blog.idnes.cz

"Tomio, jmenujte mě premiérem, ať konečně zbavíme tuto zemi fialové bídy a zajistíme prosperitu jak jí, tak mým firmám." "Já to samozřejmě udělám, ale chci za to alespoň jednoho ministra ve vládě," odpověděl Okamura.

Video rozhovor (dole pod textem) mne docela zaskočil. AVATAR je přece ten film, kde AI je ten nejautentičtější a zcela neodmyslitelný prvek??? Nepochybně si to většina z nás včetně mně myslí. Jenže ono je to trochu jinak.

Kapesní průvodce pestrým světem dvanáctiválcových motorů aneb králové silnic odcházejí pozvolna ze scény.

Všechny postavy a události jsou čistě fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami nebo firmami je náhodná. Tento příběh se nikdy nestal. Věřte mi.

Europol vydal bezprecedentní varování: děti jsou cíleně rekrutovány kriminálními sítěmi prostřednictvím videoher, aplikací a sociálních platforem.

Na otázku hlídače odpověděl jménem, které jsem v životě neslyšel: Červik. Dodnes nevím proč – a právě proto tenhle příběh stojí za řeč.

Určitě jste už někdy zažili déjà vu. Česky „dežaví“, neboli pocit, že jste danou situaci nebo místo již zažili. Přesně tento pocit jsem měl když jsem jednoho večera vyšel z obchodního centra Petronas Towers v Kuala Lumpur.

Skrývá se pod několik kilometrů silným ledovým příkrovem na jižním pólu Marsu tekutá voda? Radarová měření odhalila signály, které se mohou interpretovat jako podzemní jezera, podobná těm, která se nacházejí v Antarktidě.

Další často opakovaný klimaskeptický mýtus je, že řešit otázku CO2 je nesmysl, protože vulkanismus produkuje daleko víc CO2, než spalování fosilních paliv. Tak se zase podívejme na fakta.

Byl tu nový den, další ráno, kdy slunce ještě nevstávalo, ale já ano. Probudila jsem se do šedivého rána, protože jsem chtěla vstávat brzy. Ono není brzy jako brzy.

Žijeme ve společnosti, kde stačí jedno slovo a máme emoční výbuch. Humor se bojí humoru, dialog se mění v minové pole. Možná není přecitlivělá doba – jen my jsme křehčí, než si chceme přiznat.

Které slovo zažijeme v životě jako jedno? Jsou to slova poznání jako Božství v nás, a i My jsme tím slovem. Takto se rodí skutečná moudrost.

Člověk pořád něco ztrácí. Bábovičky na pískovišti, školní bačkory, maturitní vysvědčení (po dlouhém hledání nalezeno v jiném šuplíku), kamarády ze základky, kamarády ze střední, blízké příbuzné, lásky. Občas soudnost či víru v...

Asi by to chtělo pár zasněžených fotek, že, když už se nám tu nějaký ten den drží bílá pokrývka... A tak Vám nabídnu pár snímků, které jsem nafotila dnes, když se sluníčko konečně rozhodlo vykulit zpod mraků...

Měla to být krátká oddechová pauza po x hodinách strávených v kanceláři, kde mluvili úplně všichni — a nejvíc ti, co by měli být raději zticha. Den blbec.