blog.idnes.cz

Dlouho jsem váhal, zda napíšu svou polemiku s článkem pana Sedláka o ústavní změně z povinné školní docházky na povinné vzdělávání. S většinou jeho argumentů , totiž, souzním…

Není přeci jenom už načase se vykašlat na to kdo byl komunistou v minulém režimu, jakou zastával funkci a jak by pokračoval, nebýt revoluce?

Představte si tu scénu. Máte v hlavě jasný plán: koupit mléko, deset rohlíků a rychle domů. Jenže u pokladny najednou zíráte na účet za patnáct stovek.

V první části jsem psal o celkových nákladech na volební kampaň. Ve druhé části se podívám, kolik korun v přepočtu vyšel jeden hlas každé politické uskupení.

Dnes se podíváme na to, jak se lze dostat z letiště Praha-Ruzyně a porovnáme ho s možnostmi letiště Vídeň-Švechaty. Cestu si nastavíme vždy mezi letištěm a místním hlavním nádražím.

Mnoho povyků pro nic, tohle přísloví přesně vystihuje hysterický výstup ministryně financí z hnutí ANO kvůli převedení nemocnic v Jihomoravském kraji na akciové společnosti. Asi nechápe, že její hnutí zde prohrálo krajské volby.

Pokud existuje sport, ve kterém Češi skutečně dominují světovým tabulkám, je to politické kličkování. Andrej Babiš v posledních dnech předvádí výkon, za který by se nestyděl ani zajíc v říji uprostřed honitby.

Kapradí nekvete, tedy kvete, ale pouze ve slovanském bájesloví, v tom kvete dokonce zlatě. Když se tak ohlédnu, jsem vlastně hodně nekorektní.

To, co vám dnes popíšu, nemám z vlastní hlavy. Hlavní myšlenku, kterou se budu snažit rozvinout, mi kdysi sdělil jeden věhlasný dětský psychiatr. A měl velkou pravdu.

EET měla svého času přinést znatelný nárůst příjmů do veřejných rozpočtů v řádu desítek miliard Kč. Ale nepřinesla. Teď se o její oživení opět snaží nová vláda Andreje Babiše. A to především z marketingových důvodů.

Nebojte se, dočkáte se. Představte si svět, kde každý váš názor, každá pochybnost, každý záchvěv odporu je nejen sledován, ale předvídán a zformován dříve, než si ho vůbec stihnete uvědomit. Pište blogy, pište...

Inkluze měla být triumfem humanity. Místo toho se z ní stala drahá noční můra. Proč pruský systém potřebuje armádu upocených asistentů, aby udržel děti na běžícím pásu, a co se děje s těmi, co chtějí běžet rychleji?

Kdo něco podobného zažil, ten ví, jaký hrozný pocit je, když vám zoufale hledí do očí, protože věří, že vy jste její jistota.

Pořád ještě nejsme s těmi kompetencemi na konci. Ty nejlepší teprve přijdou. Posuďte sami, zda je máte i vy, zda byste to před lavicemi vůbec přežili.

„Myslím, že mohu s jistotou říci, že kvantové mechanice nerozumí nikdo.“ pronesl Feynman před 60ti lety. Jenže dnes věří Kodaňském výkladu kvantové mechaniky, který je „nepochopitelný“, jen 20% fyziků, kteří její výklady zkoumají.