blog.idnes.cz

Česká sociální politika má jedno tajné kouzlo. Ať otevřete jakékoliv téma, ať poukážete na jakoukoliv trhlinu v systému, stát vytáhne ze rukávu svou univerzální odpověď.

Naše sousední planeta, Venuše se svou velikostí, hmotností i složením podobá naší Zemi. Na jejím povrchu ale panují podmínky, které připomínají spíš peklo než přívětivou planetu vhodnou pro život. Mohl na ní existovat oceán?

Po něčem toužíme, získáme to – a za čas si na to začneme stěžovat. Proč se z našich splněných snů tak rychle stávají samozřejmosti, které už ani nevidíme?

Spousta lidí si stále představuje ozonovou díru jako jakýsi „otvor“ do atmosféry, který trvale sídlí kdesi nad Anrarktidou. Tyto představy jsou ale hodně daleko od reality.

Které člověk nedomyslí. Spojení duše a techniky není možné. Jedině Bohem budete poměřovat svět a jedině jeho životem budete žít. Kdo se postaví své duši i Bohu tím, že přijme chip, ten ztratí

Báře jsem se radši vyhýbal. Kvůli drbům. Ale stejně jsme se potkali v lese. Sbírala houby, já taky. A najednou to nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel.

Mé o generaci mladší kamarádce diagnostikovali agresivní nádor na obou prsou. Byla z toho v šoku — ještě před třemi měsíci byla na mamografu a vše bylo v pořádku. A doma má šestiletou holčičku…

Na jaře roku 1968 se trochu uvolnily politické poměry a blížilo se 30. výročí mnichovské zrady. Jako filmař jsem se do toho dal.

Bůh, Ježíš, uposlechnutí, moc, otázky,odpověď, pravda, verze, vztah, přání, předem jasné, syn, pokora

Agitování voličů proti Andreji Babišovi mi přijde v den státního svátku ze strany Milionu chvilek pro demokracii jako velmi zákeřné a nezodpovědné, od toho přece státní svátky nejsou!

Od Jordánu jsem se vydala druhou stranou zpátky do Kunvaldu, což byl zhruba kilometr cesty. Vrátila jsem se k Domku Na sboru, kde jsem začínala, a pořádně si ho vyfotila.

„Oddej se proto radosti.“ Tato věta na konci patnáctého verše mě opravdu potěšila. A hned jsem ji přetavil do názvu dnešního uvažování o Božím slově: Nebojte se radovat!

Agitování voličů proti Andreji Babišovi mi přijde v den státního svátku ze strany Milionu chvilek pro demokracii jako nesmyslné.

Zapomeňte na romantickou představu spisovatele, který se potí nad větou, pije levné víno a umírá na tuberkulózu. To je passé.

U zedníků jsem začal pracovat jako brigádník už v sedmnácti letech. Pracoval jsem u nich až do dvaceti. A kupodivu jsem to měl moc rád.