blog.idnes.cz

Jak sa člověk podívá na tú našu politiku, tož ho napadne enem jedno – to už nemože byt ani pravda. Kdysi sa povídalo, že politika je služba ludem.

Když se nedávno Jaroslav Hašek zápletkou ve smyčce času ocitl v současnosti, nezamířil na ministerstvo vnitra nahlásit se k trvalému pobytu, ale do nejbližší pivotéky. Objednal si svrchně kvašený ejl a začal psát. A napsal tohle.

Jiřímu jsem poděkoval v diskusi pod jeho článkem. Chtěl jsem vstoupit jenom do ní, nicméně se mi vyrojilo tolik vzpomínek, že se mi to tam při nejlepší možné vůli nevešlo.

Kritizovat prezidenta je v demokracii normální. Horší je, když se kritika změní ve směs domněnek, psychologických konstrukcí a politické beletrie. Přesně tam se tentokrát vydal pan Horner.

V pondělí jsem zveřejnil povídání o tom, jak Andrej Babiš rozjel kampaň „antipavel“ a následná diskuze byla zajímavá, výživná i zábavná.

Jak název přesvědčivě napovídá, tématem je něco zřejmého, nepřehlédnutelného, co poutá pozornost vzniklým kontrastem.

Evropská vrchnost je posedlá touhou kecat členským státům EU i do věcí, které spadají do jejich kompetencí. Třeba do penzí. A tak vzkázala naší vládě, že nemá vracet věk odchodu do důchodu na 65 let.

Starýho Marka jsem měla vždycky zapsanýho jako borce, kterej by dokázal ukecat i mramorovou bustu na hřbitově, aby s ním šla na panáka.

Inu, někdy si člověk přeje víc, než by chtěl a než by měl. Neboli, karma je zdarma. A pak se tím „někdo nahoře“ dobře baví.

Teprve když do toho proniknete do všech detailů, tak si uvědomíte, jak je to vše vlastně geniální. Na svou dobu neuvěřitelné.

Dnes publikovaná studie pod tímto názvem je skvělým a sofistikovaným popisem reálné situace, ve které školy působí. Stojí rozhodně za přečtení a možná i za trochu rodičovského zamyšlení.

Cesta domů měla být obyčejná. Jenže naproti mně seděl hladový pán, voněla sekaná a vedle krásná slečna. Některé vůně se nezapomínají.

Co když existují místa, kde se čas opravdu zastaví? Vydejte se do srdce hor, kde se skutečnost prolíná s pohádkou a každý krok může změnit vše.

Všichni jsme viděli fotky a videa ze summitu NATO v Ankaře. Prezidenta Pavla vítali jako kteroukoliv jinou hlavu státu, která přijela na návštěvu. Drzost! Přitom se měli ptát, „co tady proboha dělá!“

Jsou to slova poznání lásky, které uděláte jako člověk i jednotlivec, díky tomu, že jste v lásce, která plyne vším.