blog.idnes.cz

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah

Když jsme před desítkami let mluvili o umírání, často jsme mluvili především o nemoci. Dnes bychom měli více mluvit o ČLOVĚKU.

. . . . . . (ale pro některé z nás staré poučky stále platí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Tak nám dneska skončila praktická část zkoušek. Jelikož mám v cílové rovince letošního školního roku pocit, že mám lehce vypraný mozek...

Drobná mramorová poděkování u sochy sv. Judy Tadeáše v kostele Panny Marie pod řetězem nejsou jen nenápadným detailem. Připomínají konkrétní lidské příběhy, vyslyšené prosby i tichou vděčnost věřících.

Každý máme nějaký předmět, který se dědí. Z otce na syna. Z matky na dceru. Pro mne je tím předmětem kárka, kterou je možné tlačit před sebou či zapřáhnout za kolo.

V diskuzi o zrušení povinné výuky angličtiny se pořád vrací teorie, že tímto posunem dochází málem k národní tragedii, ztrátě příležitostí a oslabování jazyka. Pokusil jsem se celou věc vysvětlit včetně akademických průzkumů.

"To bych v této chvíli považoval za příliš radikální s přinejmenším předčasné. Vyčkejme pár dnů. Medicína dnes umí skoro zázraky." "Ale je to jeho výslovné přání," jasně jsem poznal Oldův hlas. "A máte to písemně, pane Novotný?"

Celé to smrdělo od samého začátku jako přehřáté brzdy rychlíku z Drážďan. Seděli jsme u mě v kuchyni, pilo se pivo z plechovek, značka neurčitá, ale studená dost na to, aby zahnala ten lepkavej pražskej letní splín.

Byla dcerou chrabrého otce Josefa Mašína, kterého popravili nacisté. Na jejím osudu se potvrdilo, že nacismus a komunismus jsou pohromou lidstva. Život jí pak jako malému dítěti zachránila sudetská Němka.

Nedávno se na jednom serveru objevila glosa Michala Borského s titulkem Praha 1 jako bojiště: Řidiči, cyklisté i pěší proti sobě. Bonzování na sítích sílí.

Navržená novela zákona o střetu zájmů může zásadně oslabit pravidla tohoto střetu pro členy vlády – a fakticky tak otevřít cestu k miliardám pro Agrofert. Účet zaplatí daňoví poplatníci. A možná ho pocítí i školství.

Místo do regionálních scén zamířil rovnou do Městského divadla Brno. Mladý dramaturg Vojtěch Balcar mluví o náhodě, tlaku velkého divadla se třemi soubory i dramaturgické archeologii, tj. objevování dávno zapomenutých textů.

Od ledna 2027 dojde k reformě, která představuje nový způsob ocenění rodičovství. Pravidla pro teprve nedávno zavedené tak zv. „výchovné“ se ale budou měnit i u současných příjemců. Víte už co a jak se změní?

V současných debatách o umělé inteligenci rotuje jedna otázka jako zaseknutá hláska: „Může stroj myslet? Cítí něco? Má dušičku jako my?“ Konec konců tentokrát reaguji na jeden kratší článek z dnešního dne.