blog.idnes.cz

Dvě příhody z jedné současné školy. Podotýkám, že půjde o bezpochyby smyšlené příběhy a případná podobnost v nich vystupujících postav s reálnými osobami je čistě úmyslná.

Když si kupuju spodní prádlo, bývám v kabince sama a zjišťuji, do jaké velikosti se ještě vejdu. Tentokrát jsem sama nebyla a velikost podprsenek mi byla úplně fuk. Viděla jsem jen to moje břicho, které nešlo zatáhnout.

Vyhlížíme ještě druhý příchod Syna člověka? V předchozím verši Matoušova evangelia je napsáno: „ Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.“

(χ², buchty, povidla, láska a jiná slova) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Světová diplomacie je složitá disciplína. Některé státy komunikují prostřednictvím nót, jednání a summitů. Jiné prostřednictvím televizních pořadů, kde dospělí muži vysvětlují, které evropské město by bylo vhodné bombardovat.

Aktuálně k prázdninám za dveřmi. Inspirováno blogem pana Josefa Nožičky „Veselé příhody z jedné současné školy“.

Úvahy, zda přijmout či nepřijmout euro, nemusí být vždy sáhodlouhé a končit tím, že jsou argumenty pro i proti. Jde o to, jak si otázku si položíme, a jak na ni dokážeme jasně a srozumitelně odpovědět.

Jmenovitě jsem si vzpomněl na 10. díl – Vrah se skrývá v poli. Přijde mi trochu smutné, že jsme se o té komunistické lumpárně dozvěděli hlavně z propagandistického seriálu.

Tiše jsem seděla u tvé postele, držela jsem tě za pravou dlani a druhou rukou jsem tě hladila po paži. Dokola jsem ti šeptala, “Pokud jsi připravena, jdi,” a přitom jsem doufala, zda chvění mého hlasu zůstalo bez povšimnutí.

Dovoluji si tímto přidat malinko něco ze svých postřehů ke dvěma příspěvkům kolegy Milana Hausnera na téma televizních soutěží.

Tělo si pamatuje bolest. Ale duše zůstala živá. Trauma je chvíle, kdy se mezi nimi otevře propast. Uzdravení je cesta, po které se duše pomalu vrací zpátky do těla, do svého opuštěného domova.

Táta vždycky říkal, že člověk má být skromnej. Říkal to způsobem, jakým lidi v hospodě říkaj „na zdraví,“ i když už mají druhou cukrovku a doktora viděli naposledy za Klause.

Mlaskající ufuněné zvíře, které namáčí sekanou do tomatové omáčky a cpe si ten gastronomický počin do chřtánu, jakoby to bylo první jídlo po týdenním hladovění. Po malé chvíli bylo jak po sekané, tak po rybičkách.

Jaký si to uděláš, takový to máš. Tak třeba život bez politiky. A rázem posouváš svůj život o pár pater výše.

Dvě příhody z jedné současné školy. Podotýkám, že půjde o smyšlené příběhy a také případná podobnost v nich vystupujících postav s reálnými osobami je čistě náhodná.