temně pražené robusty, která se s nějakou zbytečnou ovocnou kyselostí vůbec nezatěžuje, a otevře knihu Yuvala Noaha Harariho, má na chvíli pocit...

Lidový plebiscit je mantrou SPD, jenomže je třeba vnímat realitu, současné rozložení parlamentu je totiž takové, že tento zákon nemá šanci projít a poslanci a senátoři by se měli věnovat užitečnější činnosti.

Říká se, že každá doba má takové hrdiny, jaké si zaslouží. Pohled na současnou vládní garnituru a její nejzářivější opory, tak vede k závěru, že jsme jako národ museli v minulém životě provést něco opravdu strašného.

Stejně absurdní je placení TV a rozhlasových poplatků všemi, „kteří na to mají přístroj“. Kdo nic nemá a nechce platit, musí dojít na úřad a podepsat místopřísežné prohlášení. To je presumpce viny !!

Moje úterní cesta ve 12:07 vyjel osobní vlak směr Hodonín, byla to pro mě chvíle symboliky. Přesně 12.07. jsem se narodil. Ve vlaku jede i delegace z místního odboru Matice slovenské – Hurbanovskí matičiari