Česká pozice

Nelze připustit, aby média ovládl jeden názorový proud, který by vytěsňoval sobě protivné. Dezinformace totiž nesnášejí diskusi a kritiku. Proto by eurokomisařka Věra Jourová měla usilovat, aby všechna její vystupování v médiích nepůsobila trapně, a vyžadovat, aby jejím projevům byl vždy přítomen názorový oponent. Píše Jan Schneider.

Evropský šampionát ve fotbale poprvé v historii téměř ovládla nekompromisní ideologie sociálního a politického hnutí Black Lives Matter a propaganda ochránců sexuálních menšin známá jako LGBTQ+. Skutečnost, že italský trenér Roberto Mancini do svého týmu nenominoval žádného hráče nebílé pleti, lidé na sociálních sítích kritizovali.

Konzervativci dlouho hledali společnou ideu, než se zformovali k odporu. Dnes aspoň dokázali pojmenovat, proti čemu bojují, a co je spojuje. Radikálové oproti tomu dokázali zformulovat své teorie, přičemž se opřeli o lidská práva, svobodu a rovnost. Konzervativci se především musejí zbavit kulturní destrukce. Píše Vlastimil Podracký.

Francouzský tým vědců nedávno ukázal, že čím méně v dané zemi funguje liberální demokracie, čím více bují korupce a roste nezaměstnanost – tedy tam, kde lidé ztrácejí pocit moci něco ovlivnit –, tím více obyvatelstvo věří konspiračním teoriím. Víra i v nesmyslné teorie dodává pocit kontroly, nebo spíše její iluzi. Píše Petr Houdek.

Kdo by si myslel, že peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa je již odbytou veličinou, bude příjemně překvapen. Jeho román Rozhovor u Katedrály není pouze rozsáhlý, ale především velký a se spoustou styčných bodů s českou minulostí i současností. Rozkošně je například naznačena technologie rozpadu starého a designování nového režimu.

Uruguayský umělec a tatér Lucas Russi, který „tvoří“ i v Praze, se hrdě hlásí k módnímu trendu útoků na kostely a katedrály. Na sloupu na náměstí Jana Palacha na Starém Městě můžeme najít nálepku s hořícím katolickým kostelem, které umělec dal název No Savior (Spasitel není). Russi se podle svých slov inspiruje mytologií a filozofií.

Kdykoli se o něm začne mluvit, zastánci obou táborů se naježí, zalezou do svých zákopových pozic a nehodlají ustoupit ani o píď. Spor o přechylování je součástí aktuální kulturní války a je mimořádně citlivý, jak se ukázalo i před pár týdny. Některé národy to ale vnímají opačně, například Lužičtí Srbové v Německu. Píše Lukáš Novosad.

Civilizace vnímá zatím jen potíže, ne bytostnou krizi. To ke změně nestačí. Až koronavirus nás přinutil k rozhodnutí. Setrváme v bezduché oddělenosti, iluzorní kontrole, umrtvující složitosti, víře v technologickou spásu a narůstající neudržitelnosti, nebo budeme spolupracovat se Zemí? Píše Jan Piňos v páté, závěrečné části článku.

Koronavirus je lakmusovým papírkem stavu i skalpelem západní civilizace. Doba covidová je katalyzátorem, který v absurditách, protikladech a střetech zrcadlí a urychluje rozpad éry oddělenosti. Je to bolestný, ale léčivý proces, který vystavuje stará zranění světlu uvědomění. Píše Jan Piňos ve čtvrté části článku na pět pokračování.

Dokud se budeme dohadovat o dílčích opatřeních, vždy spíše kvůli tlaku byznysu, namísto o energetické politice jako kompaktním systému, který je propojený s environmentální politikou a s naším i evropským právním systémem, budeme zaostávat a přijímat chybná rozhodnutí. Už tak jsme nejvhodnější chvíle propásli. Píše Vratislav Ludvík.

Kniha The Handbook of Polish, Czech, and Slovak Holocaust Fiction (Průvodce po polské, české a slovenské beletristické literatuře o holocaustu), kterou uspořádali Elisa-Maria Hiemerová, Jiří Holý, Agata Firlejová a Hana Nichtburgerová, usiluje o mezinárodní zviditelnění beletristické literatury o holocaustu v zemích, kde se odehrál.

„Ve stáří se odrážejí všechny věci, jak je nasbíráme v průběhu života. Proto je základem prevence, a to nejen základní zdravotní. I covid-19 do určité míry ukázal, že nezabíjí věk, zabíjí sociální exkluze,“ říká v rozhovoru socioložka Lucie Vidovićová z Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Francouzský spisovatel Michael Houellebecq si může pěstovat pověst nepříjemného a nepřístupného společníka, ale je laureátem Goncourtovy ceny a nositelem Řádu čestné legie. Novinář Denis Demonpion se mu pokusil dostat pod kůži a do hlavy v roce 2005, nyní česky vyšla aktualizovaná verze jeho knihy Houellebecq. Píše Mirka Kundratová.

Borussia Dortmund, kanalizační poklop v Královci, míšeňský porcelán či pivo... I těmito slovy lze vyprávět dějiny našich západních sousedů. Tak, jak to poutavě dokázala kniha Německo. Vzpomínky jednoho národa. Britský kunsthistorik Neil MacGregor se v ní zaměřuje na německé reálie a promítání německých idejí do nich. Píše Jan Lukavec.

V postpravdivém světě významy pojmů nejsou jasné, lidé se nedomluví a nastává právní a myšlenkový chaos. Zanikla odpovědnost za společné cíle, ideály a mravní hodnoty a byly podsunuty cíle neslučitelné se zájmem společnosti. Lidé, již mají sociální cítění, musejí být ovládnuti, aby se nemohli spojit k odporu. Píše Vlastimil Podracký.