blog.idnes.cz

Havlíčkův Brod? Či kdekoli jinde. Jak kopeček zmrzliny názorně ukazuje, kam nás může plastová megera vést.

„Co se to tady sakra děje. Co tady ty děcka dělají za binec?“ Lekl se a zakřičel starší pán u pokladny.

Úterý večer. Venku mrholilo takovým tím způsobem, který člověka neurazí ani nepotěší. Prostě existuje.

Žijeme v přelomové době, o které se jednou budou studenti učit. V měnících se bezpečnostních podmínkách, při narůstajícím počtu mezinárodních konfliktů a s nástupem umělé inteligence je toho na jednu generaci moc.

Kryptoměny slibují svobodu. Co se ale stane, když v nich selže ochrana vlastnictví? Kryptoměnový svět znovu řeší otázku bezpečnosti a důvěry.

Evropa vstupuje do druhé poloviny 20. let 21. století zatížena souběhem hrozeb, které se navzájem zesilují a jejichž dopad se plně projeví právě u generace, jež dnes vyrůstá:

Funkcionalistická stavba parní elektrárny z let 1929-1932 od arch. Jaroslava Fragnera, byla v Kolíně vybudována na místě bývalého cukrovaru. Architektonicky mimořádná technická stavba, představovala ve své době evropskou špičku.

Číslo dvanáct je opředeno mystikou i symbolismem a je možné ho nalézt v posvátných textech různých náboženství. Já na to však šel z jiné strany, od Železné Rudy, od Želešic a nyní od Lišova.

Neudržela se Rovnováha... … která nejdřív předběhla svou dobu následně i vlastní demolici, po třiceti letech slétla dolů (naštěstí nikomu na palici)...

Roky se o velkých jazykových modelech mluvilo jako o černé skříňce. Na vstupu otázka, na výstupu odpověď, mezi tím tma.

Jak vládnoucí koalice, tak současná opozice, ve volbách se vždy bijí s největší energií v první řadě o pozice.

Na internetu nakupuji ráda. Má to výhodu, že si od stolu vyberu zboží, jaké se mi líbí. V klidu. Nikdo mi nestojí za zády. Podívám se na recenze a mohu si to rozmyslet.

Aktuální kybernetický stav v Česku je jen zoufalým chaosem a aktuální pořad ČT24 o napáleném úředníkovi anebo vládní rozhodnutí o mobilech ve školách, jsou toho jen jasným důkazem.

If I am to be honest, I have to confess. Sometimes, when everything quietens down after a long day at work and I can finally sit by myself in the silence of my home, a harsh voice stirs within me—angry, sarcastic,

Na hlavě nosím pletený věneček z luční květeny – je to věnec very special, uvil mi jej Cyril Höschl pro potěšení.