blog.idnes.cz

Někdy mi připadá, že z ráje blbosti přichází moudrosti nejvíc kondolencí. Raději bych byla na straně adresátů.

Chcete mít konečně ve všem jasno, prohlédnout spiknutí elit a najít viníka i za špatným počasím? Stručný návod, jak se z běžného občana proměnit v hrdého nositele této aktuálně populární nálepky.

---------------------------------na Haiku nelze psát perex-----------------------------------------------------------------------

Zaplatil za lepší služby na síti X. Korporát ho označil za bota, účet zablokoval a peníze si nechal. Břitký fejeton po vzoru Ludvíka Vaculíka o tom, jak nám stroje účtují pokutu za naši lidskost — napsaný za asistence AI

Zírání je prý primitivní. Nezdvořilé. Agresivní. Až na případy, kdy je to občanská statečnost. Vidíme to vlastně v celé společnosti.

Ano, hovořím o našem prezidentovi Petru Pavlovi. Člověku, který vzešel z armádního prostředí a nezůstal jen opovrhovanou „gumou“.

Jedním z u nás opomíjených nežádoucích účinků podávání mRNA vakcín proti Covid-19 je rozvoj dermatografie.

Možná jste o tom slyšeli nebo četli. Mně se to stalo. Má to oficiální název PBS – Prožitek Blízké Smrti.

Byl to můj geniální manažerský nápad. Jeden večer jsem si přečetl chytrej článek o moderním leadershipu a řekl jsem si, že naše výsledky drhnou jen proto, že nejsme dost stmelení.

Přechod přes magistrálu, cyklopruhy bez návazností a další dopravní experimenty. To, co by ještě nedávno působilo jako satira, se v Praze mění v realitu. A právě to je na celé věci nejznepokojivější.

Určitě to také znáte. Stojíte v obchodě nad hromadou melounů, klepete na ně, posloucháte, jak znějí a zkoumáte jejich uschlé stopky. Snažíte se uhodnout, jestli jsou zralé. Proč meloun nečervená zvenku jako jiné ovoce?

Vodičkův turistický průvodce po pražských pamětihodnostech, neboli co padne do oka Bratislavčanovi v Praze

Na moji individuální jadranskou plavbu navazovala krátká rodinná dovolená s chotěm a nejmladším dítkem.

Já nezapírám svůj obdiv k tomuto pozdnímu Verdiho dílu. Svým způsobem zde vrcholí italské hudební drama klasického střihu, které je schopno zaujmout, aniž by nad jeden musel týden přemýšlet a předem to celé hodiny studovat.