blog.idnes.cz

Co by měli Němci udělat na sjezdu? Rozpustit onen spolek právě v Čechách. Bylo by to opravdové gesto smíření a přátelský symbol – zbavit se nánosu sudetismu, který je prostě odbytou historickou etapou.

Na našem dvorku ovšem žijí i už notně domestikovaní živočichové, co mají artritidu v kolenou, ale taky zde číhají mrchožrouti. A k tomu přištěkávají ti, co sice nejsou moc vidět, ale o to víc mají zvučnější hlas.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Demokratické strany nás vedou k liberální demokracii s občanskými svobodami a k právnímu státu. Autoritativní strany nás vedou do autoritativních režimů. Prý jsme chtěli změnu. Neznám nikoho, kdo by chtěl autoritativní režim.

Zvláštním svědectvím zbožnosti našich zemí je kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lurdech v Růžencové bazilice. Skví se tam znaky našich zemí v zlatu mozaiky jako projev mariánské úcty.

Kde bere stát peníze, když mu chybí? Daně? Dluhy? Kdeže! Naši politici s oblibou vyrážejí do lesa státního rozpočtu a miliardy prostě „najdou“. Vítejte ve světě kouzelného účetnictví, kde se peníze hledají a úspěšně nacházejí.

Jestlipak znáte hrad Roštejn? Pokud ne, vzpomeňte si na pohádky Jak se budí princezny (1977) nebo Z pekla štěstí 2 (2000). Lovecké sídlo, vybudované v první polovině 14. století na skalnatém vrchu, dominuje krajině nedaleko Telče.

Proč pár dědků na pokraji senility svými nepochopitelnými rozhodnutími ničí životy miliónům lidí. Proč se tisíce politologů snaží ty nesmysly pochopit a zdůvodnit.

Ctibor chtěl jenom projít alejí třešní, ale místo toho zažil nečekané tantrické dobrodružství, které mu jaro převrátilo naruby.

Tradičním obřadem zvaným biřmování se u 14-15letých oslavuje přechod z dětství do dospělosti. Dvěma druhům (církevnímu, jež potvrzuje křest nebo tzv. humanistickému) předchází „kurz“ zaměřující se na etiku a kritické myšlení.

Co kdyby se setkali George Orwell, Aldous Huxley a Jevgenij Zamjatin? Nemožné? V této kavárně nacházející se na pomezí prostoru a času je možné všechno. A pak přijde čtvrtý muž...

Sudeťáci za zvuků bubnů a píšťal vpochodují do brněnských ulic až za necelý týden, ale už teď je jisté, že neprojdou! Tato země je našich lidí, kteří ze svých těl postaví němou barikádu a zastaví plíživou germanizaci!

Jak jinak nazvat situaci, která nastala po skandální volbě, v níž se uplatnilo dobře známé přeběhlictví. Nelze se divit, že hned nastal v sále virvál, který nemá v obci obdoby…

Na třídní srazy z gymnázia jsem přestal chodit už dávno. Ne z lenosti ani z nedostatku vztahu ke spolužákům, ale z pudu sebezáchovy - a možná i z ohleduplnosti k nim i k sobě. Pak jsem však, po nečekaném impulzu, změnil názor.

Tento legendární dirigent ukrývá pod pláštíkem sympatického vzhledu jednoho z posledních opravdu tvrdých dirigentských autokratů. Jeho maximální požadavky na hráče, pěvce i na sebe samotného rezultují ve vynikající kvalitu.