blog.idnes.cz

Diskutér Pavel Chmelík mi u mého posledního blogu napsal toto: „Tento typ blogů považuji za nejubožejší. A je úplně jedno, kdo je autorem“. OK, to beru.

Dnes jsem si trochu zafantazíroval, do jaké podoby by mohly blogy na zdejším prostoru v budoucnu dospět. Samozřejmě si nepřeji, aby tomu bylo tak, jak je v mém dnešním článku popisováno.

Hynek byl typ chlapa, kterého byste si klidně vystavili do vitríny, kdyby na to existovaly dost velké skříně.

Asi je o mně všeobecně známo, že jsem skalním obdivovatelem našeho krásného košatého mateřského jazya. A to nejen jeho spisovné podoby, ale též hovorové včetně všemožných krajových nářečí.

Dlouho člověku nedochází, že „vyhořel.“ Nemyslím si, že jsem jediná. Záchranou je totální změna. Jedno jaká.

Bylo by to vcelku logické opatření. Eliminovaly by se postoje lidí, kteří rezignovali na vlastní zodpovědnost, tu by pak převzali jen ti, kteří ponesou důsledky svých rozhodnutí.

Zatímco genderové komise zasedají u kulatých stolů a sepisují příručky o tom, jak sportovkyně snímat „rešeršně korektně“ ...

Otec z něj chtěl mít lékaře, jako byl on sám. Malý Emil měl však raději než stestoskop stroje a nakonec si prosadil svoje. Vybudoval úspěšnou strojírenskou firmu a patřil k nejvýznamnějším českým podnikatelům v historii.

Někdy si ani nevšimneme, kdy jsme ze sebe začali trochu ubírat. Méně mluvíme, méně chceme, méně se ptáme. Jen proto, abychom měli klid. Ale kdy se z kompromisu stane ztráta sebe sama?

Pokud máte chuť pro sebe něco zdravého udělat, v žádném případě se nedívejte do zrcadla, koukejte se na televizi.

Obrazový seriál ze života hmyzu, zejména pak brouctva. Fotografie a odborná fakta Jakub Široký, text Petr Široký.

Jak tak poslouchám média (a jistě mi řeknou někteří, že to raději nemám dělat), tak se mi vyjasňuje, která strana na co bije.

Ranní logistický očistec mě na chvíli uvěznil ve stínu stromu. Místo spěchu na autobus jsem sledoval ranní směnu pavouků a zjistil, v čem tkví největší luxus dnešní doby.

Ústecký kraj je znám vysokou koncentrací Romů. Za celý můj život mě však okradl jediný a jeho romský kamarád se mě navíc zastal. S bílou většinou je to ale jiný příběh.