blog.idnes.cz

Novinář má věcně informovat. Může komentovat a mít svoje názory. Nemůže ale beztrestně nařknout a nedoložit svá tvrzení důkazy. Pokud nařkne a nedoloží, musí počítat s nedůvěrou a je normální a logické, že může být odmítán.

Dnes už je pro turisty obtížné najít místo, které by nebylo moc navštěvované. Jedno takové místo znám. Jsou to Novohradské hory.

Někdy se to tak semele, že namísto povzbudivých a optimistických zpráv obdržíte jen ty, co přinášejí smutek, zmar a bolest…

Poslanec Filip Turek za Motoristy má jasno. Není jasnějšího, užitečnějšího, vznešenějšího a sebeobětujícího se člověka pro „naše lidi“ než je on sám. No posuďte sami.

Podobně, jako sluneční paprsky pronikají skrze trhající se těžké mraky, valí se Světlo Syna Člověka k naší Zemi. Jeho paprsky pronikají všechno lidské počínání.

Ceuta, evropská enkláva v Africe. Obrazy, které připomínají fiktivní film ze zombie apokalypsy – Světová válka Z.

Žijeme v opravdu nádherné době. Zatímco dříve se společnosti štěpily podle náboženství nebo odlišných, ale hlubokých filozofických a světonázorových směrů, moderní česká kotlina dosáhla samotného vrcholu civilizační evoluce.

Každý z nás má v sobě uložený obraz vlastního dětství. Pro někoho je to bezstarostná doba her na sídlišti, pionýrských táborů a klíčů na krku...

Zajímavé reakce – a myslím to naprosto vážně – jsem zaznamenala pod svým kritickým článkem o dětství v socialistickém ráji. Musela jsem se nad nimi zamyslet - možná se zamyslíte i Vy.

Ať zabloudím, kam zabloudím vždy se nakonec vracím k lásce. Bylo o ní řečeno a napsáno mnoho, ale stále to ještě není vše, má neskutečné množství variací a podob.

Všichni jsou si před zákonem rovní v liberální demokracii s občanskými svobodami a úsilím o právní stát. V autoritativních režimech to tak není, tam pro určité lidi zákony neplatí, zákonům se vysmívají a odmítají spravedlivé soudy

Jak dech, tón hlasu a vteřina ticha ovlivňují psychiku nemocného člověka? Pohled z praxe o tom, proč slova tvoří jen zlomek komunikace a jak se naučit umění obyčejného naslouchání.

Jak ? Brát to lehce. „take it easy“-jak říkají Angličané. Že to nejde ? Ale sakra to já vím, mně taky ne.

Tichá rezignace: algoritmus píše, dítě nečte, učitel se modlí a systém se tváří, že je to inovace. Třeba ano, nebo že by... ne?