blog.idnes.cz

Pan Pokorný nadhodil ve svém blogu téma, zda je pro učitele dobré mít ještě jiné zkušenosti než ty za katedrou. Koukněme se na tento moment trochu s nadsázkou. Posuďte sami, kam pak takové směry vedou…

V české debatě se z Taiwanu udělala póza. Jednou je to „ostrůvek demokracie“, podruhé morální klacek na Čínu, potřetí levná kulisa pro politiky, kteří si chtějí doma připadat světově.

Žiji s indiány Yawalapiti v centrální Brazílii a jen se divím, jak se chovají vůči sobě s respektem. Divoši? Cha cha, kam se na ně my hulváti hrabeme!

(blankytní, žlutá, bílá) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Naše vláda dospěla k názoru, že ovládne-li veřejnoprávní média a zaplaví nás správnou směsici optimismu a propagandy, začneme ji milovat i s prázdnou peněženkou. A tak zapomeňte na kritické myšlení a připravte si nálevku na mozek

Zatímco Sykora se před větrem skrýval za sklo zatmelené příčestím minulým, jeho kolega z druhého patra, pan učitel Vavřinec Trávníček, představoval přesný opak. On totiž do toho skleníku jen nakoukl.

Obkvet mi jarem barák a můžete mě kárat, že právě nic víc neřeším, když rok co rok jsem šťastnější, že dožil jsem zas jara.

„Sdělte mi sladké tajemství“. Třída na mě v údivu vytřeští oči. „Kdo chybí?“ „Tak. Vy co jste tady - přátelé školní docházky ...“ „Pane učiteli a kdo jsou ti, co chybí?“ „No, to jsou přece nepřátelé školní docházky.“

Kdo ovládá v České republice veřejnoprávní média, ovládá i český národ, proto my, naši lidi, nesmíme dovolit, aby Českou televizi ovládl Zelenskyj!

Jak říkával můj táta „V tom aby se prase vyznalo“. Bohužel se ale doby, kdy budeme ohlupováni ve veřejném prostoru takřka nonstop nedožil.

Ten je s největší pravděpodobností většině z nás znám jako město, kam se odstěhoval Hliník z komedie „Marečku, podejte mi pero“. Však má tento fiktivní občan ve městě také svou výstavní expozici, tzv. Hliníkárium. O tom ale jindy.

Osobně rozumím tomu, že Miloš Vystrčil cestuje na Tchaj-wan. Jako Tchaj-wanec, jak jsme se dověděli roku 2020, nebyl doma dlouhých šest let, tedy se mu po domovině zastesklo.

Romský dvaašedesátiletý kulturista Adam Cibuľa se po životním pádu vrací zpět na sportovní scénu. Mimořádný talent předvedl nedávno na exhibičním vystoupení mistroství Slovenska, kde zaujal i odbornou veřejnost.

Čeká na správný moment. Ne ze strachu, ale z rozumu. Jenže ten ideální čas nepřijde. A zatímco se připravuje, život stojí – nenápadně, ale vytrvale.

O životě toho vím víc než dost, ale tohle jsem nečekal. Tvůj stvořitel zobrazil tvá slova, jak se zdají být láskou a tvojí láskou je tak stvořitele.