blog.idnes.cz

Mé o generaci mladší kamarádce diagnostikovali agresivní nádor na obou prsou. Byla z toho v šoku — ještě před třemi měsíci byla na mamografu a vše bylo v pořádku. A doma má šestiletou holčičku…

Na jaře roku 1968 se trochu uvolnily politické poměry a blížilo se 30. výročí mnichovské zrady. Jako filmař jsem se do toho dal.

Bůh, Ježíš, uposlechnutí, moc, otázky,odpověď, pravda, verze, vztah, přání, předem jasné, syn, pokora

Agitování voličů proti Andreji Babišovi mi přijde v den státního svátku ze strany Milionu chvilek pro demokracii jako velmi zákeřné a nezodpovědné, od toho přece státní svátky nejsou!

Od Jordánu jsem se vydala druhou stranou zpátky do Kunvaldu, což byl zhruba kilometr cesty. Vrátila jsem se k Domku Na sboru, kde jsem začínala, a pořádně si ho vyfotila.

„Oddej se proto radosti.“ Tato věta na konci patnáctého verše mě opravdu potěšila. A hned jsem ji přetavil do názvu dnešního uvažování o Božím slově: Nebojte se radovat!

Agitování voličů proti Andreji Babišovi mi přijde v den státního svátku ze strany Milionu chvilek pro demokracii jako nesmyslné.

Zapomeňte na romantickou představu spisovatele, který se potí nad větou, pije levné víno a umírá na tuberkulózu. To je passé.

U zedníků jsem začal pracovat jako brigádník už v sedmnácti letech. Pracoval jsem u nich až do dvaceti. A kupodivu jsem to měl moc rád.

Život s jedním okem a dvěma berlemi jsem si vyzkoušela, nebo spíše zkouším, poslední dva měsíce. Toto teď zaměstnává mou mysl víc, než vzpomínky. Mysl...ale také svaly, pozornost a trpělivost.

Seděl jsem v té zatuchlé kuchyni. Vzduch smrděl přepáleným sádlem, bůčkem a totální beznadějí. Tři byty v centru a kufr plný prachů mi byly k ničemu. Rodina mě prostě táhla ke dnu.

Už zase nám lžou! Média, evropská vrchnost, zelení fanatici jenom lžou a nikdy nám neřeknou skutečnou pravdu, tu si musíme dohledat na internetu!

Co mají společného? Šmejdi, co prodávají hrnce, šmejdi, co provozují phishingová centra a kluci bigbros, co chrání celý svět před tou úžasnou hrozbou, co sami vytvořili. Prostě a jednoduše...Klíčem je strach...Hádejte k čemu...

Když mi školka napsala, že si máme v pátek vyzvednout děti dřív, protože „učitelek je málo“, pochopila jsem, že začátek školního roku bude ještě chaotičtější, než jsem čekala.

Chladný říjnový podvečer v lesích podél velšských hranic voněl tlejícím listím, mokrou kůrou a vlhkou zemí. Vůně domova, vzpomínka na dětství strávené v jihočeských hvozdech s babičkou, která ji učila vnímat les všemi smysly.