blog.idnes.cz

Hrůzy, jež každodenně přináší Babišova vláda, probudily náš národ konečně z letargie. Expremiér, influencer a veřejný intelektuál Petr Fiala je dnes hlasem celého národa: „Lidé si čím dál víc uvědomují, že moje vláda byla dobrá.“

Ve čtvrtek si křesťanská církev připomněla svátek nanebevstoupení Páně. Je zvláštní shodou okolností, že si nanebevstoupení Ježíše Krista připomínáme v květnu. V květnu skončila druhá světová válka.

(věnováno těm, kdo vše myslí dobře a nic je nezastaví, protože žijí ve své hlavě, nápady a idejemi a plány, ale necítí tělem, v němž, v každém z našich těl, je uložena historie pocitů světa)

V mých čtyřiačtyřiceti by mě už nemělo překvapit vůbec nic. Viděl jsem lidi umírat, viděl jsem lidi prosit o milost a jednou jsem viděl chlapa, který se pokusil ukrást upírovi svačinu.

Strach se stal jedním z nejvýnosnějších artiklů naší doby, což platí, možná ještě více, i u strachu z AI. Kdo na těchto obavách vydělává, a proč dokážou být zvýšené obavy z AI tak výnosné?

Dlouholetý evropský komisař Valdis Dombrovskis nedávno tvrdil, že přijmout euro je povinnost. Pan komisař si zjevně myslí, že po Bulharsku rychle přijmou euro další státy. O vstupu do eurozóny ale komisaři nerozhodují.

Každý den píšu jeden text na základě pěti slov a dneska jsou to tato: Avokádo, čepice, tuňák, číše, víno

Neumím si představit, že by se současné Německo přihlásilo k Himmlerovi a místo zrušené expozice o koncentračních táborech otevřelo výstavu o vyhnání Němců po roce 1945. Přesně to samé však dělá putinovské Rusko.

Půjdu mladým příkladem, starým budu ukazovat cestu, budu trendy cool, frecoolín všechno budu řešit v předstihu, raději dřív, než později a začnu s tím hned včera.

V diskuzi pan doktor Vodvářka zmínil Olgu Lepešinkou a její jakousi teorii sebeplození z dob dávno sovětských...Jenže… my teď máme AIčko… a tam se filozoficky dějou divy…

Řeč bude o lebce sv. Zdislavy a také o tom, co se nachází v mozkovnách lidí utvářejících pozadí příběhu hodného pera Dana Browna nebo alespoň Jiřího Stracha.

To je první věc, kterou by měla každá žena slyšet. A většinou ji neuslyší. Podnikání je zodpovědnost. Za sebe. Za rozhodnutí. Za lidi. Za peníze. Za chyby. A někdy i za věci, které jsi vůbec nechtěla řešit.

Na pohled se to líbí skoro každému. Ulice bez aut, stromy, lavičky, kavárenské zahrádky, klid a pohoda.

Vše, co jsme kdy prožili, četli nebo slyšeli, uloží náš mozek do našeho hard disku jako vzpomínku. Někdy to tam leží i desetiletí, aniž bychom si na to vzpomněli.

I když limuzíny ty pravé hvězdy z festivalového Cannes za pár dní odvezou, předáním Zlatých palem filmové příběhy Azurového pobřeží určitě nekončí. Nové se už tvoří – možná ne s vidinou hvězdného ocenění, ale určitě pro radost.