blog.idnes.cz

Inspirováno blogem pana Josefa Nožičky: „Nevím, zda vím, co je zázrak...“ Někteří jistě, jiní možná převlékli si kdysi kabáty. Někteří mnohem později, se nestyděli za své aktuální obraty.

Tentokrát tak trochu mezinárodní kabaret o tom, jak každá země ctí hrdiny jinak: všude stejně absurdně. Přesně takové výsledky přinesl poslední průzkum. Odkaz dole v článku. A ke střetu o pojetí hrdínů se vrátím ještě jednou.

Rozhodli jsme se, že na svých toulkách Tureckem navštívíme místa, o kterých se píše v Bibli a zjistíme, jak to tam vypadá v současnosti.

Obrněné automobily se dnes nacházejí poněkud ve stínu tanků, dělostřelectva a pěchoty. I ony se však v době druhé světové války významným způsobem podílely na vedení bojových operací.

Má přítelkyně Lycia má syna nácka vychovávaného jeho dědou, člena SS a bojujícího u Stalingradu. Obdivuje jejich odvahu, kdy tam bojovali do posledního výstřelu. Lycia je z toho nešťastná.

Bylo to pátrání téměř detektivní, ale po letech tápání a hledání příčiny jsem konečně nalezla odpověď.

Od 1. ledna 2026 začala v České republice platit novela trestního zákoníku, která do zákona výslovně vkládá zákaz propagace komunismu vedle již dlouho trestané propagace nacismu.

Jednou z nejstarších činností, kterými se lidstvo zabývá, je válčení. Do této aktivity se investovalo mnoho vynalézavosti a úsilí, jejichž výsledky jsou často zázraky lidského důvtipu. Například inteligentní selektivní zabíjení.

Až do minulého týdne se mi dařilo naplňovat přísloví „můj dům, můj hrad „ a také, „ host do domu, bůh do domu „ , pokud ovšem nedojde k situaci popsanou v dalším přísloví „host a ryba třetí den smrdí“

Epická skladba „Bratři Slované“ je inspirována společným dědictvím různých slovanských etnik. Od Vltavy po Volhu, od Černého po Bílé moře, od Karpat po Ural. Každá sloha představuje jinou skupinu Slovanů.

Kadeřnictví je místo, kde se vlasy stříhají a informace ukládají. Navždy. Bez šancí na smazání. Odborník žasne, praktik je hned doma...

Myšlenka zestátnění veřejných médií nevznikla z údajného strachu z jejich vlivu. To je pomluva. Vznikla z hluboké, upřímné lásky politiků k pravdě – ideálně jedné, stabilní a neměnné. A kdo by ji měl vyprávět lépe než stát?

My máme skřítky, Němci koboldy, Irové leprechauny, Angličané gremliny, v Jižní Africe jsme měli tokološe, to byli také pěkně zlomyslní dárečci.

Dvě strany si minulý víkend volili nové vedení. Nezajímá mě politika prázdných gest a frází (třeba chození pozpátku), protože to považuji za naprosto zbytečné. Chtěl bych se tedy věnovat největší opoziční straně.