„Kometa od stavu 0:2 tlačila, ale já si nejsem úplně jistý, zda je to tím, co dělali oni, nebo tím, co jsme dělali my. Z nějakého důvodu máme ve druhých třetinách problém a zase jako kdybychom se zalekli vedení a báli se vyhrát,“ nechápal Straka.
Proč jste od stavu 0:2 přenechali aktivitu Kometě?
Těžko říct, co za tím je. Byly části zápasu, kdy to ty parametry mělo, ale pak také ty, kdy to bylo horší. Musíme si srovnat v hlavách, co chceme hrát . A toho se držet. Kometa byla hratelná, už jsem je viděl hrát lepší zápasy. Ale šli si za tím, byli hladoví a nakonec se jim podařilo to otočit. Na to ale nemůžeme koukat, protože soupeři budou všichni hladoví, tabulka je našlapaná, všichni potřebují body a my musíme hrát tak, abychom je dělali taky.“
Ulevilo se vám aspoň, že jste po čtvrt roce a 23 zápasech skóroval?
Ani jsem to radši nepočítal. Jsem samozřejmě rád, že to vyšlo, protože už to byla docela doba...nakonec to byl takový pašerák, jak tomu říkám, i když to šance docela byla. Jsem hodně rád, že to tam spadlo, ale na druhou stranu už mi také není dvacet a vím, jakou mám roli v týmu a co se ode mě čeká. Vím, že dokážu být týmu prospěšný i bez gólů. I když je samozřejmě chci jako útočník dávat. Šancí jsem měl mraky, ale pro mě je důležité si odpracovat to, co je dobré pro tým. A odpracovat to na sto procent.
Ve 36 letošních zápasech máte na kontě 4 góly, bude jich teď víc?
Doufám, že se to snad trošku zlomí a přijde i štěstí v zakončení. Měl jsem i pár zápasů, kdy jsem byl v útlumu. Když jsme hráli koncem listopadu s Vítkovicemi a hned pak v Hradci, tak jsem měl dvakrát prázdnou bránu a jsem přesvědčený, že jsem neudělal vůbec nic špatně, ale ten puk prostě dvakrát skočil takovým způsobem, že to nešlo do brány. A nějaké stopy na mě zanechalo, což samozřejmě není správně, ale není to pak jednoduché. Tím spíš, když nás tyhle nevyužité šance stály ve výsledku body. Chvilku mi trvalo, než jsem se s tím srovnal a hodil to za hlavu. Člověk si pak musí v hlavě srovnat, co musí udělat, aby se do těch šancí dostal a byl v nich úspěšný, aby věřil, že se nějaká ujme.
Takže jste se tou dlouhou sérií bez gólu nenechal rozhodit?
Když si drtíte hlavu tím, že nedáváte góly, je to jako kdybyste si v základním táboře pod Mount Everestem lámali hlavu nad tím, co budete dělat nahoře. Je třeba se odrazit od maličkostí a věřit tomu, i když je pak samozřejmě těžké si v té šanci věřit, že dáte gól, když víte, že z posledních střel tam žádná nespadla. Ale je třeba pořád pracovat, jít si za tím a makat, makat, makat.“
