blog.idnes.cz

Lidé mluví. Lidé píší. Lidé se pinoží ve svém počtu. Příroda však koná. Tiše a efektivně jako vždy. Lidé se hádají a přou na sociálních sítích; konzervativci se perou s liberály a každý má svůj názor.

O některých kapelách se tvrdí, že jejich hudba je nejlepší, jen když ji slyšíte na koncertě. Jedině tam naplno vyzní to, co chtějí hudebníci posluchačům předat.

Vážně nemocné dítě, strach o jeho život a vedle toho otázka, kterou u nás většinou řešit nemusíme: kde vzít peníze na léčbu. Poslední dny mi ukázaly tanzanskou realitu mnohem blíž, než bych chtěla.

Tajnému vládnímu programu na výzkum mimozemšťanů hrozí odhalení, když jeden z analytiků vynese důležité informace. Zároveň se ufoni projevují skrze televizní rosničku, ale vláda se to snaží za každou cenu utajit.

Srpen 1968 a srpen 1969. Ten první je výročím sovětské okupace , ten druhý znamením hanby, kdy Češi mlátili jiné Čechy, kteří proti okupaci demonstrovali. Proti porobení své vlasti protestovali i lidé v Dolních Bojanovicích.

Páteční malování slovem pro stále hosty i náhodné kolemjdoucí. Každý si snad něco neseme a pamatujem...

Já se tedy bojím šíleně. I když bych v současnosti nemusela. Použití lokální anestéze učinilo z návštěvy stomatologa celkem snesitelnou záležitost. Jenže vykládejte to svému podvědomí ...

Mojí kamarádce, říkejme jí třeba Monika, osud nadělil do vínku až ukrutně nezdravou porci optimismu. POZOR!! Toto není vhodné čtení, pokud máte slabý žaludek.

Chci pohovořit o tom, jak jsem se já setkal s Rusy. Dnes je obludné datum v kalendáři. Mnoho lidí zavzpomíná, já to tedy zkusím také, i když trochu možná jinak.

Existuje obrovský rozdíl mezi tím, co je ceněno lidmi na Zemi a tím, co je ceněno samotnými zákony stvoření, reprezentujícími Vůli Nejvyššího.

Období druhé půlky srpna se letos u nás nese ve znamení osmiček. Nejprve slavíme s mužem dvacet osm let od uzavření manželství, o dva dny později slaví náš děda, respektive táta mého muže, osmdesáté osmé narozeniny.

V roce 1968 jsme byli podruhé osvobozeni od fašismu, což nám ČT, hlásná trouba opoziční a hradní válečné propagandy důsledně zamlčuje...

Zaujaly mě zde dva články ohledně dětí, jejich výchovy a traumat, které zažívají rozchodem a rozvodem rodičů.

Sovětské tanky pak u nás zůstaly jako zjevná výhružka dalších dvacet let. Byl to takový nůž na českém krku, aby soudruzi v Praze zase náhodou neměli roupy.