blog.idnes.cz

(například, že nesmím vkládat své srdce do příběhů, které nehřejí, protože to nakonec není dobré pro nikoho)

Vítejte na dalším třítýdenním dobrodružství, jež bude mít kromě nezbytného úvodu a závěru jakousi hlavní část, kromě ní nás ale čeká ještě jedno významné mezipřistání.

Aneb jak určité jevy u některých lidí bystří, rozjasňují a rozvíjejí radostnou mysl a u jiných ji zatemňují.

Na školení nám říkali (taky máme svoje ufounský školení), že se v případě zajetí a testování nemáme čeho bát. Že to nejdůležitější nejsou schopni lidi objevit. Ještě ne.

Kandidátovi, který podává na někoho trestní oznámení i kvůli vyslovení názorů, které se mu nelíbí, bych já určitě hlas nedal.

Generál bosenskosrbské armády Ratko Mladić má na svědomí tisíce mrtvých lidí za války na území Bosny a Hercegoviny. Jeho vojáci vraždili, loupili a znásilňovali. Radim Panenka z Parlamentních listů jej přesto oslavuje.

Lhotská nás ve svém recyklátu z klausistického věstníku TO ujišťuje, že pravicový extremismus neexistuje, a netřeba se ho tak bát. Kdyby se však na chvíli podívala do Ruska, možná by zjistila, že ho hledala na špatné straně mapy.

Seděl jsem u stolu, venku chcalo, jako by tam nahoře někdo spláchl obří záchod, a v rádiu zrovna nějaký optimistický idiot tvrdil, že zítra bude líp. Nebude.

Z duchovního pohledu jsou vlastně nemocní všichni ti, kteří se nedokážou vřadit do dětsky čisté důvěry v Láskyplnost Stvořitele, zářící nad stvořením.

Lidé si myslí, že my UFOuni jsme odněkud přiletěli. To je ovšem základní omyl. My jsme tady odjakživa.

Rozvážný, zdrženlivý, věcný a korektní. Tak popisuje Veronika Valíková- Šubová Radka Vondráčka. Problém je, že člověk s tímto popisem se ve veřejných záznamech hledá poněkud obtížně.

M. Zeman, P. Pavel, A. Babiš, R. Vondráček; prezidentské volby; televizní diskuse; 100 let stará píseň V+W jako inspirace.

„Maminko, pojedeme ještě letos za tetou na chatu?“ ptal se opakovaně synek, který si jako jediné z našich tří dětí dosud nezajišťuje program sám.

V poslední době se v naší společnosti objevuje zvláštní tón: jako by permanentní nárok byl novou ctností a nespokojenost morální povinností. Často ho slyšíme od určité části seniorů...