blog.idnes.cz

Kdysi před dávnými lety v jedné blízké zemi žila, byla tlupa kromaňonců. Spali, kdy chtěli, jedli, když bylo co, sex měli, když to na ně přišlo, vyhřívali se na sluníčku, mokli v dešti.

Dostali jsme s manželem povolení vzít s sebou na dovolenou vnuka, a tak jsme si to letos užili. A nejen to, dostalo se nám i poučení.

Kdo nebo co tvoří ostrůvky pozitivní deviace? Je to obvykle shoda náhod. Jako v případě peruánského města Iquitos. Je to největší město na světě, kam nevede žádná silnice.

Za politicky korektní pojmy a hesla se dá schovat mnohé - skrytou nenávist, snahu o kolektivní obviňování i myšlenku o návratu ke konečnému řešení. Dnešní téma - antisemitismus schovaný za antisionismem.

Moje závislost na háčku trvá a evidentně se jí hned tak nezbavím. Háčkuju furt. Sotva si sednu s kafem, nebo pustím televizi, kde vzal, tu se vzal – háček a příze k němu.

Ještě včera byla pro ANO vyšší podpora v nezaměstnanosti způsobem, jak rozhýbat pracovní trh. Dnes je však už 80 % výdělku příliš mnoho. Politická pružnost ANO opět dokazuje, že jeho názor může mít překvapivě krátkou životnost.

Jako obyvatelka Starých Vokovic jsem včera ráno mohla své děti v klidu doprovodit do školy a školky. Bez neustálého obavného rozhlížení na přechodech a bez pocitu, že naše ulice slouží jako tranzitní koridor pro celé okolí.

Miluje Andrej Babiš Českou republiku? O tom nemůže být pochyb. Tedy za předpokladu, že on tuto zemi řídí, potažmo ji vlastní. Je tudíž i vlastencem. Spíš vlastníkem, ale to jsou jen drobné rozdíly mezi češtinou a slovenštinou.

Pan Vejsada ve svém textu trefně popsal jeden z paradoxů dneška: rádi se pohoršujeme nad tím, jak si umělá inteligence vymýšlí a „halucinuje“, zatímco my lidé děláme se svými vlastními vzpomínkami a realitou úplně to samé. A basta

Až růže postel postelou, verše ti chci psát na tělo tuší i duší, do rána, a pak, až budeš popsaná, tak si tě přečtu, Adélo.

I přes dílčí trable, spojené s vládnutím našeho best premiéra, není třeba klesat na mysli. Bude prostě líp.

V našem blogu se objevují víceméně náhodně texty, kde redakce přiznává, že jsou psány AI. Ale co by....kdyby...

AI někdy vytváří přesvědčivé nesmysly. Jenže my lidé děláme něco podobného se vzpomínkami, názory i vlastní minulostí. Rozdíl je v tom, že své halucinace často považujeme za pravdu.

Jsou to stromy z Boží zahrádky, které přerostou všechny. Takto se život žije s Bohem, kdy Bůh zalévá strom, který je ve Vás svojí láskou, ze které vzejde semínko pravdy pro tento i příští svět.