blog.idnes.cz

„Dnes si povíme něco o roce 2030 starého letopočtu,“ řekla učitelka dějepisu. „Máme ve třídě někoho, kdo by o tom věděl aspoň pár slov?“ Dala si ruce za záda, prošla uličkou mezi lavicemi a druhou se vrátila k tabuli.

Jsem toho názoru, že rybářova trpělivost si zaslouží úctu, ale trpělivost rybářovy kamarádky si zaslouží obdiv.

Zdůrazňují, že tento blog je jen mým soukromým pohledem na člověka, který nám všem dělá premiéra. Zároveň přiznávám, že jej nemusím a mám z něj velkou obavu.

Tady nechci psát perex, byl by hloupý--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

. . . . . . (ještě jedna pro Peđu a jeho rodinu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Život přináší neuvěřitelné situace. Následující příběh je dokladem toho, co se stane, když někdo slyšené slovo uvádí do praxe.

Co se škádlívá, to se rádo mívá, praví jedno české přísloví. Jestli je to pravda, tak mezi mnou a mými dvěma sestrami panují naprosto ideální vztahy.

Svět se kolem nás intenzivně mění, v některých věcech snad jako nikdy předtím. S tím se mění i náš vztah k naší historii, kultuře a jazyku. Pomalu a jistě se ztrácí mnohé hodnoty, které tvořily českou společnost po dlouhá staletí.

. . . . . . . (cesty života vedou po zemi, ne po oblacích) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Nenávist vládní kliky vůči prezidentu republiky dosáhla v posledních měsících až patologických rysů. Není divu, že se lidé obávají o osud naší demokracie, sám pan prezident varoval před vládní snahou ovládnout stát a instituce.

Sebelepší demokratická Ústava nezabrání puči, pokud země nemá dostatek demokratů. Naše Ústava je jedna z nejlepších, ale povědomí Čechů o demokracii je velmi malé. To umožňuje nakročení od liberální demokracie k řízené demokracii.

Pondělní porady mají svůj pevný, neměnný rituál, který ze všeho nejvíc připomíná pozdní fázi hlubokého míru.

Varovali naši mě před děvčaty z Vlašimě, řkouce, že jsou tam prý ženy v mezinoží ozubeny, což poněkud straší mě.

Začíná to vždycky stejně. Cinkot skleniček s těžkým červeným vínem na okamžik utichne. Společenský hovor v obýváku se zadrhne a vystřídá ho sborové, téměř posvátné zatažení dechu…

Zatímco na internetových zpravodajských serverech se čtenáři národnost v Paříži startujících plavců bez problémů dozvěděli, reportéři ČT se je snažili divákům pečlivě „tajit“.