blog.idnes.cz

Proč mají přátelství z „vojny“ tak zvláštní místo v našich srdcích? A jak se mění vnitřní nastavení člověka, když do běžného života náhle zasáhne povolání do zálohy?

Tak jsme se zase jednou dočkali publicistické myšlenkové ekvilibristiky, která sice na první pohled vypadá jako odvážný ideový skok, ale ve skutečnosti jde o starý dobrý morální krasobruslařský Rittberger.

Pod povrchem upraveného zevnějšku a silné tváře se někdy skrývá jediná touha – znovu ucítit lehkost a být sama sebou. Někdy stačí odložit masku, zout mučivé boty a udělat ten nejsvobodnější krok v životě.

Všichni známe tu tíživou atmosféru provázející každý pohřeb, rakev na katafalku, funebráci neslyšně kmitající kolem přemisťujíce věnce ve snaze vytvořit hezký obrázek.

Tradiční potíž s poukazy je jejich expirace, která v kombinaci s obsazeností atrakce nutí vlastníka přizpůsobovat plány.

Dva senioři dostanou společný pokoj a očekává se, že spolu začnou žít. Jenže každý přichází s jinými návyky, obavami a zdravotními potížemi. Právě rodina může personálu předat informace, které lékařská zpráva neobsahuje.

. . . . . . (kde vůbec ten cit byl uložený po celá ta léta?) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Navenek žiju úplně normální život. Práce, rodina, dvě děti, manželka, se kterou si, díky Bohu, docela rozumíme.

Všichni, kdo sledují oslnivou kariéru Andreje Babiše, dobře vědí, že jeho nejlepším nápadem bylo Čapí hnízdo. Ale i jako vůdce opozice dokáže leccos vymyslet. Jen ve vládě mu ty dobré nápady chybí.

Televize Nova tuhle dávala americký film Inferno natočený podle knihy Dana Browna z roku 2013. Příběh popisuje alarmismus kvůli údajnému přelidnění.

Před časem jsem zde napsal, vypůjčuje si slova římského autora Juvenalia, že jsou situace a doby, kdy je obtížné nepsat satiru. Snažil jsem se ji proto psát, občas i s trochou legrace. A pak jsem učinil zajímavý objev.

Všichni, kdo pracují pro nějaký korporát, jistě velmi rychle zjistí, že problémy se neřeší, ale přesouvají na další osoby, které je pak problém odmítají. Případně problémem je ten, kdo na něj upozorní.

Veřejná debata o klimatu se točí kolem aut, v poslední době i kolem prdění krav vs letadla. Jsou to snadno pochopitelné příklady a snadné cíle. Méně se mluví o faktorech, které jsou přitom srovnatelně velké nebo dokonce větší.

Volný trh umí efektivně rozdělovat zdroje, ale ne vždy je dokáže chránit. Právě u vody vzniká paradox: kapitalismus vytváří nejen problém, ale i přirozenou poptávku po pravidlech, která jej řeší.