blog.idnes.cz

Poválečný hladomor v SSSR v letech 1946 – 47 je méně známý než ty předchozí. Počet mrtvých se odhaduje na 1 – 1,5 milionu, převážně na Ukrajině. Většímu množství obětí opět zabránila pomoc ze Západu.

Máte rádi kvalitu a přitom nechcete vydávat mnoho peněz? Takzvaný poměr výkon/cena. Byly doby, kdy jsem to tolik neřešil, ale dnes? Lákavými nabídkami se (nejen) internet jen hemží.

Tento článek nečtěte, jistě se vám nebude líbit. Kdybyste ho chtěli sdílet, uvědomte si, že ho psal ryzí amatér, a proto nemá pravděpodobně žádnou vypovídací hodnotu.

Autor se přijel podívat na shromáždění občanů nesouhlasících s výstavbou větrných elektráren v oblasti Ralské pahorkatiny.

Richterová už to pochopila, což mě u ní docela překvapilo. Rakušan stále bojuje svůj nesmyslný boj o místopředsedu sněmovny.

Kde je pravda? Nebo co je pravda? V té otázce mám už jasno, ale o tom v tomto prostoru psát nebudu, protože to sem tak nějak nepatří.

I pro nešťastně příkrá vyjádření mohou existovat polehčující okolnosti, pokud reagují na chování, jež pojmenovat zde v perexu asi vhodné není.

A už je to tady zase. Přechylování ženských zahraničních příjmení v hlavní roli předolympijského programu České televize. „Tak komu budeš fandit na olympiádě?“, ptám se své dcery.

Česká politika už dávno nefunguje lineárně. Funguje cirkulárně. Neplatí model „přijde někdo nový, něco zkusí, odejde“. Místo toho máme uzavřený oběh. Lidé z politiky nemizí – jen se přesouvají.

Já ne. Lépe řečeno, je mi to uplně buřt. Dle množství periodik, přinášejících náhled do soukromí herců, zpěváků, apod., je zájem o ně obrov

Pár čísel v celosvětovém srovnání OECD v loňském roce ukazuje, kam se náš svět pomalu, ale jistě sune. Nestojíme si tak špatně, ale zase to také není žádná velká sláva, jak se mnozí snaží pořád vytrubovat.

Švejk vysvětluje: „To se nesmíte tak brát, pane kandidáte,“ povídá Švejk, když viděl, jak Turek vzteky odložil telefon. „S těma prezidentama je to vždycky kříž. To máte jako s jedním mým známým, nějakým Vondráčkem z Nuslí.

Já, vždy, když napíšu na monitor takové velké jméno, jímá mě závrať. „Kdo jsem já, abych psal o někom takovém?“

Když tak sleduji počínání našeho pana prezidenta, často si vzpomenu na filmovou pohádku „S čerty nejsou žerty“, ve které pan Kemr hrál knížete.

Rozhodli jsme se, že na svých toulkách Tureckem navštívíme místa, o kterých se píše v Bibli a prozkoumáme, jak to tam vypadá v současnosti včetně místního jídla i pití.