blog.idnes.cz

Tak nějak by se dal nazvat plošný zákaz používání mobilů ve škole. Dělo komáry nezabije, ale napáchá nevratné škody všude kolem.

Bůh, Ježíš, zázrak, ústraní, myslet na druhé, rozdělit se, pomoc, drobek, pro jednoho zázrak, pro jiného odpad

Opět jsme svědky toho, jak zdejší nejvěhlasnější bloger Vodvářka snižuje vážnost oponenta z nedostatku argumentace. Krásný flagrantní příklad dehonestace hudební nekorektnosti přenesené z politické názorové studnice.

Z nosu mu vyklouzla kapička krve a dopadla na bílé prostěradlo. Zadíval se na karmínovou skvrnku. Připadala mu jako dokonalý západ slunce a on si v tu chvíli přál umět namíchat přesně takovou barvu.

Co je to víra? Co znamená věřit? Je to hodně spojeno se slovem důvěřovat. Nebo jak píše apoštol Pavel se slovy spolehnout se a být si jist.

Když jsem se při vojenském cvičení otočil zpět s odjištěným granátem, viděl jsem tu hrůzu v očích soudruhů, kteří čekali, co teď udělám. Bylo to NĚCO naprosto NEČEKANÉHO.

Od doby, kdy jsem začala jezdit na Zemskou bránu, jsem si přála podívat se tam jednou za časů babího léta, kdy se všechno halí do pestrých barev.

O husitech se říká, že neuměli vůbec zpívat a jejich zpěv byl tak falešný, že kdyby tak falešná byla i jejich víra, tak už se dávno smaží v pekle...

Co se týká českých umělců a jejich vyjadřování ve veřejném prostoru, mně mnohem více než příspěvky Tomáše Kluse vadí například příspěvky známého režiséra Jana Hřebejka.

Kdo je nyní na periferii, kdo je nyní sám a proti všem, bude jednoho soudného dne vyzdvižen Bohem nad ty, kteří se nyní nad něho povyšují...

Víte, já mám Shakespeara opravdu velmi rád a je tedy možné, že jsem mírně neobjektivní, anebo je to naopak právě důvod k objektivitě? Kdož ví...

Je ještě poměrně brzy, ale přesto vás dneska pozvu na jednom orosený. A co si dáme? Každému podle jeho chuti...

Svatební den má být prý nejkrásnějším dnem v životě, ale upřímně řečeno, většina chlapů ho prožije v mírném polospánku, přiškrcená zapůjčeným motýlkem, s jedinou utkvělou myšlenkou: aby to už měli za sebou a mohli si dát pivo.

Pokračování povídek z vyprodané knížky „O brněnských vodnících“ od Jiřího Nebenführa v původním a nezkráceném znění. Zjistěte, jak dopadl hastrman Špilas či Eismann z Lužáneckého rybníka, který se jmenoval Špilberský.

Technicky vzato v roce 1957 asi sotva. Ovšem psychicky... Jeden by nevěřil, za co všechno může vděčit zrození (a nejen od Pána Boha).