blog.idnes.cz

Opravdu mě dojímají stesky opozice, ať už je v ní vysloví kdokoliv. Špatně je tohle, nebo tamto. Ano, mají pravdu páni kritici. Pak se ale taky ptám, proč to za jejich vládnutí taky dopustili.

„Jestlipak víš, co má žena na prsou?“ Položila mi Maruška s nevinným výrazem ve tváři naprosto nečekanou otázku, jakmile jsme se pohodlně usadili v cukrárně nad kávou se zákuskem.

V pondělí 8. června vyrážíme. Doma to momentálně vypadá jako v logistickém centru. Jeden větší a jeden menší kufr a taška s laptopem musí pojmout veškeré vybavení. Balení v našem věku už ale není jen o tom, kolik si vzít košil.

Růžové erotické pyžamko, stříbrná bunda, podvazky. Madonna na Times Square v New Yorku. Scéna, která nenechala nikoho chladným.

Některé profese pro historické rozdělení rolí postrádají ekvivalent v opačném rodě. Nejen ty, například ani „domácí kutil“ nemá vhodný ženský protějšek.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah

Televizní vědomostní soutěže patří k nejodolnějším formátům v historii lidstva. Politická debata vyčpí dřív, než skončí závěrečné titulky, ale kvízy zůstávají. Vlastně se dnes rodí jako houby po dešti.

Neděle. Den, kdy by měl člověk sedět ve vlaku, koukat z okna na ubíhající sloupy elektrického vedení, pít pivo z plechovky, poslouchat klepání kol o koleje a nechat život jenom tak plynout v melancholickém poklidu železnice.

Dobrou zprávou je, že za současného situace s největší pravděpodobností celostátní lidové hlasování neprojde. Troufám si tvrdit, že lid nemůže hlasovat o závažných otázkách. Plebiscit o rakouské jaderné elektrárně varuje.

Stačí několik večerů u televizní soutěže Na lovu a člověka nevyhnutelně napadne znepokojivá otázka. Opravdu někdo nikdy neslyšel o Mozartovi? A je skutečně možné, aby dospělý člověk váhal, zda je Berlín hlavním městem Německa?

Tieto spomienky voňajú atramentom. Detské pamätníčky boli naším prvým sociálnym médiom. Predbiehali sme sa, kto má v ňom najkrajšiu básničku či kresbu.

Co by byl blog bez off-line mezilidských vztahů? A co by byla anketa Bloger roku bez tradičního vyhlašovacího večírku? Těšíme se na vás!

Je o mně všeobecně známo, že jsem vyrůstal na Valašsku, konkrétně v tom Rožnově pod tím Radhoštěm, a že tato skutečnost ovlivnila jak mé osobnostní, tak i mé literární směrování.

Když vám ve čtrnácti učitel pochválí tátu, nevíte, co říct. Zvlášť když je váš fotr bloger a každou rodinnou historku považuje za námět.

Absurdistán nebo právní stát? Možná si řeknete, že může být buď jedno nebo druhé. Ale co když se v právním státě občas cítíte jako v Absurdistánu? Já se tak párkrát v nedávné době cítila.