blog.idnes.cz

-----------------Tak nevím, psát anglicky Limerick nebo česky Limerik-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Seděla jsem v tom křesle a sledovala, jak se k zemi krotce snášejí cáry mé dosavadní identity. Prameny, které léta tvořily moji hlavní manželskou kvalifikaci, teď bezvládně ležely na linoleu jako mrtví hadi.

Nebeská brána vrzala. Jemný vítr čechral svatému P. zbytky bílých vlasů na skráních. Já jsem stál ve frontě a v ruce mačkal ve zpocených rukou beranici.

Historická vazba Židů k jejich zemi není jen historickým faktem, je zejména klíčovým prvkem k pochopení skutečné politické reality na Blízkém východě. Dnešní vyvracený mýtus - „Izrael jako koloniální projekt“.

Argumenty se už v politice nenosí, teď jsou na řadě krátké klipy se zvířátky. Ne, že by se zvířata v politice neobjevovala, medvědi se porcují, vlci trhají naši současnost na kusy, někteří politici jsou jako slon v porcelánu....

Jak jsme již naznačili v předchozím textu, ničení knih dostalo nový rozměr, změnilo svou podobu a účel. Dnešní „Koniášové“ totiž netáhnou krajinou s pochodněmi, fanatickým leskem v očích a indexem zakázané literatury.

Jsem jen kvalitně informovaná o nebezpečích, kterých nám léto umí připravit víc, než stačí uhradit zdravotní pojišťovna.

Nepočítal jsem to – ani nebudu. Ale když si pročítám blog iDnes, tak minimálně 2/3 zdejších blogerů se velmi nelichotivě vyjadřují o současné vládě.

Věřil jsem, že s vnučkou stihneme nakoupit ještě před tím, než přijde bouřka. No, zmýlil jsem se. Nestihli jsme to.

Na perseidy ve vesmíru číhám a kradmo hlídám Lyru, Andromedu i Velký vůz, nad hlavou už mám Arcturus a v hloubi duše černou díru.

Ordinace doktora Kříže nevoněla po levanduli ani po meduňkovém čaji. Diagnostikoval se tu život takový, jaký byl: chladný, tvrdý a bez pozlátka. V koženém křele seděl Petr. Vypadal, jako by se chtěl propadnout do země.

Dala jsem sestře klíče, aby mi zalévala kytky. Místo toho si z bytu udělala vlastní pokojíček — a nakonec i místo, kde se muchlovala se svým přítelem. Vyměnila jsem zámek a nelituju.

S přetvářkou se setkávám celý život. Poslední dobou se s ní ale setkávám čím dál častěji. Nebo jsem si jí možná začal víc všímat.

Empatie a ochota pomáhat jsou krásné vlastnosti. Jenže někdy začneme nosit problémy druhých tak dlouho, až zapomeneme, že některé batohy nám vůbec nepatří.