blog.idnes.cz

Nemám rád, když se z nebožtíka činí někoho jiný, než kým byl, a z toho, co zde zanechal, něco poněkud jiného. Toho jsme bohužel aktuálně svědky.

Demagogie jen v politice? To je roztomilá iluze lidí, kteří ještě neprožili rodinnou večeři, kde se najednou řeší, kdo „vždycky“ nemyje nádobí a kdo „nikdy“ neuzná chybu.

Ne všechny poklady čekají na své objevení pod vrstvami zeminy nebo za zazděnými stěnami hradů či domů. Ty nejcennější bývají někdy ukryty na místech, kde by je čekal málokdo – v archivech a depozitářích.

„No, tak jsi byl v cizině“, reagovali byste. „Proč nás s tím otravuješ? To zde přece nikoho nezajímá. Je to přece samozřejmost, že si můžeš jezdit, kam chceš!“

Demagogie není politická ideologie, ale způsob získávání a udržování moci. Právě proto může mít v různých dobách i zemích různé podoby a barvy, ale jeho mechanismus zůstává překvapivě podobný. Vyvolat strach a nabídnout iluzi.

a podle svého uvážení. A tak je to správné. A jak nová doba velí a moderní mobily umožňují, hned se ukazují záběry, jak tam či onde, to v letoviscích žije.

Tisková konference výzkumného centra v Palu Altu probíhala v atmosféře hlubokého akademického zmatku. Dr. Arthur Pendelton, šéf vývoje platformy ROB007, vypadal, že se každou chvíli rozpláče.

Venku je takové vedro, že i komáři stávkují. Schoval jsem se pod strom s foťákem a zjistil, že obyčejná větvička funguje lépe než vládní koalice nebo korporátní porada.

Dneska můj muž dostal neplánovanou lekci z vrcholového vyjednávaní. Můj muž si s malou šéfovou koupili v obchodě dva skořicové šneky. Malá šéfová samozřejmě neváhala ani vteřinu a pustila se do toho svého ještě cestou.

Téma, o kterém chci psát, ve mně zraje už dlouhou dobu. Velmi silně ho na jedné besedě o stárnutí pojmenoval MUDr. Zdeněk Kalvach. Jeho slova se mi tehdy usadila v hlavě a od té doby se k nim opakovaně vracím.

Ne každá dobře míněná rada je skutečná pomoc. Někdy druhého neposloucháme proto, abychom mu porozuměli, ale proto, abychom co nejrychleji začali opravovat jeho život.

Jak pojmenovat influencery, kteří sní o bílé Evropě? Jak politiky, kteří o lidech mluví jako o parazitech a deratizaci? A jak občany, kteří fandí násilníkům, válečným agresorům a diktátorům?

Pan doktor medicíny samozřejmě ví, že větrný mlýn a moderní turbína nejsou totéž. Je to podobné, jako by tvrdil, že aspirin a chemoterapie jedno jsou.

Jsou umělci, kteří by nikdy neměli být zapomenuti. Já ke svojí hrůze ale shledávám, že se tak děje a jejich jména přikrývá prach. My to ale nedopustíme a zkusíme si některá jména připomenout.

No konečně. Po letech tik toků, safe spaces, mentálního zdraví, úzkostí a stresového varování přichází ten velký moment. Generace Z jde bojovat.