blog.idnes.cz

Dnes se tedy rozloučíme s Kunvaldem coby kolébkou Jednoty bratrské, ale rozhodně Vás sem ještě někdy zavedu, neboť tento městys toho má hodně co k ukázání.

Staré české přísloví říká, že chybami se člověk učí, z tohoto pohledu se může zdát celé školství nadbytečné.

Člověk občas halucinuje: vidí to, co neexistuje. A občas o tom přesvědčí i souseda, a občas halucinacím podlehne i dav. Kolektivní halucinace existovaly vždy, s dobou se však jejich obsah mění a roste rychlost jejich šíření.

Otevřete-li jakoukoliv mediální platformu, vyskočí na vás vraždy, války, katastrofy, podvody, zločiny a poklesky; jakoby celý svět byl zcela nevhodné místo pro život.

Vy, kteří dobře víte, jak to na zabíjačce vypadá, dál nečtěte. Nic nového se nedozvíte. Vy, kteří jste je nezažili, vstupte.

Záhy po rozpadu Sovětského svazu na konci studené války a marném pokusu o liberální demokracii, ruské tajné služby s Putinem v čele připravily ovládnutí světa a obnovu ruské říše, Veliké Rusi sahající od Lisabonu po Vladivostok

Než upadnu do dalšího běsného týdne mám tu pár slov... Pro pravidelné hosty i náhodné kolemjdoucí...

Cestování zvládají hravě, nejenom ve své hlavě. Sbírají moudré rady a chytrá poučení, které však záhy tajuplná Etna mění.

Jako spousta absolventů jsem i já po škole zakotvila v úplně jiné profesi, než jsem vystudovala, ale rozhodla jsem si ten rok v drogerii nějak užít.

Bůh, Ježíš, vinice, znak, sluha, poslání, zabití, kámen, kvádr nárožní, zavrhnutí, znamení, zlý úmysl

Hlavním účelem tohoto krátkého výletu bylo zaručit, že v roce, kdy jsem podnikl cestu na Island a zpět, nepřijdu o léto. Rozměrem šlo o prodloužený víkend, umístěný ovšem do dnů všedních.

Domníval jsem se, že když se zabývá charitativní činností, bude mít pochopení pro problémy starších lidí. Hluboce jsem se mýlil.

Pokud je název blogu Beze slov, tak to znamená, že jsou slova zbytečná. Že zbytečná slova jsou zbytečná, věděl už Jára Cimrman.

Jak se mi otevírá pravá moudrost a světlo z Boha, stává se mé poznání pro běžného návštěvníka a přispěvatele na blogu iDnes velmi vzdáleným sci-fi. O mé články je jen nepatrný zájem.

Milan Smrž zase jednou vylezl z diskuzního ticha, ve kterém prostě nereaguje na celou řadu poznámek svých oponentů. Tentokrát už jeho úvaha není o jádru tak moc, jako spíše o konci světa ze všech možných směrů.