blog.idnes.cz

Vždycky jsem jí chtěla být, no nevyšlo to. Sen však byl tak silný, že nakonec ve svých skoro čtyřiceti se ze mě na 2 roky stala „rychlokvaška.“

Oligarcha. To je zajímavé slovo. Pěkně zní. Dnes je ale v Česku téměř nadávkou. Chce-li novinář někoho vyzdvihnout, napíše o něm, že je úspěšný podnikatel. Chce-li jej naopak zdiskreditovat, označí ho za oligarchu.

Máme plná ústa ochrany národa a strachu z toho, co k nám přichází z jihu. Jenže než začneme bránit vlast před imaginární invazí na rybníce, možná bychom si měli všimnout, jak si ji dokážeme zaneřádit, zadlužit a vyždímat sami.

. . . . . . . (Slovenská Barborka píše českému kamarádovi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Starý svazek leží na stole. Vazba už něco pamatuje, papír je křehký jako podzimní list. Technik ho položí do speciální kolébky, aby se hřbet nezlomil.

Robert až s přehnanou úzkostí dbal na to, jak mluví. Každé slovo je zodpovědnost, každá věta z těchto slov složená má být úhledná jako laťka z dílny truhlářského mistra, nic z ní nemá trčet, aby si posluchač nezadřel třísku.

Ano, na preventivní prohlídky je třeba chodit. Hlavně ve starším věku. Je na ně nárok a jsou zadarmo! Občas je ale k smíchu, co všechno se musí splnit!

U nás doma se city nenosily. Nosil se status. Otec zastával funkci ředitele školy a zasedal v městském zastupitelstvu, takže měl neustále pocit, že ho i místní psi na ulici zdraví podle abecedy.

„Mami, mohl bych se projet na kole? Půjdeš se mnou, prosím?“ Žadonil odpoledne můj sedmiletý Péťa. Venku bylo strašné horko, já byla utahaná a splavená ze šichty, od brzkého rána jsem řídila tramvaj. Starší typ bez klimatizace.

Co se stane se společností, v níž se trestní kauzy, prokázané lži, minulost v estébáckých strukturách a sympatie k autoritářským režimům přestanou považovat za politický problém? Možná právě to je největší otázka naší současnosti.

Marek Ztracený se chystá vyprodat Letenskou pláň. Moc nechápu, kdo tam chce jít, podobně jako nechápu, kdo to onehdy při volbách hodil Babišovi.

To, že notorický lhář Rajchl ohýbá fakta, jak se mu hodí, je obecné známé. Nyní vytrhl z kontextu výrok známého českého herce o tom, že se máme jak prasata v žitě, a také podněcuje jednu z nejhorších lidských vlastností – závist.

Objevily se krotké úvahy o tom, že by se zrušila devátá třída, a hned z nich zase sešlo. Škoda. Je to téma jak hrom. A proč troškařit?

Včera večer jsem se vrátila z dovolené na Ibize a musím přiznat, že se dnes cítím úplně na šrot. Dovolená byla náročná fyzicky, krom toho, že mě přišla na dost peněz. Částku raději neuvedu, abych nedráždila závistivce