blog.idnes.cz

Zvenku klid, uvnitř bouře a snaha udržet hroutící se svět. Podmanivý příběh o jedné noci, kdy povolí nosný trám falešných jistot a zpod trosek strachu se zrodí skutečná vnitřní svoboda

Možná mi nebudete věřit, protože to zní jako vystřižené z nějaké hollywoodské komedie, ale tahle historka se opravdu stala. Přihodila se začátkem osmdesátých let v Americe manželovu švagrovi.

Libozvuky byly součástí poslednin. Jelikož nemusí dávat smysl, musí pouze dobře znít, mohou plynule přejít do toulavých myšlenek.

Politická satira nemusí mít podobu rozhořčeného komentáře. Někdy může tančit či rapovat a nastavit zrcadlo v rytmu funku. Klip vznikl jako hudební groteska o předvolebních spojenectvích, ješitnosti a cestě do parlamentních lavic.

Investigativní žurnalistce šlo na hradě Bezdězu o život. Střelbu z hradu řešila policie. Jsou Drobkovi kulky létající kolem hlavy ženám nebezpečné? Dobyla zásahová jednotka hrad?

V roce 1984 zemřel otec. Byl to velice pedantický, přesný člověk, všechno, co vlastnil, měl pečlivě srovnané a uklizené, jen to nebylo vždycky lehké s ním vyjít.

Stát na svobodném trhu vzniká už první den. Ne kvůli politikům ani volbám, ale kvůli prvnímu zloději, který si odmítne platit bezpečnostní agenturu. Právě v ten okamžik odstartuje na trh vytváření instituci s vlastnostmi státu.

Některé politické události mají nečekaný přínos. Ne pro demokracii, ale pro vědu. Reakce části Motoristů po nehodě Turka by totiž mohla bez větších úprav sloužit jako učebnicová ilustrace řady známých psychologických jevů.

Lidé obecně nežijí správně, protože život neprožívají z hloubky jádra své osobnosti. Žijí jen povrchně, neboť jejich vnitřní život se opírá o druhořadou složku jejich osobnosti.

. . . . . . (rozhovor s rozumným člověkem) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Je červenec. Čas, kdy se školní chodby konečně nadechly prázdnoty a prach se pomalu usazuje na opuštěných katedrách. Venku pálí slunce, které se neptá na to, jestli jste stihli odevzdat všechny výkazy…

Druhý díl z vyprodané knížky „O brněnských vodnících“ od Jiřího Nebenführa v původním a nezkráceném znění. Zjistěte, jak dopadl smolař Šufan od rybníka Červeňáku za Lužánkami.

Samozřejmě, že i zde, na periferii, je Bůh přítomen. A je to Bůh mnohem upřímnější než tam někde v samotném centru zbožnosti, kde se biblické učení uctívá víc než samotný Bůh...

Všichni víme, že mainstream lže, Brusel nás ožebračuje a nespálíme-li solární panely, vymřeme po přeslici. Naštěstí je tu však svatý grál nezávislé žurnalistiky – časopis TO, bojovník proti jakékoli formě politické korektnosti.

Inspirací mi byl pan kolega May, který mne svým příspěvkem přiměl zavzpomínat na dětství a cestování vlakem.