blog.idnes.cz

„Mami, mohl bych se projet na kole? Půjdeš se mnou, prosím?“ Žadonil odpoledne můj sedmiletý Péťa. Venku bylo strašné horko, já byla utahaná a splavená ze šichty, od brzkého rána jsem řídila tramvaj. Starší typ bez klimatizace.

Co se stane se společností, v níž se trestní kauzy, prokázané lži, minulost v estébáckých strukturách a sympatie k autoritářským režimům přestanou považovat za politický problém? Možná právě to je největší otázka naší současnosti.

Marek Ztracený se chystá vyprodat Letenskou pláň. Moc nechápu, kdo tam chce jít, podobně jako nechápu, kdo to onehdy při volbách hodil Babišovi.

To, že notorický lhář Rajchl ohýbá fakta, jak se mu hodí, je obecné známé. Nyní vytrhl z kontextu výrok známého českého herce o tom, že se máme jak prasata v žitě, a také podněcuje jednu z nejhorších lidských vlastností – závist.

Objevily se krotké úvahy o tom, že by se zrušila devátá třída, a hned z nich zase sešlo. Škoda. Je to téma jak hrom. A proč troškařit?

Včera večer jsem se vrátila z dovolené na Ibize a musím přiznat, že se dnes cítím úplně na šrot. Dovolená byla náročná fyzicky, krom toho, že mě přišla na dost peněz. Částku raději neuvedu, abych nedráždila závistivce

Byl by dnes K. H. Borovský hvězdou veřejnoprávních médií? Nebo by zase skončil v izolaci a přátelé by se ho báli veřejně pozdravit?

Milý kolego v otcovství a v rozčilení, :):) čtu tvůj text a chápu: ta vteřina uprostřed silnice s dětmi je peklo. Zmrzlina na asfaltu bolí. A ten kamenný výraz za sklem dokáže člověka vytočit víc než samotné zabrzdění.

Nad řekou osvětlenou prvními slunečními paprsky elegantně tančí ranní pára v rytmu svěžího vánku, když vtom se tichou krajinou ozve nezaměnitelný, ostrý hlas. „Volavka šedá,“ má duše bezhlasně zvolá

Exministr spravedlnosti Pavel Blažek se podle žaloby dopustil nezákonné legalizace (praní) špinavých peněz a žaloba navrhuje 6,5 roku vězení. To je docela silná káva, že ano.

Kolikrát stačí vteřina a jste s dětmi uprostřed silnice. O kamenných tvářích za volantem, zmrzlině na asfaltu a otázce, která mi vrtá hlavou už roky.

Máme hodnotit jednotlivce podle jejich chování, nebo uplatňovat kolektivní vinu? Přijde mi naivní přehlížet problémy migrace, ale přijde mi i přehnané dělat automaticky z migrantů nepřizpůsobivé, vrahy a teroristy.

To, co nás na druhých zpočátku okouzlí, nás může po letech začít rozčilovat. Ne vždy proto, že se změnili oni. Někdy se změnil jen náš pohled. A někdy je chceme připravit právě o to, proč jsme si je kdysi oblíbili.

Goethe řekl, že je mnohem snazší najít chybu než pravdu; chyba leží na povrchu a dá se překonat, ale pravda leží v hlubinách a hledat ji není dáno každému.

Když jsem byl mladý, tedy za časů hluboké komunistické totality, jsem se domníval, že v demokratických státech je parlament suverénem.