blog.idnes.cz

Zájemců o politický byznys je hodně. Politici přestávají být služebníky občana a jsou jen služebníky sama sebe. To je v rozporu se základy liberální demokracie! Dokážeš si najít politika, který ještě postkomunisticky nezrezivěl?

Zdravím vás z friťáku jménem Itálie. Trošku si tu připadám jak řízek z Kondrace. Ten je sice libovější než já a není tak připálenej, ale horko nám je asi podobně. Já si nestěžuju ... jen konstatuju, že ty Italy obdivuju.

O mně se dá bez nadsázky říct, že jsem filmový fanoušek. Televize mě přitahovala už od dětství. Sledoval jsem všechno možné: večerníčky, pořady pro děti, filmy pro pamětníky, dokumenty, prostě cokoliv.

Již několik týdnů jsme neslyšeli o útoku žádného černocha. Když konečně někdo zaútočí, tak je to bílý konzervativní vlastenec Foldyna. Přitom by se ten černoch tak hodil!

Když se v českém mediálním prostoru začne mluvit o tom, že „stát připravuje legislativu“, zkušení praktici v tichosti otevírají šampaňské a prodejci hardwaru začínají oprašovat produktové katalogy.

Před sto lety se řada vědců snažila studiem záhadných jevů rozšířit hranice tehdejšího chápání reality.

Venku bylo přesně ten typ hnusně lezavého, šedivého odpoledne, kdy máte pocit, že i ta dlažba pod nohama se vás pokouší podrazit a ohlodat vám kotníky na kost.

Červený koberec, celebrity a drahá auta. Stačí to k tomu, aby byla země kulturní velmocí? A neměly by veřejné peníze více podporovat samotnou tvorbu než její okázalou prezentaci?

Proč je Claude jen moula, proč je hloupější než kdokoli z nás a proč jsme vlastně my, ti největší troubové v dějinách?

Kosatky jsou na vrcholu potravinového řetězce oceánů. Přesto u nich odborníci pozorují chování, které by čekali spíš v laboratoři. A tím, kdo provádí experiment, nejsou lidé. (délka blogu 3 min.)

Ne každá únava vzniká z množství práce. Někdy jsme vyčerpaní hlavně proto, že celý den přepínáme mezi rolemi a nezbude nám ani chvíle, kdy můžeme být prostě sami sebou.

Každý den potkávám lidi, kteří zažili válku, totalitu, revoluci i budování svobodné společnosti. Lidi, kteří vychovali děti, pracovali desítky let, starali se o své blízké a nesli odpovědnost za své rodiny.

Tady zní ten titulek až příliš bulvárně. Situace není až tak kritická. Pojďme se na otázku angličtiny jako cizího jazyka podívat s jistou snahou o objektivitu.

. . . . . (slýchávám často o minulých a současných láskách, a někdy také o těch, které by ještě měly přijít) . . . . . . . . . . . .