blog.idnes.cz

Jakl oprášil pravěkou vizi zrušení České televize a Českého rozhlasu. Vytáhnout ze skříně klausovské kostlivce je sice dojemné, ale hlavně odhaluje, jak moc některým politikům chybí vlastní „vládní vlnka“, o které Klaus léta snil.

Dlouho se pokoušela paní poslankyně Procházková dostat do zákona eutanazii. Nyní, jako senátorka, pokračuje...

Mravní poklesek českého byznysmena obchodujícího s čínským partnerem bychom snad ještě mohli omluvit jeho honbou za mrzkým penízem. Ale pokud se s tou totalitní, komunistickou Čínou baví i náš europoslanec, tak to tedy ne!

Voda ve štamprli prý pomáhá dětem víc pít. Jak skvělé! Jen drobnost: odkud asi dítě odkoukalo, že se ze štamprle běžně pije? Některé rodičovské „vychytávky“ nejsou vůbec chytré. Jen normalizují něco, co dětem vštěpovat nemáme.

Politici požadují více dětí, ale ženám současně přidělují práci, domácnost i hlavní odpovědnost za péči. Většinou za tím stojí nějaké dogmatické představy o rodině, které jsou daleko od běžné reality.

Americké společnosti urychlují výzkum a zkoušky baterií založených na sodíku. Má to dva důvody. Za prvé snížení závislosti na čínské bateriové produkci. To je vysoce strategická záležitost. A pak také vývoj energetického trhu.

Evropská komise schválila mimořádnou směrnici reagující na ropnou krizi. Od 15. srpna zavádí povinný „zelený benzín“. Běžné palivo si řidiči v exponovaných časech na čerpačkách nenatankují.

Stezku Českem si člověk vybírá. Stezku steskem ne. Jednou po ní vyrazí každý. Bez mapy, bez značení a často s batohem plným vzpomínek i lásky.

Odhalené pupky a zadky by měly být důvodem k zákazu fotbalu! Taková promenáda úchyláků a ještě to pouštějí v televizi. Pak tu máme tu jejich agresi. Chovají se jako armáda nepřizpůsobivých.

Mihnea Baltatu ovládl obě kategorie soutěže, večer pak patřil Tali Roth, Manuelu Alonsovi a jejich společnému provedení Asturias.

Když svůj život začínáme vnímat jako nekonečný běh v kruhu, toužíme po jediném – vymanit se z něj. Bývá však mnohdy nejasné, jak to uskutečnit, a tak raději necháváme všechno při starém.

Když jsem se poprvé pustil do WenWare, čekal jen další z mnoha digitálních hříček. Banální únik z reality, který mu na pár minut ukradne pozornost a pak tiše zmizí v zapomnění.

Veleben buď papír, neboť papír snese všechno – včetně vznešených myšlenek, které prošly hlavou úředníka s přesností a hloubkou parního válce.

. . . . . . (a v momentě, kdy jsem tuto báseň dopsala, se do okna, v bezvětří, opřel vítr) . . . . .

Vítejte na dalším třítýdenním dobrodružství, jež bude mít kromě nezbytného úvodu a závěru jakousi hlavní část, kromě ní nás ale čeká ještě jedno významné mezipřistání.