blog.idnes.cz

Se zájmem jsem si přečetl článek Bohumíra Šimka „Spojené státy evropské“. Protože autor pod článkem neumožnil diskuzi, rozhodl jsem se na jeho argumenty reagovat tímto protičlánkem.

Hlaholila Dáša hned mezi dveřmi, pak odložila svou pomocnou hůl a začalo velké objímání. To se ví, že velké. Po tolika letech!

Bůh, Ježíš, Duch svatý, trojice, trojjedinost, souhra, návrat k obyčejnému životu, přikázání, Ruach, život

Každá dovolená má své ztráty a nálezy. Samária nám utekla, schody ne. Místo vysněného treku jsme absolvovali krétský fitness program: 1266 schodů denně. Z Kréty jsem si odvezla nový vztah ke schodům, baklavě a studenému moři.

Víkend po jarní dovolené byl ve znamení dodatečné rodinné oslavy, předcházené rozsáhlými přípravami a též likvidací následků pobytu mimo domácnost.

Zpoždění na vlaku narostlo na čtyřicet minut! Vlečeme se na Hlavák, odkud pak musím honem na firmu až na Vršovice... Vedro na padnutí. Klimatizace na vagóně je jako na potvoru na nic. Nemáte někdo něco na pití?

Už-už jsem lámala hůl nad lidským rozumem, pro jehož zakrnění v posledních desetiletích děláme u nás v západním světě snad nejvíc v historii.

Dnešní neděle má název neděle trojiční. To by mohlo vzbuzovat dojem, že se budeme věnovat matematice uprostřed Boha, věroučným formulacím o jednotlivých osobách, které mají Božskou podstatu. Ale tak tomu není.

Lidé jsou přesvědčeni o tom, že cokoli, co se má ve společnosti viditelně prosadit a co má mít úspěch, musí být prosazeno prostřednictvím velkého vlivu a velkých událostí.

Grilování Babiše ve Sněmovně probíhalo tak, jako kdybyste chtěli grilovat dlažební kostku, která ne, a ne změknout a stát se něčím poživatelným.

Federalizace států v Evropě je jediná cesta, jak si zachovat státní svrchovanost. Snaha po individuální svrchovanosti jednotlivých států je nejjistější cesta do náruče velmoci, v Evropě je to cesta do otroctví Ruska.

Aby si někdo nemyslel, nebyla jsem pro dnešní snímky až v naší stověžaté matičce Praze...ne ne, „pouze“ v hlavním městě Orlických hor, čili Rokytnici v Orlických horách.

Tak to mě dnes opravdu šokovalo: „Také Juda bude bojovat proti Jeruzalému.“ Bratr proti bratru. Ale vždyť to nebude první případ. Už k tomu docházelo. Po rozdělení Izraele na Severní království se Samařím a Judu s Jeruzalémem.

...Bez rozpočtu... Když už mícháme miliardy z našich kapes s televizními přenosy, můžeme zajít ještě dál. Ten návrh nemůžeme odbýt jedním krátkým střílením od boku v jednom jediném zápase.

Dějiny ukazují, že vládce neohrožují ani tak jejich odpůrci, jako spíš jejich nekritičtí obdivovatelé. Ve chvíli, kdy z jejich okolí zmizí kritika, se totiž začíná vytrácet i jejich kontakt s realitou. A historie zná pokračování.