blog.idnes.cz

S Lubošem jsem se nikdy moc nekamarádil. Byl podle mýho moc měkkej, navíc sukničkář a stejně by o ňáký kamaračofty se mnou nejspíš ani nestál. Nakonec to celý dopadlo tak, že jsem mu vrazil facku.

Jak poznat text, který napsala AI? Existuje několik zcela spolehlivých znaků. Problém je v tom, že někdy mohou odhalit i autora, který vypil tři energetické nápoje, nebo ho unesli mimozemšťané a implantovali mu gramatický čip.

Cítíš, že se opět plíží a vsakuje do tvého pole? Už to znáš, víš co přijde, a tak zkoušíš naučené postupy, jak na úzkost vyzrát. Jak ji eliminovat, přetavit nebo z ní vystoupit, případně se jí nechat „zabít“.

Evakuaci jednoho člověka jsme nacvičili za několik minut. Skutečný požár však může zastihnout malou noční směnu, nové pracovníky a desítky imobilních klientů.

Jiřina a Michal se do sebe zamilovali. Je úplně jedno kde, jestli ještě na škole, v zaměstnání, na nějakém večírku nebo třeba na dovolené. Na tom přece vůbec nezáleží, a navíc by to zbytečně komplikovalo děj.

České školství je fascinující organismus. Dokáže s naprostou samozřejmostí vyprodukovat tuny strategických dokumentů o budoucí ekonomice s vysokou přidanou hodnotou, podpoře inovací a chytrosti národa...

Rok po volbách už můžeme opatrně hodnotit, jak Andrej Babiš společně s ministry své vlády maká pro „naše lidi“. Jak to vidíte vy? Také si chrochtáte blahem?

Jako spousta absolventů jsem i já po škole zakotvila v úplně jiné profesi, než jsem vystudovala, ale rozhodla jsem si ten rok v drogerii nějak užít.

Slovo „reforma“ jsme si v Česku poněkud znehodnotili. Posuneme věk odchodu do důchodu, změníme výpočet penze nebo zvýšíme daně a odvody – a máme reformu. Jenže skutečné reformy v minulosti vypadaly podstatně odvážněji.

Mám upřímnou radost z toho, že Standard&Poors zlepšily ratingový výhled České republiky na pozitivní při zachování úrovně AA-/AA. Je to skvělá zpráva. Jenom si tedy za tohle hodnocení nic nekoupíme.

Vážně máme zapotřebí pořád někoho něco přeučovat? Proč u nás každá novinka musí nastupovat s puncem spasitele, který má za úkol zadupat do země to, co tady budujeme celá staletí?

Otevřená zpověď učitelky, která nepopírá nutnost inkluze, ale přesto chce odejít ze školství, protože má podle ní inkluze – krásný scénář ale vážné nedostatky.

Někdy stačí obyčejný posed, plastová krabice se zbytky od svačiny a jedna zvídavá dcera. Nejlepší piknik totiž nevzniká podle plánu, ale úplnou náhodou.

Dnes udělám výjimku a sáhnu do politiky. Ne proto, abych vám řekl, koho volit, ale kvůli Sókratovi a otázce, která je možná důležitější než jakýkoli politický názor: Jak víte, že máte pravdu?

Kdo půjde světem a nalézá střípky života, které jej naplňují, ten dokáže nemožné, najít společnou cestu s tím, kdo tyto střípky tvoří.