blog.idnes.cz

V jubilejním desátém díle se podívám na vítěze nejvyšší německé soutěže (DEL). Tak, jako na Slovensku, i zde v kanadském bodování dominují zámořští hráči.

Když Trump pochválil Macinku, byli z toho naši konzervativci nadšením bez sebe a bývalý mluvčí IVK byl pro ně hvězda. No, a pak Trump zaútočil na Írán

Tragické úmrtí Chadiho Ammara, zaměstnance Maltézského řádu v Libanonu, který zahynul následkem leteckého útoku na město Aïn Ebel v jižní části země.

Václav Klaus se v posledních rozhovorech opět pustil do svého oblíbeného terče. Václav Moravec je podle něj „škůdce národa“, který ovládá veřejnoprávní prostor. Není to ale spíše tak trochu naopak?

Zatímco žáček poslušně odevzdává mobil do školní truhly, stařík politik s úsměvem datluje na síť X: „Schvaluji zákaz, děkuji za podporu!“

Představte si civilizaci, která má k dispozici nejvíc informací v historii, a přesto si je méně než kdy dříve jistá tím, co je pravda. Vlastně ji to ani moc nezajímá. Vítejte v době, kdy emoce a algoritmy vítězí nad rozumem.

Obávám se, že tato hrozná tragédie byla nevyhnutelná. Češi sice chybovali, avšak Hitler byl odhodlán zničit Československo stůj, co stůj, i když jeho rozpad, k kterému vydatně přispěl, mu to velmi ulehčil.

Kniha Petry Klabouchové Duch Pankráce není jen dalším historickým románem. Je to syrová, až fyzicky bolestivá kronika pankrácké sekyrárny – místa, kde se psaly nejtemnější kapitoly našich dějin.

Každý den se stává, že mi tělo vypíná. Odmítá spolupracovat a potřebuje prostě klid. Ani delší spánek nepomáhá. Je to něco, na co si zvykám hodně pomalu.

V poslední době opět stoupá trend mezi osobami, o nichž vím, že šíří naprosté nesmysly (nejen) o Ukrajině, šermovat s pojmem „zastánci jediné pravé pravdy.“ Tím mám být já. A nechápu, že to oni jsou bojovníci proti naší totalitě.

Řekl bych, že je to po červené čepičce logický krok, třeba nám odpustí jedno, dvě nebo i tři procenta z HDP na obranu. A kdyby je ve velikosti „39“ přijal i Zelenskyj, už by určitě bylo po válce.

O čem je řeč? Přece o Pravdě a Lásce, které musí zvítězit nad lží a nenávistí. Už je přece ideální čas na jejich vítězství. Nebo jsme tu chvíli už prošvihli?

Písal sa 7. júl 1939 a dvanásťročný Donn Fendler mal pred sebou výlet na najvyššiu horu štátu Maine. Stačilo pár minút a rodinná idylka sa zmenila na jeden z najdramatickejších príbehov o prežití v amerických dejinách.

Žiju tu 71 let a vím, že by se dalo žít v lepším prostředí. Neb už ve svých 19 letech - při nástupu na VŠ - jsem na plicním odd. ( asi polikliniky či jakém to zdravotnickém zařízení) na Kulaťáku v Praze, slyšela od doktorky,