blog.idnes.cz

V poslední době se cítím unavená, pročež občas projevím přání více odpočívat. Ve světlých chvílích dokonce odpočinek opravdu plánuji.

V lese bylo hrobové ticho, smrdělo to jehličím a starým olejem z traktoru. Našel jsem ji v kapradí. Malá, umazaná od hlíny a s výrazem tváře, který jasně říkal, že svět je podivné a poněkud nebezpečné kino.

Při pohledu na současný pokrok v oblasti umělé inteligence si člověk musí položit zásadní otázku: Jak je možné, že s divokým africkým slonem dnes dokážeme navázat smysluplnější dialog než s průměrným politickým blogerem?

Znáte ten pocit, když váš displej naposledy blikne a telefon definitivně zhasne? Ano, to je ten okamžik, kdy se opona reality 21. století zatáhne a člověk se ocitne v naprostém pravěku. Bez map, bez internetu, bez identity.

Reaguji na můj včerejší blog o nepokojích v Paříži, ale vlastně téměř v celé Francii a dnes už i v Itálii. Ještě stále nemohu diskutovat (můžu si za to sám), tak pár poznatků.

Když se divadelníci ptají ministra kultury, zda se chystá zakázat Shakespeara, Twaina nebo Haškova Švejka, zní to na první poslech jako absurdní nadsázka.

Dostat do podzemí „Bílý kůň“ invalidní vozík musí být logicky i systémově velmi dobře promyšlený projekt.

«Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly», aneb příběh o tom, jak se neformální prezentace přilby pro nejnovější stíhačku zvrhla v kuriózní historku, která málem přerostla v skandál.

Po úmrtí klienta se rozběhne přesný provozní postup. Tělo odvezou, pokoj se vydezinfikuje a lůžko čeká na dalšího člověka. Jenže smutek rodiny, spolubydlících ani personálu tak rychle nezmizí.

Babiš chce levnější peníze a Michl, jeho bývalý poradce, se mu vzpírá. Ve hře jsou hypotéky i trik, jak zmenšit dluh inflací. A Schillerová se ocitá v soukolí mezi premiérem, který tlačí, a guvernérem, který odolává.

60 nebo 80% voličů slavný Senát nezajímá, ale je zvoleno a to je hlavní. Komu se to nelíbí, má smůlu, protože je to v Ústavě. A spokojená menšina si libuje, jak je dobře, že 20% voličů si zvolilo elitu národa.

Neexistuje nic horšího než se hlasitě smát v situaci, kdy se to absolutně nehodí. A teď nemám na mysli např. pohřeb.

Cesta Valašským expresom mala byť len návratom domov. Niekedy však stačí jedna miestenka cez uličku, aby človek odložil rozčítanú knihu a zistil, že tie najsilnejšie príbehy okolo nás sa odohrávajú úplne potichu.

Jsem učitelka, už docela dlouho. Během své praxe jsem zjistila, co přesně druhostupňovým dětem do života chybí a tak přichází mučení :)

Hromádka oblečení, hromádka vybavení, hromádka jídla. To už tady bylo, já vím. Přišel čas na druhý pokus.