blog.idnes.cz

Violoncellový koncert Antonína Dvořáka je zřejmě ten nejkrásnější, nejmajestátnější a nejdojemnější koncert pro cello, který kdy byl napsán. Pokud to není úplné číslo jedna, je to na tuto absolutní pozici určitě jeden z kandidátů.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Slušná politika plná hodnot, pravdy a lásky, kterou reprezentovala vláda Petra Fialy, zmizela za současné vlády v nenávratnu. Lidé jsou zděšeni a všichni si zoufale přejeme, aby tohle už skončilo. A naše trpělivost je u konce.

K tomu závěru neochvějně dospěl Jan Zahradil, který zocelený dvaceti lety europoslancování, dělá autentického poradce autentickému ministru zahraničí Macinky. Kdo si to nemyslí, je málo platné, podřadný člověk zralý na deratizaci

Někdy věci sice vypadají nepatřičně, neskutečně, nebo neproveditelně, ale při tom mají jen jediné možné a správné řešení.

Včera se v parlamentu naší země odehrála jedna z bizarních scén, kterými se to tam po převzetí moci hnědou koalicí jenom hemží. Sudetští Němci totiž budou mít sjezd od 22. do 25. května.

Sice to v praxi vůbec nepotřebuji, vše zásadně bezhotovostně fakturuji přes účty, ale zajímalo mne jak náročné takové zprovoznění terminálu na mobilu je. A třeba se mi to někdy v budoucnu bude hodit.

17. listopadu 1989 nezapočala jen Sametová revoluce, ale i bohatý milostný a sexuální život mladého páru. Magdalény a Romana. O dvacet osm let později však byla nenávratně v čudu víra lidí v demokracii i jejich láska.

Dávky, nebo důchody? V roce 2026 jsme v Česku uvízli v paradoxu: nadáváme na Ukrajince v tramvaji, zatímco nám bez nich kolabuje stát i stavebnictví. Ostrá satira o tom, jak nám sousedé z východu zachraňují kůži i peněženky.

Něco vám teď řeknu: nepamatuji si, kdy – otázka je, zdali se mi to vůbec někdy stalo, abych odešel z kina tak vnitřně rozrušený. Dalo by se říct, že rozpolcený.

Poprvé jsem se s ním setkal, jako malej kluk, v kině Alfa na začátku šedesátých let loňskýho století. Je to tedy dávno, skoro pravěk, ale úžasný zážitek, až žáčkovi šestý třídy spadla brada a zůstal mu i po létech pod kůží.

Moje matka chtěla kvůli dědictví proklít vlastního švagra voodoo panenkou. O několik hodin později měla ohořelé vlasy, otec třísku v rozkroku a všichni jsme začali věřit, že černá magie možná opravdu existuje.

Předseda SPD se rozhodl na jednání sněmovny protlačit bod o sněmu sudetských Němců v Brně. Bylo z toho šest zbytečných hodin hádek s nulovým výsledkem. Navíc takové exhibice nic neřeší a jsou k ničemu!

Historie je učitelkou života, ale většina lidstva si v jejích hodinách zjevně sedí na uších. Jak jinak si vysvětlit tak rozšířenou naivní víru, že se agresoři dají uprosit k smrti dobrotou, smířlivostí, a ústupky?