blog.idnes.cz

A proto možná čekat na tu změnu neskromné je. Na to, až bude líp a po vládě to žádat. Stačí se jenom trochu porozhlédnout. Vždyť je to tu stále. Stále líp.

Původně jsem chtěl napsat hrozně vážný článek o tom, jak nám ty obří nadnárodní firmy mažou med kolem pusy. Zkrátka takové to varování, že se řítíme do záhuby a náš svět jde do kytek.

Nevím, jak dlouho jsem byla pod peřinou. Možná jsem i usnula, nevím. Když jsem se odvážila vykouknout, všude byl klid, jen hodiny tikaly a z ložnice se z dálky ozývalo hlasité chrápání.

Policie (NCOZ) vyšetřuje na pražském arcibiskupství. Půjde ještě napravit škody a obnovit ztracenou důvěru za činy, které spáchal emeritní arcibiskup Graubner?

Ženy na prvním rande občas říkají věci, které ani tak nemyslí nebo jen nedomýšlí, ale možná jsou jen „brutálně“ upřímné.

Po dni plném moře, schodů a bouřky jsme se rozhodly pro změnu: dneska neděláme vůbec nic. Sluníme se, spíme, jíme, mixujeme kávu a pozorujeme Vesuv. Z letargie mě vytrhla zpráva, že odlétáme o den později.

Pokud chcete vidět vrchol lidské tvořivosti v kombinaci s totální provozní slepotou, nemusíte chodit do cirkusu – stačí se podívat na to, jak politici řeší krize. A v té úvodní skeči hrají hlavní roli pštrosi… tedy přesně emu.

Září pálilo jako levná bourbonová stopa v krku. Babí léto se rozlilo nad městem a vzduch byl plný zlatavého prachu, kterým se dusili nejen ti chudí. Vzduch sálal horkem, ale v mým žaludku tál led.

V chudém Sasku-Anhaltsku volí téměř každý druhý člověk AfD, v bohatém Hamburku tisíce lidí proti této straně protestují. Náhoda? Spíš varování, že chudoba regionů má politickou cenu.

Žijeme v požehnaném věku, kdy čtení textu od začátku do konce platí za nebezpečnou zpátečnickou relikvii, přibližně na úrovni používání pevných linek nebo ručního psaní dopisů.

Existují válečné příběhy, které jsou tak absurdní, že by je scenárista nepochybně ihned zahodil. A pak je tu Anatolij Gorbačov. Osmnáct let, Telegram, ruská armáda, velká slova o řezání ukrajinských hrdel – a za 24 dní smrt.

Když se Juchelka v Moravcově prazvláštním pořadu vyjádřil, že by nebyl proti znovuzavedení karenční lhůty, žasnul jsem.

Jako součást tažení proti každoroční vlně encefalitidy by to bylo opatření nanejvýš žádoucí, leč v praxi jen obtížně proveditelné. Té naléhavé výzvě by proto místo vykřičníku spíš slušely tři tečky…

Trh má vždycky pravdu? Nesmysl. Kurz na displeji není kolektivní moudrost, ale hysterická aukce ovládaná algoritmy. Skutečný investor vydělává tehdy, když trh prokazatelně lže. Zjistěte, jak na to.

Možná nepotřebujeme další kouzelné prompty. Potřebujeme umět zadat práci, poznat dobrý výsledek a určit, co zůstává na člověku. Právě tady podle mě začíná firma pro AI věk.