Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Když vidíte rodiče s miminkem, to jejich štěstí a slzy v očích, tak to se neokouká, říká Romana Daňhelová, porodní asistentka z jihlavské nemocnice, která u porodů asistuje už 20 let.

Jak dlouho v nemocnici vlastně pracujete?

Od roku 1994. Začínala jsem na oddělení rizikového těhotenství, pak gynekologie, šestinedělí a posledních asi 20 let jsem na porodním sále. A do toho dvě mateřské.

Vzpomenete si ještě na svůj první nástupní den?

Ano, byl to šok, škola vás sice připraví, ale není to praktické. Takže člověk byl hodně vykulený.

Jste porodní asistentkou. Když vás někdo označí za porodní bábu, neurazí vás to?

Ne, naopak. Staré porodní báby byly zkušené, chodily k domácím porodům, byly na vesnicích, kde tehdy nebyli dostupní lékaři. Byly to ženy s obrovskou zkušeností a praxí a z mého pohledu musely zastoupit i toho lékaře, takže to určitě není nic dehonestujícího.

Co taková porodní asistentka vlastně dělá?

Pečuje o ženy se zdravým těhotenstvím a o ženu v průběhu fyziologického porodu a šestinedělí. U nás, v jihlavské nemocnici, vede fyziologické porody. Slovo porodní asistentka znamená primárně asistovat při porodu ženě, nikoliv lékaři. Tomu samozřejmě asistujeme, pokud se u porodu vyskytne komplikace a je potřeba lékařská intervence.

Takže rodíte od začátku…

Rodí vždy žena. (smích) Při porodu se rodí nová rodina a svým způsobem i ten muž, otec.

Porodní asistentka je tam od toho, aby kontrolovala, zda je vše pořádku, zda porod probíhá fyziologicky, doporučuje ženám různé úlevové polohy nebo polohy, které usnadní miminku narodit se, nabízí různé možnosti úlevy od bolesti. Samozřejmě v případě komplikací volá lékaře. V závěru vlastního porodu pomáhá ženě a i tomu miminku se bezpečně narodit.

Ke konci porodu přichází na porodní pokoj ještě dětská sestřička, která po porodu zkontroluje miminko, a lékař gynekolog, který ale do porodu, pokud to není nutné, nezasahuje.

Jak porody probíhaly v minulosti?

To bylo úplně něco jiného. Porodnictví udělalo obrovský kus práce. Dříve porod vedl lékař a porodní asistentka spíš asistovala lékaři, byly jsme mu vlastně k ruce. Po nástupu pana profesora Roztočila se to změnilo a fyziologické porody přešly do rukou porodních asistentek.

Máte vůbec spočítáno, kolika porodům jste asistovala?

To je oblíbená otázka, ale opravdu nevím. Myslím, že to není o kvantitě, ale spíš o kvalitě péče. Nejde jen o to, aby žena porodila zdravé dítě, ale aby z toho také měla dobrý pocit. Zdravotníci to někdy vnímají tak, že se narodí zdravé dítě a jsme spokojení, ale žena to takhle vůbec nemusí mít.

Dnes je to nastavené jinak než před 20 lety, může se to zdát zvláštní, ale ženy si to chtějí užít, nechtějí žádný stres a někdy dávají přednost, aby trval porod o něco déle, ale aby to bylo klidnější. Každá žena je jiná.

Jak vnímáte narození dítěte, jako dar, zázrak, nebo jako rutinu? Pokaždé je to zázrak! Je to krásné, rodí se nejen miminko, ale rodí se rodina. Když pak vidíte ten pár, jejich štěstí, ty slzy v očích, tak to se neokouká.

Přístup k rodičům se hodně změnil, dnes už může být u porodu i tatínek dítěte. Nejsou pro vás přítěží?

Kdepak. Jsou tatínci, kteří jsou víc aktivnější - takoví servismani své ženě. Jiní jsou - ne že by nechtěli - ale možná se trochu bojí, necítí se tam komfortně, takže rádi pak nechají péči porodní asistence. Je to individuální. 

Říkáte aktivnější, jak to myslíte?

Jsou s ženou ve sprše, masírují jí záda, dávají jí napít a žena potřebuje tu jeho přítomnost. Jsou ale ženy, které, i když tam jejich muž je, nechtějí, aby na ně sahal. Záleží na každé ženě.

Z filmů známe, jak tatínci u porodů omdlévají? Stává se to?

Stane se, že omdlí, ale jsou poučení, že mají hned říct, když se jim udělá špatně.

V těch filmech si tatínci nezřídka porod natáčejí. To se také děje?

Já to nezažila, ale kolegyně ano. Dnes se s tím skoro nesetkáme.

Nemusí si porod točit, je to o tom prožitku. Někdy se nechtějí ani fotit, až dítě na váze. Takže, že by tam stáli s kamerou, to se už neděje (úsměv).

Blíží se konec roku a rok nový, v němž vždy v novinách referujeme o prvním narozeném dítěti v roce, které je také politiky odměňované. Nezadržují třeba některé maminky 31. prosince porod, aby porodily těsně po půlnoci?

Nesetkala jsem se s tím. Ale jsou páry, které když mají z nějakých důvodů plánovaný císařský řez a mohou si vybrat termín a v tom termínu je nějaká významná událost, tak chtějí, aby se dítě narodilo, třeba na jejich výročí svatby, nebo někdo z nich má narozeniny… Nebo si je vybírají podle znamení.

Podle znamení?

Ano. Chtějí třeba tři dny počkat, aby dítě bylo v jiném znamení. Císařský řez se plánuje po 39. týdnu, takže když se zrovna láme měsíc a je tam prostor, tak lékaři vycházejí vstříc.

Ještě se vrátím k tomu přelomu roku…

Že bychom soutěžili o to mít první dítě, to mi přijde vcelku nereálné - aby se narodilo dvě vteřiny po půlnoci. Kvůli tomu bych porod neovlivňovala.

Zažíváte na sále úsměvné příběhy?

Občas (úsměv). Dřív, když ženy rodily na zádech v porodním křesle, stál jeden tatínek u ženy a držel hlavu té ženy a my, jako porodní asistenky, mu říkaly: „Dejte ženě hlavu na prsa,“ a myslely jsme tím, aby jí předklonil hlavu, a ten tatínek to pochopil tak, že dal svou hlavu na prsa ženy. Nám to přijde samozřejmé, ale on udělal přesně to, co jsme mu řekly. To nám přišlo vtipné.

Nebo to jsou hlášky tatínků i žen, někdy se u porodu smějeme.

Kdy jste se naposledy u porodu zasmála?

Tam není napjatá atmosféra, je uvolněná. Každá žena bolest vnímá jinak, takže jsou i ženy, které nadávají i tomu chlapovi, i když to taky myslí v nadsázce, ale není tam „strohá“ atmosféra, nechováme se k ženě s odstupem, vše je o komunikaci. Porodnictví se velmi posunulo. Ženy čtou, mají informace z internetu, sociálních sítí…, takže s námi diskutují. Není to direktivní, jak to bylo dřív: Porodní asistentka řekla, a tak to bude.

Pokud je porod fyziologický, tak je to vždycky o tom, ženě vysvětlit, co se bude dít, jaké jsou možnosti.

Takže maminka vám třeba řekne: Ale na internetu psali…

To říkají spíš tatínci. Ale žena třeba, když chce něco na bolest, tak jí říkám: V této fázi by to třeba nebylo dobré, porod by se zastavil, pojďme zkusit teplou sprchu, aromaterapii, nějaké masáže. Zkusíme, jestli to zabere, teprve potom bychom zkusili nějaké léky. Žena řekne ano, nebo naopak řekne, že chce léky hned a všechny, co máme.

Porod je vždy výjimečný okamžik a maminky do jeho přípravy investují hodně času. Navštěvují kurzy, chodí cvičit, mají obrovské možnosti připravovat se na něj. Je to rozhodně lepší než vykulená žena, která nic neví.

Pacienti v nemocnicích o sestřičkách často říkají, že jsou andělé. Jak nazývají vás?

U nás nejsou nemocné ženy, jsou to zdravé ženy, a pro ně jsme taky andělé. Říkají nám porodní andělé.

Jste s některými ženami v kontaktu i po porodu?

Občas někteří posílají e-mailem fotky dětí nebo rodiny jako poděkování, nebo chodí blahopřání. Třeba i několik let po sobě pošlou blahopřání té konkrétní porodní asistence, je to moc milé.

Jste prvními, kdo je u narození, nepřipadáte si jako pohádkové sudičky? Přejete jim něco?

Samozřejmě jim přejeme zdraví, ale abychom tam byly takové sudičky, to ne. Dáme dítě na bříško a pak tam necháváme rodiče spolu, a když je vše v pořádku, my odcházíme a necháme jen rodiče s dítětem, protože je to jejich chvíle. Chodíme je kontrolovat, ale ten prostor patří jim, aby si své štěstí užili.

Na co se vás lidé nejčastěji ptají?

Asi jestli se rodí víc kluků, nebo holek.

A jak to je?

Většinou se rodí víc kluků. Asi o dvacet za rok víc. Zajímavé bylo, že v roce 2017 se narodilo úplně stejně holek i kluků – 630.

Taky se ptají na nejčastější jména. Jednou chtěli poradit a zeptali se na mé jméno, když jsem jim ho řekla, tak povídají, ne, to ne (smích). Někteří dokonce mají dvě tři vybraná jména a čekají, až se miminko narodí, aby se na něj podívali, a pak se teprve rozhodli.

Blíží se konec tohoto roku. Co byste popřála do roku nového?

Těhotným bych popřála krásný porod, nemusí být výrazně rychlý, ale aby byl krásný, aby se narodilo zdravé miminko, a ženám a mužům, aby to zvládli, jak si to představují. Aby si ten hezký zážitek nesli celý život.

Myslím, že péče u porodu je pro vstup do života hodně důležitá. Kolikrát to, co nám zdravotníkům přijde úplně samozřejmé a nedůležité a pro nás to jsou jen poznámky, si ženy dlouho pamatují a mohou si to přebrat i jinak. S ženami po porodu i v šestinedělí se musí opatrně, je to křehké období.

Co byste jim ještě vzkázala?

Aby neměly strach a cítily se u nás v bezpečí. U porodu je hodně důležitá psychika a strach dokáže porod i zastavit. Důležité je ho odbourat, věřit si, že zvládnou porodit. Aby měly důvěru v porodní asistentku i lékaře.

Diskuze k článku