blog.idnes.cz

Smrt životního partnera nebere jen milovaného člověka. Bere také společný řád, pocit bezpečí a někdy i důvod ráno vstát. Výzkumy ukazují, že po ovdovění skutečně roste riziko úmrtí pozůstalého.

Děti dospívají v dospěláky, poté se mění opět zpět v děti. Stárnou někteří zapomínají, jiní přestávají chodit a já žiji svůj sen.

Říká se, že nejlépe se krade o půl páté ráno. Možná. Nicméně jsem si zcela jist, že 04:36 je prostě ráno, sice hodně časné, avšak noc to prostě není. Tvrdit opak, mám za stejně nízké, jako označit počínání vlády za krysí ...

„Až jednou přijde Syn Člověka!“ - říkal svým učedníkům Kristus. Mluvil o něm ve druhé osobě a mluvil o něm výstražně, protože jeho příchod bude přinášet Soud.

Kdo je větší hlupák? Podporovatel televizních poplatků nebo zastánce zrušení? Kdo ví? A co na to Jan Tleskač?

První republika měla ministry financí, kteří budovali měnu i ekonomické teorie, psali národohospodářské texty a hlídali státní kasu. Dnes máme dobu, kdy se hlavní pozornost ministryně věnuje Instagramu a fotogenickému úsměvu.

Člověk by si myslel, že od dob mamutů jsme urazili dlouhou cestu. Máme parlamenty, ústavy, politology, analytiky, tiskové mluvčí, sociální sítě a přímé přenosy.

Naše televize česká, lidem milovaná, na Tebe netrpělivě čeká. Cizácká horda do země se ji potupně zadupati započala.

Ten, kdo měl to „štěstí“ a vydržel sledovat jednání poslanecké sněmovny o zrušení poplatků pro ČT a ČRo, musel být velmi „statečný“. Vyžadovalo to nejít spát.

Návrat z pestře zbarveného podzimního Česka s příjemnými teplotami a mírnými deštíky do jarní Austrálie byl pro mě poněkud šokující.

Opozice se nedokáže smířit s tím, že hospodaření České televize bude po zrušení poplatků zcela transparentní a proto se chystá uvrhnout Česko do chaosu, aby nepřišla o svoji veřejnoprávní hlásnou troubu!

Tak volby jsou za námi. Do konce roku zbývá, doufejme, už jen jedna kampaň. Ale ta nám bezesporu život osladí, protože to je řepná kampaň.

Vejpůl rozkouslej preclík na ubrousku, zvětralej Pernštejn a naproti mně starej chlap v tesilovým saku, kterej si myslí, že svět skončil s posledním píchnutím šichty v ČKD. Seděl tam jako monolit a mně v kapse vibroval telefon.

Ještě když se hlasy sčítaj, jednání už vedou skrytá, s kýmpak by koalovali. – Prý však jde o ideály, a vůbec ne o koryta