Josif Brodskij: Benátská hostina oka. Osobité vyznání ruského básníka a esejisty

Benátky jsou přímo prostoupeny literaturou. Je-li město v řadě románů podstatnou kulisou, pak literární hold nobelisty Josifa Brodského činí z Benátek hlavní postavu. Josif Brodskij (1940–1996) byl rusko-americký básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987. Pocházel z Leningradu, jehož obléhání jako dítě zažil. Za svou tvorbu byl v Sovětském svazu po nástupu Leonida Brežněva pronásledován. Od poloviny sedmdesátých let žil ve vyhnanství v USA, kde přednášel literaturu. Zimní měsíce trávil ve svých milovaných Benátkách.

Brodskij byl Benátkami fascinován dávno před tím, než je poprvé spatřil. Snad i proto, že radost a krása se v benátských uličkách vždy snoubila s melancholií, nostalgií a osamocením. Benátky vstupují do Brodského básní i mimo cyklus Benátských strof. Přesto tato tenká sbírka zaujímá v jeho díle výsadní postavení. Snad i proto se rozhodl věnovat roku 1989 – tedy sedm let po Strofách – Benátkám i esejistický cyklus Vodoznaky. Brodskij si byl vědom, že jeho básně jsou z ruštiny jen obtížně přeložitelné. Vodoznaky lze tak chápat jako převedení Benátských strof do prozaického textu, který napsal v angličtině. Důraz na provázanost obou textů jsme kladli i při přípravě tohoto benátského Souzvuku.