blog.idnes.cz

Minulý týden se odehrála divize IIIA MS v ledním hokeji, a to v Jihoafrické republice (JAR) v Kapském Městě, což je pro hokej vskutku exotická destinace. Třetí letošní MS nižší divize, ale žádný titul pro hostící zemi.

Poslední den loňského roku jsem dostala jako dárek dva vouchery do Zlaté kapličky. Tam jsem byla naposledy snad „minulou válku“, proto jsem měla obrovskou radost a jala se ihned na internetu zkoumat programovou nabídku.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Nový šéf a zneuznaná zaměstnankyně spolu uvíznou na opuštěném ostrově, kde ona má najednou navrch. Budou muset zapomenout na křivdy minulosti a spolupracovat, pokud se chtějí vrátit zpět do civilizace ke svým každodenním životům.

Tak mě napadlo, co by se dělo, kdyby keporkak Timmy uvízl v Hormuzském průlivu a ne v Baltském moři. Nebyl by to důvod alespoň k dočasnému příměří?

Jak už to bývá, jakmile se udělá aspoň trochu hezké počasí, jsou víkendy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm plné koncertů a jiných akcí.

Proruský kolaborant Jindřich Rajchl se pokusil profesně zničit kolegu z advokátní praxe kárnou žalobou a zakázat mu činnost. Advokátní komora naštěstí moudře rozhodla, že svoboda projevu platí a politická vyjádření neřeší.

Tam, kde vyslovení nějakého jména vede někoho ke vzplanutí zlosti, k rozechvění hlasu, nebo ke vzkypění krve na základě připomenutí něčeho minulého, co vzbuzuje pocit ublížení, všude tam lze mluvit o zachycení osudového vlákna.

A ani se přitom nezastydíme? Nebo aspoň nezačervenáme? To si fakt myslíme, že mít jen nataženou ruku je to správné ořechové?

Po desetiletích, kdy nám vědci s kamennou tváří a granty velikosti menšího (spíš většího) rozpočtu NASA tvrdili, že Alzheimer je o mozku, je to možná (ale jen krapet) jinak. Koukněte sami…

Ruská ekonomika v dubnu 2026 připomíná dům s naleštěným průčelím, ale prohnilými základy. Zatímco zbrojovky jedou naplno, rekordní vymírání populace a drastické škrty v sociální oblasti táhnou zemi do propasti. Kdy přijde zlom?

Bylo to ještě chladné, byť jarní ráno. Cítil se rozechvělý a hledal klidné místo. Chvíli, která ho ztiší a dá mu naději, směr, cosi, aby nebyl tak prázdný a ztracený. Před tím si povídal s jednou milou paní.

„Sám žádné tetování nemám a pohled na tetované se mi protiví“ - abych tak trochu parafrázoval slova největšího pařížského lichváře Gobsecka, pronesená ústy nezapomenutelného Josefa Kemra (TV film Gobseck, 1985)

Stát není všežravý proto, že by v něm seděli samí zlí lidé. Je všežravý proto, že mu tak velí jeho vnitřní pobídky. A právě proto má smysl číst Václava Rambouska i dnes.

Po zkušenostech s randěním doma v Čechách jsem vyzkoušel randění v anglosaském světě, v tomto případě v Anglii, konkrétně v Londýně. Má to jisté jemné sociální a kulturní odlišnosti, ale v podstatě jsme všichni jen lidi.