blog.idnes.cz

Život je mýdlová bublina. Říká Osho a já s tím souhlasím. A ten život píše příběhy veselé i smutné, dlouhé i krátké.

Aneb studnice neuvěřitelných pokladů. Začneme špatnou zprávou – prostě to není, je to vyprodané – je to zcela beznadějně vyprodané. Volné kusy skoupili překupníci a ceny ne eBay jsou opravdu šokující.

O tom je také život. Že na vás někdo z vlastní rodiny nastraží podvod, vy mu spadnete do léčky, a on pak spoléhá na to, že to nějak strávíte....

Když u kamarádky uvidíš nádherný jídelní servis, který vůbec nepotřebuješ, ale musíš ho bezpodmínečně mít.

Český politický marketing dosáhl nové úrovně. Můžete roky tvrdit, že s firmou nemáte nic společného, a pak vám od ní přistanou na účtu čtyři miliardy. A pořád se najdou lidé, kteří tvrdí, že je to vlastně důkaz vaší nezávislosti.

Švajčiari sú majstri v organizovaní letných hudobných festivalov najrôznejších žánrov. Spojenie letnej dovolenky, pri Ženevskom jazere či vo švajčiarskych Alpách, s hudobným festivalom môže byť príjemné.

V dnešní době se dostáváme do momentu, kdy vzniká poměr mezi umělou inteligencí (AI) a uměním. Co ještě za umění považujeme a co už je čistě jen jakýsi zjev vytvořený z dílků něčeho, co už dávno existuje?

Každý, kdo dlouhodobě zastává významnou veřejnou funkci, by si měl čas od času položit jednoduchou otázku: „Přinesla opatření, která jsem prosazoval, výsledky, které od nich společnost očekávala?“

Exorcismus doprovází katolickou církev prakticky po celou dobu její existence, téměř od jejích počátků.

Mezi „přáteli“ na FB mám lidi z obou stran propasti dělící náš národ. Občas se tak dostanu i do společnosti, která má o tom „rozvědčíkovi na Hradě“ jasno.

Stalo se už zvykem, že veřejná vyhlášení paní Danuše Nerudové jsou zdrojem opravdu dobré zábavy. Což by bylo pochopitelně v pořádku, kdyby se živila třeba jako stand-up komička a nikoliv europoslankyně.

Moje rozvedená kamarádka, zdravotní sestřička, mi vyprávěla, že má takovou teorii. „Když se potkáš s novým chlapem, musí tě zaujmout něčím novým. Něčím tě oslovit.“

Tak, jak jsou občas veřejně kritizováni například policisté, učitelé či lékaři, i ústavní soudci by měli být schopni unést kritiku své práce a chápat, že ne každému se musí rozsudek, ke kterému dospěli, líbit.

Šestiletá dcera chtěla kočku. Plyšák nestačil, robot taky ne. Pak padla zásadní otázka: kdo bude uklízet bobky? A bylo po mazlíčkovi.

Lidé, kteří mají všechno pod kontrolou, často nepůsobí vyčerpaně. Jen si na svou únavu zvykli. Neustálá pohotovost se pro ně stala běžným způsobem života.