Spisovatel a kriminalista David Urban: Policisté mé knihy přijímají dobře, poznávají ty situace
Spousta detektivkářů píše o policistech v českém prostředí a vůbec netuší, jak to chodí, říká dlouholetý kriminalista a spisovatel David Urban. Proto se rozhodl, že v jeho příbězích se budou policisté chovat tak, jak by tomu bylo ve skutečnosti. Zatím vydal tři knihy. „Některým hlavním hrdinům propůjčuji své vlastnosti a názory,“ přiznává.
U policie začínal jako řadový policista, jak říká úplně od píky, na místním oddělení na Praze 8.
Kriminalista David Urban spojil profesi s koníčkem a sklízi úspěchy na poli detektivní literatury
„Byl jsem tam docela dlouho, šest let na hlídkové službě, potom na spisech. Na krátkou chvíli jsem zakotvil i na hospodářské kriminálce a asi šestnáct let jsem byl na oddělení pátrání. To mě celkem bavilo, ale pak to chtělo nějakou změnu. Takže posledních šest sedm let jsem u výjezdové skupiny,“ popisuje v Hovorech.
Práce u policie je sice podle něj naprosto něco jiného, než jak to popisují detektivky, ale nechybí u ní ani dobrodružství.
„Minimálně na pátrání, kde se člověk vlastně snaží chytit pachatele, vypátrat ho a ten se zase většinou všemožně snaží uniknout. Tam nějaká akce je. Oproti tomu u výjezdových skupin jdeme vlastně zpracovat až to, co už se stalo. Takže tam už se s nějakou velkou akcí nesetkáme,“ vysvětluje.
Skutečné příběhy
Psaní povídek se začal věnovat před pěti lety. Účastnil se literárních soutěží s povídkami žánrů sci-fi, fantasy či hororovými.
Nakonec přešel ke krimi žánru, kde získal i různá ocenění. Je dvojnásobným vítězem v soutěži kriminálních příběhů Česká lupa, finalista soutěže O cenu Havrana, držitel ceny České společnosti Sherlocka Holmese a ceny české společnosti Agáty Christie.
‚Různorodost je důležitá.‘ Ředitelský tandem SKUTR slibuje, že nechce Národní divadlo zaplavit svou režií
Číst článek
Od roku 2020 mu vyšly tři knihy. Přestože většina postav v jeho příbězích je smyšlená, zápletky jsou někdy postavené na skutečných případech, které prošetřoval. Týká se to zejména druhé knihy Výjezdovka. „Neříkám, že to dopadlo přesně tak, jak je to tam psané, ale základ tam je,“ přiznává.
Některým hlavním hrdinům propůjčuje také své vlastnosti a názory. „Stejně je to u některých postav, které mě v průběhu let zaujaly. Třeba policisty nebo někoho z oznamovatelů či poškozených jsem do příběhu také použil, i když asi ne do správného. Je zvláštní, že se poznávají lidé, které jsem vůbec neměl na mysli. To je na tom to nejhorší. Pak mi někdy vynadají, že jsem o nich psal, a přitom já o nich vůbec nevím, některé jsem ani neznal,“ směje se.
Nesmí to být přehnané
Od kolegů policistů má na své knihy ale vesměs pozitivní ohlasy. „Ještě se mi nestalo, že by se nějaký policajt ozval, že je to hrozné, že to takto není. Víceméně všechny tři knihy přijímají pozitivně. Alespoň ti, se kterými jsem mluvil. Ale ozývají se i lidé, které vůbec neznám. Třeba policisté, kteří to četli, a poznávají v tom přesně situace, které také zažili, do kterých se dokážou vcítit. Co třeba asi běžný člověk nepozná,“ uvažuje.
Přiznává, že v televizi sleduje většinu českých detektivních seriálů nebo filmů. Prý při jejich sledování netrpí.
„Ale samozřejmě mi okamžitě praští do očí, co je tam vymyšlené a jak to prostě není. Koukám i na nějakého Poirota anebo Columba, tam nad tím nepřemýšlím, to člověk bere oddychově. Ale jakmile je to z českého prostředí a ze současnosti, snesu to, ale nesmí to být zase moc přehnané,“ usmívá se David Urban.
Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.
