blog.idnes.cz

Jsem citlivý člověk, i když tak možná nepůsobím. Beru si věci osobně. Vím, že bych neměl. Vím to o sobě roky. Jenže vědět a umět s tím něco dělat jsou dvě různé věci.

Pár slov o retru, které je pořád aktuální. O filmu a zdaleka nejen o něm pro stálé čtenáře i náhodné kolemjdoucí...

Tentokrát pohledem nezaujatého (haha), až lehce znuděného pozorovatele, který s uštěpačným potěšením glosuje různá salta. I ta politická.

„Pan Nikdo proti Putinovi“ je neuvěřitelný příběh učitele Pavla Talankina, který ve škole, kde učil, natočil mrazivou proměnu ruských dětí v nástroje propagandy. Nejdůležitější film, který jsem v poslední době viděla.

Skvělý dokumentární film Pan Nikdo proti Putinovi přesvědčivě ukazuje ponurou realitu Putinlandu. Denacifikovat nepotřebuje Ukrajina, ale říše zla Rusko, kde se učitelé veřejně hlásí k rudým masovým vrahům.

Vyhýbám se i jedincům, kteří se dají po převaření konzumovat, ale z hřibu žlučníku se ani po hodině vaření lanýž neudělá

V novinách se objevila jen malá noticka. Vlak vezoucí turisty do romantické destinace zmizel. Ne vlak vykolejil, nebo vlaky se srazily. Jenom vlak zmizel, nic o obětech, troskách jenom vlak zmizel To mě zaujalo.

K napsání tohoto textu mě inspiroval článek „Nepiš o někom, koho nemáš rád. Hlavně ne z politiky.“ Možná ale nejde o to, koho máme rádi, nýbrž o to, proč se z politiky cítíme ohrožení.

Rok 2026 začal dramaticky v oblasti kybernetické bezpečnosti. Ruské státem sponzorované hacktivistické skupiny zahájily sérii koordinovaných útoků na evropské vlády, kritickou infrastrukturu i mezinárodní sportovní události.

Český „montovnový“ model dojel na doraz. Ne proto, že by Češi neuměli. Ale protože stát poslední roky dělal přesný opak toho, co dělají země, které chtějí zbohatnout.

Ministr životního prostředí se ujal svého úřadu s plným nasazením - v roli lobbisty za kouřící komíny a výfukové plyny. Asi ještě nepochopil, jaké ministerstvo vede.

Nejde ani o politologii ani o státovědu, kteréžto obory pracují s analýzou historické skutečnosti, avšak na otázku, jak se to mohlo stát, odpověď nemají.

Proč soudci občas trestají podle počasí a my si čas od času kupujeme nesmysly? Za vše může podle psychologie „šum“ – neviditelný chaos v naší mysli, díky němuž nemůžeme vlastnímu úsudku vždy zcela věřit.

Už to taky víte? Anebo vám připadá titulek absurdní? Pokud kroutíte nevěřícně hlavou, mám pro vás dobrou zprávu. Patříte zřejmě mezi ty, kteří si ve virtuálním světě fake news ještě zachovali špetku soudnosti a zdravého rozumu.

Abychom pochopili roli kantora v době dooooost moderní, musíme si nejdříve představit kompetenční model updatovaného učitele... Panečku, to jsou změny od toho Jana Amose...