KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Zapomeňte na festival tiskovek a překotná mediální prohlášení členů vlády, která si mnohdy protiřečila. Vláda Petra Fialy si hned po svém nástupu do úřadu předsevzala, že bude nositelem změny nejen obsahové stránky politiky, ale také její formy. Několik dnů před hlasováním o důvěře ovšem můžeme směle konstatovat, že v tom druhém ohledu ministři rovnováhu stále hledají.
Už nelze mluvit o náhodě nebo opatrnosti. Je v tom strategie, záměr, je to jasná a zřetelná změna stylu. Řeč je o mediálních výstupech kabinetu Petra Fialy. Jako by si ministři řekli, že budou dělat všechno přesně obráceně než jejich předchůdci. Už žádné překotně svolávané tiskové konference, konec s improvizací a především s výroky a návrhy ministrů, jejichž platnost se počítala na hodiny. Zkrátka a dobře: konec chaotickému vládnutí, ve kterém se skoro nikdo nevyznal.
Po necelém měsíci lze přesto říct, že vláda v některých momentech vhodnou míru v komunikaci s veřejností stále hledá. Několik příkladů: ještě předtím, než se národ dozvěděl jména ministrů, se všichni klíčoví aktéři několik týdnů novinářům buď vyhýbali, anebo důsledně mlčeli. Nikdo nechtěl dávat sebemenší záminku ke spekulacím, což však neznamená, že by přirozeně nevznikaly. Možná právě naopak. I my jsme zveřejnili několik textů, ve kterých jsme na základě tehdy dostupných informací odhadovali jména nových členů vlády a rozdělení resortů mezi jednotlivé koaliční strany.
Druhý příklad: když jsme už znali jména ministrů, logicky jsme chtěli znát jejich priority, plány, cíle a vize. Ne vždycky se nám ale dařilo s nimi mluvit, někteří se i touto dobou médiím raději vyhýbali, údajně s tím, že pracují na programu vlády. V zákulisí bylo možné zaslechnout zkazky o tom, kterak měla přinejmenším jedna redakce v plánu zveřejnit cyklus rozhovorů se všemi ministry. Nakonec na něj musela rezignovat, a to prostě proto, že se k tomu někteří ministři neměli a odmítli s novináři mluvit.
Za další: minulou středu vláda zmrazila platy většiny státních zaměstnanců. Zaujalo mne to, obratem jsem tedy kontaktoval mediální odbor vlády s tím, že by mne zajímaly podrobnější informace. Tázal jsem se, kolika a kterých zaměstnanců státních úřadu, případně těch ve veřejných institucích, se to dotkne. Zajímalo mne také, jaká je jejich současná průměrná mzda. Vzhledem k tomu, že těch zaměstnanců je téměř milion, nepatří mezi ně totiž pouze úředníci, ale také třeba zaměstnanci příspěvkových organizací, muzeí, divadel nebo školních jídelen, šlo zcela jistě o legitimní dotaz. Odpověď mi dodnes nedorazila.
