blog.idnes.cz

Vyprodaný hit, který si pravidelně objednával i brněnský TIC. Přečtěte si exkluzivní internetové vydání knížky „O brněnských vodnících“ od Jiřího Nebenführa v původním a nezkráceném znění.

Ach ta zlá bruselská vrchnost. Zase jednou strká svůj byrokratický nos do naší suverénní matematiky. Lhotská nám však s nebývalou odvahou otevírá oči a odhaluje strašlivé spiknutí. Brusel nám bere právo na matematický zázrak!

Dostal jsem místní nakládačku od nejplodnějšího zdejšího pisálka. Prý fabuluji, co si kdo myslí, co říká. Nic nechápu apod. Tak jistě. V každém případě to ale nic nemění na tom, že nedůvěra mezi vládou a prezidentem existuje.

Krávy mají přednost před snídaní, prádlo nejrychleji uschne na trávě a večer si děti na terase pouštějí Krtečka. Jak vlastně vypadá každodenní život u nás doma v masajské komunitě?

Příspěvek k nehodě F. T. v podobě poetické, protože rozruch okolo nejproslulejší nehody letošního roku ještě neutichl, není (ani na pojistitelnou) škodu chopit se látky básnickými prostředky.

Jak sa člověk podívá na tú našu politiku, tož ho napadne enem jedno – to už nemože byt ani pravda. Kdysi sa povídalo, že politika je služba ludem.

Když se nedávno Jaroslav Hašek zápletkou ve smyčce času ocitl v současnosti, nezamířil na ministerstvo vnitra nahlásit se k trvalému pobytu, ale do nejbližší pivotéky. Objednal si svrchně kvašený ejl a začal psát. A napsal tohle.

Jiřímu jsem poděkoval v diskusi pod jeho článkem. Chtěl jsem vstoupit jenom do ní, nicméně se mi vyrojilo tolik vzpomínek, že se mi to tam při nejlepší možné vůli nevešlo.

Kritizovat prezidenta je v demokracii normální. Horší je, když se kritika změní ve směs domněnek, psychologických konstrukcí a politické beletrie. Přesně tam se tentokrát vydal pan Horner.

V pondělí jsem zveřejnil povídání o tom, jak Andrej Babiš rozjel kampaň „antipavel“ a následná diskuze byla zajímavá, výživná i zábavná.

Jak název přesvědčivě napovídá, tématem je něco zřejmého, nepřehlédnutelného, co poutá pozornost vzniklým kontrastem.

Evropská vrchnost je posedlá touhou kecat členským státům EU i do věcí, které spadají do jejich kompetencí. Třeba do penzí. A tak vzkázala naší vládě, že nemá vracet věk odchodu do důchodu na 65 let.

Starýho Marka jsem měla vždycky zapsanýho jako borce, kterej by dokázal ukecat i mramorovou bustu na hřbitově, aby s ním šla na panáka.

Inu, někdy si člověk přeje víc, než by chtěl a než by měl. Neboli, karma je zdarma. A pak se tím „někdo nahoře“ dobře baví.

Teprve když do toho proniknete do všech detailů, tak si uvědomíte, jak je to vše vlastně geniální. Na svou dobu neuvěřitelné.