Res Claritatis

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, ja…

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Mysl…

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.

V době, kdy se ve francouzském Národním shromáždění opět otevřela debata o legalizaci eutanazie, francouzští biskupové opět vyzvali katolíky, aby se spojili v modlitbě a zapojili se do novény za život. Cílem návrhu zákona o eutanazii, jenž nese pojmenování „Právo na pomoc při umírání“, je legalizovat podávání smrtících látek pacientům, kteří si přejí ukončit vlastní život. Po prvním schválení v k…

Prázdniny se blíží a tu vyvstává otázka, co dělat za nepříznivého počasí. A tak bych chtěl pootevřít tzv. literární okénko. Končí červen, měsíc hrdosti, kdy jednotná novokulturní fronta povstává na boj pod duhovou fanglí. Četní tvůrci a umělci se předhánějí. Kdo natočí, sepíše či jinak vytvoří slátaninu, jež by vylíčila krásu a pestrost LGBFLMPSVZ (nebo jak si dnes říká) scény. A přitom by stačil…

Jelikož už oficiálně skončila postní doba, můžeme si společně nalít čistého vína a přiznat si, že když se mezi katolíky řekne slovo magisterium, leckomu se nevybaví vůbec nic. Jiným to zní jako pojem z učebnice teologie, který se týká hlavně výše postavených osob v církvi. Ve skutečnosti se však magisterium týká každého katolíka. Dotýká se totiž otázky, jak můžeme i po dvou tisících letech poznat…

Před časem jsem dostal otázku, jestli mi v životě nechybí rodinné zázemí a zda se celibát v dnešním světě už dávno nepřežil. Tato upřímná zvědavost mě přiměla pokračovat v našem seriálu k příležitosti mého 15 výročí kněžského svěcení. Píšu tento díl, protože chci odpovědět nejen tazateli, ale i všem, kteří zápasí s tím, jak skloubit lidskou touhu po lásce s věrností Bohu. Celibát totiž není chlad…

Nový průzkum během posledního postního období zjistil, že dvě třetiny katolíků, kteří v posledním roce nebyli u svátosti smíření, zvažují, že by ke zpovědi přišli. Podle průzkumu mezi 1500 dotazovanými katolíky, kteří „alespoň občas“ chodí na mši, 67 % respondentů, kteří loni u zpovědi vůbec nebyli, uvedlo, že zvažují návrat k této praxi, a polovina z nich vyjádřila přání chodit ke zpovědi častěj…

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Vždy v den sv. Jana Nepomuka Neumanna mně neodbytně vyvstává na mysli, že tento rodák z Prachatic, od jehož narození letos v březnu uplynulo 215 let, nebyl po ukončení svých studií vysvěcen, protože v českobudějovické diecézi bylo „překněžíno“. A tak se vydává do Ameriky, kde je 2. června 1836 (ejhle 190. výročí) vysvěcen na kněze.

Pokud by někdo vzal do ruky mou Bibli, na nejohmatanějším místě by si přečetl tento verš: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,27) Vracím se k němu i nyní.

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

V červnu slavím své 15. výročí kněžství. Jsem velice vděčný a jsem nadmíru šťastný. Chtěl bych se věnovat tématu, kde se setkávám s nepochopením. Celibát. Je nedílnou součástí mého kněžského života a pro mě je velice důležitý. Není v první řadě funkční, zvyšující efektivitu práce, není „úspora času“, abychom mohli víc pracovat pro farnost. Je primárně o vztahu a má smysl jen tehdy, pokud nejen vě…

Svatý otec Lev XIV. jmenoval 25. května 2026 novým apoštolským nunciem v České republice irského arcibiskupa Eugena Martina Nugenta, dosavadního papežského vyslance v Kuvajtu, Kataru a Bahrajnu. Do Prahy tak přichází zkušený diplomat Svatého stolce, jehož služba byla po léta spojena s oblastmi poznamenanými politickým napětím, náboženskou pluralitou i obtížně udržovaným pokojem.