blog.idnes.cz

A tak nám začaly opět hry olympijské, kdy národy dmou se hrdostí nad svými gladiátory a pějí se hymny v obývácích i po hospodách.

Byla to zoufalá akce hrstky jedinců, kteří v letech 1938 – 1939 prosazovali odtržení Slovácka od Moravy. Setkala se s totálním nezdarem, protože velká většina obyvatel tohoto regionu tento plán zavrhla.

Babiš se svého Agrofertu vzdá…. Bere mi to chuť makat, plánovat, podílet se na HDP. Je to trabl.… eee, moment… o čem to chci vlastně psát? Babišovo voodoo.

Přestaňte se smát. Není to protimluv, ani nedosažitelná meta. I politik je přece profese, navíc profese, kterou přece může vykonávat téměř každý. Jak tedy vypadá pracující politik? Skutečně pracující?

Jo, jo, ješitnost je nám vlastní a tak usedáme k monitoru a klávesnici se silným rozechvěním. Je v tom nepochybně i zvědavost, co o nás ta mašinka ví... čeho je tam víc, ponechávám na uvážení.

Debata o zrušení koncesionářských poplatků a převedení České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet znovu otevřela starou otázku: komu mají veřejnoprávní média vlastně sloužit a kdo nad nimi drží skutečnou moc.

Rodinná dovolená, hotelový aquapark a jedinečná laserová show. Všechno v ceně pobytu... a k tomu všemu navíc překvapení, které dokáže zničit život.

Toto téma se táhne internetem od samého jeho vzniku. Děti a internet. Omezování násilí, omezování komunikace... jiný to bere jako útok na svobodu slova i osobnosti. Kde je tedy pravda?

Často slyšíme, že se musíme víc snažit, abychom se měli lépe. Jenže ekonomika je tak trochu hra, a i ten nejlepší hokejista je k ničemu, pokud rozhodčí pískají fauly jen jemu a branka soupeře je o metr menší.

Celoživotně se angažuji za vyšší účast žen v politice, ale to, co vidím, mne naplňuje úzkostí. Staly se z poslankyň vládních stran silné osobnosti s vlastním názorem, nebo jsou jen tichými stíny svých stranických šéfů?

Porod. Těžká cesta na náš svět z lůna matky, kde je trochu těsno, ale měkko, teplo, vlaho, útulno, bezpečno a známo. Venku číhá ostré světlo, zima, zvuky a velké neznámo.

Z tribuny krafal fanatik a rynkem zněl hýkavý ryk! A potom, byv už dokrafav, vzrušil se, jak mu jásal dav, až do trenek si z toho střík.

Nemohlo to dopadnout jinak. I výtvarka prošla vývojem, a tak i ti malí caparti paní učitelky Marty objevili kouzlo obrázků, co za ně maluje kdosi cizí. Bude se jim to líbit?

...aneb jak Pavlík ke královské koruně přišel. Už císař Napoleon věděl, že každý voják nosí v torně maršálskou hůl. „Vždy musíš stát na té správné straně, Pavlíku!“ Vštěpoval mu už od malička jeho přísný, ale moudrý otec.

Boj o odklady se změnil v masakr. Stát přitvrdil, poradny nestíhají a diskuse pod články přetékají agresí. Proč nás tak dráždí, když chce někdo pro své dítě rok svobody navíc? Analýza českého strachu z „neposlušných“ dětí.