blog.idnes.cz

Ale to děláte velkou chybu. Aha, říkáte, že vy na něj nekoukáte, protože vy ho hrajete? Tak to zřejmě dělám velkou chybu já.

Když někdo poprvé čte náš dnešní evangelijní oddíl asi mu zatrne. Čteme tam o vyloupnutí oka, useknutí ruky, o tom jak škodlivé jsou již myšlenky. Věru provokativní obrazy a přirovnání používá Ježíš.

Sedíte v kanceláři Match Group, firmy která vlastní Tinder a další seznamovací aplikace. Zvoní vám telefon.

Předpokládám, že my všichni, kritici i podporovatelé prezidenta tu dobu zažili, protože kdo to komunistické sviňstvo nezažil, tak by měl raději mlčet.

Otázka za milion: Jak je možné, že v zemi produkující světové herní hity a antivirovou špičku se digitalizace mění v celonárodní adrenalinovou disciplínu s prvky hororu, absurdního divadla a lehkého masochismu?

Inspirováno aktuálně živým tématem České televize. Krátké zamyšlení a připomenutí, koho jsou schopni politici pověřit péčí o veřejnoprávní médium.

Prvorepublikový autor Jaroslav Žák sepsal několik knih na téma vztahu mezi učiteli a žáky. Jedna z nich nesla název „Študáci a kantoři.“

Článek o zimní melancholii nabídne úvahy o tom, proč vzniká a jak může být překvapivě cennou příležitostí k hlubšímu sebepoznání a laskavějšímu vztahu k sobě samým.

„Nešahej na to, dej to sem nebo to úplně pokazíš, radši se do toho pustím sama!“ Nerozumíte? Vy možná ne, ale náš komorník dobře pochopil, co po něm já, vznešená mňaudáma Rozálie Pražáková požaduji.

Vladimir Putin seděl u stolu. V jedné ruce držel porcelánový šálek, ve druhé hedvábnou rukavičku. Člověk nikdy neví, co je dnes zrovna jedovaté.

Jsem z generace, která v roce 1989 cinkala klíči a zpívala chorál na Václavském náměstí. Demonstrace pro nás byla jeden ze symbolů svobody, kdy každý muže vyjádřit svůj názor.

Jsou to silná provokativní slova, ale vzhledem k tomu, že zazněla z povolaných úst, můžeme jim věřit. Němka Margarete-Buber Neumannová totiž na své kůži zažila bolševický gulag i nacistický koncentrák.

Diskuze o zákazu všeho možného (mobily, sociální sítě…) je už koloritem vláken i tady na blogu. Když pominu některé rádoby vtipné pokusy o zákazu sítí i pro zletilé seniory (i když mohou být dětinští)...

Ministerstvo mluví o inovacích, ale realita je krutá. Kdo u nás založí svobodnou školu, stává se lovnou zvěří. Jak vypadá boj průkopníků s byrokratickým peklem státu, který se snaží nacpat svobodu do 200 let starých tabulek?

V moderním světě už ani nikdo nepředstírá, že by pravda měla nějakou váhu. Pravda je dnes jako ten starej svetr od babičky: všichni ví, že existuje, ale nikdo by si ho nevzal na sebe, natož aby ho použil v důležité komunikaci.