blog.idnes.cz

Česká republika se systematicky zadlužuje a je milné pokládat současnou vládu za největší katastrofu, přičemž víme, že předchozí vlády mají na růstu dluhu také podíl. Vše šlo postupem času. Nyní, jak se postavit ke státnímu dluhu?

Jihočeské Holašovice jsem poprvé navštívila před šesti lety. Poměrně klidná vesnička je od roku 1998 zapsána na seznam UNESCO díky svým památkově chráněným usedlostem. Od roku 2008 láká i na stonehenge s 25 menhiry.

Publikuje rozsáhlé texty o politických vazbách, veřejných zakázkách a lidech, kterým se standardní investigativa věnuje podstatně méně, než by odpovídalo jejich potenciálnímu dopadu. A co na to disent?

V polovině letních dovolených Evropská komise zveřejnila údajnou revizi emisních povolenek EU ETS. Návrhem zklamala jak zdeptaný průmysl, tak i zelenou lobby, protestující proti zvolňování dekarbonizačního kursu.

Petr Pavel vetoval novelu zákona o státním rozpočtu, což při současném složení sněmovny nemá pro osud novely žádný význam. Pro zviditelnění opozice při rozpravě před dalším hlasováním, to význam mít může.

Normální člověk se po úspěšném projektu touží zavřít doma, zalézt pod deku a hodinu koukat do zdi, ale v korporátu se úspěch trestá kolektivním výjezdem do restaurace.

Jedná se o další nepřátelský krok Ruska vůči Izraeli. V rámci údajné archeologické spolupráci s Palestinci se Putin a spol. podílejí na šíření protižidovské nenávisti, kdežto Ukrajina Izraeli pomáhá.

Moje dcera Marcela si upletla dítě s mužem, kterého prakticky vůbec neznala, se kterým nikdy nebydlela a který se krom občasných alimentů o ni a ani o kluka nezajímal.

S bývalým starostou Prahy 1 Pavlem Čižinským se shodneme asi jen v málo věcech. Ale to mi vlastně, na rozdíl od jiného, vůbec nevadí.

Někdy mám pocit, že kavárna, ve které vypomáhám, není ani tak podnik jako spíš malá, tichá záchranná stanice pro duše, které už nemají sílu běžet dál.

V jiných zemích jsou premiéři či prezidenti po velkých skandálech zpravidla nuceni odstoupit. V Norsku je tomu ale jinak.

Nemám rád, když se z nebožtíka činí někoho jiný, než kým byl, a z toho, co zde zanechal, něco poněkud jiného. Toho jsme bohužel aktuálně svědky.

Demagogie jen v politice? To je roztomilá iluze lidí, kteří ještě neprožili rodinnou večeři, kde se najednou řeší, kdo „vždycky“ nemyje nádobí a kdo „nikdy“ neuzná chybu.

Ne všechny poklady čekají na své objevení pod vrstvami zeminy nebo za zazděnými stěnami hradů či domů. Ty nejcennější bývají někdy ukryty na místech, kde by je čekal málokdo – v archivech a depozitářích.

„No, tak jsi byl v cizině“, reagovali byste. „Proč nás s tím otravuješ? To zde přece nikoho nezajímá. Je to přece samozřejmost, že si můžeš jezdit, kam chceš!“