blog.idnes.cz

Česko letos zaplatí za obsluhu státního dluhu téměř 110 miliard korun. Za pár let to podle jednoduchých projekcí bude 140 miliard a dlouhodobě ještě více. Jde o peníze, které nemohou jít na školy, nemocnice nebo infrastrukturu.

Když rodině docházejí síly, nestačí jí poděkovat za obětavost ani předat seznam telefonních čísel. Sociální služba musí být odbornou a dostupnou pomocí právě tehdy, kdy ji člověk potřebuje.

Bylo mi devatenáct let, když jsem se se třemi kamarády vydal do Anglie na brigádu. Psal se rok 1992, Bylo jen pár let po revoluci a celý systém podobných pracovních výprav na Západ se teprve rodil.

Město se topilo v ranní šedi chladné jako pohled exekutora. V kapse mě hřál poslední bůžek a v žaludku pálil lacinej včerejší gin. Nastoupil jsem do tý plechový rakve na kolejích, která smrděla mokrým psem a lidským zoufalstvím.

Krásko, stvořil bych skvostné básně, nemít mozek tak odkrven, tak pojďte se mít chvilku krásně, a pomozte těm básním ven!

V dnešním článku novinářka Mladé fronty nadšeně počítá, jestli je pro školáky lepší ChatGPT, Gemini nebo Photomath, jako by to bylo něco jiného než volba mezi třemi různými značkami propisek na přepisování blbostí.

Občas mi čtenáři komentují vztahové články se slovy, že si je vymýšlím, protože něco takového by se ve skutečnosti nemohlo stát. Ať už mají pravdu či nemají, dnes to udělám a pokusím se vás maličko pobavit.

Kostkový cukr je základním symbolem Dačic. První kostka cukru zde spatřila světlo světa v roce 1841, kdy byla vyrobena v prostorách dnešního kulturního domu Beseda na Palackého náměstí, na němž je umístěna pamětní deska.

Patří k článku „Do tý nekopejte šéfe, to je reprobedna #8“, který objevili pracovníci nemocnice po otevření Babyboxu, který byl prázdný.

Šéf SPD se na svém facebooku rozepsal o jaderných pumách svržených na Hirošimu a Nagasaki ve stylu, zlí oškliví Američané, kteří ublížili hodným Japoncům. Zaměňuje však příčinu s následky a hájí též rudého masového vraha Stalina.

Jednolůžkový pokoj ještě nemusí být domovem. Pokud do něj personál vstupuje podle provozu, člověk ztrácí soukromí i kus důstojnosti. Přemýšlím proto, zda lze oddělit bydlení od péče a přitom ji ponechat na dosah.

Město smrdělo levným chlastem a střelným prachem. Nechtělo se mi lézt z nory, ale šéf trval na tom, abych reprezentoval firmu. Dorazil jsem pozdě, s pocitem, že mě ta nuda zabije spolehlivěji než kulka ráže devět milimetrů.

Lidé musí konečně pochopit, že je pro ně důležité jedině to přítomné, v čem se mají posouvat dál a výše k naplnění pravého úkolu lidstva.

České loutkářství je světový fenomén. Máme Kašpárka, Spejbla, Hurvínka — a v posledních letech také mimořádně povedený exponát na Pražském hradě.

Učitel, co drží standard a chce po dětech krev a pot, je okamžitě ocejchován jako pedagogický psychopat. Ten, co za pouhé dýchání rozdává jedničky, je naopak oslavován.