blog.idnes.cz

Krátká úvaha o tom, zda budoucnost lidstva skončí v systému závislosti a centrální kontroly, nebo ve společnosti postavené na dobrovolnosti, vlastnictví a svobodě člověka.

Kocour Ríša to zabalil těsně před Silvestrem. Ležel v obýváku na starém křesle, ztuhlý jako poleno, a tchyně nad ním vyluzovala zvuky, které vzdáleně připomínaly ostřelování Varšavy.

Překvapilo mne to a překvapuje stále víc, jak naše politika se stále více podobá vztahům v ruské společnosti politických a ekonomických elit. Podobně mne překvapují i naše falešné vztahy a lhostejnost mezi lidmi vůči budoucnosti.

Pokud jste v neděli při obědě omylem naladili ČT, možná jste si řekli, že naše oblíbená politická kouzelnice s čísly Alena Schillerová, opět předvedla rétorický výkon, který si zaslouží zápis do učebnic alternativní reality.

Tátova hlava se objeví vedle máminy a vidím, jak se mu oči zalévají slzami. Neříká nic, jen po chvilce, která je dostatečně krátká na to, aby ty slzy neopustily oči, bere mámu jemně za ramena a otáčí ji k odchodu.

Moje maminka miluje vše živé. Tatínek naopak tvrdí, že to není tak úplně pravda. Podle něj je v tomto ohledu maminka velmi selektivní a miluje vše živé kromě něj a kdejaký sídlištní vrabec u maminky větší privilegia než on.

Pod slovy „smíšená epizoda“ si člověk dokáže představit např. epizodu v seriálu, kde se smíchají zamilovaní lidé do někoho jiného, atd. Ale toto je vyprávění z mého bipolárního života, kdy mě právě taková epizoda potkala.

„Copak vám nikdy nikdo neřekl, že Saint-Tropez je ráj?“ – prohlásil kdysi v jednom hudebním klipu světový módní návrhář Karl Lagerfeld. Ale ano, řekl. Vím to třeba z příběhů četníka Cruchota nebo Brigitte Bardot…

Obracím se na všechny rodiče, kteří mají potomky v dětském věku. Díky nezvládnuté výchově a nevštěpování dobrých návyků, jsem každý den svědkem trestuhodného chování nezletilců. Vím, budete to zlehčovat, ale je to neomluvitelné.

Klíčová slova dnešního blogu: Co, dovolovati si, ptáti se, poezie, strkati, politický, literatura...

Zcela apolitická, nezaujatá, nepředpojatá, objektivní a střízlivá analýza určující v závěru, kdo byli nezpochybnitelně poraženi.

Tu a tam, ale přeci jen se začínají objevovat texty, které upozorňují, že to s wellbeingem a edutainmentem možná přeháníme. Že v honbě za šťastným dítětem mu nejen zrušíme úkoly, matematiku a já nevím co ještě, aby holátko...

Turek se rád stylizuje do role muže, který bojuje proti systému. Jenže při bližším pohledu je zřejmé, že nejde o rebela. Jde o zaměstnance. Výplatní pásku sice nevidíme, ale podle práce bychom si zaměstnavatele snadno tipli.

Násilí na seniorech si často představujeme jako křik, ponižování nebo fyzické ubližování. Jenže skutečnost bývá mnohem složitější.

Který jim říká konstrukce světa, těmito obrazy se řídí lidstvo ve své nízkosti a dokládá svou účast na stvoření. Víc nemá cenu dodávat