Petra Dočkalová: Denně si kladu otázku, jak změnit sousloví učení mučení na učení je bohatství

3. leden 2022

Začal nový rok a hodně se mluví o nejrůznějších předsevzetích, dávat si je či nedávat? A jak motivovat děti, aby měly chuť se rozvíjet, aby nacházely to, co pro ně bude smysluplné, aby se cítily dobře a dokázaly naplnit své potřeby?

Terénní učitelka Petra Dočkalová

Mgr. Petra Dočkalová

Terénní učitelka pro 21. století. Již 25 let se pohybuje dnes a denně ve světě učení a vzdělávání. Učení, s ohledem na fungování mozku, učení spojené s myšlením, učení, jako oboustranně obohacující se proces, učení aktivní a vědomé. Spolupracuje s dětmi, dospělými, rodinami, školami, komunitními centry i se sociální oblastí.

Terénní učitelka Mgr. Petra Dočkalová hovoří v naší radioporadně na téma: předsevzetí a děti. Mají si děti dávat dlouhodobé cíle? A jak je motivovat?

Předsevzetí. Ano nebo ne?

Neexistuje na to jediná správná odpověď, ale studovala jsem si slovo předsevzetí a to je definováno nějakým rozhodnutím, které uděláme dopředu a potom se snažíme o jeho naplnění. Já v učení pracuji víc než předsevzetím se snahou motivovat a nadchnout dítě pro učení. Nadšení je jediné, co můžeme mezi dětmi šířit, motivace tolik nefunguje.

Doporučuji učit mozek pozorovat věci, které se podařily. A může to být i jen drobný detail. Chceme měnit svět, ale začít musíme u sebe.
Petra Dočkalová, terénní učitelka

Ale pokud se učení propojí se smyslem a potřebou, kdy dítě cítí, že se chce dozvědět a poznat něco nového, tak je na nás dospělých, abychom ho v tom podporovali a důvěřovali mu. To je celé.

Čtěte také

Vzhledem k tomu, že žijeme ve velmi dynamické době, kdy je každý den překvapením, což je pozitivní přístup. Ale máme něco v plánu a ráno zjistíme, že je všechno úplně jinak, což může být pro lidský mozek náročné, ale současně také přínosné. Důležité je najít potřeby a zájem, kdy se otevřou oči dětí i dospělých a řeknou, já jsem se teď nadchnul.

Naučit se anglicky, začít dělat keramiku nebo tančit, vždy je na nás dospělých, abychom dítě podpořili a říct, to je skvělé.

Nadšení je vždy úžasné. Problém možná je, že neexistuje žádný gen pevné vůle. Tedy jak ten zájem udržet, dá se to nějak posilovat?

Jde o to naučit se podporovat odolnost a vytrvalost. Na začátku roku všichni začínají, ale jen pár lidí vytrvá. A právě ona vytrvalost se vytváří už ve velmi raném věku, ale dá se učit po celý život. Vytrvalost znamená, že mám daný směr, ale každý den si žiji, jsem v pohodě, nejsem robot, který plní nějaká očekávání. Ale mám daný směr, kam mířím. Dělám, co mě baví a pro co jsem se nadchla.

Čtěte také

Důležité jsou také životní vzory. A jsou na to i zajímavé vytrvalostní výzkumy u malých dětí. Můžeme se jich zeptat, jestli chtějí bonbon teď nebo za 5 minut dva bonbony. Takže určitě děti podporovat v odolnosti a ve vytrvalosti.

Úspěch střídá neúspěch, je v tom určitá rovnováha, a já v terénu vnímám, že pokud se pro něco dítě nebo dospělý, vůbec bych to nerozlišovala, nadchne, tak bych vůbec neříkala na to nemáš, protože to neznamená, že to ten člověk nedokáže.

Chci něco dělat a užít si to. A někteří lidé si umí najít i v tom, co jim třeba úplně nejde nebo se jim do toho nechce, něco, co je baví. A to možná to je právě to poselství. Někdy z toho děláme hroznou vědu, ale děti kolikrát řeknou, nechce se mi, ale jdu to udělat. Neviděla bych v tom žádný problém.

Hodně se mluví o individualitách dítěte, ale o tom, pod jakým tlakem rodičů se ocitají učitelé, se často mlčí. Rodiče jsou čím dál agresivnější.

Čtěte také

My dnes směřujeme k sebeřízenému vzdělávání, kdy se každý stává postupně sám sobě učitelem. A všichni jsme chodili do školy, takže všichni máme představu, jak to má vypadat. Takže učitelům doporučuji najít nenásilnou komunikaci, najít webináře, najít koordinátory, najít mentory. Prostě začít se učit, protože nic jiného nefunguje než pracovat sám na sobě.

I Komenský říkal, že pokud chce mít učitel nadšené žáky, musí začít u sebe. A potom zapotřebí naučit se dávat hranice. Vím, že je to někdy hodně náročné, ale na druhou stránku jsme v oboru, kde se to opravdu můžeme naučit. Ve všech oblastech společnosti je největší poptávka po tom, jak si udržet svoje hranice. Chápu, že nás to na pedagogických fakultách neučili. Možná se to bude měnit, ale my nemusíme na nic čekat. Pojďme se to učit. Když se nám nedaří, tak je prostor k tomu, abychom se učili.

S čím vstupujete do roku 2022 vy osobně?

Já vstupuji do nového roku s růžovou barvou. A s tématy sebeřízení. Dnes a denně si kladu otázku, jak změnit sousloví učení mučení na učení je bohatství. Jak podpořit děti a dospělé v sebeřízení. Jsou zde témata spolupráce, další studium neurovědy a učit se a učit se.

Petra Dočkalová a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A hlavně nadšení, radost ze života a úsměv. Na sobě teď zkouším, že si každý večer napíši tři věci, které mi za ten den zůstaly v paměti, které byly mým dobrým pocitem. Dočetla jsem se, že se tím mozek učí pozorovat ony příjemné chvilky.

Tedy doporučuji, když se někdo točí se velkém strachu, naučit svůj mozek pozorovat také věci, které se podařily. A může to být klidně jen nějaký drobný detail. Chceme měnit svět, ale my musíme začít u sebe. Drobné detaily dělají velké věci.

Celý rozhovor s Petrou Dočkalovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.