blog.idnes.cz

Moderní demokracie stojí na jednoduchém principu: moc má být kontrolována občany, nikoli sama sebou. Právě proto vznikaly nevládní organizace.

Přestože jsem vyrůstala na venkově, v menším jihočeském městečku, pravou českou zabijačku jsem nikdy nezažila. Dostávaly se ke mně až hotové produkty. Jitrnička, jelítko, tlačenka, ale hlavně - horká a voňavá prdelačka.

V tomto blogu sa budem venovať jedinému problému, závislosti Ukrajiny pred podpísaním mierovej zmluvy. Kto bol v Abu-Dhabí v predsieni na strane Ukrajiny? Podpísala zmluvu na 100 rokov s Britániou a neohraničene s USA.

Děti samy nejlépe vědí, co je pro ně dobré. Pečené kuře místo přesnídávky, hřiště místo naučné procházky a v neposlední řadě čtení logopedické knížky na nočníku místo nácviku správné výslovnosti s rodiči.

Česko patří hlavně kvůli ukrajinským uprchlíkům mezi země s nadprůměrným poměrem migrantů k celkové populaci v rámci Evropské unie.

Pátrání stojí hodně času a sil, a tak je fajn, že se blížíme rozuzlení. Otěcko tu bude každou chvíli...

Začnu položením prosté otázky: Kdy zde bylo více svobody a demokracie? Za premiérování Fialy či za premiérování Babiše?

Hyena je přirozený sanátor savany. Živí se převážně nemocnými a slabými kusy zvěře. Tím geneticky léčí zvířecí populace. Člověk je jiný. Nejde o sanaci společnosti. Napadá slabší pro snadný zisk. Prubířský kámen je Ukrajina.

Pár dalších slov pro náhodné kolemjdoucí i stálé hosty. S lehkou melancholií která ladí s usínáním přírody kolem...

Když mi bylo bylo něco přes třicet a žila jsem ještě v Čechách, jednoho dne jsem se úplně vyděsila, jak rychle stárnu.

Když jsem dovršila pětatřicítku, dostihla mě „hrůza“ ze stárnutí. Začala jsem pozorovat první vrásky – možná od smíchu, a snad jsem našla i první šedivý vlas.

Dnes o tom, jak zdravě žít. Základem je pobyt na čerstvém vzduchu. A pročistit plíce. A uvolnit stres. Nejlépe hlasitým skandováním nějakých slov. Nejlépe doporučených.

Otci na pohřeb nepůjdu. Rozhodl jsem se hned, jak mi přišel dopis od advokáta. Vlastně už dávno předtím. Jen jsem nečekal, že to budu muset někdy řešit doopravdy.

Toužil jsem kdysi po Markýtce, leč zhrzen odešel jsem zpít se; kořalky matlal dohromady, problil se Riegrovými sady, a pak se probral na záchytce.

Nechal jsem věci plynout a doufal, že si na mě Bářiny děti časem zvyknou. Nakonec nám k tomu pomohla stará motorka, která nechtěla nastartovat, a jeden kondenzátor, který nechtěl přijít včas.