blog.idnes.cz

Na okna autobusu dopadaly první kapy. Za okny se míhaly barevné stromy. S každým dalším stoupáním déšť sílil, přidala se mlha a vítr. Ideální počasí na podzimní cestu do hor.

Nejen velkými výlety živ je člověk. Stačí i docela malý výlet po nejbližším okolí a objevujete neuvěřitelné.

Někdo peče tři plechy cukroví. Věrka peče tak nějak… všechno. A já musím uznat, že sledovat její vánoční přípravy patří k mým nejoblíbenějším prosincovým rituálům.

Muži se učí čekat. Na uznání. Na pochopení. Na chvíli, kdy si budou moct dovolit být slabí. Jenže většinou nikdo nepřijde.

Při domácím zavařování se používají jiné postupy než v potravinářském průmyslu. Jak se stará průmyslový výrobce o to, abychom se neotrávili botulotoxinem? (délka blogu 3 min.)

Po nedávných návštěvách našich politiků v Bratislavě jsem nemohl přeslechnout, co si tamní veřejnost i experti myslí o české politice.

Mnoho vztahů nevzniká z touhy, ale z únavy. Když si pleteme lásku s úlevou, hledáme klid místo skutečné blízkosti. Proč je „konečně si oddechnout“ něco jiného než „chci být s tebou“.

V poslední době jsem několikrát slyšel z úst politiků, že lidská produkce CO2 je jen 3,5% té přírodní. Je to hloupé, nekorektní tvrzení. Říká jen polovinu příběhu, tu, která se jim hodí. Nehodící se, ale podstatné věci, zamlčuje.

Kdokoliv může být člověkem, jen to vyžaduje slovo být i poznání Boha, který tvoří vše, nejen v nás, ale ve všem.

Už před lety jsem si říkala, že na smrtelné posteli si budu pamatovat jména všech herců, kteří za mého života hráli agenta 007. Páč bude jasný, že umírám „včas“ a ne jako úplný dement. To bych nerada.

Jarek Nohavica vypustil do éteru nový song a trefil do černého. Potrefené husy se ozvaly, řka: úpadek kdysi skvělého písničkáře. Zahořklí fanoušci jej opouštějí.

Radost, Jan, očekávání, šeptanda, ověření, víra, vnitřní zrak, dítě, příchod, král, prorok, Bůh, nečekaná místa

Události jednoho měsíce, po kterém se úzkosti, panické ataky a sebepoškozování staly mou nedílnou součástí

Rozbrečím se a nemůžu přestat. Tohle už sama nedám. Moje hlavní životní hodnota – rodina, nenávratně končí, je v troskách. Moje krásné děti jsou děti z rozvrácené rodiny.