blog.idnes.cz

Jak poznat fake? ​Pokožka z reklamy na jogurt: Pokud vypadá jako vyžehlený marcipán bez jediného póru, je to avatar. Zubní symfonie: AI jich má občas v puse třicet dva… v jedné řadě. Nebo mu chybí dásně. ​

Don Giovanni je základ kulturního dědictví evropské civilizace a pokud to někdo zpochybňuje, měl by se nad sebou zamyslet. Opera byla složena pro Prahu, měli bychom na to být hrdí.

Už ani nevím, od kterého politika jsem ten posměšný výraz slyšel poprvé, ale je docela zřejmé, kdo ho používá a proč. Je to jednoduchý způsob, jak čelit kritice vlastního amorálního jednání.

Faktografická analýza založená na oficiálních dokumentech a mezinárodním právu (i když je legitimní se ptát, jestli dnes vládne právo, nebo síla)

Kdysi nedávno, v mlhavých počátcích druhé dekády 21. století, se vířilo kolem umělé inteligence cosi posvátného. Byla to entita z čistého rozumu, posvátná ikona, kterou všichni vzývali jako spásu všehomíru...

To bylo za krále Klacka, když tloukli špačky, lelkovali, prováděli medvědí služby, strouhali kolečka, dělali cavyky, okolky a ciráty, kuli pikle, a tak nakonec skončili na huntě.

Podle toho, co zatím předvádí vládní šestikoalice to vůbec nevypadá na žádnou tragédii, ale naopak na skvělou komedii s Andrejem Babišem ve vedlejší roli...

Konkrétně těch reprezentantů domácí politické scény, co nás ve svých výrocích častují symboly ukrajinské korupce.

Tak nějak mi bleskově naskočily v podstatě každodenní proklamace zástupců pirátské partaje o naprosté podpoře hromadné dopravy. Nejezděte auty, použijte městskou hromadnou dopravu, hlásají.

V České republice je vědecky popsáno přibližně 3 500 druhů motýlů...................................

Když se člověk zamyslí nad současnou daňovou krajinou, zjistí fascinující věc: stát je jako kreativní spisovatel v pozdní fázi kariéry. Úvaha o tom, co všechno ještě neplatíme, ale co bychom opravdu mohli.

Naši planetu nečeká zrovna růžová budoucnost. Jedinou dobrou zprávou pro nás může být fakt, že se kolapsu biosféry na Zemi nedožijeme. Dojde k ní v daleké budoucnosti. (délka blogu 3 min.)

„Uvidíme“ a „nějak to dopadne“ znějí bezpečně, ale často skrývají strach z volby. Proč se dnes bojíme říct jasné ano nebo ne, co tím ztrácíme a proč je nerozhodnost taky rozhodnutí.

Jednání vlády s odbory o růstu platů ve veřejné sféře v lednu znovu rozvířilo staré a stále nevyřešené napětí mezi očekáváním společnosti, realitou rozpočtu a odpovědností vládní politiky.