blog.idnes.cz

Kdo půjde světem a nalézá střípky života, které jej naplňují, ten dokáže nemožné, najít společnou cestu s tím, kdo tyto střípky tvoří.

Kletba, nebo proroctví? Každý, koho znám, by chtěl vědět, kdo ji postavil a ................... proč?

Smrt člověka zasáhne rodinu, spolubydlící i ty, kteří o něj pečovali. Profesionalita neznamená nic necítit. Důležité je zachovat úctu, dát smutku místo a umět pokračovat bez zapomínání.

Velmi nerad, ale musím veřejnost varovat před naprosto nenávistným a manipulujícím článkem o politicích, kteří údajně jenom nesmyslně používají PR, aniž by nesli nějaké myšlenky a tvořili smysluplnou politiku.

Vítejte na dalším třítýdenním dobrodružství, jež bude mít kromě nezbytného úvodu a závěru jakousi hlavní část, kromě ní nás ale čeká ještě jedno významné mezipřistání.

U tátova lůžka jsme čekali na poslední výdech. Když zemřela máma, dělilo nás osm tisíc kilometrů. Dvě rozdílná loučení mě naučila, že člověk často zvládne všechno potřebné – a smutek přijde až potom.

Dneska mi pán v obchodě najel vozíkem na nohu. Viděla jsem všechny svaté a můj kotník zaúpěl. Na jazyk se mi drala nepěkná slova, ale pán měl štěstí - nahlas nadávám jen v autě. Vybavila se mi vzpomínka. Au!

Největší rizika kryptoměn možná neleží v technologii, ale v ekonomických motivacích lidí. Co když je problém mnohem hlubší, než se běžně tvrdí?

Nevybral jsem si nebe. Zklamalo mě. Prošel jsem nebeskou branou ven. Z očí mi tekly slzy. Divil jsem se, že cítím jejich slanost. Vždyť jsem mrtvý.

Někdy člověk vezme jednu epizodu a udělá z ní pravdu pro celý svět. Stačí drobná zkušenost, jeden konflikt, jedno zraněné ego: a najednou se z toho rodí zobecnění, které se tváří jako univerzální zákon lidského chování.

-----------------Tak nevím, psát anglicky Limerick nebo česky Limerik-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Seděla jsem v tom křesle a sledovala, jak se k zemi krotce snášejí cáry mé dosavadní identity. Prameny, které léta tvořily moji hlavní manželskou kvalifikaci, teď bezvládně ležely na linoleu jako mrtví hadi.

Nebeská brána vrzala. Jemný vítr čechral svatému P. zbytky bílých vlasů na skráních. Já jsem stál ve frontě a v ruce mačkal ve zpocených rukou beranici.

Historická vazba Židů k jejich zemi není jen historickým faktem, je zejména klíčovým prvkem k pochopení skutečné politické reality na Blízkém východě. Dnešní vyvracený mýtus - „Izrael jako koloniální projekt“.