blog.idnes.cz

Duchovní otec české moderní politiky z prognosťáku, prof. Václav Klaus oslavil 85. narozeniny, čímž téměř překonal Winstona Churchilla...

Už v pondělí 22. 6. bude český národ naposledy varován, aby se k veřejnoprávním médiím postavil konečně daleko zodpovědněji a tak nějak tím správným způsobem. Stávka v ČT a v ČRo je z tohoto pohledu silným okamžikem našich dějin.

Po prvé v životě: rozhodl jsem se, že si to letos nenechám ujít. A měl jsem kliku, vešel jsem se do limitu hostů a co vám budu povídat:

Bojujete na sítích či blozích s trolly, plivníky a další havětí, šířící zaručené pravdy, ve skutečnosti ale naprosté nesmysly? Vezměte si na pomoc slavné myšlenkové břitvy, oholte hlouposti a zachraňte si tak duševní zdraví.

Skloňováno zde ve všech pádech. Vyjádření opravdovského kusu hovězího z SPD, ze kterého, a já se k tomu bez skrupulí přiznávám, mi je na zvracení.

Nedávno jsme s manželem řešili nějaký problém kolem domu a potřebovali jsme nahlédnout do staré faktury. Vyhledala jsem tedy příslušnou složku, jenže znáte to – jak jsem ji vyndávala, současně s ní vypadly i jiné věci.

Máte nemocné dítě. Chodíte od jednoho doktora k druhému, podstupujete nekonečná vyšetření, a přesto po letech slyšíte stále stejnou, zoufalou větu: „Víme, že je něco špatně, ale nevíme co.“

Vivian byla učesaná a nalíčená — vypadala dobře jako vždy. Hlavu měla naraženou na věšáku vedle mého svátečního klobouku a její tělo sedělo v mém křesle a jednu nohu mělo na mém stole.

Odvody, daně, přirážky, další a další vyhlášky, nařízení a zákony... – Byrokrati jsou na koni, zatímco my jsme na prášky.

Stačilo včera večer zapnout ČT art a nechat se vtáhnout do pořadu Ikony Kamila Střihavky. Když se na obrazovce objevil Jan Hrubý se svými houslemi, doma se okamžitě rozlila zvláštní, magická atmosféra.

Český fotbalový tým měl volný den. Také my jsme se rozhodli udělat si volno a čas vyplnit výletem do míst, která nemůže vynechat žádný turista či člověk, který se ocitl v Mexico City poprvé v životě.

Je to neuvěřitelný příběh novinářské odvahy. Elitní komentátor hrdinně vstoupil do kanceláře ministra životního prostředí a utrpěl tam těžký esteticko-ideologický šok.

„Miláčku, kde jsi? Rendo, Renátko, kam ses mi zase ztratila, vždyť víš, že jsi zraněná a ještě k tomu těhotná? Rendo!“

Což je dneska už docela výkon. Má to taky jednu velikánskou výhodu. Díky tomu se mi povede zachovat důstojnost okamžiku...

Až to tady předáme, pojedeme k moři a budeme si číst a povídat. Je to obyčejná věta. Bez velkých gest. A přesto je v ní všechno – láska, klid, stáří, důvěra i sen o čase, který jednou bude patřit jen jim.