blog.idnes.cz

Dne 13. října 2026 navždy opustila toto slzavé údolí významná afroamerická operní sopranistka Martina Arroyo. České zpravodajské portály o jejím odchodu mlčí. Ale asi nemá smysl nad tím příliš žehrat nebo se pohoršovat.

Cestovala som dnes domov z blogerského zrazu. Na akcii som dohromady otočila len tri „mlíka“ – tie poháre plné krémovej pivnej peny, o ktorej mi miestni tvrdili, že má predsa nízky obsah alkoholu a človeka neunesie. Ale uniesla.

V devadesátém roce jsem byl stále na vojně. Bylo jaro 1990 a přijel za mnou do kasáren kamarád, ať si domluvím dovolenou, že jedeme v létě do Paříže.

„Hani, to zní hezky, ale já nejsem filmař.“ Tuhle větu slýchám od učitelů snad nejčastěji. Za ní se obvykle skrývá několik konkrétních obav. A na každou existuje jednoduchá odpověď.

Poznámka k jedné nepříjemné otázce, kterou se moderní společnost bojí položit. Občas stačí jediný komentář pod článkem, aby člověk narazil na téma, které není ani pedagogické, ani zdravotnické, ani politické. Je mnohem hlubší.

Hnutí Ano ztratilo jednoho senátora, namísto katastrofálního neúspěchu, bychom tento výsledek mohli nazvat jako nevýhra.

V dnešním evangelijním oddíle se dotýkáme pro mnohé citlivé, bolestné otázky odpuštění. Je snadné hlásat potřebu odpuštění. Úplně jinak to vypadá, když se nás dotkne nějaká nespravedlnost, nebo dokonce se staneme obětí zločinu.

Už viac rokov nebývame v Prhove, ale napriek tomu stále, keď prichádzame na „našu“ dolnú zem, pritiahne nás magická Bojana, aby sme hladili po cestičkách kamene múrikov, ktoré, každý je samostatnou sochou.

Vítejte u dnešní lekce moderní politologie, kde se naučíme, že za volební debakl nikdy nemůže kandidát, ale zákeřné spiknutí kalendáře, České pošty a zlomyslné opozice.

Jaké jsou hlavní příčiny volebního debaklu či výprasku naší nejsilnější politické strany, která vloni na podzim suverénně zvítězila ve sněmovních volbách? Na to se pokusím odpovědět v mém dnešním blogu.

Česká politická scéna zažila další historický milník. Hnutí ANO pod vedením nejvyššího šéfa holdingu vyrazilo dobýt tu zbytečnou, zdržující instituci zvanou Senát. Výsledek? Čistá, krystalická nula. Ani jeden jediný mandát.

Dnes mám na srdci obavy z dalšího vývoje naší ekonomiky. Život je stále dražší a člověk si pomalu začíná klást otázku, kam až to všechno může zajít. A hlavně, kdy se to konečně zastaví.

Bydlíme ve více než 600 roků starém domě. Kdysi se k němu připojila novorenesanční stavba a spojila se se schodištěm staršího domu.

Přesně na den dva roky poté, co jsem fotila tyto snímky, Vám nabízím druhou porci hluchovských fotografií.

Fotografie článku má v sobě obrovskou symboliku dnešní doby. Ukazuje současnou západní společnost a její státy jako někoho, kdo se nedokáže bránit nebezpečí, kterému se dívá do tváře.