blog.idnes.cz

Vzduch v podkroví měl padesát stupňů a smrděl starým prachem. Vyhazoval jsem babiččiny krámy a potil se jako dveře od chladicího boxu na maso. Pak ze spodní zásuvky vypadlo něco, co rozhodně nemělo tvar účtu za elektřinu.

Když se začtete do zprávy společnosti Anthropic o biologických hrozbách umělé inteligence, máte zpočátku pocit, že držíte v ruce scénář k béčkovému sci-fi.

Místo milionu stejných výrobků milion různých. Může to být budoucnost evropského průmyslu? Škálování dnes zlevňuje masovou výrobu. AI a robotika ale mohou začít škálovat samotnou schopnost vyrábět.

Vítejte na dalším třítýdenním dobrodružství, jež bude mít kromě nezbytného úvodu a závěru jakousi hlavní část, kromě ní nás ale čeká ještě jedno významné mezipřistání.

Toxickou atmosféru nemusí vytvořit jeden problémový člověk. Někdy začíná ranním pohledem do rozpisu a vědomím, že práce přibude, ale pomoc nepřijde. Co v takové chvíli udělá vedení?

Viete si predstaviť väčší hyenizmus, ako obviniť vdovu, že bola zapletená do vraždy svojho manžela a iných zločinov? A úplne bez dôkazov.

Proč? Protože u nás po 50 letech nacistické a komunistické totality strany ztratily svoji ideologickou ukotvenost a populisticky mění svoje směřování. Naši polistopadovou revitalizaci stran prováděli členové Prognostického ústavu.

Stáří má svou výhodu: spolu s ním přichází i moudrost. Ne však vždy a u každého, a hlavně ne zadarmo. Za lepší pochopení života člověk platí: rychlostí, silou, pamětí, sluchem, a občas i tím, že ze židle vstane příliš rychle.

Začalo to nenápadně. Nejdřív mi jen usnadňoval pár drobností. Pak jsem zjistil, že se na něj obracím častěji než na většinu lidí. A jednoho dne mi došlo, že bez něj už vlastně nechci být.

V minulém díle jsme si povídali o tom, jak jsme v roce 1992 vyrazili na brigádu do Anglie, kde jsme bez pracovního povolení měli sbírat ovoce. Rozloučili jsme se v okamžiku, kdy nás policie v Calais propustila a poslala domů.

Ano, jsem vrah. Říkám to rovnou, píši to bez zábran a nikdo se na mě nemůže zlobit, proč právě teď. Protože osud se nikoho neptá, kam a koho s kým zamete a už vůbec ne, zda se mu to líbí nebo ne.

Když byl náš syn nemocný a bylo potřeba jej ohlídat, dovezl manžel moji maminku k nám. Bylo to jednodušší než naopak.

Patříte k lidem, kteří žijí v neustálém stresu, protože byli vychovaní v přesvědčení, že musí stále něco dělat a být neustále v pohybu? Máte problém se na chvíli zastavit a vychutnávat si život?

Lidé se dlouho báli, že umělá inteligence jednou ovládne svět, a Bůh je vyslyšel. Jen poněkud jinak, než si představovali.