blog.idnes.cz

Při sledování dnešního televizního vystoupení ministra Klempíře se mi udělalo docela fyzicky zle. Z obrazovky na mě dýchl chladný, zatuchlý závan ze sedmdesátých let.

Můj názor je, že lidé, kteří odmítají platit koncesionářské poplatky, odmítají platit za veřejnoprávní média vůbec. Ať přímo, nebo nepřímo přes rozpočet. Nikdo nediskutuje, k čemu ty média vlastně máme mít.

Na památku tragicky zesnulé sestry se ztrápená dívka vydává na její poslední plánované dobrodružství. Z adrenalinové výpravy se postupně stává boj o holý život na jednom z nejnebezpečnějších míst světa.

Zažili jsme to v minulém režimu. Soudruzi se nás snažili mít všechny stejné. Poslušné, vděčné za každý drobek, který vrchnost utrousí.

Kdo z vás chodí rád k lékaři? Přiznám se bez mučení, že já teda ne! A na mém tlaku se to vždycky projeví.

Asi jsme všichni zaznamenali řidiče, který napadl ženu s 8-letou dcerou jen za to, že jela pomalu a podle předpisů.

Jedni varují před omezováním demokracie, ruským vlivem a politickou kontrolou médií. Druzí chtějí hlavně klid a méně „elit“. Co na tom, že kvůli tomu mohou přijít i o tu národní suverenitu, kterou tolik hájí?

Jestli mě práce s mládeží ohroženou životem na ulici něčemu naučila, pak to je tomu, že bych měl být jedním z nich, aby mi vůbec naslouchali.

Jak se dá vyčíst z prvních nesmělých článků o momentální kause spojené s jedovatými toxiny v dětském mléce, je zřejmé, že jde doslova o cosi hrůzného.

V ulicích hořela auta, řinčela skla vyrabovaných obchodů, zničeny byly zastávky, rozbita okna domů. To nebyla jen letošní Paříž, ale estonská metropole už v roce 2007, kdy násilí místních Rusů podporoval i Kreml.

Bylo po obědě a fotr trčel v robotě. Seděl jsem v patře, když mě do nosu praštil smrad hořící izolace. Dole v baráku regulérně hořelo. Vteřiny tikaly jak splašený samopal a mně hned blesklo hlavou, že musím vytáhnout mladší ségru.

Na Korfu jsem jela za krásou, mořem a stopami Geralda Durrella. Místo toho jsem přišla o všechno, nahá běžela do kopce a smůla se mi lepila na paty. A navzdory tomu se pořád považuji za dítě štěstěny.

Hnutí ANO Andreje Babiše nově nabízí pracovitým lidem kariérní růst a možnost podílet se na přeměně naší spálené země k lepšímu. No neberte to!

Zatímco na Západě vyvolává umělá inteligence často pobouření a někteří její průkopníci dokonce dostávají výhrůžky smrtí, Čína právě udělala další krok do budoucnosti. Ne slovy. Činy.

Ne ne ne. No to vůbec ne. Tohle od něho opravdu nebylo ani trochu hezké. Možná to nemyslel zle, ale...