blog.idnes.cz

Největší chyba protestní volby není v tom, že člověk odmítne špatný stav. To je často správné. Chyba začíná ve chvíli, kdy si volič splete odpor s řešením. Pokácí okrasný strom, který neměl růst u domu, ...

V Česku je pořádné horko i v politice. Naštěstí naši lidé stojí věrně na stráži parlamentní demokracie, kterou se ústavní pučisté pokusili změnit v prezidentskou diktaturu!

Deoxyribonukleová kyselina se zcela jistě vstupem do politiky nezmění a nemají na ni vliv ani koaliční partneři, ti ovšem evidentně mohou zabezpečit dosáhnutí úplného „DNA“.

Pan Nožička se pustil do (ne) rasismu. Já naopak budu hájit český národní zájem. To by tak bylo, abychom i v tom fotbale neměli něco unikátního!! A klidně snesu, když mne v tomto ohledu někdo za rasistu prohlásí.

Již příští týden uvidíme další část turecké telenovely Ankara’da Bir Akşam Yemeği. Tady je stručná upoutávka na další díl.

V Česku je pořádné horko i v politice. Poté, co se vláda svévolně pokusila zabránit prezidentovi ve výkonu jeho pravomocí a odmítla jeho účast na summitu NATO v Ankaře, musel do hry vstoupit Ústavní soud a vymezit vládě mantinely.

Pivo v téhle hospodě chutnalo jako zředěný smutek zapomenutý na dně starého zavařovacího hrnce, ale pořád to bylo lepší než sedět doma.

Někteří voliči opozice opět neodolali a ventilovali svou nenávist podněcovanou prezidentem Pavlem nedůstojným vypískáním místopředsedy vlády Petra Macinky na folklórním festivalu, na který politika vůbec nepatří...

Když se snažíme pochopit, proč někdo s blaženým úsměvem nakráčí před dav, o kterém naprosto bezpečně ví, že ho zažene pískotem a nadávkami, svádí to k nutkavému listování v psychiatrických manuálech.

Někteří lidé v dnešní době zřejmě mají potřeba hledat rasismus i tam, kde vůbec není. Ukazuje to i v mém dnešním článku popisovaný jeden „fotbalový případ“.

Včerejší horký večer doslova tavil myšlenky a klestil cestu k lenošení. Nebo vy jste snad sázeli stromy, kopali tunel a dělali podvojné účetnictví?

Paradoxně nás někdy nejméně znají lidé, kteří jsou s námi nejdéle. Ne proto, že by nás neměli rádi, ale protože přestali být zvědaví a mluví s verzí nás z minulosti.

Jsme na letišti v Cancúnu, je sobota 17:07 hodin a v Česku je o sedm hodin více. Naše cesta za světovým fotbalem do Mexika končí.

... Čím dál víc mám pocit, že se politika vzdaluje voliči a naopak voliče ovládá. Už neplatí: „Mám vizi a ty ji ohodnoť mandátem“.

Vážený pane premiére Babiši! Vím, že děláte pro naše lidi, co jim na očích vidíte. S tím prezidentem máte kříž, přesto bych Vás chtěl požádat, abyste ho do té Ankary vzal sebou. Dále Vám vysvětlím proč.