Resistanz. Foto: Bernhard Haslinger.
PUSH Dance zahájil v Kině Pilotů snímek Resistanz. Jedná se o unikátní spolupráci Jiřího Bartovance s hudebním skladatelem Lutzem Glandienem nad tématem odporu. Odporu v rámci různých společenství, polarizované společnosti, politiky i v rámci člověka samotného. Vzniklo dílo s hudbou a tancem šitými na míru konkrétnímu místu – kostelu Zionskirche v Berlíně. Šest tanečníků přináší naléhavé výpovědi o odporu vůči autoritě, která omezuje lidskou svobodu. Mohlo by se zdát, že umělci reagují na současné dění ohledně koronavirové pandemie, ale jejich sdělení je mnohem hlubší a sahá do historie. Studium tématu odporu došlo až k odbojům a protestům v rámci církve kolem Martina Luthera, Dietricha Bonhoeffera a George Floyda, proto snad zasazení do prostředí kostela.
Jednotlivé pasáže jsou překrývány úryvky z básně Mireille Gansel, které doplňují a umocňují konkrétní výpovědi. Resistanz je výpovědi berlínského souboru unitedberlin pod vedením Ericha Wagnera v čele se sopranistkou Julií Giebel, kteří mají ve snímku také své místo, a šesti tanečníků (3 ženy a 3 muži) z Čech a Německa. Jejich taneční výkony jsou úchvatné, otisk Sashy Waltz je viditelný v každém pohybu. Autenticita každé z osobností je však zachována, silné emoce a tělesný zážitek všechny spojuje. Škoda, že koncept díla je možná až primitivně vystaven na střídání výpovědi jednoho protagonisty se společnými pasážemi, které jsou jistým přemostěním k sólu dalšímu. Divák pak přesně ví, co očekávat. Ale je pravda, že v závěrečné fázi, než všichni z kostela odejdou ven do veřejného prostoru a nejsou svázány studenými kamennými zdmi historického kostela, přicházejí na scénu děti. Ty tak tvoří paralelu mezi hravostí, lehkostí, svobodou a spoutáním, odporem a tíhou. Film disponuje mnoha rekvizitami a osobami, obrazy, autorskou hudbou i interpretací a poezií, a je pravda, že jednoduchý koncept drží celý příběh pohromadě.
Jednotlivá sóla pak pracují s geniem loci Zionskirche a výpovědi tanečníků jsou tak umístěny do různých míst, jako např. na ochoz, do kostelní lavice, prostoru před oltářem, aby evokovaly různé pocity, entity. Některým slouží i cíleně zvolený kostým či nějaká rekvizita – papír, deka, barevnost, aby sdělení bylo co největším povzbuzením, možná i pozváním k aktivnímu vystupování proti nespravedlnosti, zlu, špatnému úmyslu. Jednotlivé části jsou prezentovány z několika různých úhlů pohledu.
Většina pasáží je velmi trefně střižena, obrazy na sebe navazují, jsou nazírány z různých perspektiv, dokonce i z kamery otočené o 45 stupňů. Jiří Bartovanec ale sám prozradil, že Resistanz mělo být původně uvedeno jako představení pro diváky a návštěvníky kostela. Vlivem pandemických opatření se nakonec tvůrci uchýlili k filmovému zpracování a je pravda, že jsou tam místa, kterým by pomohlo buď lehké krácení, nebo funkčnější frekvence střídání obrazů, aby zůstalo divákovo vnímání stále na pozoru. Divadelní koncept je místy stále znát. Celkově je tento snímek velmi zdařilý, pracuje nejen se silnými motivy a výpověďmi, ale i se silnými tanečními osobnostmi a velmi vyzrálými tanečníky. Divák si tak domů odnáší zážitek plně estetický a je silně zasažen tématem a jeho zpracováním.
Psáno z premiérové projekce 13. prosince 2021, Kino Pilotů.
Resistanz
Choreografie, inscenace: Jiří Bartovanec
Interpretace a choreografie: Medhat Aldaabal, Ayaka Azechi, Maria Marta Colusi, Nicola Mascia, Lucie Matoušková, Jan Razima
Hudba, zvukový design: Lutz Glandien
Námět: Bernhard Haslinger, Jiří Bartovanec, Andreas Bräutigam
Titulní báseň: Mireille Gansel
Kamera: Leonard Lesch, Brian Karp, Francisca Saéz Agurto
Střih filmu: Leonard Leesch, Brian Karp
Kostýmy: Jiří Bartovanec, Nicola Mascia
Premiéra: 13. 12. 2021
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?