blog.idnes.cz

Debata o potřebě či nepotřebě nějakých kroků vedoucích k reformě České televize a Českého rozhlasu je celá dlouhá desetiletí kontaminována sporem.

Je fajn, že se mezi filantropy najdou lidé, kterým se příčí ta cochcárna, co se zde podařila zavést a rádi by nám všem tu vezdejší demokracii nějak trochu více zkulturnili...

Senegal je nově nucen řešit viditelnou chudobu, spory o veřejný prostor a novou vlnu nacionalistické rétoriky. Zasáhla zemi čerstvá imigrační krize?

Co je důležité, to není vidět. Nebuďme užiteční idioti. Láska je mocná a tajemná Velká Hybatelka naší existence.

. . . . . . (mám pro tebe stránky z knihy, kterou bychom byli spolu napsali) . . . . . . . . . . . . .

Obklopen svými věrnými trhal květiny, pokoušel se zpívat a vůbec se choval pokud ne jako škůdce, tak tedy přinejmenším poněkud trapně. A nikdo z jeho doprovodu, ač jsem viděl jejich rozpaky, jej neusměrnil.

Vynucené a rodiči/příbuznými domluvené sňatky jsou za hranicemi vyspělých zemí běžnou praxí, včetně sňatků, kdy dceru donutí vzít si švagra po její zemřelé sestře.

Chlapi jsou v jádru nekomplikovaní tvorové. Potřebují jíst, pít, občas si ulevit a mít pocit, že jsou pány tvorstva, i když jim doma ve skutečnosti velí i ta nejposlednější pokojová květina.

Původně jsem si myslela, že Robertova snaha zahrnovat partnerku hmotnými statky je výsledkem jeho minulého vztahu. Opustila ho líná zlatokopka, která to vyžadovala, a když už neměl z čeho brát, tak se na něj vykašlala.

Vláda Pedra Sáncheze konečně pochopila, že takhle to už dál nejde a začala rázně přešit problém s migranty v Ceutě. Stany jim staví Červený kříž, španělské občanky jim patrně doveze premiér osobně.

Andrej Babiš se modlil k Pražskému Jezulátku za déšť. A prší. Já jsem se modlil, aby Andreje Babiše vzal čert. A nic. Ako je to možné!

Jejich revírem je školní chodba. Jejich tempo je administrativní. Jejich protivníci jsou formuláře, tabulky, rodiče a kompetenční rámce. Muži a ženy ze sborovny pracují ve dne v noci...

Slavný traktát De ecclesia od mistra Jana zná prakticky každý. Pokročilejší si uvědomují, že byl inspirován dílem Johna Wycliffa. Málokdo však ví, že stejnojmenná díla hájila rozdílný obsah i názory.

Pan Nožička ve svém článku kritizuje vyhrocené politické diskuse, ale diskusi pod vlastním textem raději zakázal. Proto mu odpovídám samostatným článkem.