blog.idnes.cz

V předvečer Vánoc, kdy se rodiny sjíždějí k teplým krbům a rozsvěcují světla na výstavně ozdobených stromcích, stojíme před otázkou, která v mnoha z nás vyvolává rozpaky. Je to otázka našeho svědomí - bezdomovectví.

Sára zůstala před rokem těsně před vánočními svátky sama. Její Valentýn, kterého hluboce milovala a ctila, odešel. Nikoliv za jinou - ale jinde, do jiné dimenze.

Vánoce nejsou dobou na příliš zádumčivé úvahy, a tak si jeden docela šaramantní výzkum přiblížíme z trochu jiného pohledu. A já vám všem moc přeji, aby to bušení srdce pozítří předznamenávalo jen to dobré teď i v novém roce.

Chudneme. Jsme montovnou a smetištěm Evropy. Přestaňme čekat na zázrak. Musíme se zachránit sami. Tady je krizový plán.

Tuk ve formě oleje ke smažení se v české kuchyni používá poměrně často, ovšem nejvíce tomu bývá o Vánocích.

Když se řekne „Andrej Babiš“, reakce veřejnosti jsou často bouřlivé, mnohdy vyhraněné. Jedni vidí hrozbu pro demokracii, druzí silného lídra, který „umí řídit stát jako firmu“.

Všechny cesty vedou nakonec domů. Po téměř čtyřech týdnech se na to těšíte a zbývají vám už jen maličkosti. Jako třeba přikoupit - ?

Dlouhé předvánoční večery nemusíte strávit jen výrobou cukroví. Zpestřit se dají také malými chemickými experimenty. Trocha zábavy s vodním sklem. (délka blogu 3 min.)

V korunách stromů hučel vítr, kolem byla hluboká tma. Byl čas vstávat. Podzimní dny jsou krátké, spát můžu jindy.

Ve vztazích často reagujeme na staré verze partnera i sebe sama. Proč vztah nemůže fungovat, když žijeme v minulosti, držíme se škatulek a přehlížíme, kým ten druhý — i my — jsme dnes.

Dnes, v den slunovratu, naši předkové zapalovali ohně a nosili kolem nich nemluvňata v naději, že se Slunce jako ona také opět zrodí a dá nám nový rok plný štěstí z hojnosti a lásky.

Reaguji na můj poslední článek ze dne 18. 12. s názvem Nezakopeme sekery? A hlavně pak na diskusi pod ním.

Zvolal svalovec, když vyšel z auta jen tak v tričku a při bližším pohledu na mě znejistěl a pochybovačně kroutil hlavou.

Ze školních lavic známe bytost, kterou dávní Řekové nazývali Áres. Áres byl „bůh“ války. Také mnohé jiné dávné civilizace vnímaly existenci této bytosti a její souvislost s bojem.

Druhý najväčší ostrov Stredozemného mora, s rozlohou 24 090 km² (čo predstavuje takmer polovicu Slovenska), je miestom spájaným so starodávnou Atlantídou. A aj keď toto spojenie