blog.idnes.cz

Když mi bylo bylo něco přes třicet a žila jsem ještě v Čechách, jednoho dne jsem se úplně vyděsila, jak rychle stárnu.

Když jsem dovršila pětatřicítku, dostihla mě „hrůza“ ze stárnutí. Začala jsem pozorovat první vrásky – možná od smíchu, a snad jsem našla i první šedivý vlas.

Dnes o tom, jak zdravě žít. Základem je pobyt na čerstvém vzduchu. A pročistit plíce. A uvolnit stres. Nejlépe hlasitým skandováním nějakých slov. Nejlépe doporučených.

Otci na pohřeb nepůjdu. Rozhodl jsem se hned, jak mi přišel dopis od advokáta. Vlastně už dávno předtím. Jen jsem nečekal, že to budu muset někdy řešit doopravdy.

Toužil jsem kdysi po Markýtce, leč zhrzen odešel jsem zpít se; kořalky matlal dohromady, problil se Riegrovými sady, a pak se probral na záchytce.

Nechal jsem věci plynout a doufal, že si na mě Bářiny děti časem zvyknou. Nakonec nám k tomu pomohla stará motorka, která nechtěla nastartovat, a jeden kondenzátor, který nechtěl přijít včas.

Příklad ze Zlína názorně ukazuje, k jakým absurditám může vést, když se do komunální politiky snaží mluvit některé stranické špičky.

Česká politická scéna má novou komedii. Bolševici se převlékli za disidenty, hlasatelé ruské propagandy za obránce míru a svobody, a Oldřich Kaiser jim k tomu hraje tak absurdní divadlo, že to někteří považovali za trolling.

Sobota ráno: „Roberte, napřed zopakuješ to ze včerejšího večera a dáš si záležet, abys mě pořádně uspokojil. Pak mi přineseš snídani do postele, víš, co mám ráda. Potom uklidíš celý byt a uvaříš oběd, přijde za námi moje maminka.“

Ne, můj dnešní článek není o umělé inteligenci, ale o tom, co tu řešíme dnes a denně. Starý lidský sport: přehazování odpovědnosti jako horkého bramboru. Ve zdejším blogu jsou k dispozici bohaté a nepřekonatelné zkušenosti.

Přemýšlel jsem, jestli je to nejšikovnější pojmenování téhle cesty, jejíž vrchol nejen pomyslný ve Švýcarsku neleží. Považuji-li však za rozhodující místo, kde jsem těch pár nocí přespával, pak je vše v naprostém pořádku.

Kdo by na tu otázku mohl odpovědět lépe než sama AI? Celý článek je zápis dialogu bloggera Karla (KK) s chatbotem (AI)

Mladý letec se z domovské samoty vydává na putování postapokalyptickým světem za vidinou lepšího života. Cestou na něj čeká řada nástrah a nebezpečných přeživších, ale možná získá mnohem více, než čekal.

Bylo nebylo. Vyklubal se na svět zčistajasna. Nikdo s ním nepočítal a ne, že by mu při příchodu na svět tleskali, to fakt ne. Netleskali a bylo třeba naučit se s ním žít.