blog.idnes.cz

Věřit ve spravedlivé volby v putinovském Rusku je to samé, jako věřit v panenství sociální pracovnice na silnici E 55. Obojí je naprosto vyloučené. I nedávné volby do Státní dumy byly masivním podvodem.

Kdo je Alice Králová? Existuje vůbec reálně? A ty její tři děti nejsou také jenom výplod AI fantazie?

Po tom, co současná vládní koalice představila svůj rozpočet a poté, co jsem si přečetla kandidáty do komunálních voleb, nemohu být jaksi zticha

Historie nás má učit, to je její poslání, ale bohužel si ji až příliš často opakujeme, zdá se mi. A proto jsem napsal i tento velmi osobní článek.

Zářijové slunce pálilo do chodníků jako rozžhavená hlaveň devítky, ale ve vzduchu už byl cítit chladný, kovový závan blížícího se podzimu. Stál jsem u pokladny a čekal, až mi ta ženská vrátí drobné na bourbon.

Každý má právo věřit tomu, čemu chce. Co když ale začne podle své víry určovat, jak mají žít ostatní? A kdy už má zasáhnout stát? Hranice mezi svobodou a ochranou druhých není jednoduchá a neexistuje na ni jeden univerzální návod.

Chci svrchovaný stát v rámci funkční Evropské unie, chci liberální demokracii s občanskými svobodami, chci právní stát, chci geopolitickou nezávislost na velmocích, chci zdravou a moudrou společnost a tomu přizpůsobím svoji volbu.

Politika je špína. Tohle tvrzení slýcháme tak často, až se z něj stalo téměř klišé. Politika už semlela spoustu lidí. Někteří si za svůj pád mohli sami, jiní udělali chybu, další se zapletli do nějaké kauzy.

Kdo je vlastenec ví, že jedině přátelství a družba s Ruskem zaručí České republice úplnou suverenitu, jak to ostatně potvrdila i vlastenecká, akce pořádaná právě proto, aby to dokázala...

Sháníte lékaře? A co takhle si pořídit doktora rovnou domů? Ale jakou by měl mít odbornost? Rozhodně doporučuji univerzální zaměření.

Jo. Jsem ten naštvaný, občas nerudný dědek. Stál jsem u chleba a jen jsem tu scénku zaregistroval. Realita se holt dost od pohádek liší. V obchodě (Lídl, Albert, nevím) bylo dusno.

Dva muži, kteří v mládí vstoupili do KSČ, dnes hrají hlavní role v českém politickém sitcomu. Jeden řídí vládu, druhý Hrad. Nemohou se vystát. A přesto se nakonec vždy nějak dohodnou, a pro děj sitcomu tak tvoří dokonalý tým.

Kravina, blábol, pitomost… agitek je už všude dost. Nešiřte prosím agitky, a hnůj spíš dejte na kytky – světu i lidem pro radost!

Investiční. Prorůstový. Hanebně schodkový. Projídací. To jsou asi nejčastější adjektiva, která slýcháme v souvislosti s návrhem rozpočtu ČR na rok 2027.

V obchodě jsem viděla maminku, která už neměla sílu ani ruce navíc. Když jsem jí na parkovišti podala čokoládu, nebyl to dárek. Bylo to tiché: „Držím s tebou.“