blog.idnes.cz

Vzpomínat na střední školu? Na gymnázium v Botičské ulici? Maturoval jsem v roce 1988. Z toho důvodu je vzpomínání složité. 38 let je přeci jenom dost dlouhá doba a já nějak nevím, čím začít.

V Durbanu už jsme se zážitky nasytili. Zažili jsme mořské proudy, krádež, průpravu na kolonoskopii, viděli jsme žraloky a naštěstí jen z okna sídliště za hotelem, které jako by vypadlo ze stránek knížky My děti ze stanice ZOO.

Chcete-li se dostat na pár chvil z manhatannského blázince v New Yorku, navštivte místo klidné a pokojné a tiché v Center for Jewish History v centru Manhattanu, na 15-16 west street.

Magické datum 11. listopadu a stará píseň mě zavedly k tajuplné zřícenině v údolí. Co když zdi nebyly vztyčeny proto, aby lidé viděli ven, ale aby udržely dávná tajemství uvnitř?

„Když se internet mění v čekárnu, diagnózy padají rychleji než argumenty. Diskuze jsou vážně leckdy chorobopis pro psychiatra.

Asi před rokem jsem skončil v nemocnici po autonehodě. Během pár vteřin, kdy se sklo sypalo na asfalt, mě život přesvědčil, že je mnohem křehčí, než jsem si do té doby připouštěl.

„Algoritmus nesmí prohrát se zdravým rozumem. Rozum totiž nemá update. Rozum se ptá, proč. Algoritmus se ptá, jak. Rozum váhá. Algoritmus počítá. Rozum má pochybnost. Vítězí ovšem, kdo má moc. Což je prostě lidská tragikomedie.

Když potkáme člověka na vozíku, nikoho z nás nenapadne vyčítat mu, že nevyjde schody. Když někdo kulhá o berlích, nabídneme mu pomoc. Fyzické nemoci totiž vidíme. Horší je to s nemocemi duše. Ty často vidět nejsou.

Komu může imponovat komunistický rozvědčík na Hradě? Maximálně jen té hrstce zoufalců, kteří na prvního máje mávali mávátky, jdoucí na smrt zdravící imperátory na tribunách

Dnešní člověk si vymýšlí jakýkoliv důvod, aby řádně obhájil zbytečnou nutnost splnění vlastních tužeb, za které skryje zubožené svědomí, aby se na ně nemusel dívat, jak dál strádá a chátrá kvůli vlastní neochotě ke skromnosti.

Potřebuji endokrinologa. Mám žádanku od obvodního lékaře. Obvolávám všechny endokrinology v Brně. Zjišťuji, že všechny cesty vedou do Říma, tedy ke spádovému lékaři. Že spádovost neexistuje a mám právo si vybrat lékaře? Ale kdeže!

Když sledujeme člověka, který miluje moc, je přirozené přemýšlet, co se stane, když jí má příliš. Andrej Babiš vyhrál drtivě volby, protože minulá vláda i coby současná opozice je drtivě slabá.

V neděli u mámy to vždycky smrdělo stejně. Vývar, přepálená cibulka a starý křivdy, které se držely ve zdech jako vlhkost.

Už je to tak. Dokonce i Andrej to říká. Pan prezident má z ostudy kabát. Horší, že ostudu nedělá jen sobě, ale i nám, celé naší vlasti.

Nejsem konzumentem bulváru, přesto zákeřný algoritmus z nějakého důvodu přihrál do mého zorného pole příspěvek Blesku...