„Těch příběhů mě napadá spousta. Některé jsou smutné, jiné končí dobře,“ odpovídá Anna Křehlíková na dotaz, které zvíře jí za dobu fungování útulku nejvíc utkvělo v paměti.
A vzápětí se rozpovídá o zrzavém kocourku Otíkovi z Jindřichovic, který přišel o zadní nožky.
„Kontaktovali nás lidé, u kterých se objevil vyhublý a hladový kocourek. Zadní nohy tahal za sebou, tlapky už mu černaly a odumíraly. Nebyl to pěkný pohled. Vzali jsme ho k nám, bohužel veterinář mu už musel nohy amputovat,“ vzpomíná Anna Křehlíková s tím, že kocourek, který dříve někomu patřil, protože se nebál lidské ruky a miloval mazlení, se po amputaci naučil běžně fungovat, a dokonce našel nový domov.
 |
„Paní, která ho adoptovala, říká, že z jejích pěti koček je Otík nejrychlejší. Zvlášť pokud se jedná o jídlo nebo přesun do postele,“ směje se.
Vedle koček z útulku pečuje Křehlíková i doma o několik dalších nalezenců. Čas od času u ní v dočasné péči skončí nemocné zvíře nebo příliš malé kotě, kterému je třeba se intenzivně věnovat. K tomu ještě chodí do práce.
„Jako samostatný spolek Láskou ke kočkám fungujeme od roku 2016, ale o opuštěné kočky jsme se starali již dříve, ovšem pod záštitou jiné organizace. Po čase jsme se rozhodli, že se osamostatníme. Tím se nám uvolnily ruce při jednáních s obcemi a městy, ale také s dalšími podporovateli a sponzory,“ přibližuje Křehlíková.
Maringotka už nestačila
Zázemí tehdy spolu s opuštěnými kočkami spolek našel ve staré maringotce. Jenže ta za chvíli přestala stačit. V polovině roku 2019 pomohlo město Sokolov, které pro útulek uvolnilo prostor v areálu tamní bytové správy. Nové prostory jsou větší, prostornější a ubytovaným nalezencům nabízejí i venkovní voliéru.
„Koček bez domova je stále víc. Kolikrát se snažíme o nemožné, zachraňujeme životy a zklamané kočičí duše, hledáme pro ně nové majitele, kastrujeme bezprizorní kočky a věnujeme se osvětě ohledně kastrací. V současnosti máme v útulku na osm desítek zvířat, dalších dvacet mají naši dobrovolníci v dočasné péči. Všechno to stojí hromadu peněz, času a úsilí,“ popisuje.
Kočičí kalendář
Před Křehlíkovou tak stojí i každodenní přízemní starosti. Třeba jak zajistit dostatek peněz na krmení, stelivo, veterinární péči, kde vzít na topení a energie.
„Všechno něco stojí. Bez dárců a podporovatelů by spolek své poslání plnit nezvládal. Proto i letos nabízíme milovníkům koček nástěnné a stolní kalendáře. Jako modelky opět pózovaly kočičky z útulku. Z výtěžku zaplatíme tisk, zbytek pomůže opuštěným kočkám. O kalendář si zájemci mohou zavolat či napsat k nám do útulku, podrobnosti najdou na našem webu,“ říká Anna Křehlíková s tím, že přispět je možné i na transparentní účet nebo po dohodě s útulkem kočkám leccos přivézt.
Pomoci lze ale i jinak. Protože některé kočky do náhradních rodin nemohou, ať už z důvodu nemoci, hendikepu či stáří, hledá pro ně útulek virtuální majitele.
„Taková zvířata u nás zůstávají na dožití a my se jim snažíme jejich těžký život co nejvíce ulehčit. Pomáhají nám s tím lidé se srdcem na správném místě, kteří vybranou kočku na dálku podporují,“ dodává Anna Křehlíková.
