blog.idnes.cz

Sudeťáci za zvuků bubnů a píšťal vpochodují do brněnských ulic až za necelý týden, ale už teď je jisté, že neprojdou! Tato země je našich lidí, kteří ze svých těl postaví němou barikádu a zastaví plíživou germanizaci!

Jak jinak nazvat situaci, která nastala po skandální volbě, v níž se uplatnilo dobře známé přeběhlictví. Nelze se divit, že hned nastal v sále virvál, který nemá v obci obdoby…

Na třídní srazy z gymnázia jsem přestal chodit už dávno. Ne z lenosti ani z nedostatku vztahu ke spolužákům, ale z pudu sebezáchovy - a možná i z ohleduplnosti k nim i k sobě. Pak jsem však, po nečekaném impulzu, změnil názor.

Tento legendární dirigent ukrývá pod pláštíkem sympatického vzhledu jednoho z posledních opravdu tvrdých dirigentských autokratů. Jeho maximální požadavky na hráče, pěvce i na sebe samotného rezultují ve vynikající kvalitu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ke dni sestřiček konečně přišlo na to, jak tento cechovní stav skutečně podpořit. Koupíme jim virtuální brýle, aby celý ten maglajz viděly…

Psala mi paní v diskusi na sítích, že mylně vycházím z toho, že jsou všichni lidé dobří. Vůbec ne. Vycházím z toho, že si všichni v sobě neseme potenciál pro vše – od lidumilného dobra po krutě nelidské zlo.

Sněmovna samozřejmě nemá pravomoce akci, pořádanou soukromým sdružením, zakázat. Na druhou stranu se však domnívám, že by zrovna tak nikdo neměl českému parlamentu přikazovat, čím se může či nemůže zabývat.

Tři dny, 72 hodin, jedna sestra, dva vyšetřovatelé a jeden nebezpečný vrah. K tomu dva autoři, kteří nečekaně spojují síly, aby ohromili čtenáře. Zaplétá se nebezpečná Pavučina!

Město smrdělo deštěm a zradou. Elena měla prachy, ale v očích prázdno. Pak přišel on – chlap z hor, co voněl hlínou a děsem. V tomhle kšeftu se nehrálo o akcie, ale o duši. Temno v mrakodrapu, kde draci snídají krysy v saku.

Tímto článkem reaguju na událost, která se nedávno stala. Na traktoriádě někde v Čechách spadl z traktoru malý chlapec a otec ho přejel.

Na čáře obzoru vidím les, jak se zvětšuje a přechází v horský hřeben. Náš vlak supí krajinou a já pozoruji oknem tu krásnou scenérii. Naplňuje mě štěstím. Jsem tu doma. Doma.

Každý den píšu jeden text na základě pěti slov a dneska jsou to tato: Moře, vlna, slunce, chobotnička, kamínek

Člověk je podivné zvíře. Jediný tvor na planetě, který si sám od sebe vymyslel systém, kde svému vůdci dává žrát jednou za čtyři roky, a pak se diví, proč ho ten v mezičase pokouše.

Kdes nad zákruty Vltavy nevrlý rytíř bezhlavý mrzutě courá po hradě a věnuje se záhadě, proč brnění mu rezaví.