blog.idnes.cz

V médiích setrvačností přežívá omyl, že Einstein nerozuměl kvantové mechanice a že ji neměl rád. Přitom podle průzkumu Oxfordské univerzity napsal o ní mnohem více vlivných článků, než kterýkoliv z tzv. otců kvantové mechaniky.

Stát nestíhá vyhodnocovat stávající i nové žadatele o superdávku. Posun termínu spuštění superdávky není překvapení. Překvapivé je spíš to, že někdo čekal, že čtyři měsíce přechodného období budou stačit na tak rozsáhlou změnu.

Zákaz mobilů ve školách je lákavý, ale nebezpečný zkrat. Proč budování digitálního vakua vede jen k budoucím závislostem a jak poslat dítě do světa algoritmů tak, aby v něm nebylo jen snadnou kořistí? Analýza „zakázaného ovoce“.

Když se ve veřejném prostoru mluví o domovech pro seniory, často zaznívá obava ze ztráty svobody. Jako by vstupem do pobytové služby člověk přišel o právo rozhodovat o svém životě.

Sociální sítě během několika hodin nabídly jasného viníka ostravské potyčky. Při bližším pohledu na delší záznamy a časovou osu událostí se však ukazuje, že obraz není tak jednoduchý, jak se může zdát.

Zlgnax navštívil Poslaneckou sněmovnu a přežil. Tvrdí, že několik vašich politiků je mimozemšťanů víc než on. A nikdo si toho nevšiml. Fakt?

Vládnoucí šestikoalice a desinfo scéna si uzurpuje a krade prostor v ČT. V zájmu falešné vyváženosti jim v tom vychází vstříc politicky zaujatí radní, kteří si příliš se zákony a soudními rozhodnutími nelámou hlavu.

Zkušenost má chránit a pomáhat se orientovat. Jenže někdy se z ní stane závora: minulost začne psát budoucnost a místo kompasu držíme v ruce důvod, proč už nic nezkoušet.

Říkám to na rovinu: Sociální služby nejsou jen o „dobrém srdci“ nebo o tom, že se pár dobrých duší rozhodlo pomáhat. Je to veřejná infrastruktura státu. Tečka.

Začíná lámání charakteru už v šatně mateřské školy? Proč není pláč u brány jen „zlozvyk“ a jak institucionální režim školky připravuje půdu pro budoucí poslušnost a ztrátu vlastního vnitřního kompasu.

Kde je poušť, tam je prostor pro myšlenky, nic vás totiž nemůže rozptylovat. Obdobné je to i při pobytu ve tmě.

Za co vše platíme poplatky? To se snad ani nedá spočítat. Banky, státní instituce, soukromé instituce... Neexistují náhodou už i poplatkové instituce?

Já a Copilot jsme napsali sci‑fi příběh Ostrov pro Annu: John seděl v potemnělém bytě, jen monitor před ním vrhal na stěny chladné světlo.

Když bylo Ritě čtrnáct let, všimla jsem si, že má úplně hladká lýtka. „Tobě nerostou chloupky,“ podivila jsem se a ona si vzdychla. „Rostou, mami. Ale já si je holím.“

Česká politická scéna nás naučila mnohému. Nominace Igora Červeného (Motoristé sobě) na post ministra životního prostředí posouvá však laťku do jiné a zcela nečekané dimenze. A to doslova.