blog.idnes.cz

Pokračování románu Konečná stanice Marseille. S Lenkou a Aloisem jsme se rozloučili po příjezdu do Ankaranu, Nataša a Pavel pokračovali do Marseille. Druhý díl sleduje, kam je zavedou rozhodnutí prvních červencových dnů roku 1980.

Zamyšlení nad technologickým pokrokem, bezpečností automobilů a postupnou ztrátou lidské kontroly a uvědomnění si sama sebe

-----Jak vyplývá z názvu jde o opak libozvuku, nemusí znít dobře, ale dává smysl.---------------------------------------------------

A je to tu! Laptopy ostali doma, monitory zhasli a virtuálna debata z iDNES sa konečne presunula do reality.

Otevřený dopis řediteli České televize a řediteli Českého rozhlasu Vážený pane řediteli, jako řádný občan platím zákonem stanovené koncesionářské poplatky veřejnoprávním médiím. A to ať se na ně dívám, poslouchám, nebo ne.

Třicet let jsem si myslel, že se na mě Květa prostě vykašlala. Přitom to naše poslední rande bylo fajn. Seděli jsme v parku, popíjeli krabicový víno, povídali si o všem možným a já byl zamilovanej až po uši.

Když na jaře 2014 začal hořet ukrajinský Donbas, Moskva nabízela světu absurdní pohádku. Podle ní se do zbraně chopili místní horníci, traktoristé a prodavači, aby spontánně bránili svá města před Kyjevem.

(Tuto básničku jsem napsala v tento den před třemi lety a ani dnes bych na ní, ač jsem se na chvíli zamyslela, nakonec nic neměnila)

Tento děsivý příběh se sice odehrál před lety, ale i tak si zaslouží čestné místo mezi mými články. Zvlášť na dušičky.

Stačila jedna známá melodie a klid, který jsem si tak pracně vybudovala, byl pryč. Před budovou onkologie jsem najednou nemohla popadnout dech. Pochopila jsem, že některé věci v nás zůstávají déle, než si myslíme.

Narodil se chlapeček, velký jak můj paleček. Krmený byl dobře, v dospělého muže ani chlapce ale nevyrostl.

Určitě jste slyšeli ten vtip o Trčálkově pohřbu, jak musel strýc Jurčák Trčálka pro velký úspěch pohřbívat sedmkrát. Pokud ne, najdete ho v diskuzi pod mým předchozím článkem GEN (9) Strýc Burčák atd.

Zdá se, že pryč jsou časy, kdy se v hnutí ANO o všem hlasovalo jednohlasně (a sborově se přikyvovalo šéfovi). Z ANO odcházejí i ti, co uměli držet krok. Je pro Babiše čas na paniku?

Osamělého seniora může na vesnici od katastrofy dělit jediný pád. Děti žijí desítky kilometrů daleko, sousedé sami stárnou a běžná terénní služba nebývá dostupná celý den ani noc.

Zapomeň na vyřezávané dýně, laciné plastové kostlivce a americké strašidelné domy. Halloween skončil. Chceš zažít opravdový, syrový teror, ze kterého ti vstanou vlasy hrůzou? No, spíš se vám rozhýbá bránice.