Pokud by nebyl náš aktuální žebříček priorit ovlivněn probíhající pandemií, téma Zelené dohody pro Evropu, resp. férového nastavení parametrů udržitelnosti našeho ekonomického i společenského počínání, by stálo spolehlivě velmi vysoko na žebříčku nejpodstatnějších záležitostí, kterými se máme zabývat. Jde současně o záležitost velmi rozdělující a vytvářející nové příkopy, konflikty a rozmíšky. Je odrazem velmi různorodého stavu mysli, který vykazuje společnost vůči tomuto tématu i v samotné Evropě, která je jeho spouštěčem, neřkuli pak v globálním kontextu, o který zde jde v důsledku především. Neboť především mimoevropské kontinenty se na nynější neudržitelnosti podílejí rozhodující měrou.

Přitom středobodem Zelené dohody je racionální a smysl dávající základ, který se opírá zhruba o tuto myšlenku: především naše ekonomická, ale též společenská a občanská aktivita je doprovázena škodami na životním prostředí v takovém rozsahu, že vzniklé náklady ani zdaleka nejsou pokryty cenou, kterou za využívání přírodních zdrojů platíme. A pokud vůbec tyto škody alespoň částečně pokrýváme, zdaleka ne vždy hradí účet za ně ten primární znečišťovatel.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se