Úvod  >  Budějovicko  > 

Krasobruslař Martin Bidař se před olympiádou inspiruje ruskou školou

Martin Bidař doma v Českých Budějovicích.     Autor: Michael Kalinics

Od prvního startu na olympiádě se udála ve vašem sportovním životě řada změn. Jaké byly ty největší po olympijských hrách v Koreji?

Nebylo to jednoduché, protože jsem vyměnil dvě partnerky. S Lízou (Jelizavetou Žukovou) bruslím přes dva roky, tedy třetím rokem, a nejtěžší úkol byl, aby získala český pas.

Povedlo se. Pas je ještě čerstvý, že?

Má jej asi dva týdny. To jsme slavili víc než cokoli jiného. Dokud si tím člověk neprojde, tak neví, jaká je to práce! Mysleli jsme si, že to bude snazší.

Všechno klaplo a můžete reprezentovat na olympiádě. Spadl vám kámen ze srdce. Ale doba je taková, že ani sportovci nemají kvůli koronaviru nic jistého. Jaká je situace u vás?

Před Vánoci jsem byl na očkování. Nechal jsem si dát posilující dávku Pfizera, abych nemusel být tři týdny v karanténě. Když se zjistilo, že Johnson moc dlouho nefunguje, šel jsem raději znovu. Teď by to mělo být v pořádku. Jsme už zvyklí, že závody jsou v bublině, testují nás před nimi, po nich... I na létání jsme si nějak zvykli, pořád to není ono, ale asi to tak bude i nadále... Stalo se nám, že jsme přiletěli na mistrovství světa (skončili tam patnáctí, pozn. red.) a v den krátkého programu nás o půlnoci probudili a museli jsme jít na test, protože v letadle byl někdo pozitivní. Nemohli jsme ani usnout, jak jsme se báli, ale dobře to dopadlo.

Na první olympiádě jste tvořil pár s Annou Duškovou. Když srovnáte výkonnost, jak daleko jste nyní s Jelizavetou?

Největší rozdíl je v tom, že zatím nemáme na každém závodě stejnou výkonnost. Naposledy už byl krátký program super, téměř bez chyb. Na tom musíme stavět. Předvedení bylo dobré, s nejtěžšími prvky, teď jde jen o to, abychom to dokázali v závodě zopakovat a ukázali jsme, co umíme.

Zatím ještě v závodech nedosahujete na body, které jste vyjeli s Annou Duškovou?
Vždycky nám to zkazila volná jízda, kterou míváme horší.

Na konci roku se konalo mistrovství České republiky. Proč jste na něm chyběli?

Dva týdny předtím jsme spadli ze zvedačky. Měli jsme menší zranění, byli jsme potlučení. Dali jsme si dva tři dny pauzu, ale ani pak jsme nemohli naplno trénovat, tak jsme neriskovali a na mistrovství vůbec neodjeli.

Před minulou olympiádou byla podobná situace, partnerka také nebyla fit...
To bylo snad ještě horší, protože Anička spadla z twistu na suchu a měla přetržené vazy. Nejeli jsme ani na mistrovství Evropy a byli půl roku mimo.

Nakonec z toho ale bylo na olympiádě čtrnácté místo, s nímž jste byli spokojeni. Brali byste ho i tentokrát s Lízou?

Určitě bychom ho brali. Chtěli bychom postoupit do volné jízdy, kam se dostane po krátkém programu šestnáct z devatenácti párů.

Nejbližší akci, mistrovství Evropy v Tallinnu, berete jako generálku na Peking?

Je to tak. Začíná 10. ledna a nechceme se zranit, ani se nakazit...

Příprava vrcholí. Kde trávíte nejvíce času?

Mezi svátky jsme si naplánovali trénink v Ostravě a od Nového roku už v Praze, kde jsme poslední dva měsíce. Před sezonou jsme byli v Rusku, v Moskvě. Pak jsme to chtěli střídat, ale kvůli covidu-19 se nám to nedařilo.

S novou partnerkou už nelétáte do Kanady jako dřív?

Už ne, ale jsem s trenéry pořád v kontaktu. Když se potkáme na závodech, tak nám pomáhají.
Dá se říct, že teď jedete podle ruské školy?

Je to tak. Jsou to rozdílné školy. Každý pár je trochu jiný, i v té Kanadě nemají všechny stejnou techniku, ale jsou tam specifické věci.

Kdo měl na vás největší vliv?

Trenérka Nina Mozerová v Moskvě, když jsme trénovali s Mozer týmem. Už dlouho má jedny z nejlepších párů. Ti mladí jsou někdy jako z jiné planety! Skáčou vedle sebe obtížnější skoky než jiné páry, ale právě tím nás hnali dopředu. 

Bývalo zvykem, že kdo spolehlivě neskákal sám, tak skončil anebo přešel do sportovních dvojic. Už to neplatí?

Už skáčou všichni. Taky se snažím skoky pilovat. Když se snažím moc, jsou z toho pády a zranění, takže teď na nové věci není ten správný čas - až po olympiádě. Skákal jsem i trojitého lutze, ale s ohledem na větší jistotu máme zařazený salchow s toeloopem. Čtveráky dvojice neskáčou, jsou však vidět kombinace dvou trojitých skoků.

S Pljuščenkem jste se v Moskvě nepotkal?

To zrovna ne, to je ještě vyšší liga... A chodí k němu spíš sólisté.

Jak jste se tam aklimatizoval? Rusko je velmoc, i pokud jde o zimní sporty...

Krasobruslení tam berou úplně jinak než u nás. Když někde řeknete, že se mu věnujete, budou vás respektovat víc než tady. A o Moskvě se říká, že je jiná než zbytek Ruska, je to takový ruský New York. Život je tam v pohodě. Je to jiné, ale ne o tolik. Když tam trénujeme, bydlíme skoro u zimáku a na stadionu máme všechno, co potřebujeme, včetně fyzioterapie. Led a tělocvična jsou k dispozici skoro kdykoli, takže podmínky jsou super.

A když jste v Praze?

Jsme na Padok (dnes Škoda, pozn. red.) IceRink ve Strašnicích, kde před třemi, čtyřmi lety postavili nový zimák. Jako středisko trénujeme tam a Tomáš Verner je vedoucí VSC, většina administrativy jde přes něj.

Bratr Petr je váš osobní trenér?

Ano, a když jsme doma, trénujeme s ním. Dále jsme v kontaktu s ruskými trenéry, kteří se nám snaží pomoci, což je důležité. Na olympiádu s námi pojede brácha, protože jsme teď celou dobu s ním. Na začátku sezony jsme byli v Rusku a pak jeli na závody s bráchou, ale jak se ukázalo, je přece jen rozdíl, když s někým trénujete a na závodě je s vámi někdo jiný. Takže teď to sjednotíme a bude s námi.

Když jste zmínil Tomáše Vernera, který závodil za budějovický klub jako vy, sledoval jste poslední řadu StarDance? 

Musím se přiznat, že jsem to nějak extra nesledoval, a ani jsem s ním o tom nemluvil, protože byl hodně časově zaněprázdněný.

A vy sám tancujete?

Do tanečních jsem nechodil. Mimo led tancuji rád, dokonce chodíme na moderní tanec. Ale tance na ledě se mi moc nelíbí - jen u těch nejlepších. Balet samozřejmě patří k naší přípravě a aspoň tak dvě hodiny týdně absolvujeme, plus tanec nebo jógu k tomu.

V Bruslařském klubu v Českých Budějovicích máte následovníky. Těší vás to?

Je dobře, že nejsme sami. Je tu nadějná juniorská dvojice. Barča Kucianová s Lukášem Vochozkou trénují s námi v Praze, ale ne celý týden, protože Barča chodí ještě v Budějovicích do školy. Snaží se splnit limit na volnou jízdu pro MS juniorů. Lukáš je o něco menší než já, ale na ledě vypadají dobře a jsou mladí, takže mají čas se všechno naučit. Podle mne už toho umí dost. Úroveň v juniorech hodně roste, hlavně ruské dvojice jsou o kategorii výš, ale pořád se ještě dají dohnat. Ruská škola je teď nejlepší.

Autor: Michael Kalinics

Další zprávy z regionu

• Mistři! Volejbalisté Českých Budějovic vládnou po pěti letech tuzemskému volejbalu!

  

  před 27 minutami
  ČESKÉ BUDĚJOVICE – Volejbalové šílenství na jihu Čech má zlatou tečku! V sezoně, kdy to asi čekal jen málokdo, se volejbalisté VK Jihostroj…

  0 komentářů Více info

• Policejní pes Rapp zvítězil v anketě Statečné psí srdce

  

  před 5 hodinami
  ČESKÉ BUDĚJOVICE - Velký úspěch má na svém kontě policejní pes Rapp, který si v úterý 23. dubna převzal v Praze v Kaiserštejnském paláci na…

  0 komentářů Více info a fotek (2)

• Zastávku MHD na budějovickém sídlišti Šumava čeká obnova. Akce přinese omezení v dopravě

  

  před 5 hodinami
  ČESKÉ BUDĚJOVICE - Oprava frekventované zastávky městské hromadné dopravy Václava Talicha na sídlišti Šumava v Českých Budějovicích začne 2…

  0 komentářů Více info
•