blog.idnes.cz

Současného premiéra trápí nízká porodnost u nás, Petru Fialovi vytýkal, že právě jeho politika se podepisuje na tom, že se u nás rodí stále méně dětí. Ale přináší snad současná vláda nějakou změnu? Zatím nic nepřinesla.

Je to pár let, co českým rybníčkem otřásla revoluce. Nešlo o politiku, ale o tři písmena. Vlastně o jejich absenci. Ženy dostaly možnost odložit své „-ová“, a z Jany Novákové se tak rázem stala Jana Novák.

Seriózní média si téměř vůbec nevšimla toho, že se v Kolumbii uskutečnila první „vážná konference“ o současném kapitalismu a využívání fosilních paliv. Pouze PRESS1 uvedl tuto zprávu na hlavní straně.

Uvědomila jsem si, že vysokohorská místa jako Ladakh v Indii, Nepál a nedávno také Tibet mají skutečně jedinečnou, téměř magickou atmosféru.

Neví-li někdo, jak nastolit kontroverzní společenské téma, stačí zmínit Sudetoněmecké krajanské sdružení. No a když se má jeho sjezd uskutečnit v Brně, musí čeští nacionalisté na barikády.

Taková ta květnová neděle. Venku je už jaro, do krásného dne se přimíchá déšť. Ne ten agresivní, studený a vlezlý. Ten květnový, vlahý osvěžující.

Verše mého milovaného básníka Jaroslava Vrchlického jsem si dovolila vypůjčit do své úvahy. Láska má mnoho podob – mateřská, rodičovská, dětsky důvěřivá, láska k práci, straně a vládě… (ale fuj, to už tu bylo a již nikdy více).

Každý den píšu jeden text na základě pěti slov a dneska jsou to tato: Kino, myš, tramvaj, řeka, bůh.

Máme tu zas květen. Místo třešní a lásky se v rodinách děje to, že máma s tátou půl roku brouzdají weby škol, počítají percentily, které nikde nejsou a ve dvou dnech ruleta rozhodne.

Dveře do zlonického kostela, připomínající ošuntělou katedrálu, byly zavřené. Otevřely se až po mém velkém úsilí. Zůstal jsem s údivem stát na prahu a vnímal ten šum nebo spíš rachot kostela, narvaného lidmi romského původu.

Nedělní klid, televize a pocit, že se nic nemůže stát. Pak přijde pětiletá režisérka s ovladačem vlastní výroby a otec zjišťuje, že program se mění bez varování.

V malé, strohé cele dublinského kláštera ležela sestra Bernadette. Vzduch byl cítit dezinfekcí a zatuchlinou, která se za desítky let vpila do kamenných zdí stejně jako křik dívek do bubnů praček.

Být soběstačný je výhoda. Ale když už nikoho nepotřebuješ, vztahy ztrácejí prostor. Ne kvůli konfliktu – ale kvůli tichému odstupu, který si dlouho ani nevšimneš.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Bude to slovo lásky či pokory či nevědomosti? Budou to všechny slova jako jedno, kdy vědomí si postavíme na odiv jako poznámku nejvyšší, ne tím, co vytvoří či pochopí, ale tím, co neví.