blog.idnes.cz

A pak přijde ten poslední den. Rituál, slavnost, den, kdy se škola mění v ceremoniál. Něco končí, ale také něco začíná. A tak je to i s tou sebrankou tady v naší 1.A.

Je to přes dva roky, co premiér Fiala objevil svou nutellovou reportáží Ameriku. V českých regálech se však od té doby nezměnilo nic. Zatímco svět stihl vyvinout novou generaci AI, náš státní aparát situaci nadále „monitoruje“.

i když nemá zrovna žádný výročí. Možná je to tím, že se letošní zima tak vleče a jsem už ve věku kdy tenhle nečas trávím spíš...

Popularitu dích prací v naší rodině nelze označit za vysokou, jakkoli si nedělám iluze o nadšení pro tyto činnosti v domácnostech ostatních.

Jsem velký fanda hokeje. Po atletice můj druhý nejoblíbenější sport. Pak následují šachy, ale v těch mě vyškolit můj zdejší jmenovec, a došlo mi, že o nich vím stále kulové.

Problém je, že naše justice vynáší nepředvídatelné rozsudky. Proto má Babiš i Okamura obavy. Na základě vlastní zkušenosti je naprosto chápu. To, co udělal vrchní soud v Praze naposledy v kauze Babiš je velká prasárna.

Kam až se dokážou zašmodrchat slova? Kam může doletět úmysl a kde se ve dnech i nocích ztrácejí souvislosti? Na takové a podobné otázky encyklopedie ani Google nestačí...

V medicíně bychom to okamžitě poznali jako selhání systému. Vysokorizikový lék schválený na základě nedostatečných studií. Výrobce skrývající nežádoucí účinky za clonou obchodního tajemství.

Věříme, že učitelé a osnovy představují špičku v chápání dětského mozku. Státní školství ale zaostává za vědou o desítky let. Kdo tedy z našich dětí ve skutečnosti dělá pokusné králíky?

Já vím, že jsem beznadějný romantik, optimista a Bůh ví co ještě. Občas se pustím do reality, ale vždy z ní uteču zpět sem. Je mi tu lépe.

Lidé se od pradávna předháněli v tom, jak přelstít smrt. Egypťani stavěli pyramidy, Španělé hledali fontánu mládí, alchymisté míchali podivné směsi v tmavých laboratořích. Až to skončilo slivovicí...

Někdy to tak vypadá, protože tento údajně ekologický spolek se rozhodl vyhlásit válku moderní civilizaci. Trochu to připomíná Jiráskův román Proti všem, poněvadž Děti Země blokují výstavbu všeho možného, od přehrad po železnice.

Moc pěkně se v těch únorových šedivých dnech sní o azurovém obzoru, vůni moře nebo o jachtách v Cannes. V těch chvílích se mi vždycky vybavuje známý citát: „Loď v přístavu je v bezpečí, ale pro to se lodě nestaví.“

Bradburyho vize ožila. AI neničí naše vztahy, jen jako termokamera ukazuje, kde už dávno vyhaslo teplo. Je chatbot hrozbou, nebo jen anestetikem pro ty, kteří v prázdném manželství už jen pragmaticky přežívají?