blog.idnes.cz

Inspirováno dovětkem pana Josefa Nožičky v jeho blogu „Když v Paříži propuknou násilnosti a čeští novináři řeší ruskou vlajku v hledišti“

Každá profese má svoji důstojnost. Každá. Zdůrazňuji to proto, že v tomto případě se nejedná přímo o sociální pracovnice, nýbrž:

Již před lety jsem se často setkávala s otázkou, co je ještě české? Máme tu obchodní řetězce, které jsou zahraniční. Znám jen jeden český a ten je na Moravě. Tento článek je psán volnějším způsobem než jste ode mě zvyklí.

Petr Pavel, někdejší student prominentní socialistické vojenské akademie pod krycím jménem Pávek, bude opět kandidovat na prezidenta České republiky. Nevidí u nás totiž nikoho vhodnějšího a tak tu hozenou rukavici znovu zvedne!

Milosrdní Brňáci se na mě domluvili. Nejdřív akce ve velkém stylu, se starou alkalickou baterkou, která připomínala nevybouchnutý granát z Druhé světové dost na to,

Podobně jako se zvuk rodí z ticha a světlo ze tmy, tak myslím, že všechno je tvořeno malými, nepřehlédnutelnými detaily. Některé, jsou-li spojeny s nějakým příběhem, pak pro nás mohou mít zvláštní význam.

Bylo to přelomové rozhodnutí, kdy Václav IV. si chtěl podrobit vysoké učení založené jeho otcem. Jednalo se o neuvážený čin s dalekosáhlými následky, který výrazně poškodil české země, což však panovník nebyl schopen domyslet.

Noc v tom zapadlém hnízdě u Bečvy byla hustá jako vyjetý motorový olej ze staré tatrovky a tma měla barvu čerstvého funebráckého saka.

Ústavní soud nemá pravomoc ukládat vládě jakékoliv povinnosti. Navíc ústavní zvyklosti v otázce účasti na mezinárodním summitu jsou na straně vlády.

Představa, že nás OZE spasí před imperiálními choutkami všech možných mocností, mi přijde věru úsměvná. A tak jim na tu invazi posvítíme z větrníků…I ty stíhačky už dolétaly...

Netuším, jak by se takový stav vztahu dal nazvat, možná pro něj mají psychologové nějaký zvláštní termín, ale já tomu říkal manželská alergie. Vyvinula se u nás postupně a vygradovala tak, že už jsme spolu nemohli dál žít.

Hovorí sa, že stačí zlomok sekundy, aby sa vám celý svet rozpadol na tisíc kúskov. Ale prekvapivo rýchlo dokážeme začať skladať črepy späť a hľadať novú cestu.

Představte si, že by vám někdo oznámil, že jste právě byli nakaženi. Ne chřipkou, covidem ani rýmou, ale názorem. Zní to absurdně? Možná, ale není to tak vzácné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Každý člověk, který chodí k volbám, by měl znát teorii veřejné volby. Pomáhá totiž pochopit, proč politici, úředníci i zájmové skupiny často jednají jinak, než veřejně slibují.

Jan Bendig, narozený 14. února 1994 v Hradci Králové, patří mezi známé osobnosti české hudební scény a jeho hlas si získaly srdce tisíců fanoušků už od dob soutěže Česko Slovenská SuperStar, kde se probojoval až do finále.