blog.idnes.cz

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah

Bývá mi pokládán dotaz, jakožto divnému člověku, který poslouchá klasickou hudbu a operu, abych doporučil něco pro začátečníky. Já vždy odpovídám, že jsme samouk a hudbu jsem nestudoval. Moje znalosti jsou poměrně děravé.

Letošní pouť Českého velkopřevorství do Lurd se stala důstojným a hluboce duchovním svědectvím věrnosti řádovému poslání služby Bohu a bližnímu. Přinesla chvíle vroucí modlitby, liturgického slavení i obětavé péče o nemocné.

Z EU odcházela Británie slavnostně, byť trochu jako teenager prchající z domova za svobodou. Po několika letech však zjišťuje, že „svoboda“ je drahá, a že si v jejím jménu pořádně zkomplikovala život. Přiznat to však není snadné.

Pan prezident se rozhodl vzít kompetenční žalobu jako předmět vydírání. Bude však součástí kompetenční žaloby i to, že prezident má právo jít proti svrchovanosti ČR, která je zaštítěná ústavou? To asi ne.

Déšť tloukl do okna nonstop od předvčerejška, jako by se snažil smýt z předměstí i ty poslední zbytky charakteru, ale na mastný film usazený na výčepním pultu Nočního azylu by byla krátká i potopa světa.

„V hádce, kde jde o vítězství, obě strany prohrávají. V rozepři, kde jde o pravdu, obě strany vyhrávají, protože jsou ochotny naslouchat argumentům svých protivníků, a tím i růst.

Ó, jak osvěžující! Pohled na český mediální rybníček nám opět dokazuje, že globální krize, inflace nebo geopolitické napětí jsou naprosté banality ve srovnání s tím, co skutečně hýbe lidstvem, spíš češtvem...

Ranní metro z Černého Mostu do centra Prahy bývá obvykle dost zaplněné cestujícími, kteří spěchají do práce. Nemyslím, že by se do kanceláří, za pulty obchodů či kamkoli jinam až tak těšili, ale nějak se holt člověk živit musí.

Můj děda byl hospodský a byl docela populární. Bylo to v době, kdy lidé dávali přednost hospodě před sledováním televize. Nevím, jestli ta doba byla v tomhle lepší nebo horší než je dnes.

Internet snese vše. I představu, že druhou světovou válku nezačali nacisté, ale špatně interpretované dějiny a nedostatek empatie. Je fascinující, když podobné (dez)interpretace nepřicházejí z hospodské debaty, ale od učitelky.

(Nějak moc lidí kolem mne je diagnostikováno s nějakou nemocí, nebo umírá, nebo už umřelo, příliš brzy nebo příliš náhle... a tak občas přemýšlím...)

Přiznám se, byly i chvíle, když jsem tomu šéfovi zahraničních věcí a Motoristů, i fandil, například, když si předvolal ruského velvyslance kvůli vyhrožování naší zemi. Nyní však dokázal, že na svůj post evidentně nestačí.

U většiny z nás to začalo podobně - čínské kungfu filmy. Pro někoho to byl Bruce Lee, Jet Li, já si zamilovala Jackie Chana. Dokonce mám od něj i podepsanou fotku.

ČŠI testovala žáky ZŠ. V testu byly zahrnuty i otázky týkající se soukromí rodiny či citlivé otázky na duševní zdraví. Testování bylo povinné z rozhodnutí ČŠI a odmítnutí vyplnit odpovědi znamenalo testem neprojít.