blog.idnes.cz

Pokračování románu Konečná stanice Marseille. S Lenkou a Aloisem jsme se rozloučili po příjezdu do Ankaranu, Nataša a Pavel pokračovali do Marseille. Druhý díl sleduje, kam je zavedou rozhodnutí prvních červencových dnů roku 1980.

Nejdříve je nutné nahrabat. Potom koulet. Když koulíte, můžete znovu hrabat. Ale pozor. Někdy se může stát ...

Európsky politici stále viac a hlasnejšie hovoria o osamostatnení sa nášho kontinentu od závislosti na amerických zbraniach a vytvorení akejsi autonómie v obrane.

I upřímnost může za určitých okolností vyvolávat rozpaky paradoxy tak nevšedními, až člověk nucen byvá zamyslet se nad paky.

Politický marketing Andreje Babiše v Praze nefunguje. Zatímco leckde jinde nachází jeho marketingová receptura stále dost zákazníků, v hlavním městě dlouhodobě drhne. V čem je problém?

Koupil jsem kvartýr. Dva pokoje, kuchyň, kde chyběl sporák, a koupelna s vanou, v níž někdo neúspěšně rozpouštěl buď psa, nebo tchyni. Vlastní střecha nad hlavou, dvanáctihodinové šichty a žádný otravný spolubydlící.

Tyto volby byly znamením, jak moc jsme pokročili na cestě od liberální demokracie s občanskými svobodami k „řízené demokracii“ (Putinův terminus technicus) bez občanských svobod. Dnes víme, že nejsme tak hloupí, jak to vypadalo.

Je třeba si vážit lidí, kteří něco dokázali a vytvořili. Bohužel, mám však dojem, že v rámci české historie jsou preferovány osobnosti, jež ničily, nad těmi, například významnými podnikateli, kteří tvořili a vytvářeli hodnoty.

Před návratem do reality pár slov pro náhodné kolemjdoucí i pravidelné hosty. Račte vstoupit bez klepání...

Nejde o politiku ani o návrat minulého režimu. Jde o návyk splnit úkol tak, aby vypadal hotově, a neověřit, zda skutečně pomohl. V sociálních službách však tuto polovičatost zaplatí konkrétní člověk.

Volby ukázaly, že v Česku se odehrál malý zázrak. Někteří voliči ANO začali zjišťovat, že ani změna vlády jim nezajistí plnou peněženku, levné energie a bezstarostný život. Pečení holubi totiž ne a ne vyletět.

Výkon prezidentské funkce v podání Petra Pavla vypadá spíš než cokoliv jiného, jako využívání možností, kterých se mu nikdy dřív nedostávalo.

„Iri, můžu si zapálit?“ Tenhle dotaz mi můj Petr pokládá tak jednou, maximálně dvakrát za rok. Naposledy tak učinil v pátek, když přišel z práce a já, ač nekuřačka jsem s úsměvem přikývla a postavila na kávu.

„Jasná porážka našich lidí!“ ohodnotil výsledky letošních voleb ten nejpovolanější z povolaných, politický gigant strýc Burčák

Všichni mluví jen o Penelopé, o jejím čekání, o její věrnosti, o jejím smutku. Uzavírají sázky, zda povolí a vybere si jednoho z desítek nápadníků parazitujících už léta na Odysseově dvoře.