Scéna.cz 

Světáci v Brně: Být někým, kým nejsem

Městské divadlo Brno uvedlo v premiéře divadelní adaptaci filmové nesmrtelné české komedie Světáci. Autoři původního filmového scénáře Vratislav Blažek a Zdeněk Podskalský (rovněž režisér snímku) vytvořili velmi zdařilé satirické dílo a to za hereckého přispění Jana Libíčka (Petrtýl), Vlastimila Brodského (Prouza) a Jiřího Sováka (Skopec). Spolu s nimi se na filmu podílely herečky Iva Janžurová (Zuzana), Jiřina Bohdalová (Božka) a Jiřina Jirásková (Marcela).

Světáci na divadelních prknech
První nastudování uvedla Česká scéna Těšínského divadla v roce 2007. O rok později zavítali Světáci do Hoffmannova divadla v Uherském Hradišti. V roce 2011 následovalo Klicperovo divadlo Hradec Králové a Divadelní společnost Háta. Dalšího nastudování se ujali v roce 2013 studenti Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Ve stejném roce Divadlo Šumperk. Letošní rok Městské divadlo Most a v závěru roku Městské divadlo Brno.
Brněnské publikum jistě ocení výstup osvědčeného inscenačního týmu: režie Stano Slovák, divadelní adaptace a nové texty písní Stano Slovák a Jan Šotkovský (rovněž dramaturgie spolu s Miroslavem Ondrou). Nové písně, hudební nastudování, aranžmá a scénická hudba Karel Cón. Scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová a choreografie Martin Pacek.

Být někým, kým nejsem
O co vlastně v této skvělé situační komedii jde?
„O jednu jedinou velikou noc v podniku, kde se číšnici pohybují ve fraku a servírují na stříbrných mísách a my tam sedíme a žádný nepozná, že jde jenom o tři obyčejné fasádníky.“
Mohli bychom se pustit do debat kolem socialistického občana, tedy vzorného pracujícího, kterému má jít jen o blaho společnosti a takoví přeci zedníci jsou… A tak se i v divadelní úpravě Městského divadla Brno mihnou aktivy o budování a rozkvětu hlavního města Prahy. K této vrstvě dělnické třídy se přidává vrstva nekalých jevů - kuplířka, která k vysněnému protipólu “vyšší společnosti” v podání zedníků přisune podvodnice, ženy nejstaršího řemesla.
Tím se nám hra “na být někým, kým nejsem” trochu zamotává. Zedníci mají sen zbavit se rutiny v podobě malty, zednické lžíce, lešení a montérek a užít si večer ve smokingu, kdy budou debatovat o historii umění, literatuře a jiných humanitních oborech. Zejména pak dají najevo svou společenskou úroveň - vyznají se v aperitivech, vzácných pokrmech… A dívky lehčích mravů? Ty se k této trojici připojují za jediným účelem: připravit je o peníze.
Výuka společenského chování a bontónu se u obou liší právě díky jejich motivaci. Tím vznikají poutavé a diváky oblíbené skeče a hlavně hlášky, které zlidověli. To, že některé proklouzli i přes normalizační schvalovací komisi, to je jisté. A zda žijí v novém podání Městského divadla Brno? To už musí každý posoudit sám, ale myslím si, že ano. Dají se pochopit a přečíst.

Herecký triumf?
Určitě. Brněnské nastudování staví na skvělých hereckých výkonech. Lukáš Janota (Muž v bílém) si bravurně užívá roli vypravěče. Diváci ocení nejen jeho instrumentaci za klavírem a se saxofonem, ale i jeho pěvecké výkony. Dokáže být nad věcí, ale také šibalský a poťouchlý, vážný i veselý. A každý pochopí, že stačí jen lusknout a hraje se dál…
Herci Petr Halberstadt (Skopec), Michal Isteník (Prouza) a Jakub Uličník (Petrtýl) jsou prostě fasádníci. Každý předvádí svůj díl “viny”, jak se odpoutat od své rodiny, alespoň na chvíli se proměnit. Užít si jiných “montérek” a jiné “hantýrky”. Jdou za svým cílem, ať to stojí, co to stojí. Návštěva salonu Adam až po večer v luxusním Diplomat Grillu. Každý z nich má svou polohu roztržitosti, pěkně rozehrávají pozici předáka, ale také ušlápnutého. Jsou neskonale dobří a pravdiví.
Herečky Markéta Sedkáčková (Božka), Pavla Vitázková (Marcela) a Barbora Remišová (Zuzana) jsou jejich protipólem. Jejich výkony nejsou lacině přepálené, ale důvěryhodné. Dávají si záležet zejména v momentech, kdy uplatňují svůj ženský šarm.
Velmi výrazný výkon podává Ladislav Kolář (Dvorský, emeritní profesor tance), zejména lze ocenit jeho cit pro distinguované vystupování a hlavně empatický přístup ke svým “žákům - zedníkům”. Divák cítí, jak moc mu záleží na tom, aby si jemu svěření pánové svůj sen opravdu užili a stali se na chvíli plnohodnotnými šarmantními pány z vyšší společnosti.

Inscenace Světáci má opět své výsostné postavení mezi inscenacemi tvůrčího týmu Slovák a Šotkovský. Režisér Stano Slovák zdařile propojuje hudební čísla s činoherním dějem, dbá na gradaci jednotlivých situací. Scénograf Jaroslav Milfajt využívá plně točnu. Přestavby mezi jednotlivými prostředími (byt kuplířky, ubytovna zedníků, krejčovský salon, bar atd.) neruší a plynule přecházejí. Světáci jsou v Brně i nadále světoví. Když někdo chce být na chvíli někým jiným, ať si to zkusí. Díky neurvalému světu současné reklamy k tomu nemáme daleko. Na každém z nás záleží, zda se jen vypravíme na maškarní ples nebo si necháme udělat radikální kosmetické úpravy v obličeji, které stejně proces stárnutí nevyřeší. Osobně dávám přednost kvalitnímu divadlu, v hledišti mohu být díky tomu také na chvíli někým jiným…

www.mdb.cz