blog.idnes.cz

Páteční malování slovem pro stále hosty i náhodné kolemjdoucí. Každý si snad něco neseme a pamatujem...

Já se tedy bojím šíleně. I když bych v současnosti nemusela. Použití lokální anestéze učinilo z návštěvy stomatologa celkem snesitelnou záležitost. Jenže vykládejte to svému podvědomí ...

Mojí kamarádce, říkejme jí třeba Monika, osud nadělil do vínku až ukrutně nezdravou porci optimismu. POZOR!! Toto není vhodné čtení, pokud máte slabý žaludek.

Chci pohovořit o tom, jak jsem se já setkal s Rusy. Dnes je obludné datum v kalendáři. Mnoho lidí zavzpomíná, já to tedy zkusím také, i když trochu možná jinak.

Existuje obrovský rozdíl mezi tím, co je ceněno lidmi na Zemi a tím, co je ceněno samotnými zákony stvoření, reprezentujícími Vůli Nejvyššího.

Období druhé půlky srpna se letos u nás nese ve znamení osmiček. Nejprve slavíme s mužem dvacet osm let od uzavření manželství, o dva dny později slaví náš děda, respektive táta mého muže, osmdesáté osmé narozeniny.

V roce 1968 jsme byli podruhé osvobozeni od fašismu, což nám ČT, hlásná trouba opoziční a hradní válečné propagandy důsledně zamlčuje...

Zaujaly mě zde dva články ohledně dětí, jejich výchovy a traumat, které zažívají rozchodem a rozvodem rodičů.

Sovětské tanky pak u nás zůstaly jako zjevná výhružka dalších dvacet let. Byl to takový nůž na českém krku, aby soudruzi v Praze zase náhodou neměli roupy.

21. srpen 1968 nám nevzal jen svobodu. Naočkoval nám i mentalitu přežívání, ruské manýry a normalizační ohýbání hřbetů, jež se nám za čtvrtstoletí vryly hluboko pod kůži. Jejich hořké plody sklízíme v politice i morálce dodnes.

Necelý rok po tom, co se mi narodil syn Benjamin, mě manžel opustil. Prý na to nemá. Ráno mi novinku oznámil a v poledne byl kompletně sbalený pryč. Tedy až na poslední manžetový knoflík, který zapadl pod postel.

Od „bílého privilegia“ přes genderové nesmysly až po doporučení nejíst maso, to jsou brožurky „Domu zahraniční spolupráce“, příspěvkové organizace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Není horšího pokrytectví, než obviňování ostatních z něčeho, co sami děláte. Západní levice v tom má bohatou praxi.

Říká se, že člověk je tvor společenský. Já bych k tomu dodal: člověk je tvor společenský, hlučný, nevyzpytatelný, občas protivný, ale zatraceně potřebný.