blog.idnes.cz

Článků o tom, jak škola dělá všechno špatně, se poslední dobou vyrojilo víc než dost. Nejspíš to bude tím, že jsme všichni chodili do školy. A tak škola odpovídá i za to, že děti přestaly číst.

Většina voličů se soustředí na to, kdo by měl vládnout. Málokdo si ale uvědomuje, že svým hlasem zároveň nastavuje systém a motivace, podle kterých budou politici rozhodovat.

Milí čtenáři, zvu vás na návštěvu, nebojte se můj blog rozkliknout, nemusíte se ani zouvat, než si zamícháte kafe, máte ho přečtený.

Představte si tu scénu: Průhonice, pozdní večer, ticho, které by se dalo krájet. U stolu sedí pan Šéf, v ruce žmoulá marketingové reporty a poprvé v životě mu nepomáhá ani osvědčená mantra, že „všeci kradnú“.

Osm let žijete v přesvědčení, že rodina je základ státu a tchyně je biologická zbraň hromadného ničení, kterou na vás ministerstvo vnitra nasadilo bez jakéhokoliv varování. Moje drahá tchyně, paní Božena, byla rozený stratég.

Na Vltavě u Strakovky prý kotví tři minolovky. Podívat se pojedu v úterý či ve středu – prohlídka je za tři stovky.

Domlouvání si schůzky pro interview bylo hodně zajímavé – sejdeme se v Mougins, Cannes, Vallauris nebo v Antibes? Pablo Picasso zvolil časově nejvzdálenější Antibes. Časově řečeno, že se z roku 2026 přesuneme do roku 1946.

Poté, co Filip Turek měl kolizi se sanitním vozidlem se zapnutými majáčky, se rozpoutalo známé divadlo. Opozice žádala Turkovou hlavu, přidal se Andrej Babiš a hnutí ANO.

My, co máme plné zuby bezzubé politiky, stojíme za tebou a odsuzujeme současný lynč tvé vzácné osoby

Ježíš nenapsal žádnou knihu, protože před ním už byla napsána Kniha knih a tedy bylo zbytečně psát ještě nějakou další knihu, která by tuto Knihu knih jen znevažovala...

Začali jsme diskuzi nad "ubohým" školstvím. Většinou se tento problém transformuje do dvou oblastí: do matematiky a do cizího jazyka. Pokusím se tedy nastínit, jak to vidím já. Tak i tak. A přidám i přírodní vědy.

Někdy je jednodušší změnit celý život než udělat jednu zdánlivou maličkost. Protože psychika neměří obtížnost podle velikosti úkolu, ale podle toho, čeho se v nás dotýká.

Téma, o kterém se v kuloárech sociální sféry mluví dlouho, ale veřejnost ho plně zaregistruje až ve chvíli, kdy v nějakém domově zasahuje policie nebo tam dojde k tragédii.

Jak jsem předpokládal, celá kauza se zahrabe pod koberec prázdnými gesty. Je to fakt trapné. Dál ten člověk bude škodit, dál ho budeme platit ze svých daní. A premiér? Ten je sice svatý mikromanažer.

Slovo Já jsem, nebylo výše než tyto slova. Nebylo to proto, že jsme, ale protože My jsme jako jedno. Od těchto okamžiků bude naším slovem vše.