blog.idnes.cz

(Inspirováno diskuzí dvou poslanců v Evropském parlamentu a konferencemi našich metodiků.) Zdánlivě odtažitá témata, která mají hodně společného. Především ideologii evropské civilizace, která...míří... posuďte sami, kam...

Na začátku ho vůbec nenapadlo, že jednou bude končit, a už vůbec ho nenapadlo, že bude tak bezradný.

Aneb vše se vším souvisí a vše zlé je k něčemu dobré. A i kdyby to neplatilo vždy a okamžitě, přijde mi přínosnější dívat se na svět takovýmto pohledem.

„Timmy is free!“ Buď přežije, nebo zemře na volném moři. Úsilí zachránit zmatenou velrybu je dojemné. Osud milých zvířátek nás evidentně zajímá více než osud nemilých lidí.

Oděvní tvorbu módní návrhářky Blanky Matragi obdivuji již řadu let. Viděla jsem několik dokumentů, fotografií v různých časopisech, přečetla pár rozhovorů. Teď jsem měla příležitost si některé její úžasné modely prohlédnout.

Byť se aktuální politické preference KDU-ČSL i TOP 09 pohybují v rozmezí 2,5-3 procent, sebevědomí jejich nově zvoleným lídrům rozhodně nechybí.

To, co dnes slyšíme – „válka skončila“ – není žádný obrat. Není to změna reality. Je to změna rámování.

O pastech do kterých jako zákazník můžete spadnout, když se vypravíte během začínající turistické sezóny, nebo letní dovolené najíst...

Uvědomění, že už nejsi nejmladší, nemusí přijít jako krize. Spíš jako tiché konstatování. Bez dramatu, bez potřeby něco dohánět. Jen realita, která se konečně přestane vysvětlovat.

Na konci sedmdesátých let se zdá, že v Československu čas zamrzl. Mladí milenci Pavel a Nataša – syn „zrádce socialismu“ a dcera důstojníka StB – našli lásku, ale cesta ke svobodě je plná nástrah.

Protože Vy jste oním slovem. Kdo tyhle slova pochopí zde na úvod, nemá cenu číst tento článek, přesto nabízím možnost jej pochopit svou láskou.

Ve veřejném prostoru dnes často zaznívá jednoduchý narativ: Izrael, konkrétně Benjamin Netanyahu, tlačí Spojené státy – a zejména Donalda Trumpa – do konfrontace s Íránem. Tento pohled implikuje, že Trump je spíše reaktivní hráč.

Před lety jsem pod stromečkem vybalila knihu o hladovění pro zdraví. Přečetla jsem ji se zájmem, aniž jsem pocítila potřebu osobně empiricky popsané metody vyzkoušet.

Ohřálo mě sluníčko, vzpomněl jsem si na Vesnu. Ku podivu mně, ale před očima vyskočila Botticelliho Primavera. Bylo to, jak bych opět stál v Uffizi.

Každý den píšu jeden text na základě pěti slov a dneska jsou to tato: Karty, zásuvka, kabel, peněženka, snění