blog.idnes.cz

V dnešní době je problém nejen reagovat na různá více či méně šílená vyjádření klimaskeptiků nebo klimaalarmistů, ale vůbec je zaregistrovat.

Proč jsme k cizím lidem často zdvořilejší než k těm, které milujeme? Možná proto, že bezpečí někdy zaměníme za samozřejmost. A právě tam mohou vztahy začít nenápadně chátrat.

V poslední době se začínají vynořovat spekulace, že by Andrej Babiš mohl znovu vytáhnout do boje o Pražský hrad. Přestože se to někomu může zdát jako logický krok, ve skutečnosti by to ze strany premiéra byla obrovská chyba.

Zkuste si na malý moment položit jednoduchou otázku: Kolik dobra dnes vzniklo v sociálních službách? Nejen u nás v organizaci poskytující sociální služby nebo ve vaší nejbližší organizaci, ale v celé České republice?

Které nedokáže nic jiného než být láskou. Proto se kroťte v poznání lásky, protože přestože je láskou vše. Není to vše jen láska, ale i druhá strana, která bere na sebe podobu lásky.

Existuje zvláštní živočišný druh, který se zjevuje tu i onde na sítí, leckdy u rodinných stolů, ale zejména v komentářích pod články. Říkejme mu Děda Vševěd.

Tento týden se dezolátům opět tradičně nedařilo. Je to pořád jako přes kopírák. Naprosto tupé přebírání informací bez sebemenší schopnosti ověřovat si fakta.

Jsme Vojtěchovy děti. My všichni. Tedy ne pouze děti svatého Vojtěcha, zakladatele Břevnovského kláštera, kde se dle tradice produkovalo pivo už před tisíci lety a kde dnes skvělá piva nabízí Břevnovský klášterní pivovar Benedict.

Mám hlubokou obavu, že náš prezident není schopen zpříma sdělit fakta a argumenty, natož pravdu o svém počínání. Navíc se zdá, že lavírování se stalo největší zbraní kritické opozice, která neumí nakládat s fakty.

Kolik času stačí pro lásku? Petr a Katy měli týden a půl – a přesto to byla celá krásná věčnost. Dnes opět příběh, který se bude pohybovat kolem tance.

Kůň je věrný jako pes. Můžete ho uštvat k smrti. A on se nebrání, jde sám smrti vstříc. Obětuje se za vás. Pro člověka, pro něhož je takové zvíře přítelem, druhem, je jeho ztráta veliká rána.

Chtěla jsem psát o Rhodu. Jenže smrt měla jiný plán. A život? Ten mi ukázal, že se nečeká. Tenhle článek musel počkat, až se vytruchlím.

Některé děti v tanzanské buši neodděluje od školy nezájem o vzdělání, ale věci, které nám připadají samozřejmé. Třeba uniforma, školní potřeby nebo obyčejné boty.

Osamělost není totéž jako samota. Samotu čas od času potřebujeme k zastavení, k promyšlení dalších kroků, k usebrání. Osamělost oproti tomu bolí, zraňuje, ubližuje, otupuje.