blog.idnes.cz

Rozvážný, zdrženlivý, věcný a korektní. Tak popisuje Veronika Valíková- Šubová Radka Vondráčka. Problém je, že člověk s tímto popisem se ve veřejných záznamech hledá poněkud obtížně.

M. Zeman, P. Pavel, A. Babiš, R. Vondráček; prezidentské volby; televizní diskuse; 100 let stará píseň V+W jako inspirace.

„Maminko, pojedeme ještě letos za tetou na chatu?“ ptal se opakovaně synek, který si jako jediné z našich tří dětí dosud nezajišťuje program sám.

V poslední době se v naší společnosti objevuje zvláštní tón: jako by permanentní nárok byl novou ctností a nespokojenost morální povinností. Často ho slyšíme od určité části seniorů...

Prošla jsem nelehkým dětstvím , péčí o syna s autismem, zdravotním i státním systémem, onkologickou léčbou. Z nejhlubší tmy však vede cesta k opravdové svobodě.

Blogy píšu často venku. V plenéru. Bez ohledu na počasí. Jen nesmí moc pršet. Stačí tužka, blok a samozřejmě nějaká lavička. Na vlídném, inspirativním místě.

Tady jsme úplně špatně, šéfe! Jeho i moje anténky se nám na hlavě zakývaly. Jakže nám to místní říkají? Zní to tak legračně. UFOuni ....hm, to nechápu.

V srpnu 1968 se vysílač na Klínovci stal jedním z nejdůležitějších symbolů odporu proti sovětské okupaci.

Vše má svůj čas. Opustil nás Harald V. Za srdce chytal mnohé Nory. Jeho i jeho ženu znali i Češi. Mezi 18. a 20. březnem 1997 navštívil se svou chotí Sonjou Prahu, což bylo jedním z několika česko-norských prolnutí.

Na fotce z mých sedmých narozenin stojí za mnou a drží ruce na mém rameni tak pevně, že mi na kůži zůstala malá bílá znamení, vidím je, když si fotku zvětším.

„Kam se chystáš, Ireno, má lejt jako z konve?“ Zeptal se mě minulý pátek v podvečer Petr, když jsem si potřebovala odběhnout ven a na obloze už se stahovala těžká mračna před tím dlouho očekávaným deštěm.

Jídlo je v domově pro seniory jednou z hlavních událostí dne. Přesto může velká porce, jednotvárná dieta či chybějící volba proměnit oběd v úzkost. Někdy přitom stačí menší talíř a obyčejná otázka.

V Česku existují tisíce hudebních skupin nejrůznějších žánrů, stovky divadelních, pěveckých či tanečních souborů, desetitisíce svobodných nezávislých umělců. Jen hrstka vyvolených dosáhne na státní dotace.

Pravicoví extremisté jsou víceméně vyhynulý lidský druh, protože kam se podíváte, tam vidíte jenom bolševiky a zase jen bolševiky...