blog.idnes.cz

Mám ráda historii. Literaturu, hudbu, všeobecně umění vůbec. Včetně architektury. Například do kostelů chodím obdivovat práci prostých lidských rukou. Zedníků, řezbářů, malířů, sochařů … Za vším ale hledám především příběhy.

Kolega tu včera v nadsázce nadhodil otázku, co udělat s důchodci jako potenciálními nevoliči. Jakkoli šlo o teoretickou a podnětnou diskuzi, dovolím si upozornit na pár bodů, které možná zasluhují naši pozornost.

Civilisté jsou oběťmi na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu. Proč je to na jedné straně označováno jako genocida a na druhé jako oprávněný odpor? Dnešní téma - civilní oběti a realita války v Gaze.

Ve vzpomínkách je mi zase dvanáct, pozdní večerní hodina, sedím doma a koukám, jak můj otec a vzdálený příbuzný hrají u stolu v naší jídelně šachy. Kousek ode mě stojí dvě skleničky a láhev s nějakou tekutinou.

Inspirací k vlastním úvahám byl článek pana Flégla s obdobným názvem, který vyvolal divoký shitstorm vůči autorovi, jen proto, že sdělil vlastní úvahu a zkušenost, která prostě neodpovídala všeobecnému názoru čtenářů.

Není dne a hodiny, kdy by Andrej Babiš nemakal pro naše lidi a neměnil naši, Fyjalou zdevastovanou zemi, ve skutečný ráj, v němž nebude žádná proradná opozice a žádní prolhaní novináři z České televize...

Umíte si představit, že byste žili na náměstí Adolfa Hitlera a při vypisování adresy na objednávku zboží byste museli napsat: Náměstí Adolfa Hitlera 10, Brno-střed?

V úterý minulého týdne jsem se zúčastnil XXII. semináře o filosofických otázkách matematiky a fyziky ve Velkém Meziříčí. Zejména mě zajímala přednáška Prof. Duška „O interpretacích kvantové teorie“. I to, proč Feynmanovi nevěřit.

Už v tom zase plaveme, zas zní kydy plamenné, a tak se ptám, kam, páni, cílíte tou kampaní? – Na mě fakt ne, na mě ne!

Šestadvacátý srpen. Kdyby v českém kalendáři existoval den, kdy se na nás dějiny pravidelně a s gustem vyřádily, byl by to právě tenhle.

Máme zvláštní schopnost pohoršit se nad slovem a přitom přehlédnout skutečnost, kterou označuje. Možná někdy přelepujeme cedulky právě proto, abychom nemuseli řešit to, co je za nimi.

Nebyla to láska, co prohlédla závoj, tedy Májin závoj, ale pokušení života, který jste pochopili tak, že vše je jedním. Nic jiného v tom není.

Po prázdninách se vrátili do škol žáci. Jenže z experimentů digitalizace mrazí: ministryně školství Kari Nessa Nordtunová proto slibuje podle svých výroků na sociálních sítích návrat knih, tužek a sešitů. Bude to vůbec k něčemu?